Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Takže partner stojí za prd a ty kvůli tomu přemýšlíš, jestli máš ráda dítě. Jsi vyčerpaná, nevyspalá, psychika samozřejmě jde do háje. Jak jako, že by si mysleli, že jsi blázen? Jak jako, že chlap o tom nemůže ani slyšet?! Tyhle stavy jsou těžké, potřebuješ oporu, potřebuješ oddech. Co dělá ten chlap doma? Jak tráví čas s dcerou a s celou rodinou? Jak je možné, že s ročním dítětem trávíš veškerý čas pouze ty a pečuješ taky jenom ty? Není to plně kojený novorozenec, abys nemohla na krok!
@Kníže Ignor bohužel je v práci celodenně, někdy i měsíc bez dní volna. není schopny ničeho.. jakože vážně ničeho. ani vyvenčit psa nebo vynést odpad… všechno dělám já.
@Anonymní píše: Více
Co to je za práci? Vydělává aspoň adekvátně tomu věnovanému času? Ať zaplatí placenou pomoc. Já mám pohodové dítě a když ho trápí zuby a pár dní mi ječí, tak ho v duchu „nesnáším“, reálně opravdu nesnáším tu situaci, jen je to projektované k dítku. Není to opravdová nesnášenlivost dítěte a myslím, že když ty nad tím takto přemýšlíš, tak to také jen projektuješ. Jen já ho dám tatinkovi, zavrcim si v horké vaně a jsem zase láskyplně ready. Ty si nemůžeš odfrknout
@Anonymní píše: Více
Pokud pracuje tak moc (dělá dvanáctky měsíc bez volna?!), tak má jistě dost peněz na paní na úklid a občasné hlídání. Ty nejsi stroj. Péče o dítě, o nemocné dítě, batole, to je prostě fyzicky i psychicky náročné. A ještě se staráš i o psa. Chlap nepomůže, tak bude platit. Ty si musíš odpočinout. Samozřejmě, že dceru máš ráda. Kdybys neměla, neřešila bys to. Jen jsi opravdu unavená a potřebuješ taky vypnout. A on s tímhle pracovním tempem brzy může kleknout taky.
@Anonymní píše: Více
Další vadný chlap 🫣to bude chtít změnu práce muže nebo radikální řešení, uživíš se? Máš kde bydlet? A rodina se opět vypařila?
Jsi prostě unavená a potřebuješ si odpočinout. Nehledej za tím nic jiného. Partner nemůže vzít dítě na procházku, když přijde z práce? Co babičky? Placené hlídání?
@Anonymní píše: Více
Napiš mi, pokud si chceš popovídat. Byla jsem v obdobné situaci. A se vším se dá něco dělat ![]()
Jste prostě hrozně přetížená a tak vnímáte hlavně negativní věci. Myslím, že každý, kdo by byl takhle přetížený, by měl místy pocit, že nemiluje lidi, které ve skutečnosti miluje. Potřebujete taky čas pro sebe, odpočinout si. Pak tu lásku zase budete vnímat. Ale dítě milujete, nebojte. Jen nemáte momentálně sílu to vnímat a doopravdy procítit. To neznamená, že to tam není.
Ahoj má dcera má rok. po porodu jsem měla depresi trvalo to asi 6-8týdnů. cítila jsem se mizerně, jakobych jí nemilovala a nedokázala jí dat to co si zaslouží. jak rostla tento odporný stav mě přešel. ale teď jakoby to bylo znova.. často jsem s ní sama vlastně celé dny od rána do večera, o všechno se starám já. nikdo mi dítě nepohlídá, nepovozí nic. a vlastně ani to nepotřebuji.. jasně někdy by se to hodilo.. vydechnout, odpočinout, uvařit v klidu nebo uklidit. ale už jsem si na ten koloběh nějak zvykla.. jakože jsme sami, občas příjde třeba kamarádka na hodinku nebo tak.. ale poslední dobou měla dcera nějaké lehké zdravotní potíže, proplakala dny i noci. táhlo se to přes 3 týdny a stále to není v pohodě. často pláče, rozčiluje se vymýšlí. jsem tak strašně unavená. ale nemohu se nikomu postěžovat a vypovídat protože by si mysleli že jsem blázen. chlap o tomhle nemůže ani slyšet.. ale k závěru často mám myšlenky hlavně když pláče a nejde utišit a já už jsem totálně KO, že jí nemiluju, že bych chtěla chvíli klidu.. prosím jaký malte názor. přejde mě to že jo.. je to jen z toho věčného kolotoče a unávy.. jsem hrozná..