Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Ze na venek sousedka vypada, ze je super vyrovnana a ma skvely zivot, neznamena, ze to tak skutecne je. Treba resi veci, o kterych nemas tuseni.
Ano, myslim, ze jsem pro okoli zajimava. Merim totiz 188 cm, takze prehlednout me rozhodne nelze
nevim no, ja myslim, ze pokud je clovek spokojen se svym zivotem, tak neni treba resit okoli. Takze bych se asi zamyslela nad tim, s cim jsem sama v sobe nespokojena a co se s tim da delat.
@Pdoctor Neříkám, že vede dokonalý život, to samozřejmě není možné, jde spíš o to, že jako osobnost je mnohem všestrannější atd.
@Hibou Odmalička jsem nešikovná na sport, takže vždycky, když se někdo intenzivně věnuje nějakému sportu, cítím se méněcenná. Ale tak celkově, mám potíže se sebevědomím. Navíc jsem taková ta hodná holka, která nebývá pro okolí zajímavá celkově.
Tak dělej něco, čím budeš zajímavá. Začni se učit japonsky nebo vyraž na poznávací zájezd po Serengeti. Vždyť ti nic nebrání
Nebo háčkuj chobotničky pro nedonošené děti, prostě si najdi něco, co není průměrné a je to i pro tebe zajímavé. Ty sama sobě připadáš šedá, tak s tím něco udělej. Nebo (a teď vím, že to ženu do obrátek) vem sousedku a jděte se zaregistrovat jako dárkyně kostní dřeně.
@Anonymní píše: Více
Proc touzis po tom byt zajimava pro okoli? Nebyla jsi nahodou vychovana odpiranim lasky? Na sport nemusis byt sikovna, najdi si neco, co te bavi, a proste zacni, jestli chces. Pripadne si najdi nejaky kurs nebo trenera, casto to neni otazka nejake sikovnosti, ale pile, vule a casu. Mas neco, co te bavi, co ti jde? Soustred se na sebe ne na okoli.
@Anonymní píše: Více
To reagujes na tu jednu posledni vetu, cely zbytek muzes zacit i ve 42. Ty znis zase jako typicka prispevovatelka emimina, neco se ji nelibi, ale nic nejde a fnuk fnuk. To pak tezko radit. Snad jedine jeste jestli nemas depresi? Nebo krizi stredniho veku.
Proč se tak podceňuješ? Máš pěkný vztah? Porodila jsi a vychováváš děti? Máš vzdělání? Baví tě něco? Máš hodnotu sama o sobě, nemusíš se poměřovat s ostatními.
Ja taky nejsem akční sportovní typ, neumím ani lyžovat ani jezdit na kole. A co? Mam spoustu jiných kvalit a schopnosti, ty má každý a ty určitě taky.
Ja ti třeba závidím že ti jde a bavi zahradničení a domácnost.
Když rám zkus něco mimo tvoji zónu, nebo něco co tě zaujme a zatím jsi do tího nešla. Ja jsem třeba absolvovala pár workshopů burlesky. Super instantní sebevědomí. Nebo jsem před rokem začala chodit na kurz šití. Předtím jsme měli několik let stroj doma a nesáhla jsem na něj. Zítra jdu na workshop kreslení akvarelem. Nemusíš hned skákat padákem.
@Hibou Reaguji na to dárcovství kostní dřeně, nesplňuju věkovou hranici. Jo, a mám pořádnou krizi středního věku, to je fakt. Uvažuju nad nějakými psychofarmaky.
Díky za sdílení. Nezajímavá žena se dvěma vysokými školami? Vítej ve světě „průměrnosti“ ![]()
Ale teď vážně – souhlasím s předchozím komentářem, že nejvíc záleží na tom, jak moc jsi spokojená se svým vlastním životem. A taky – zajímavá pro koho? Nikdo se nezavděčí všem. Pro někoho může být zajímavé přesně to, co popisuješ – péče o domov, zahrádka, vaření…
Vzdělaní, přemýšliví lidé se často vidí až příliš sebekriticky. Možná by stálo za to být na sebe o něco laskavější. Měj se ráda!
@Anonymní píše: Více
V čem přesně ti ten věk brání? Můžeš dělat spoustu věcí.
Mně taky bude 42. Na nízké sebevědomí a sebelítost jsme už staré, holka ![]()
@Hibou píše: Více
Tohle podle me je reakce na tu kostni dren. Do registru se muzes zapsat do 40 let.
Já jsem celoživotně spíš taková šedá myš, průměrná ženská.
Vystudovala jsem gympl, pak dvě VŠ, práci mám, řekla bych normální, dvě děti, domeček, jsem rodinný typ, baví mě věci ohledně domácnosti, zahrady, vaření, nikdy mi moc nešel sport, neměla jsem žádný zajímavý koníček, pro který by mě ostatní „obdivovali“. Nedávno jsem se seznámila se sousedkou - holkou, která je pravý opak mě - akční, sportovní, vyrovnaná, má spoustu kamarádek a vede zajímavý život, má krásný dům, fajn rodiče (ti moji se pořád hádali), podniká různé akce, sama s dítětem vyráží lyžovat, běhat, hraje golf a tenis, občas se jí v životě objeví zajímavý muž (měla manžela pitomce). Tuším, že už naše dětství bylo nebe a dudy - já nezajímavý život se ségrou v paneláku, ona jako jedináček vyrůstala s rodiči v obrovském domě, který je už její. A ač je mi hodně sympatická a je v pohodě, stydím se před ní za svoji nezajímavost, prostě se ozval můj pocit méněcennosti. Rady, že se nemá cenu srovnávat, jsou samozřejmě fajn a pravdivé, mě by ale spíš zajímalo, jestli to někdo zažil a jak se s tím srovnal. Díky, že jste dočetli(y).