Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já bych to nikdy nenechala dojít tak dakeko, že bych si dotyčného vzala za manžela.
Bud by se sel okamzite lecit nebo by se odstehoval a chodil za nami jen v pripade, ze by se vydrzel chovat prijatelne.
@Anonymní píše:
Můj manžel byl vždycky hrozně výbušnej.
Vždycky ho všechno naštve, nic neřeší v klidu, ale pak přijde a omlouvá se.
Jenže je to pořád horší a horší.
Nechci říkat, že je nějakej zlej, ale kolikrát mi řekne krávo, huso, na děti křičí i třeba kvůli rozlitému pití.
Děti pak končí s pláčem v pokoji.
Manžel dětem nevěří, oni v něm nemají žádnou důvěru a s ničím se mu nesvěřují, bojí se ho…
Snažila jsem se mu několikrát vysvětlit, že jde všechno řešit v klidu, ale marně…
Co byste dělali na mém místě vy?
v zivote bych si s takovymto clovekem neporidila deti, to musi byt super, se porad strachovat, co, kdo, kdy provede, a bude rev… a to castovani hrubymi vyrazy.??? me prijde, ze je dnes vyhlasene pro copywritery tema… neschopne zenske, co si nechaji od chlapa vse dovolit… bo co dnesni tema, to jedna zoufalka za druhou
![]()
Rozhodně bych nebyla s někým, kdo mi nadává a zvlášť pak křičí na mě i na děti. Pokud bych neviděla snahu, že s tím něco dělá a lepší se to, nevydržela bych to…
S manželem spolu nejsme zas tak dlouho (jako třeba 10 let
), ale když čtu, že po roce se páry začnou hádat nebo dohadovat - nechápu.. jak kdyby to bylo normální. ![]()
A ty děláš co? Mlčíš a přecházíš to, i když řve a nadává nejen tobě, ale i dětem. Takového bych již dávno vykopla. Člověk tady nad těmi příběhy nestačí žasnout, jak se někdo rozchází kvůli kravině a jiný zase snáší takovéto chování.
@Anonymní píše:
Můj manžel byl vždycky hrozně výbušnej.
Vždycky ho všechno naštve, nic neřeší v klidu, ale pak přijde a omlouvá se.
Jenže je to pořád horší a horší.
Nechci říkat, že je nějakej zlej, ale kolikrát mi řekne krávo, huso, na děti křičí i třeba kvůli rozlitému pití.
Děti pak končí s pláčem v pokoji.
Manžel dětem nevěří, oni v něm nemají žádnou důvěru a s ničím se mu nesvěřují, bojí se ho…
Snažila jsem se mu několikrát vysvětlit, že jde všechno řešit v klidu, ale marně…
Co byste dělali na mém místě vy?
A co bys chtěla ty? Klid u vás prostě nebude a bude to jen horší. Děti budou nerváci a budou utíkat z domova a nebo budou to, co on. Nějaká poradna by byla na místě i kdyby on nechtěl, sla bych sama. Máš nějaké zázemí kam byste mohli odejít kdyby to bylo nesnesitelné?
Tak bych asi odpověděla, když jsem já kráva, pak ty jsi korunovanej vůl.
@markytka3 píše:
v zivote bych si s takovymto clovekem neporidila deti, to musi byt super, se porad strachovat, co, kdo, kdy provede, a bude rev… a to castovani hrubymi vyrazy.??? me prijde, ze je dnes vyhlasene pro copywritery tema… neschopne zenske, co si nechaji od chlapa vse dovolit… bo co dnesni tema, to jedna zoufalka za druhou![]()
Chytrá ženo, děti už jsou na světě. Do babyboxu už se asi nevejdou. A nenadavej zase. Kazdy nemůže být tak úžasné predvidavy jako ty a neví, jak se to soužití bude vyvíjet. Dalo by se říci, že kromě tebe asi nikdo.
Takového jsem mela otce, hrozného cholerika. Rvani a nadávky mamince byly na denním pořádku, později k tomu byly i záchvaty, kdy ji vyhazoval z bytu, auta… Nutno říct, že ona si to nenechala líbit, takže byla doma Itálie, hrozny. K nám detem tak šílený nebyl, ale rvani i výprask jsme si taky užily. Cele dětství jsem si přála, ať se rodiče rozjedou, netesila jsem se na víkendy. Svým dětem bych toto v životě neudělala.
S takovym clevekem bych nebyla uz kvuli detem. Vyroste z nich uzlicek nervu, chudaci deti. Tata prijde domu a deti se jdou schovat
Já bych se zamyslela nad tím, proč ho milujes, jaké vlastnosti na něm obdivuješ… Výsledek te možná podstrčí směrem k němu nebo od nej. Já bych určitě navrhla parovou terapii.
Proc manzel detem neveri.
Deti se ho boji proc, ze zarve?
Byl takovy odjakziva, pises, tak co se zmenilo?
Psychoterapie. Cholerikem zůstane, ale naučí se to vyjadřovat jinak. Kdo ví, zda netrpí nějakou frustrací nebo nepřijal nějaké negativní vzorce z rodiny.
No jo…ale půjde do té terapie? ![]()
@Wenn.Nox
Taky nechápu, my spolu 10 let jsme, a v životě jsme na sebe nekřičeli, natož si nadávat…
ano, vyjasňovat si názory na něco je normální, ale pokud by mi někdy manžel řekl huso, tak mu asi řeknu, že s husou určitě žít nechce a jdu za někým, kdo si o mě tohle nemyslí. Můžu zkritizovat nějaké jednání, že to byla pitomost, ale ne říkat manželovi, že on je pitomec, to je strašný rozdíl.
Můj manžel byl vždycky hrozně výbušnej.
Vždycky ho všechno naštve, nic neřeší v klidu, ale pak přijde a omlouvá se.
Jenže je to pořád horší a horší.
Nechci říkat, že je nějakej zlej, ale kolikrát mi řekne krávo, huso, na děti křičí i třeba kvůli rozlitému pití.
Děti pak končí s pláčem v pokoji.
Manžel dětem nevěří, oni v něm nemají žádnou důvěru a s ničím se mu nesvěřují, bojí se ho…
Snažila jsem se mu několikrát vysvětlit, že jde všechno řešit v klidu, ale marně…
Co byste dělali na mém místě vy?