Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je normální, že si po takove době chybíte. Muž jezdil vždycky jen po-pá pryč a stejně mi taky chyběl
zas bych to brala pozitivně, budete se na sebe víc těšit a aspoň vidíte, že bez sebe nemůžete být
jinak bych se zkusila jakkoliv zabavit, ať čas utíká rychleji. Třeba pozvat kamarádky na pokec apod.
Chápu tě, taky by mi bylo smutno. Musíš se nějak zabavit a neutápět se sama doma myšlenkama na něj.
Dokud si chybíte, je to dobré!
Mně se ale stalo, že dotyčný mi nejdříve chyběl, a pak prostě chybět přestal. A všechno potom šlo do kytek. Stalo se mi to víc než jednou, s víc než jedním partnerem. Mluvím o delšm odloučení, ne o služebce na dva týdny. Nejsem zkrátka žena pro námořníka.
Aspon se někam podívá a ty za ním třeba můžeš na výlet? Ja bych si představila že spolu budete třeba 40 let a tohle je jen malý kousek z toho celého vztahu, pak se ti to bude zdát jako chvilka ![]()
Vsem dekuji za reakce.
Tesime se na sebe strasne moc a urcite nam to jen dokazalo, ze bez sebe nemuzeme byt. V tomhle si zase rikam, ze nemusime ani do vymeny manzelek abychom si to uvedomili
![]()
Co se tyka te zabavy, to je tezko, kamosky nebo rodina prijdou, ale neni to denne, i to se pocita samozrejme. Prijdou mi ty dny stejne dokolecka.
Podivat bych se za nim samozrejme mohla, nebyt nemocenske, a kdyby nebyl na tak blbem miste. Oni jeli autem, tak jim to neprislo. Ja, odkazana na veskerou jinou dopravu, bych se asi nedopravila, navic corona a blbosti s testy a karantenou.. hold si na sebe pockame, ale nikdo nevi, do kdy.. to nas asi zabiji nejvic
![]()
Ahoj maminy,
Jak zvladat tuhle situaci? Partner je momentalne uz druhy mesic pracovne v cizine. A jeste nejakou dobu bude. Ze zacatku se to dalo vydrzet, ale ta doba je silena. Nemuzu rict ani pul slova, denne pise, volame si po vecerech. Je to fajn. Jenze nestaci nam to. Oba se trapime, touha je silna. Nejiste je i datum navratu. Dokud neudelaji co maji, nevrati se. Nemame se tudiz od ceho odpichnout, kdy konecne bude doma. Je to jen o cekani.
jedine co, tak samozrejme dcerka, ale ta je samostatna, takze uz ani s ni si tolik zabavy neuziju 
Momentalne jsem na nemocenske, vlastne od doby co odjel, mam po urazu ramene a nejspis to jeste bude na dlouho. Takze me ten cas vlastne vubec neutika. Mam plno casu premyslet o nem. Uz ani doma se nemam jak zabavit.
Holky, jak tohle prezit a nezblaznit se?
samozrejme jsme si vyjasnili, ze tohle byla posledni takova akce. Jezdival pryc, ale nikdy ne na tak dlouho.
Je vubec dobre, ze nam je takhle smutno a oba si prejeme aby byl uz konecne doma? Nebo jsem nezdrave zavisla na parnerovi?