Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@JancaS84 Ano, ja nikdy nebyl typ co lita kolem malych deti, proto jsme se domluvili, ze se budu starat o domacnost aby mela vse zarizene, zehlim, nakup objednavame domu… To co popisuji byl jeji extremni uklid aby udelala dojem na kamaradku, jinak jsem na chlapa dost cistotny a dbam na detail pri uklidu.
@Anonymní píše:
@JancaS84 Ano, ja nikdy nebyl typ co lita kolem malych deti, proto jsme se domluvili, ze se budu starat o domacnost aby mela vse zarizene, zehlim, nakup objednavame domu… To co popisuji byl jeji extremni uklid aby udelala dojem na kamaradku, jinak jsem na chlapa dost cistotny a dbam na detail pri uklidu.
No jo no. Hele ji to asi nevysvětlíš. Moje tchýně je podobný magor a klidně bude do půlnoci šůrovat aby nebyl někde drobeček. To já budu mít radši spokojený děti a muže a doma bordel ![]()
Neříkej jí co má dělat, ptej se jí co potřebuje a co by jí udělalo radost.
Poslouchej, nevysvětluj, neraď.
Chvíli počkej, ono si to sedne a ta největší panika, kterou teď řeší přehnanou aktivitou se zmírní.
Když ne, tak se zhroutí a pak bude motivovaná vyhledat pomoc.
Ale ano, tvoje potřeby teď chvíli fakt budou stranou a potřebuješ to ustát, nezareagovat jak rozmazlené dítě, které přišlo o pohodlí.
Jo, přechod od páru k rodině je těžký.
Příspěvek upraven 23.08.21 v 21:27
@Anonymní píše:
Ahoj, mame synka 4m a nedari se nam komunikovat. Partnerka si naklada prilis povinnosti, chce mit dokonalou domacnost z cehoz je dost unavena. Vzdy kdyz reknu, ze nemusime mit vse na 100% a at se stara hlavne o sebe, chytne nerva at ji nerikam co ma delat atd.. Vecer je uplne hotova a nechce komunikovat, pres den se zase venuje diteti a nema cas, ja si nedovedu predstavit, ze muzeme normalne fungovat. Jsem tak znechuceny, ze dalsi dite uz nikdy nechci, nestoji mi to za ty nervy, ale chci to nejlepsi pro maleho a aspon kvuli nemu to s ni vydrzet.. ma to tak jeste nekdo? Samozrejme odlouceni by znamenalo reseni bydleni atd, zase chci aby maly vyrustal se vsim co potrebuje, sama mu to neposkytne a myslim, ze je pro nej nejlepsi mit oba rodice..
Navrhni partnerce rovnoměrné rozdělení prací v domácnosti péče o dítě a trvej na tom. Musíš ovšem přijít s trvalým, jasným, promyšleným a přesným návrhem, jak to celé bude vypadat a taky to dodržet.
Prošla jsme si tím. Bylo to výchovou - otec pedant, muselo být pořád naklizeno. Trvalo mi hodně dlouho se přeprogramovat. Ale fungovala jsem podobně jako tvá partnerka.
Zaráží mě, že už uvažuješ o rozchodu. To asi bude dost vypovídat hlavně o tobě - zda jsi schopen problémy řešit nebo ne. Ona problém zatím nevidí, ty ano. Tak s tím zkus něco dělat. Můžeš třeba navrhnout párovou psychoterapii.
Ale asi hodně podstatné také bude, zda ji s něčím pomáháš…s péčí o domácnost, péčí o dítě, dáváš jí nějaký prostor na seberealizaci? Vezmeš si dítě do kočárku? Uklidíš po sobě, utřeš prach…zkrátka, pomáháš jí vůbec?
Řekl jsi jí, jak je úžasná, co vše za den stihne, jak dobře uvařila, uklidila a že si zaslouží odpočinek. Že se o dítě postaráš a ona si může pustit oblíbená seriál nebo se může sejít s kamarádkou…
Hm?
@Anonymní píše:
@JancaS84 Ano, ja nikdy nebyl typ co lita kolem malych deti, proto jsme se domluvili, ze se budu starat o domacnost aby mela vse zarizene, zehlim, nakup objednavame domu… To co popisuji byl jeji extremni uklid aby udelala dojem na kamaradku, jinak jsem na chlapa dost cistotny a dbam na detail pri uklidu.
Vyspí se v noci? Je to náročné období. Vydrž to ještě pár měsíců a vezmi si občas dítko v kočárku ven, nebo ji nech ráno dospat. To dost pomuze. Možná tě opravdu odklidila na vedlejší kolej
To pak chce si promluvit. Neříkej ji, co má dělat ona. Řekni jí, co chceš ty. Buď na to přistoupí a nebo ne. Nějaké řešení třeba najdete.
@Kazimíra Olejovka píše:
Prošla jsme si tím. Bylo to výchovou - otec pedant, muselo být pořád naklizeno. Trvalo mi hodně dlouho se přeprogramovat. Ale fungovala jsem podobně jako tvá partnerka.Zaráží mě, že už uvažuješ o rozchodu. To asi bude dost vypovídat hlavně o tobě - zda jsi schopen problémy řešit nebo ne. Ona problém zatím nevidí, ty ano. Tak s tím zkus něco dělat. Můžeš třeba navrhnout párovou psychoterapii.
Ale asi hodně podstatné také bude, zda ji s něčím pomáháš…s péčí o domácnost, péčí o dítě, dáváš jí nějaký prostor na seberealizaci? Vezmeš si dítě do kočárku? Uklidíš po sobě, utřeš prach…zkrátka, pomáháš jí vůbec?
Řekl jsi jí, jak je úžasná, co vše za den stihne, jak dobře uvařila, uklidila a že si zaslouží odpočinek. Že se o dítě postaráš a ona si může pustit oblíbená seriál nebo se může sejít s kamarádkou…
Hm?
Ano, uz jsem k jednomu prispevku psal, ze se o domacnost staram aby mela cas na dite. Kdyz navrhnu parovou terapii tak mi rekne, ze ona problem nevidi tak nema co resit. Proto jsem zoufaly, nenecha si vysvetlit, ze mame problem i kdyz ho nevidi..
@prokr píše:
Navrhni partnerce rovnoměrné rozdělení prací v domácnosti péče o dítě a trvej na tom. Musíš ovšem přijít s trvalým, jasným, promyšleným a přesným návrhem, jak to celé bude vypadat a taky to dodržet.
Nemůže to být rovnoměrné, když jeden chodí do práce. Kdyby ani jeden z nich nechodil do práce, tak jsem pro.
Doufej, že ji to přejde, tenhle „syndrom dokonalý matky“ je dost častej. To je z těch reklam a časopisů, kde je dokonalá usměvavá upravená maminka se spokojeným dítětem, vše vyžehlený, naklizený, navařrno, všichni šťastní,… při troše štěstí jim dojde, že to fakt nejde, pak je malá část, která to opravdu zvládá a jsou hrozně happy a pak je bohužel nejčastějšî scénář: vynervená matka, manžel na druhý koleji a dítě co má rozvrh podle aplikace a ne jeho vlastních potřeb, ale před návštěvou působí jak z tý reklamy… musíš doufat, že ji to přejde samotnou, každá narážka, že to dělat nemusí (v dobrym míněná) je jak píchnutí do vosího hnízda
A to měla s úklidem stejně i před dítětem? Jestli ano, tak ti mohlo být jasný, že sis vzal pedantku a bude hůř.
@Ou píše:
Neříkej jí co má dělat, ptej se jí co potřebuje a co by jí udělalo radost.Poslouchej, nevysvětluj, neraď.
Chvíli počkej, ono si to sedne a ta největší panika, kterou teď řeší přehnanou aktivitou se zmírní.
Když ne, tak se zhroutí a pak bude motivovaná vyhledat pomoc.
Ale ano, tvoje potřeby teď chvíli fakt budou stranou a potřebuješ to ustát, nezareagovat jak rozmazlené dítě, které přišlo o pohodlí.
Jo, přechod od páru k rodině je těžký.
Příspěvek upraven 23.08.21 v 21:27
Já bych osobně ani se moc neptal, jede na svůj program a s tím nic neuděláte. Pokud jí to ničí, tak ona sama se skutečně musí dostat na dno, když se jí z toho budete snažit tahat, může se to obrátit proti vám.
Buďte ale oporou, když bude potřebovat. Pokud byste s tím měl už psychické problémy, což už teď asi máte, zajděte za psychologem, ať máte nadhled, naučí vás s tím, co se děje okolo vás lépe pracovat. Bez toho riskujete, že ona se pak změní, ale vy už nebudete mít zájem, to by byla škoda.
@Nickjmeno Pokud to je jak rikas, tak se neda nic delat, ale jak dlouho kolem ni chodit po spickach? Rok? Kdyz nahodou neco reknu tak jsou pak dva dny doma ticha domacnost, ale dle jejich slov se nejedna o pasivni agresi, ona vlastne rika, ze chyby nedela.. kdyz se tak chova, tak bych ji v tom nejhorsim nejradsi poslal do…
Myslím si, ze to chce čas a pevnou vůli. Chápu, ze bys chtěl komunikovat, dat si společný jídlo apod. Ale v tomhle období je to složitý. Dala bych tomu ještě chvíli, vymyslela řád, a pokud by se to nejlepšilo, natvrdo přišla s nějakým už plánem jako terapie apod. Nejde jen o tvoje pohodlí, ale i ona se z toho co nevidět zhroutí. Oba musíte najít idealni cestu, abyste se nezblaznili.
Ahoj, mame synka 4m a nedari se nam komunikovat. Partnerka si naklada prilis povinnosti, chce mit dokonalou domacnost z cehoz je dost unavena. Vzdy kdyz reknu, ze nemusime mit vse na 100% a at se stara hlavne o sebe, chytne nerva at ji nerikam co ma delat atd.. Vecer je uplne hotova a nechce komunikovat, pres den se zase venuje diteti a nema cas, ja si nedovedu predstavit, ze muzeme normalne fungovat. Jsem tak znechuceny, ze dalsi dite uz nikdy nechci, nestoji mi to za ty nervy, ale chci to nejlepsi pro maleho a aspon kvuli nemu to s ni vydrzet.. ma to tak jeste nekdo? Samozrejme odlouceni by znamenalo reseni bydleni atd, zase chci aby maly vyrustal se vsim co potrebuje, sama mu to neposkytne a myslim, ze je pro nej nejlepsi mit oba rodice..