Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
dcera 6,5let ubližuje svýmu bráškovi 2roky,fackuje ho a škrábe ho do krku a obličeje…dělá to cca posledních pár týdnů.....psala jsem si o radu psychologovi ale ráda bych i vaše názory nebo přímo stejnou zkušenost a řešení problému.....zrovna ted to udělala a nevysvětlí mi proč a před 2 dny taktéž…
Já jsem se teď zkusila si vzpomenout, proč já řezala svý dva mladší bráchy. mělo by to být naopak, ale ne. Já to nebyla, koho vozili do nemocnice na šití …
Coby prvorozenné a nejstarší mi bylo dost často předkládáno, že už mám mít rozum a být bratrům vzorem. Hlídat je. Jako veškerá zodpovědnost byla přenášená na mně. Pochopitelně v šesti letech jsem je nehlídala, ale když se něco stalo, i kdyby jen zlomila hračka, byla to jakoby moje vina. A tak jsem měla pocit, že oni můžou vše a nejsou dost potrestáni, pokud něco udělají. A tu frustraci jsem prostě řešila drobnýma až většíma útokama. Zvláště zákeřná jsem byla, pokud se stalo, že jsme dostali kolektivní hračku, ale uzurpoval si jí jeden z bratrů. Pak jsem se rozzuřila tak, že jsem jednak zle ublížila lupiči a hračku totálně zničila. Aby si s ní teda nemohl hrát nikdo. A mohlo jít skutečně o kravinu - plyšovou hračku! Částečně taky ten vztek, jak si uvědomuju, vyplýval z toho, že když už jsem měla povinnosti provorozenné a nejstarší, nikdo nevyzvdihl dostatečně má „práva“. Třeba já už školačka, oni „jen“ ve školce. A mohla to být blbost ve smyslu, že pro mně mohla být večerka o 1/4 hodiny dýl.
Takže možná má dcerka taky podobný názor. Že není dost vyzdvihnutá na úkor mladšího brášky. Že se možná cítí jen povinnována. Ovšem tady pozor - i když se mi to tehdy vůbec nelíbilo, dneska chápu, že prostě povinnosti a zodpovědnost a z toho plynoucí tresty musí být, bez ohledu na to, zda je někdo starší nebo mladší a podobně. A nemusí jít o to, že by povinnosti dostala. To asi ve svém věku ne. Spíš je „cítí“. Že třeba ona něco „musí“, kdežto mladší bráška ještě takový režim nemá.
Bude asi dost těžký najít něco, co její ego dost uspokojí natolik,a by přestala cítit tu zášť. jestli jí teda cítí. Jestli to bude nějaký koníček, který jí naplní, činnost, kterou bude dělat dobře, nebo dost a furt chválit i za blbosti, nebo víc času stráveného jenom s mámou nebo jenom s tátou (já chtěla v desíti prostě s mámou být doma, hrát si s panenkama, nebo „jít nakupovat“ .. ale copak máma měla na podobný věci čas, a ještě k tomu celý víkend? Zatímco kluci si tak nějak mohli vybít tu svojí klukovskou potřebu, když táta opravoval auto … ) ![]()
Jo, a nevysvětlí ti to. Kdyby si ona uměla vysvětlit, proč to dělá, najít ten rozumovej důvod, tak to přeci nedělá. Jenže ona to neví. Ona je v tu chvíli strašně naštvaná, a tak jedná. Ten vztek musí ven. Něco rozbije. Nebo někoho … To vidím na svém synovi. řeknu ne a on v mžiku švihne svým nejoblíbenějším autíčkem o zem. On ví, že si ho může rozbít, ale v tu chvíli je prostě naštvaný, že já řekla na něco ne. A nepřemýšlel o důsledcích … jednal. Švihnul s ním o zem. Tvoje dcerka asi teda nemlátí hračkama, ona ubližuje bráškovi. Z toho cítím, že on by mohl být zdrojem jejího vnitřního neklidu. Nechci říkat vzteku.
no říkala jsem si jestli v tom není žárlivost ale to by snad dělala od jeho narození a ne až teď
mimo to s ní mám i jiné problémy-něco jí řeknu ať udělá nebo jí něco zakážu a ihned první reakce je vztékání,s něčím třískne,do něčeho bouchno,začne ječet a pak třeba i brečet ale takový to vzteklý vytlačovaný brečení a to fakt nesnáším-jestli nějaká ta předpuberta nebo co.....už sem z ní fakt na větev
To může být maličkost. Zdá se, že mí oba kluci vycházejí spolu, dokonce je můžu beze strachu a důsledného dozoru nechat i spolu ve vaně. Ale nedjebůh, aby mladší vzal staršímu nějakou oblíbenou hračku. A to se prostě děje až nyní, když mimi začalo lézt a k věci se doplazí. Takže třeba mladší bráška začal taky vyvíjet činnost, která dcerce vadí, až teď. Nemusí jít jen o hračky.
A třeba za to ani brácha nemůže, třeba vzešel nějaký podnět od někoho dospělého. ![]()
taky jsem přemýšlela jestli neděláme někde chybu my rodiče ale nepřišla jsem na to jakou.....když se jí něco povede tak je chválena,všude je berem oba,dokonce jí i více aby se necítila odstrkovaná.....už i přemýšlím o psychologovi ale nějak bych to chtěla vyřešit spíše doma
Pozoruj jí a snaž se najít ten moment, kdy mu ublíží. On to totiž může být čistě jen dětskej pokus. Hra. Bude zase řvát, když ho zatahám za vlasy? ![]()
No, myslim ze si muzeme potrast pravici, mam to doma taky
Nevim, kde se v te holce bere ta zlomyslnost, ale proste prckovi dava svoji fyzickou nadrazenost docela sezrat-kdyz jsou ti dva pohromade, v podstate porad musim hlidat, aby klukovi neublizila
Ale musim zase uznat, ze citi zrejme jako nespravedlnost, ze se kolem prcka vic tocim,zavidi mu, i ze ho krmim, oblikam..proste ukrajuje vic mamina casu a pozornosti. Nekdy se mi dari do te pece ji zainteresovat, chvili dobry a pak se to zase zvrhne do komandovani a urcovani co ma braska delat
Ja to zatim neresim, proste jen naivne verim, ze to prejde, az se kloucek osamostatni a zacne chodit do skolky…a ne ze mi nekdo tuhle iluzi bude vyvracet
![]()
když to je šílený jak je malej od ní podrápanej…dostala po čuni a za 2 dny to udělá zas…by mě švihlo z ní.....cácora jedna ![]()
Jedine ucinne okamzite reseni co funguje je oddelit od sebe, kdyz uz jsem zoufala, potrebuju neco doma udelat a nemuzu jim delat arbitra, poslu holku k tv na nejakou oblibenou pohadku a malymu nasypu do misky ke stolu nejake to zobani a mam 10min na regeneraci nervu
Jesteze je ta povinna skolni dochazka, odpo pak jedem ven, tam se neperou, no pak jen prezit ve zdravi tu dobu nez usnou, zejo ![]()
dzarunka píše: …dostala po čuni …cácora jedna
Když čtu tohle, tak není divu, že se dcera chová tak, jak se chová. Prostě ty rány posílá dál.
Tak, tak. Dostal po čuni někdy jedí brácha? Asi ne a v tom to vězí. Proč někdy pořádně neseřežete toho mladšího? A před ní? Kupte co má ráda (velikou čokoládu, šunkovou pizzu) a před bratrem to dejte jí a jemu nic a řekněte, že to má za to jak se stará o brášku. Pokud jí budete mlátit, tak se vám to vrátí. Sví kamarádky také nemlátíte. Tak proč svou dceru ano?
Já myslím, že dcerka to dřív nepotřebovala řešit prostě proto, že byl malý ještě moc malý. Takže jí nekonkuroval. Ale jakmile se posune z kategorie „ležák“ do kategorie „povstalec“
tak se stává ohrožením jejího výsostného postavení. Prostě ubírá z jejího teritoria…
Myslím,že žárlivost se začíná objevovat až v pozdějším věku miminka,kdy už to není ležící nic nedělající mimi,ale človíček,který se přibližuje staršímu.To pak totiž přicházejí na řadu - on je maličký,Ty jsi už veliká,zkus se vžít do role své dcerky,mlácení a křičení nepomůže,spíš si myslím,že to vše může jen zhoršit…je třeba chválit také staršího,říkat třeba bráška je na to ještě malý,ale Ty jsi šikovná velká slečna a skvěle jsi to zvládla…malinkému to bude fuk,protože tomu ještě moc nerozumí a starší se bude cítit důležitě.Sama mám mladší sestru a vidím to i u svých kluků,ten starší to nemá vůbec jednoduché ![]()
iwetax píše:
Tak, tak. Dostal po čuni někdy jedí brácha? Asi ne a v tom to vězí. Proč někdy pořádně neseřežete toho mladšího? A před ní? Kupte co má ráda (velikou čokoládu, šunkovou pizzu) a před bratrem to dejte jí a jemu nic a řekněte, že to má za to jak se stará o brášku. Pokud jí budete mlátit, tak se vám to vrátí. Sví kamarádky také nemlátíte. Tak proč svou dceru ano?
jde o to že ho poškrábala bez důvodu v obličeji do krve,tak jsme jí vysvětlili,že se to nedělá,že mi jí taky nedrápem......chválena je,je jí vysvětlováno,že když ona byla malinká tak se kolem ní taky skákalo víc a že ona je už veliká a šikovná a že zvládne většinu věcí sama a že bráška se to musí teprv naučit,tatínek s ní jezdí na nákupy a jen jí tam koupí hračku.....a ona ho zdrápala znova
pizzu s ní dokonce dělám doma aby se zapojila a pomáhá mi při tom…bráška když něco provede tak přes ruce taky dostane
Příspěvek upraven 12.12.10 v 12:51
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.