Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Problémy se staršími sourozenci :-/
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
14.10.10 21:44
Problémy se staršími sourozenci :-/
Měla jsem tu smůlu, že jsem se narodila o 10 let později než má sestra Hana(33) a bratr Hynek(30). Mé mámě bylo tehdy 31 let a tátovi 58. Zatímco Hana pravidelně dochází do kostela, je vdaná za podivína a má dvě děti (1,5 a 5), tak Hynova přítelkyně nedávno oslavila 17 a objíždí spolu motorkářské srazy. Vzhledem k mému věku a situaci (přítel 19 let a miminko 5 měsíců) bydlím v jinak nevyužitém patře rodinného domu patřícího mým rodičům. Ode dne mého otěhotnění mi však oba mí sourozenci dávají patřičně najevo, že jsem rozmazlený spratek, který má všechno, co ONI v jejich letech neměli. Vyčítají mi mobil, počítač, internet, nové boty za dvě stovky… Prostě všechno. Můžu já snad za to, že všechny vymoženosti se rozvinuly právě v letech mého dospívání 
? Někdy jsem zoufalá. Tak zoufalá, že bych si nejradši sbalila Nickyho, Davida a psa a namířila si to rovnou minimálně 200 km daleko, abych svoje sourozence už nikdy neviděla 
. Na druhou stranu je mám ale moc ráda (pořád se tak nějak snažím žít z hezkých vzpomínek z dětství). Mohla bych být srab a zdrhnout, ale co mí rodiče? Už nejsou nejmladší a navíc pečují a mou mentálně handicapovanou mladší sestru, kterou jsme si vzali z ústavu. Jsem ráda, že jim mohu pomoct alespoň tím, že jim nakupujeme a vaříme. Navíc navzdory tomu, že máme k dispozici celé patro, k nám pravidelně i 5× denně chodí sestřina pětiletá dcera. Mám ji ráda, je to přece moje neteř, ale to, že si zamkneme dveře pod schodama a ona podleze mezi schody a podá své „mamince“ klíč a pak mi naklušou bez optání do ložnice a válí se mi v našich peřinách, kde spíme i s miminkem mi přijde už moc. Nemluvě o tom, že tím třeba vzbudí Nickyho, který právě usnul u kojení. Co se týče bratra, na toho už nemám slov. Nikdy nám nic neřekne do očí a všechno řeší tím, že proti nám poštvává rodiče. Stále jim tvrdí ať vypadnem někde do bytu a staráme se sami o sebe (což děláme a k tomu se staráme ještě o rodiče a práci kolem domu). Naši, hlavně táta, kterému bude za chvíli 78 let se tomu jen pousmívá. I kvůli němu mě neshody se sourozenci trápí. Davida bere jako vlastního syna a nemá v úmyslu nás vyhazovat, přesto se cítím kvůli chování sourozenců hrozně… Ačkoliv mám pocit, že dělám všechno tak, jak nejlépe umím 
. Píšu jen proto, že pevně doufám, že snad někdo mi podá objektivní názor… Je opravdu nemožné soužití s rodinou? My se snažíme. Otázkou je, jak dlouho to ještě vydržíme 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.10.10 21:46
Jaj, trochu jsem to přehnala s délkou :/ Omlouvám se. Potřebovala jsem se vykecat 
Děkuji moc za všechny, co to aspoň přečtou do konce a snad mi i poradí… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
stildu
14.10.10 21:51
Ja sama bych takove sve sourozence poslala asi nekam a to natvrdo…Ale aby se mnou takto jednali,to bych si libit nenechala.Dle me te tlaci do kouta,abys prave odesla jinam…Ale ja jsem hlava trkaci a tvrdohlava,takze jen pisi,jak bych jednala ja… 
- Citovat
- Upravit
14.10.10 21:52
A sourozenci také tedy bydlí v domě, také se starají o rodiče?? Nebo jsou jen pořád na návštěvě a neví nic o vašich financích a pomoci??
Určitě není ojedinělé, že si starší sourozenci často myslí, že mladší má vše zadarmo a neprávem..To je tak nějak lidské i když malicherné..
Ale aby vám to nepřály a poňoukaly rodiče, to je už trochu moc..Proč jim vadí, že máte kde bydlet?? Nebo je to tak, že oni se musely samy postavit na vlastní nohy, bez přispění rodičů a ty sis jen udělala z jednoho patra svůj domov, nic jsi nesháněla, neměla si starosti..Možná v tom je ten renonc..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.10 22:36
Je to závist - oni nevidí, že i o ně se rodiče starali jako o tebe a že se jim snažili zajistit v té době moderní věci. Vyčítat ti, že ty jsi zažila boom počítačových technologií je totálně mimo…
O tom starání je to horší v tom, že třeba jsou na tebe naštvaní, že ty k nim teď máš blíž a myslí si, jak není úžasné se starat o další lidi a mít z toho nějaké minivýhody, ale nevidí, že to znamená mít neustále o ty lidi strach (to není myšleno zle, ale je to další zátěž na psychiku člověka).
Ohledně návštěv (=vloupání) příbuzných není nic jiného možné než přímá domluva a pak případně zákaz - nebo zamezit přístupu - to schodiště třeba obetonovat, aby se tam neprotáhl ani mol 
Jsi dospělá osoba starající se o miminko, z toho vyplývá, že máš právo na klid a nikdo tě u toho nemá rušit.
A promiň, ale tvůj brácha je vůl. Ty se staráš a to jak to jde nejlíp (a dokud to někdo neudělá lépe, nemá právo tě kritizovat), bohužel tvoje sourozence to chce proplesknout (aspoň minimálně bráchu).
Vydrž, jsi silná, když jsi zatím tohle vše vydržela, ale začni být asertivní, ty něco děláš = ty máš právo rozhodovat, kritiku si nepřipouštěj, rozhodně ne od lidí, kteří o tom zjevně nic neví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.10 22:48
Teda, já jedináček jsem celý život toužila po sourozenci a teď nevím??
Jestli je tatínek tak fajn, nešlo by si s ním promluvit o tom co Tě trápí? Třeba by jako hlava rodiny mohl zakročit?
A ohedně nezvaných návštěv 
- zamykat a vyndavat klíč. Nebo upravit schody, aby nešly prolézt.
Držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.10 01:25
Vůbec to není lehké a dovedu si představit, že tvoje asertivita by asi hraničila s tím nechat si srát na hlavu. Podle mě asertivvita už není na místě, ale rozčilování taky nemá cenu. Takže já bych upravila schody, aby tam neprolezl ani ten mol a s rodinou bych se stýkala jak kdybych bydlela 50 kiláku daleko. Vím jaký to je. Postavili jsme si domek, 10 kiláků od města s tím, že budeme mít klídek, ale ouha. Mojí matce se tu tak líbí, že sem denně jezdí a to prosím pěkně bez ohlášení a ještě má blbý kecy, jestli ještě běhám v pižamu a nebo jestli mám uvaříno a proč nemám vytažený žaluzie, atd. A jako vrchol všeho ještě chce klíče, aby nemusela čekat než jí otevřu dveře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.10 08:18
Livetko-a nemají sourozenci obavu,že si domek rodičů obsadíš a oni ti ho přepíšou?Že oni by nedostali nic?Třeba jsou to v této oblasti nevyřčené obavy.
A sourozenci bydlí u rodičů?A vy máte celé horní patro,kde máte samostatnou kuchyň,koupelnu a k rodičům jdete jen na návštěvu?Nebo žijete dole u rodičů a nahoru chodíte jen spát?
A finančně hospodaříte úplně sami?Sami si vaříte,nakupujete a rodičům přispíváte spravedlivě na bydlení-voda,alektrika,topení?Aby nebyl problém v tom,že u rodičů bydlíte gratis a rodiče si občas sourozencům postěžují,že nemají moc peněz.Můžou to být nevyjasněné problémy,o kterých vy ani netušíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
irinek
15.10.10 08:25
Ahoj já to mám skoro podobné. Dvě starší sestry o 12 a 13 let a je to přesně tak jak píšeš. závidí úplně všechno...... No mohla bych se rozjet jako ty, ale já už se te´d s ani jednou nebavím a je to to nejlepší co můžeš udělat. U nás se ty rozpory postupně zvětšovaly až to došlo tak, že se nepozdravíme. Oni mě stále někde pomluvají, ale mě je to jedno. Já si jich nevšímám a mám klid. Oni jsou ty prdlí, já jsem jim nic neudělala, spíš naopak ještě jsme jim s manželem pomáhaly a dostaly jsme za to jen nadávky. Já osobně jsem snimi skončila.
- Citovat
- Upravit
15.10.10 12:05
Holky,to je moc smutné,když sourozenci spolu nevycházejí a dojde to tak daleko,že se nestýkáte,nezdravíte.Ale někdy jsou vztahy tak napnuté,že to ani jinak dopadnout nemůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.10 15:02
Lizbeth, sourozenci v domě nebydí, sestra si koupila s manželem dům 100 metrů daleko po zemřelé sousedce (takže jsou u nás opravdu pořád 
). Bratr je voják z povolání a má vlastní byt ve městě vzdáleném 14 km. Navzdory tomu, že mu maminka dá všechno jídlo „v krabičkách“ na týden dopředu, stejně chodí k nám jak na jídlo, tak se špinavýma věcma se slovy „v pondělí to potřebuju čisté“. A tak máma, ač má na 3× zlomenou nohu už od Velikonoc, pere i bráchovi - 30tiletému mamánkovi 
. Lasičko1, sourozenci takovou obavu rozhodně nemají. Hlavně máma mi stále předhazuje, že Hynečkovi (tak mu opravdu říká, i když po ní řve, kdykoliv přijde) musí přepsat celý dům, protože je jediný syn. Rodiče mají ještě malý domek u Bystřice pod Hostýnem, kde chtějí strávit stáří. Mě jsou nějaké majetky úplně jedno (jsou to dva staré vesnické domy vyžadující ještě spoustu rekonstrukcí). S přítelem stejně plánujeme, že se odstěhujeme kamkoliv, co nejdřív to bude možné, ale zatím, dokud jsem na mateřské a taky nechodím do práce, si to nemůžeme dovolit (a mohl by si to dovolit můj bratr a sestra, kdyby byli ve stejné situaci v mém věku? ). Nemyslím, že jsem nějaká vyjímka, když bydlím u rodičů. Všechno si nakupujeme sami, platíme polovinu energií (dole 3 lidi, nahoře 3 lidi). Když jsem se narovinu zeptala bratra, o co mu jde, ať si jde nahoru klidně hned bydlet, řekl mi, že on tu nikdy bydlet nechce, ale chce, abychom tu nebydleli my . Nemluvím ani o tom, že každý den vařím jak pro armádu, protože mamka bere antidepresiva, je pořád unavená, tak se jí nechce. Vařím stylem : Co kdyby náhodou přišel Hyneček, co kdyby náhodou přišla Hanička s dětma… Když náhodou neuvařím pro 10 lidí, kteří by náhodou mohli jít kolem, tak mamka šoupne těm, co se neohlásili, jídlo, které jsem dala mámě, Kristýnce a tátovi. Tak radši vařím víc. A za naše. A nikomu to nevyčítám, protože já tu zase bydlím. Všichni vzali roha a já tu zůstala. Teď mám pocit, že nemůžu odejít, ani kdybych chtěla. Copak to rodičům můžu udělat? Vařím, peču buchty (táta je miluje a máma peče 2× za rok)… Připadala bych si hrozně, kdybych je opustila. Možná musím zkousnost pro mě nepochopitelný postoj mých sourozenců a jejich sebelítostivé kecy a nějak to přežít… Jen tak na okraj… Hana mi vyčítá, že dám na rohlíky k snídani 1 plátek šunky, že mám jíst na chlebu strouhanou mrkev … no já v jednom plátku šunky na snídani dvakrát týdně fakt nevidím problém. Ať se pak nediví, že když k nám její dcerunka přijde, sní nám 2 jogurty najednou a chce se dívat na televizi, když Hana je schopná vzít ji akorát tak do kostela … Asi půjdu k psychologovi 
Nebo se z těch řečí zhroutím… 
Děkuji VŠEM za rady 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.10 15:38
Livettko-jsi opravdu statečná,že to takto všechno zvládáš.Tak jak to popisuješ nyní to opravdu vypadá,že naděje na změnu není.Mysli na sebe,na svojí rodinu-a až to půjde,tak s manželem odejděte bydlet jinam.
Nemysli na to,že rodiče na tom budou hůř,oni si tvojí práce a péče stejně tolika neváží a nikdy jí nedocení.Jen se budeš honit a ničit sebe.
Drž se,nebudeš to mít ještě jednoduchý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.10 16:47
Ach jo. Chtěla jsem dodat optimistické vyhlídky a přitom mě realita krutě vyfackovala . Ono už to asi vážně lepší nebude… Po očku už koukám na nějaké pronájmy, ale stále váhám, jestli stojí za to, kvůli ješitným a neopodstatněným kecům mých sourozenců, opustit rodiče. Vždyť to, že jim donesu na chvilku dolů Nicoláska je pro ně taková radost! Nejsem si jistá, že můžu jít. Jsem jim zavázána . A u nás v okolí žádné byty k pronájmu ani moc nejsou… Když už bychom odcházeli, tak k Brnu, kde má přítel své - mnohem taktnější sestry, které mám radši než sourozence své 
… Uvidíme, co na to osud Kam až nás bude vláčet… Díky, díky, díky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.10 17:15
Po tvém bližším popisu situace bych se odstěhovala hned, jak to půjde. Je úžasné, že myslíš na rodiče. Zvlášť, když je tvoje máma dost problematicky nemocná.
Mám pocit, že tě to dost ničí. Máš svoji rodinu (partner+dítě), tak by sis měla dovolit trošku sobeckosti, a na prvním místě mít ji. Pokud poblíž bydlí sestra s bratrem a rodiče nejsou nemohoucí, tak nemáš žádnou povinnost, starat se o ně a vyvařovat pro deset lidí (navíc za svoje peníze).
Upřímně, když budeš takhle po ruce a každému se budeš snažit vyhovět, tak se stejně nikdy vděku nedočkáš, spíš budeš ta nehorší. Nechápu tu logiku, ale často to tak bývá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.10 18:07
A co zkusit jinou taktiku- když píšeš, že nechceš opustit rodiče, tak tu svou povedenou rodinku trochu vyškol? Přítelova rodina je podle Tebe bezva, tak se s nimi domluv jestli by jste nemohli přijet na trochu delší návštěvu. A pak svolej svou rodinnou radu, vysvětli, že mají přítelovi rodiče nějaký problém a na pár dní-týdnů tam musíte jet a jak je důležité se postarat o Vaše rodiče, maminka nemocná, potřeba vařit, úklid, praní..... Prostě to vše hoď na své vypečené sourozence a klidně odjeď (tu chvíli to rodiče určitě vydrží) a doufej, že sobečkům se rozsvítí a rodiče pochopí. No a pak se v klídku vraťe domů.
Já jsem takhle -nechtě- vypekla manžela. To bylo pořád řečí, jak ty ženské nic moc doma nedělají, děti jsou brnkačka, vše se uklízí, pere a vaří samo…A najednou ze dne jsem byla ve špitále a hezky na 2 měsíce. To byla škola. Teď už ani necekne. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
