Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
RADA PSYCHOLOGA-nevím proč to dcera dělá. Mám dvě doporučení. Oceňujte a chvalte, když udělá pro brášku něco pěkného. Snažte se omezit kontakt obou sourozenců, na který nemůžete dohlédnout, na minimum. Dceři dejte pokyn, aby se bratrovi nepřibližovala. Pokud to nezabere, zkuste zajít za psychologem.
alifie píše:dzarunka píše: …dostala po čuni …cácora jednaKdyž čtu tohle, tak není divu, že se dcera chová tak, jak se chová. Prostě ty rány posílá dál.
já myslím že když nepomáhá vysvětlování ani zákaz oblíbených věci tak výchovnejch pár facek není na škodu ![]()
Musím podobné situace řešit pravidelně poté, co se manžel vrátí po víkendu od babičky s jedním z kluků. U babičky se vychovávalo stylem „plesk, plesk“ a k této „výchově“ se tam vrací i tatínek - dítě, které tam stráví víkend, je obvykle agresivní ještě tři dny.
Jinak mám našpicované uši a jak se začíná schylovat ke konfliktu (nebo pokud už je jeden zakouslý do druhého) odděluji kluky od sebe. Pofoukám pokousaného, mračím se na kousajícího (se slovním doprovodem typu: To bylo moc škaredé, to moc bolelo. Pofoukej to bratříčkovi.) Jednoho pošlu na záchod, druhého posadím na nočník, nebo pošlu dojíst snídani, nebo se jde vysmrkat, nebo cpát se mnou věci do pračky, odnést věci do špinavého prádla, uklidit hračky, atd.
Dnes se kluci začali pošťuchovat na schodech - jednoho jsem snesla dolů, druhého vynesla nahoru. (Staršímu bude 5, mladšímu budou 3 roky.)
alifie píše:
Musím podobné situace řešit pravidelně poté, co se manžel vrátí po víkendu od babičky s jedním z kluků. U babičky se vychovávalo stylem „plesk, plesk“ a k této „výchově“ se tam vrací i tatínek - dítě, které tam stráví víkend, je obvykle agresivní ještě tři dny.Jinak mám našpicované uši a jak se začíná schylovat ke konfliktu (nebo pokud už je jeden zakouslý do druhého) odděluji kluky od sebe. Pofoukám pokousaného, mračím se na kousajícího (se slovním doprovodem typu: To bylo moc škaredé, to moc bolelo. Pofoukej to bratříčkovi.) Jednoho pošlu na záchod, druhého posadím na nočník, nebo pošlu dojíst snídani, nebo se jde vysmrkat, nebo cpát se mnou věci do pračky, odnést věci do špinavého prádla, uklidit hračky, atd.
Dnes se kluci začali pošťuchovat na schodech - jednoho jsem snesla dolů, druhého vynesla nahoru. (Staršímu bude 5, mladšímu budou 3 roky.)
když já to neodhadnu,abych je odtrhla od sebe,oni si pěkně hrajou a najednou řev a malej je doškrábanej do krve.....u ní domluvy neplatí,to už si pak vyskakuje a říká nám hej anebo si zacpavá uši a že nás stejně neslyší a podobný drzosti.....nejde mi o nějaké dohady o hračku nebo pošťuchování ale o to škrábání,jednou to bylo těsně pod oko
Mám doma přibližně stejně staré děti starší má 6,5 mladší 16 měsíců.Staršímu od malinka vtloukám do hlavy,že malé děti a holky se v žádném případě nemlátí…staršího jsem vychovávala tak,že když zkrátka nechápe co se od něj chce,tak přes zadeček občas dostane,a musím tedy upřímně říct,že nikdy nikoho neuhodil.Takže absolutně nesouhlasím s tím,že děti,které občas na zadek dostanou jsou agresivní.Starší je ke svému mladšímu bráškovy neuvěřitelně pozorný,miluje ho,hodně mu pomáhá při hraní a NIKDY by jej vědomě neuhodil.Takže pokud by se u nás stalo,že by starší mladšího i přes domouvání takto poškrábal,tak by dostal na zadek,aby si to zapamatoval.V 6,5 letech je dost velká na to,aby si uvědomila co provedla,takže bych to řešila rázněji než u malinkého dítěte.Jasně je pravidlo kdo si hraje nezlobí,ale upřímě,kdo může sedět od rána do večera s dětmi na koberci a nonstop se jim věnovat ![]()
Různé děti reagují různě. Moje jsou značně tvrdohlavé a pokud bych používala násilí, tak bych je asi umlátila než by poslechly. Po dobrém spolupracují mnohem lépe (nikoliv dokonale). Taky jsem si dřív myslela, že občasné plácnutí nevadí. Jenže když mladšímu bylo cca 14 měsíců, dostal od tatínka poprvé výchovné placnutí a v zápětí šel zmydlit staršího bratříčka. (Starší - v té době měl 3 a půl roku - toho mladšího do té doby nikdy nebil a mladší staršího taky ne.) Totéž se opakovala a bylo perfektně vidět, jak mladší všechna plesknutí posílá dál. Situace se akorát zhoršovala (vzájemné bití, kousání, štípání, škrábaní) a já jsem si pomalu ani nemohla dojít na záchod. Před nástupem staršího do školky nám doporučili kurz Respektovat a být respektován - na ten jsem nešla, ale přečetla jsem si aspoň knihu. Týden poté, co jsem přestala používat „výchovná plesknutí“, můj starší syn v obchodě vyváděl tak, že mi prodavačka řekla, že už měl dávno dostat na prd_l. Nicméně vydržela jsem (i když mi občas pěkně tekly nervy) a po třech měsících se situace zklidnila a teď už se jen těším, až mladší syn dostane trochu rozum a přestane tomu staršímu rvát hračky z rukou. Mimochodem stejná prodavačka o půl roku později komentovala chování staršího „to je ale hodný chlapeček“. V podstatě teď bývá situace napjatá akorát, když jsou děti hladové nebo nevyspané.
Příspěvek upraven 06.01.17 v 09:51
Já myslím,že je i trochu rozdíl když jsou děti věkově blíž či dál.On rodíl dvou let není tak veliký jako 5 let.To už by pak lecos starší měl mít prostě zafiksováno…určitě jak píšeš,každé dítě je jiné a něco jiného na ně platí,ale případ kdy téměř 7 leté holčička takto ubližuje malému bráškovi mi přijde docela extrémní.
Souhlasím, že je to extrémní. Nicméně pro ni je to konkurent, který ji omezuje, bez ohledu na její věk. Jí nejspíš vůbec nedochází, že mu tak ubližuje.
já myslím že v jejím věku si plně uvědomuje že mu ubližuje.....a k žárlivosti nemá důvod,dostávají věci rovným dílem,dokonce ona někdy víc a ještě může jezdit sama k babičce a bráška je doma a druhá babi bere do města,akce,k sobě taky převážně jen jí.....
teď mu už delší dobu nic záměrně neudělala jen v rámci hry tak snad máme po problému
Jen můj názor: V okamžiku, kdy se na něj rozmáchne, aby bouchla, vítězí její emoce a důsledky si v tom okamžiku neuvědomuje.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.