Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Svistice píše:
Děti jsou asi furt stejné. Jen už se nevychovává tolik řezáním řemenem, vydíráním, strašením bubáky. A člověk má tendenci zapomínat a v mysli uchovávat jen to hezké a líbivé.Dřív se na názor dítěte nikdy neptal, takže se asi ani tolik neuměly projevovat. Dnes když k tomu má příležitost, tak proč by si neřeklo, co si myslí. Že to nemusí být až tak vhodné, nebo se to rodiči nelíbí, je už holt riziko svobody slova.
Takže za mě ty děti nejsou tolik vystrašené a zlomené, což vede k tomu, že si dovolí trochu víc, než si dovolila moje generace. Na rodiči pak už je to jen správně usměrnit.
vidím to podobně. za mě osobně posun k lepšímu.
K horšímu je to v případě, kdy rodiče na nějakou výchovu kašlou a dětem dovolí vše, navíc jsou k nim nesoudní a nekritičtí.
@Anonymní píše:
ctyrleta?a uz dostala vareckou?mazec!!znat te zavolam socialku teda,takovy lidi jaky ty nemaji mit deti!fuuj uplne je mi z toho spatne a smutno styd se a vzpamatuj se
Klidně na mě zavolej i ministerstvo spravedlnosti. Chceš adresu, číslo a nebo bude stačit mail?
Stydět se rozhodně nemám za co
A proč tak hrdě anonymně?
@_0812_
Rtuť z teploměru ji neotráví
Nůž je jiný level. Syn je vzteklý taky, ale v tom amoku rozhodně nepomůže fyzický trest. Spíš počkat, pokud neletí hlava nehlava do silnice.
@Russet píše:
@_0812_
Rtuť z teploměru ji neotrávíNůž je jiný level. Syn je vzteklý taky, ale v tom amoku rozhodně nepomůže fyzický trest. Spíš počkat, pokud neletí hlava nehlava do silnice.
Přesně - pokud je dítě právě v amoku, zjistila jsem, že nejlepší je si ho nevšímat (pokud neohrožuje sebe nebo ostatní - občas má tendence praštit malou ségru) a řešit to, až bude mozek zase schopný vnímat okolí.
Edit: jo a ten nůž - když ho dítě drží a já se laskavě zeptám, jestli ho podá mamince, tak v 90% případů mi ho podá. V těch zbylých 10% dítě něčím uplatím ![]()
@Russet píše:
@_0812_
Rtuť z teploměru ji neotrávíNůž je jiný level. Syn je vzteklý taky, ale v tom amoku rozhodně nepomůže fyzický trest. Spíš počkat, pokud neletí hlava nehlava do silnice.
Tak mě bylo od mala vštěpováno, že na to musím dávat pozor, že je to jedovaté a pamatuju, když před lety moje tehdy ještě malá sestra do něj nevím proč kousla, tak máma malém zešílela. Navíc každé dítě je jiné… Na dceru v největším amoku, kdy devastovala okolí nějaké čekání a nevšímání si opravdu nezabralo, spíš ještě zhoršilo. Jediné, co jí zastavilo buď nějaký nečekaný podnět, jako to plácnutí nebo omytí obličeje studenou vodou. A paradoxně tyhle všechny vzteklouny odboural můj nástup do práce, kdy jsem teď opravdu skoro celé dny pryč a denně se u ní střídáme já, manžel a babička, kdy s každým je určitou část dne a tím nějak na ten vztek zapomněla a místo hysteráku poslouchám žalovaní na tatínka a co dělaly s babičkou. Jsme obě takové nějaké klidnější. Já jsem najednou zase mezi lidmi a věnuji se po letech i něčemu jinému než jen jí a ona si zas tu dobu co jsem po práci doma se mnou snaží užít a ví, že vztekem by si to pokazila a díky dalšímu příjmu jí můžu dopřát aktivity, které třeba ještě nezná, takže to také udělalo hodně.
@_0812_ píše:
Tak mě bylo od mala vštěpováno, že na to musím dávat pozor, že je to jedovaté a pamatuju, když před lety moje tehdy ještě malá sestra do něj nevím proč kousla, tak máma malém zešílela. Navíc každé dítě je jiné… Na dceru v největším amoku, kdy devastovala okolí nějaké čekání a nevšímání si opravdu nezabralo, spíš ještě zhoršilo. Jediné, co jí zastavilo buď nějaký nečekaný podnět, jako to plácnutí nebo omytí obličeje studenou vodou. A paradoxně tyhle všechny vzteklouny odboural můj nástup do práce, kdy jsem teď opravdu skoro celé dny pryč a denně se u ní střídáme já, manžel a babička, kdy s každým je určitou část dne a tím nějak na ten vztek zapomněla a místo hysteráku poslouchám žalovaní na tatínka a co dělaly s babičkou. Jsme obě takové nějaké klidnější. Já jsem najednou zase mezi lidmi a věnuji se po letech i něčemu jinému než jen jí a ona si zas tu dobu co jsem po práci doma se mnou snaží užít a ví, že vztekem by si to pokazila a díky dalšímu příjmu jí můžu dopřát aktivity, které třeba ještě nezná, takže to také udělalo hodně.
Tak mě toho doma taky napovídali…třeba že častějším stříháním vlasy zhoustnou a podobné blbiny.
Samozřejmě na každé dítě může platit něco jiného a každě jinak projevuje svoje emoce. S mámou děti paradoxně většinou nejvíc zlobí a s ostatními příbuznými to většinou jde.