Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A kdo by to měl být? Já mám čtyřleté kluky, občas někde vidí někoho, koho nevidím, tak se zeptám kdo to má být. Babičku venku stačí pozdravit, pána poslat pryč a pak o tom někdy i několik měsíců nemluví. U jedné naší babičky prý chodí po domě paní v bílých šatech, ale prý odejde, když jí pošlou pryč. Asi mají velkou fantazii, ale prý zpívá moc pěknou písničku, dokonce si i něco (pro mě neznámého) párkrát broukali. A má moc pěkné vlasy, dlouhé jako teta. Nevím co vidí nebo ne, ale osvědčilo se mi jim to nevyvracet, pak brečeli, že tam někdo je a bojí se.
Ano stává se to. Kolem desátého roku by se to mělo uklidnit. Někdy to podporují i různé zvuky, topení, lednice atp. Bylo by dobré tam s ním častěji chodit a ať vám ty osoby ukazuje a vy mu říkejte, že je nevidíte a tím pádem vám nikterak neublíží. Předpokládám, že byt (dům) nemá nějakou ponurou minulost, pak by to mohl být problém.
@Vodnář-u-Topolu 57493728
Ano, říkala jsem mu, ze je nevidim, a zároveň jsem se ho ptala jak vypadají a zajímala se. Ale nic kloudneho z neho nevypadlo, jenom opakoval, že se bojí, ale mluvil v mužském rodě. Dům minulost nemá, stavěli jsme si ho sami před 8 lety. Ale co my můžeme vědět, jestli tu drive nebylo třeba indiánské pohřebiště
no už jsem si hledala bílou šalvěj, jestli by třeba nepomohla, ikdyz jak pisu, dům minulost nemá. Jedině místo..
@Elea9 57493715
To bohužel nevím, ale mluvil v mužském rodu…. Neuměl to popsat, několikrát jsem se ho ptala jak vypadají, ale byl docela vyvedený z míry a jenom říkal “tam je/jsou” a “já se bojím”
@anonym 57493762
Tak to bude v pohodě, to se srovná. Až s tím zase přijde, tak normálně dál s ním o tom otevřeně komunikujte, ať je případně i pozdraví.
Mě preba nikdo nevěřil, bagatelizovali to. Přestala jsem teda i tom mluvit a bála se potají sama.
Zatím to vypadá, že dcera nic takového nevidí. Alespoň nereálně.
Ještě jsem ji nevzala na hřbitov. Mě tam tahali pořád. Tak jsem si položila otázku. Jestli jsem to neměla z toho hřbitova.
@anonym 57493768
U nás jsou ty popisky docela detailní. Když ve dvou letech sotva dali dohromady větu a povídali o pánovi v černém, co má krev u nosu a potřebuje pomoc, ne takto souvisle, ale dalo se to dobře pochopit. Prý mu musíme otevřít (dveře na terasu). Občas přiběhli s hysterickým řevem, že je za oknem babička a dívá se. Venku obcas potkáme malou holčičku. „Podívej maminko, to je ta malá holčička, proč je sama maminko?“
Jako já jsem to u dětí opravdu nikdy nesnižovala. Nechala bych rozsvícenou lampičku, před spaním bych prošla ty místnosti a poslala všechny ty „věci“ hlasitě pryč. Poprosit, jestli by mohli odejít a přestat skákat po věcech, že je čas jít spát, aby to respektovali. A uvidíš co bude nebo nebude dál.
Ahoj,
to ze děti jsou vnimavější na různé věci je obecně známo, že malé děti nekam ukazuji do rohu atd..
mám syna, už to ale není úplně prcek, měl 7 let. A pár dní doslova vyšiluje, když je to v noci, tak bych to ještě pochopila, ale on tu teď běhá před spanim, já skladam sušičku a on ze v predsini někdo chodí, a v pokojicku skáče po kuchyňce a stojí ve dverich a diva se na neho, to mi normálně lezl za nohy a schovával se, div nevlezl do pračky, o tom že odmítá spat v pokojicku se asi nemusím zmiňovat. Setkal se s tím někdo? U takhle “velkých” dětí? Které jsou normálně vzhůru? Je prvňáček, říkám si, že je toho na něho možná jen moc a ta nervová soustava moc nestíhá, navíc má Adhd s poruchou pozornosti, takže negativismus, úzkostné jednání jsou docela na denním pořádku. Ale teda tohle mě docela dostalo