Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Je, to Ti trochu zavidim, ja to mela a trochu mam presne opacne, starsi me hrozne stval, mela jsem pocit, ze me okrda o cas s miminkem… Ale mam take hodne miminko, tak se mu venuju vlastne jen, kdyz na to mam cas. Oni ti druhorozeni uz dopredu vedi, ze se jim nedostane te storpocentni pozornosti…
Když se mi narodila dcera, chlapeček měl 3 roky, v té době byl uplně užasný a byl to už parták. Já měla uplně ty samé pocity co máš ty. Chtěla sem být jen a jen s ním, a dceru sem brala jako vetřelce. Styděla jsem se za to, ale naštěstí tyhle pocity přešly zhruba do měsíce. Zvykly jsme si na sebe.
@zupe píše:
Je, to Ti trochu zavidim, ja to mela a trochu mam presne opacne, starsi me hrozne stval, mela jsem pocit, ze me okrda o cas s miminkem… Ale mam take hodne miminko, tak se mu venuju vlastne jen, kdyz na to mam cas. Oni ti druhorozeni uz dopredu vedi, ze se jim nedostane te storpocentni pozornosti…
Přesně takhle to mám i já s klukama ![]()
Zakladatelko, neboj, to šestinedělí je zkrátka na prd. Bude čím dál líp ![]()
@Anonymní píše:
Nejlepši je, ze tady to jsem mela i u toho syna. Tyden v kuse jsem brecela, pak to nejak preslo, jen ted mam strach ze to jen tak neprejde, prave kvuli starsimu
@-Sára Nemas nejake rady, jak jsi to vse zvladla? jako jak vsechno skloubit do kupy… uklizet, mit uvareno (pochopitelne starsi musi neco papat) a hlavne venovat se nejak tomu starsimu a pak i mimcu? Zarlil starsi pak? necitil se odstrceny?
Neboj, všechno se sehraje. Až jsem si udělala denní režim, tak se všechno upravilo. Je fakt, že se hodně nahoním. Mám děti po dvaceti měsících. Ale snažím se. Udělej si ze staršího parťáka a nebude strádat. Mně malá pomáhá i vařit. Dám ji třeba škrabkou loupat mrkev a ona je u toho strašně důležitá. Sice jí to nejde, ale já se tvářím, jako že jo. Držím ti palce. Uvidíš, že za pár týdnů budeš psát, že je to o moc lepší. ![]()
Věř že se to zlepší… mám pětiletou a v šestinedělí jsem brečela že se jí nemůžu věnovat jako dřív.. a taky jsem myslela že se to nemůže snad zlepšit. A věř že je to lepší každým dnem. Nejvíc jsem byla s nervama v háji mezi 3-5 týdnem. Opravdu velká psychická krize.. A od konce 5.týdne se nějak samo začíná zlepšovat
uf - jsem za to neskutečně ráda ![]()
Bude lépe
třetí, čtvrtý den po porodu obvykle začíná babyblues, hormony si musí sednout
@Anonymní píše:
Ahoj holky, chtěla jsem se svěřit, mpžná i útěchu, že to taky tak někdo měl a přešlo to… Mám doma 3 a čtvrt letého syna, a teď čerstvě 10ti denní miminko. Už 4 dny furt jen a jen brečímNějak se neumím radovat. Strašně mě štve a mrzí, že syn už je takový veliký, že už s ním nespím, že už na něho nebudu mit tolik času a prostě všechno co se ho týka
A nevím jak se radovat, že máme miminko, díky bohu je zatím hodné. Jestli ho vůbec budu mít taky tak ráda a tak
Vím, že mám rozházené hormony, jen doufám, že to brzy přejde
Nejradši bych se od staršího teď nehla ani na krok
A ještě jak si představím, že ten první rok bude hodně krutý
ACH JOO
Je to normální, mám stejný odstup dětí - cca a pocity byly stejné. Ale radovat jswm se z druhého uměla, až moc. Výčitky ke starší přetrvávají, v menší míře. Vše se srovná. Začni si to užívat od této chvíle a nic si nevyčítej. Život je krutý a nemůžeme ty starší dítka furt ofukovat a mít jak v bavlnce. I to patří k životu, mít sourozence a naučit se dělit o materiální i o ty nemateriální věci. Pomáhá když se plně věnuješ půl hodiny jen a jen staršímu, poradil mi to psycholog. Opravdu, stačí mezi běžnýma starostma jen tak půlhodina, ničím nerušená.
…a už jen to, že to řešíš, a že o tom přemýšlíš, značí, že jsi velmi vnímavá a skvělá maminka!
Co teprv ty maminy, co to neřeší, dítě je rozčílí - flák sem, flák tam…to je teprv maso!
Jen aby nás ty naše starší ratolesti náležitě ocenili ![]()
Měla jsem to stejně, po pár týdnech se to zlepšilo a ted je to naprosto vyrovnané.
Taky jsem to měla i u prvního, takže jsem to tak trochu i tentokrát čekala, tak 14 dní po porodu u obou spíš depka než radost a pak se to zlepšovalo.
Ty první dny jak jsem přišla z porodnice s druhým mi bylo hrozně, když oba spali, ležela jsem vedle staršího a brečela jak želva, všechno mi bylo tak strašně líto, taky jsem hledala diskuze, jestli je to normální a přejde to, takže ti uplně rozumím a můžu napsat, že opravdu to trvalo jen chvíli. Navíc když jsi to taky měla i u prvního, tak věř, že to opravdu bude probíhat stejně i teď ![]()
Ahoj, hormony po porodu jsou hrozná věc
, znám to. Měla sem to podobně… můžeš počkat až to přejde a ono to přejde
a nebo můžeš ještě zkusit trochu to podpořit… napíšu ti jaks em to vyřešila já. První syn měl 2,2 roku když se narodil druhý… Mě taky vadilo noční spaní a pak to že svůj čas mezi ně musím dělit. Vypadalo to tak že když sem se víc věnovala miminku bylo my líto staršího a naopak…takže sem si je nastěhovala oba do ložnice. Starší spí vedle mě s bočnicí a mladší v postýlce přiražené k mojí půlce. Trvalo pouze pár dní než si starší zvykl a v noci ho slabší pláč miminka neprobudil, když bylo hůř odešla sem pryč ( vyprdět, přebalit), pak sem pořídila šátek( pak manducu), protože třeba chození na hřiště, na kroužky do herny bych jinak nedala…musela sem (a chtěla) běhat staršímu za azdkem a zároveň sem nechtěla odkládat někde mimino do kočáru, ve kterym stejně pak začal brečet takže sem rvala vetšího za vztekání domu. V šátku jsou děti klidné, můžeš v něm kojit ( i dát flašku), hodně se zmírnili problémy s prdama, víc spal… mladší má momentálně rok a máme to tak doteď… usínám tak, že každýho držim za ruku, nosítko používám e taky… držím palce ![]()
@PeBe24 já mám doma 2letou holčičku a momentálně 16denniho křiklouna. A jsem z toho napalici a nervy na pochodu. Mala byla hrozne hodna ale prichodem maleho zacala zlobit( lozit kam nema je litostiva furt knuci) a ja s moji trpelivosti a hormonama na ni obcas vyjedu proste me rupnou nervy a neovladnu se, sAmozrejme ze mi to mrzi a zrovinka vcera ji rikam ze kdyby byla jedinacek tak by jsme meli svuj klid, nemyslim to vazne, ale taky chci vsechny zvladnout spravedlive a do toho moje unava homony a nervy. Snad se vse zklidni a ja nebudu tak nastartovana a netrpelivA. I kdyz to hodne ovlivnuje maly ktery porad rve a trpi od. Porodnice na koliky. Mala byla zlate miminko tak jsem ted prekvapena do toho se spatne hoji jeho pupik je opruzeny apod. Jeste k tomu mam dva psi a pet koni a taky me mrzi ze sem jim moc nevenuji jen zaklad se postarat,
Jak ale pisi ostatni holky chce to cas a ono si to sedne a zajede do novych koleji. Ja tedy toto sestinedeli mam lepsi pocitove az na ty moje netrpelivy nervy u prvniho to byl hruza depka uzkost ssmutek fuj jeste ted kdyz si vzpomenu tak uz to nechci znovu zazit. Jinak ja co jsem prvni udelala pozvala si pani co uci vazat satky domu a poridila si jej abych byla schopna fungovat, je to zachrana a opravdu je maly klidnejsi a nerve. Omlouvam se za chyby pisi z mobilu.
Jo a se spanim taky mam z kazde strany jedno dite a na prebAleni apod chodim do obyvaku. Deti mam rada obe stejne.
@PeBe24 píše:
Holy díkykašlu na anonym, bohužel s tím nic nenadělám, musí se to srovnat samo, tak snad se brzo i tak stane
A máte i ty druhé dětičky tak moc rády, jak ty první?
@Bexi takže chlapa jsi z ložnice vyhnala jo?A jak to řešíš přes den, s hraním a věnováním se oboum dětem?
Jo stejně
neboj časem se to opravdu všechno srovná, vynutit si to v sobě ze dne na den nejde a to samé platí pro staršího, taky potřebuje čas, aby tu změnu vstřebal. Hlavně ho taky do ničeho nenutit, hodně zapojovat do něčeho společného - ale taky jen když chce, já jsem třeba často při kojení zároveň staršímu četla pohádky, nebo prostě jen taky ležel na kojícím polštáři z druhé strany a hladila jsem ho, stačí drobnosti, u vás třeba bude fungovat něco jiného.. Ze začátku to bylo chvílemi těžké i u nás a to pro všechny, je to velká změna, ted se ale mají oba hrozně rádi, já je mám taky ráda uplně stejně, tak jen vydrž, chce to čas, bude líp ![]()
@PeBe24 Chlap spí v obýváku už od narození prvního
, ale věřím, že i s chlapem by se to nějak udělat dalo. Třeba přirazit tu postýlku a i dětskou postel k manželský, dát prozatimně mtarce na zem a jednu pro starší dítě dokoupit atd… Když byl mladší mimčo, byla to s tim nosítkem/šátkem brnkačka, protože byl u mě a když se mě nabažil vydržel si v pohodě hrát pod hrazdou nebo v lehátku, takže starší měl vpodstatě plnou pozornost ( miminko taky, co víc potřebuje malý mimino, než být u mámy)…jak je mladšímu rok, už tu vznikaji boje, třeba vláčkodráha u nás ve třech stavět nejde, mladší to boří a starší se může po**…ale věže s kostek staví a boří oba rádi… když sme venku tak chce být starší už sám od sebe spíš s ostatníma dětma, takže mám čas na mladšího…koupou, jí, oblíkaj se společně tak nějak chvilku sekunduju u jednoho, chvíli u druhýho…taky už toho mladšího někdy hlídá celý odpoledne babička, takže jdeme na zmrzku, do kina, do bazénu ( chodím já nebo táta a „mimino“ má ten druhý nebo babička)… už toho ale zvládnu spolu hodně, jezdí si s autama, když zadudlíkuju mrně tak daji i společnou patlačku s modelínou nebo vodovkama:))… uplně nejhorší byli první 3 měsíce, po půl roce už se tak zajedeš a všechno se ustálí neboj:)… miluju je oba stejně- myšleno láskou mateřskou, občas ale tedy jeden nebo druhý trochu vede, dle toho jaký vývojový období k nám zavítá ( starší má vzdor a mladší kouše a má separačku takže jsou momentálně na stejno:D)… s prvním úsměvem miminka to bude spečetěný,… moc se těšim až budem věci jako ty kina, bazény, a složitější hry dělat za pár měsíců nebo let všichni tři spolu:)
Ale tedy řeknu ti, možná půjdem i do třetího. Dřív jak za 6-7 let to ale nebude
…