Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj, s manželem jsme se shodli na tom, že bychom si pořídili druhé dítě, které jsem vážně chtěla a dokud to bylo jednou si ho pořídíme byla jsem v pohodě, ale teď se mi děla psychicky a i fyzicky špatně…
Máme syna 6 let a porod byl strašný. Nepřežila jsem ho malém já ani náš syn. Došlo k abrupci placenty a když mě uspávali ani jsem nevěděla jestli syn ještě žije, já malém vykrvácela.
Po porodu se mi rozjely úzkostné deprese, manžel si našel milenku, když měl syn čerstvě rok a já ho vyhodila.
Mezi prvním a druhým rokem syna jsme měli malého ve střídavé péči, já se dala do kupy, vrátila jsem se do práce a jak to tak bývá, manžel začal asi po půl roce litovat.
Když měl syn čerstvě 2 roky, manžel se vrátil domů a postupem času jsme začali žít hezkým rodinným životem.
Aktuálně se máme dobře. Syn je šikovný, dům máme velký, peníze nám nechybí, manžel milenku nemá. Buď je doma nebo v práci a z té mi 10× denně volá jak se mám.
Nevím co mám dělat, já bych druhé dítě taky chtěla, ale mám v sobě tolik strachu… Prostě vím jistě, že po druhé bych nic z toho nezvládla…
Ahoj, resila jsi to tehdy s nejakymi odborniky? Doktory?
Me se po porodu rozjely taky uzkosti a musela jsem to resit leky.
Nevim odkud jsi, ale u Prahy je NUDZ a tam jsou specializovani na peci o matky po porodu.
Kdyby se ti po porodu zase rozjela psychika, tak je to resitelne.
Já bych si s lékaři zkonzultovala, jak moc velká je pravděpodobnost, že se situace při porodu a po porodu bude opakovat a při vyšší pravděpodobnosti, že ano, bych druhé dítě odpískala.
@Bambule33 píše:
Ahoj, resila jsi to tehdy s nejakymi odborniky? Doktory?
Me se po porodu rozjely taky uzkosti a musela jsem to resit leky.
Nevim odkud jsi, ale u Prahy je NUDZ a tam jsou specializovani na peci o matky po porodu.
Kdyby se ti po porodu zase rozjela psychika, tak je to resitelne.
Řešila, léky jsem brala dlouho, docházela jsem k psychiatrovi a několikrát jsem byla i v krizovém centru.
Tak litovat budeš určitě, pokud do druhého dítka nepůjdeš. Pokud se pro druhé dítko rozhodnete, tak tam je pořád šance 50/50, že to bude tvé nejlepší životní rozhodnutí. ![]()
Já bych do toho nešla. Žijete hezky, jedno dítě už máte. A riskovat, že když se s Tebou něco stane, zůstane Tvoje dítě bez mámy?
Chápu, že rozhodování je těžké.
@Anonymní píše:
Tak daleko, abych to řešila s lékařem jsem se ještě nedostala. Občas si i říkám jestli nejsem na běhání za batoletem už stará, vůbec nemám už tolik energie co před třicítkou. Mám v sobě tolik rozporuplných pocitů a strašný strach z toho, že ať už se rozhodnu jakkoli, budu toho litovat…
Pamatuji si na fáze kdy jsem nedokázala vyjít z domu kvůli úzkosti. Nedokázala jsem sednou do auta ze strachu, že se vybourám. Jít do obchodu, protože jsem mohla něco nechat v zásuvce a mohlo by doma začít hořet. Taky si pamatuju, že když jsem se z toho začala dostávat a vlastní matka mi řekla, že se chovám jako robot bez emocí. Myslím, že nejvíc mi pomohly dny kdy jsem dala syna manželovi a zavalila jsem se práci. Hlava se mi vyčistila a já zase začala být já, jen trochu úzkostnější.
K tomu věku, já měla dítě ve 30. Tenkrát se mi to zdálo ideální, ale dneska je mi přes 40 a je to prostě znát. Jsem ráda, že dcera odrůstá, že se můžu vyspat, lehnout si, kdy potřebuju, že už se můžu věnovat svým koníčkům… lítat ve 40 kolem malého dítěte není pro každého. Pro mě věk není jen číslo.
@Fee-bee píše:
Tak litovat budeš určitě, pokud do druhého dítka nepůjdeš. Pokud se pro druhé dítko rozhodnete, tak tam je pořád šance 50/50, že to bude tvé nejlepší životní rozhodnutí.
Ale prosím tě, to vůbec nemusí být pravda. Spousta lidí žije spokojeně s jedináčkem
@terien píše:
Ale prosím tě, to vůbec nemusí být pravda. Spousta lidí žije spokojeně s jedináčkem
To vůbec nikomu neberu, ale zakladatelka sama psala, že by si to vyčítala do konce života.
@Fee-bee píše:
To vůbec nikomu neberu, ale zakladatelka sama psala, že by si to vyčítala do konce života.
Ne, psala, ze ma strach, že ať se rozhodne jakkoliv, bude litovat. Tak tu netvrď něco, co není pravda.
@terien píše:
Ne, psala, ze ma strach, že ať se rozhodne jakkoliv, bude litovat. Tak tu netvrď něco, co není pravda.
Jsi vstala levou nohou? ![]()
@Anonymní píše: Řešila, léky jsem brala dlouho, docházela jsem k psychiatrovi a několikrát jsem byla i v krizovém centru.
Tím pádem bych do toho nešla.
Máš k tomu pravděpodobně vysoké sklony.
I to, jak zoufale popisuješ, že chceš.
Tvé emoce si pravděpodobně dokáží žít hodně svým životem a byla by to velká sázka.
Tahle psychicka epizoda byla ve tvém životě jediná? Nebo jsi měla úzkosti a psychické problémy i dříve? Nad tím bych se hodně zamyslela.
Otázka je zda byla měla tyhle problémy i bez komplikací při porodu.
Měla v jsi diagnostiku poporodní psychózy? Pokud ano, hrozí to znovu.
I z toho jak píšeš na mě dýchá úzkost a taková poměrně vysoká míra sebeovládání.
Jsi taková křehká, mám pocit. Ale samozřejmě nic nevnucuji. Jen můj dojem.
Vyprdla bych se na to. jedno dítko máte, někdo nemá ani to jedno. Osud k vám byl krutý a současně i milostivy, když jste se jako rodina znovu sešli. Nepokoušela bych to znovu.
Edit překlepy
Být tebou, našla bych si psychoterapeutku, aby ti pomohla zpracovat trauma z prvního porodu a událostí po něm. Nebude to práce na dlouho a výsledek bude stát za to. Hodně štěstí ![]()