Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Druhé dítě a manželství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.6.23 22:25
Druhé dítě není tak snadný, pro manželství je to daleko větší záhul než to první. Být dva na jednoho je celkem fajn, ale být dva na dva je těžší, a to ve všech směrech.
Na druhou stranu budou mít od sebe cca 7 let a to mi připadá už dobrý. Pokud jsi mladší klidně bych tomu ještě rok, dva dals.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.6.23 22:37
@Dollorres píše:
Druhé dítě není tak snadný, pro manželství je to daleko větší záhul než to první. Být dva na jednoho je celkem fajn, ale být dva na dva je těžší, a to ve všech směrech.
Na druhou stranu budou mít od sebe cca 7 let a to mi připadá už dobrý. Pokud jsi mladší klidně bych tomu ještě rok, dva dals.
Je mi 33. Hlava mi říká úplně něco jiného než srdce a je to těžké.
- Citovat
- Upravit
5.6.23 22:50
@Anonymní píše:
Je mi 33. Hlava mi říká úplně něco jiného než srdce a je to těžké.
Tak to bych ještě klidně dva roky počkala. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.6.23 22:59
@Dollorres píše:
Tak to bych ještě klidně dva roky počkala.
Já se bojím, že za dva roky budu úplně ve stejném bodě jako dnes.
- Citovat
- Upravit
5.6.23 23:11
Upřímně, nešla bych do toho. Děti už položily hodně vztahů, do toho tvoje zdraví. Co vám teď schází? Radši bych měla funkční milující rodinu pro jedno než řešit sra. čky se dvěma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.6.23 23:29
@terien nechybí nám vlastně nic, máme se hezky. Syn je úžasný, oba jsme pracovně úspěšní, rádi jezdíme na dovolené, zvelebujeme dům…
Jen koukám do těch kočárků a říkám si, že jsem to hezké období se synem vlastně neprožila a že bych chtěla. Taky si říkám, že syn bude jednou, až tady nebudeme, sám.
Manžel chtěl vždycky dvě děti, potom říkal, že druhé nechce, protože mi prostě po malém přeskočilo (říká to citlivěji, ale pointa je jasná) a teď už do těch kočárků kouká zase taky.
Na druhou stranu, v nás už nemám důvěru ani v jednoho. Já se do problémů dostala ani nevím jak a manžel se zachoval jako zbabělec, který mě v nich prostě nechal vykoupat samotnou. Nebyli jsme spolu chvíli, celkově jsme spolu 12 let. Už jsem na to dávno “zapomněla”, ale při myšlenkách na to reálné druhé dítě se mi to všechno vybavilo v těch nejživějších barvách.
- Citovat
- Upravit
5.6.23 23:29
Prožili jste toho společně hodně.
Co říká gynekolog/gynekoložka na druhé těhotenství?
Holky máme od sebe 6 let. Osobně si to nemohu vynachválit. Vše je takové samozřejmě.
Každý má na věkový rozdíl jiný názor.
A jestli ti to pomůže, tak druhou dceru jsem měla skoro ve svých 40 letech.
Tady je důležité především tvé zdraví a je fakt, že co jste ustáli jednou, nemusíte ustát 2×, protože to muselo být a stále musí být psychicky hodně náročné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.6.23 23:42
@Trojlístek píše:
Prožili jste toho společně hodně.Co říká gynekolog/gynekoložka na druhé těhotenství?
Holky máme od sebe 6 let. Osobně si to nemohu vynachválit. Vše je takové samozřejmě.
Tady je důležité především tvé zdraví a je fakt, že co jste ustáli jednou, nemusíte ustát 2×, protože to muselo být a stále musí být psychicky hodně náročné.
Každý má na věkový rozdíl jiný názor.
A jestli ti to pomůže, tak druhou dceru jsem měla skoro ve svých 40 letech.
Tak daleko, abych to řešila s lékařem jsem se ještě nedostala. Občas si i říkám jestli nejsem na běhání za batoletem už stará, vůbec nemám už tolik energie co před třicítkou. Mám v sobě tolik rozporuplných pocitů a strašný strach z toho, že ať už se rozhodnu jakkoli, budu toho litovat…
Pamatuji si na fáze kdy jsem nedokázala vyjít z domu kvůli úzkosti. Nedokázala jsem sednou do auta ze strachu, že se vybourám. Jít do obchodu, protože jsem mohla něco nechat v zásuvce a mohlo by doma začít hořet. Taky si pamatuju, že když jsem se z toho začala dostávat a vlastní matka mi řekla, že se chovám jako robot bez emocí. Myslím, že nejvíc mi pomohly dny kdy jsem dala syna manželovi a zavalila jsem se práci. Hlava se mi vyčistila a já zase začala být já, jen trochu úzkostnější.
- Citovat
- Upravit
6.6.23 02:53
Vykašli se na to a dej má instinkt. Místo toho, aby sis říkala, že tady bude syn sám, si můžeš říkat, že se jednou nebude muset s nikým hádat o dědictví. To trauma je obrovské.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.23 05:33
@Anonymní píše:
Tak daleko, abych to řešila s lékařem jsem se ještě nedostala. Občas si i říkám jestli nejsem na běhání za batoletem už stará, vůbec nemám už tolik energie co před třicítkou. Mám v sobě tolik rozporuplných pocitů a strašný strach z toho, že ať už se rozhodnu jakkoli, budu toho litovat…
Pamatuji si na fáze kdy jsem nedokázala vyjít z domu kvůli úzkosti. Nedokázala jsem sednou do auta ze strachu, že se vybourám. Jít do obchodu, protože jsem mohla něco nechat v zásuvce a mohlo by doma začít hořet. Taky si pamatuju, že když jsem se z toho začala dostávat a vlastní matka mi řekla, že se chovám jako robot bez emocí. Myslím, že nejvíc mi pomohly dny kdy jsem dala syna manželovi a zavalila jsem se práci. Hlava se mi vyčistila a já zase začala být já, jen trochu úzkostnější.
Ale tohle je k řešení s odborníky. Protože pokud se Ti udělalo fyzicky zle při vzpomínce na záležitosti okolo porodu, nemáš to zpracované a někdy jindy to zas vykoukne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.23 05:37
@Anonymní píše:
@terien nechybí nám vlastně nic, máme se hezky. Syn je úžasný, oba jsme pracovně úspěšní, rádi jezdíme na dovolené, zvelebujeme dům…
Jen koukám do těch kočárků a říkám si, že jsem to hezké období se synem vlastně neprožila a že bych chtěla. Taky si říkám, že syn bude jednou, až tady nebudeme, sám.
Manžel chtěl vždycky dvě děti, potom říkal, že druhé nechce, protože mi prostě po malém přeskočilo (říká to citlivěji, ale pointa je jasná) a teď už do těch kočárků kouká zase taky.
Na druhou stranu, v nás už nemám důvěru ani v jednoho. Já se do problémů dostala ani nevím jak a manžel se zachoval jako zbabělec, který mě v nich prostě nechal vykoupat samotnou. Nebyli jsme spolu chvíli, celkově jsme spolu 12 let. Už jsem na to dávno “zapomněla”, ale při myšlenkách na to reálné druhé dítě se mi to všechno vybavilo v těch nejživějších barvách.
A kde máte zaručené, že to hezké období s druhým zažijete? Už víte jak náročné je mimino, mám dvě děti a ani u jednoho jsem si žádný hezký období nezažila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Eva.asdfghjkl
6.6.23 05:47
Celkem jsem prekvapena, jak cerne to vsichni vidite. Ja bych k tomu reklam jen jedno - udelat tlustou caru z tim, co bylo. Manzel se evidentne poucil a snazi se, i pro muze je obeobi po porodu tezke, proste to nezvladl. Neomlouvam ho, ublizil ti moc. Ale podle toho co pises, tak uz 5 let seka latinu. Jak moc chce on dite? Musis si byt jista jeho 100% podporou a pak to bude ok. A samozrejme nazor lekare. Myslim ze nejvetsi obavu mas z toho, abys nezustala na vse sama. Takze mluvit s manzelem a dokud neucitis, ze je a bude tu pro tebe, tak ne. Pokud ano, pujde to - lide se vyviji… ty i on uz nejste temi, kterymi jste byli pred lety.
- Citovat
- Upravit
6.6.23 06:34
@Dollorres píše:
Druhé dítě není tak snadný, pro manželství je to daleko větší záhul než to první. Být dva na jednoho je celkem fajn, ale být dva na dva je těžší, a to ve všech směrech.
Na druhou stranu budou mít od sebe cca 7 let a to mi připadá už dobrý. Pokud jsi mladší klidně bych tomu ještě rok, dva dals.
S tim nesouhlasim, zalezi na narocnosti kazdeho ditete.jsou deti skoro bezúdržbovy, kdyz to nadsadim a pak 
jsou i jejich opaky. a to plati i u zdravych detí.
Bych se poradila s gynekologem. taky bych se zamyslela, jaka je sance, ze me chlap opet neopusti, ac treba docasne.
33 neni tak malo, asi bych to neodkladala, tu uvahu nad tim. Ale zakladatelko, druhe dite neni povinnost a pokud te nekdo do nej bude presvedcovat, on nebude ten, kdo se o nej bude bat, starat se, zivit ho…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.23 06:54
Koukáš do kočárků a mrzí tě, žes tohle se synem nezažila. Jsi připravená i na to, že takovou tu mimi pohodu nezažiješ ani podruhé? Teď nemyslím proto, že nutně musí být nějaký další zdravotní problém (to případně rozhodně konzultuj s gynekologem). Ale prostě proto, že už máš doma jedno dítě a opravdu platí jedno dítě=žádné dítě. Místo pohody s miminem budeš řešit, že ti vytuhlo v době, kdy máš jít pro staršího do družiny, odpoledne protivné mimino a ty potřebuješ pomoci staršímu s úkoly, udělat svačiny, uklidit doma, uvařit večeři, odvézt kluka na kroužek atd. Osobně bych tomu ještě chviličku dala, než bude starší aspoň třeba třeťák, to už bývají děti samostatnější a nemusíš tolik asistovat. Jinak to může váš vztah položit znovu. Moc na ty slepované vztahy nevěřím, podvedl jednou, navíc ve tvém nejzranitelnějším období, je to evidentně jeho únik od problémů a problémů se dvěma dětmi nebude jen dvojnásobně víc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj, s manželem jsme se shodli na tom, že bychom si pořídili druhé dítě, které jsem vážně chtěla a dokud to bylo jednou si ho pořídíme byla jsem v pohodě, ale teď se mi děla psychicky a i fyzicky špatně…
Máme syna 6 let a porod byl strašný. Nepřežila jsem ho malém já ani náš syn. Došlo k abrupci placenty a když mě uspávali ani jsem nevěděla jestli syn ještě žije, já malém vykrvácela.
Po porodu se mi rozjely úzkostné deprese, manžel si našel milenku, když měl syn čerstvě rok a já ho vyhodila.
Mezi prvním a druhým rokem syna jsme měli malého ve střídavé péči, já se dala do kupy, vrátila jsem se do práce a jak to tak bývá, manžel začal asi po půl roce litovat.
Když měl syn čerstvě 2 roky, manžel se vrátil domů a postupem času jsme začali žít hezkým rodinným životem.
Aktuálně se máme dobře. Syn je šikovný, dům máme velký, peníze nám nechybí, manžel milenku nemá. Buď je doma nebo v práci a z té mi 10× denně volá jak se mám.
Nevím co mám dělat, já bych druhé dítě taky chtěla, ale mám v sobě tolik strachu… Prostě vím jistě, že po druhé bych nic z toho nezvládla…