Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky, jsem aktuálně psychicky na pokraji sil
…o to hůře, že se mi neděje vlastně v životě nic tragického.
Je mi 33, mam 2 lete dite, partner ma 46 a z předešlého vztahu ma 18.letou dceru a 13.leteho kluka (oba k nám pravidelně chodí, ale bydli kousek jinde). Vztahy jsou fajn díky bohu.
Bydlíme v menším domku, oba máme práci (ja pracuju na plný úvazek od prosince a maly je v jesličkách, spokojeny). Nemohu jist antikoncepci a podle toho taky fungujeme intimně…dáváme si pozor a v obdobi ovu používáme ochranu. Další dítě jsme neplánovali, bylo to spise otevřené téma, ne striktně uzavřené…ale ja mela poporodni deprese a cele těhu bylo pro me extrémně náročné, takze jsem spokojena tak, jak to je. Poslední půl rok mam pocit, ze je vše za mnou a tzv jsem se nadechla konecne spokojene funguju. Malého miluju, jsem hodne pečující matka. Vlastně jsem ho za ty 2 roky nedala ani nikdy na hlídání mimo muže na pár hodin kvůli kadeřnici…pres noc treba u babičky vubec. Nejak to tak zatim mam, az ted pomalu uvazuju, ze to zkusíme, kdyz vidím, jak krásně dává jesle a jaké dělá pokroky.
Ted k veci…zpozdila se mi menses, o 4 dny a dnes jdu na gyndu. Jsem urcite v tom, nejak to citim, pne me břicho apod…řeknete si, ze nejspíš krátká doba, ale ja to mívám presne na den, cely život…jsem fakt v šoku od doby co to tusim a citim…nespim,,moc nejim, jsem uplne v mimo…partner už neví jak mi pomoct. At se prý rozhodnu jakkoliv, podpoří mě a sám se malinko víc přiklání k tomu, aby další dítě nebylo…extrémně se stydím to říct, ale cítím to taky tak
…plně si uvědomuju, jaký dar to je a kolik žen s tím má potíže…nechci se rouhat. Jsem zodpovědná, nebo aspoň jsem si to myslela a ted si připadám strašně…bojím se, necítím se na to, byť nemám žádné racionální ani materiální překážky. Ale ja to cítím jinak. Uvedomuju si, ze muzu litovat, vlastně to tady v diskuzích většina píše…ale jsou i zeny, kterým to, co cítily, udělaly to, tak ulevilo??? Ani nevim proč sem pisu, jsem zoufala, vyrizena…samozrejme je rozhodnuti pouze na mne..vim
.
Mam dvě děti, antikoncepci nemohu brát. Chránime se, ale jasně nic neni 100%, kdybych otěhotněla, jdu na potrat. Uzila jsem si v tehotestvi dost. Kdybych se nebála operace, tak se nechám sterilizovat, ale uvazuji nad tou sterilizaci cim dal casteji.
Jestli to dítě nechceš, tak ho neměj, nebudeš první ani poslední. Tady se z toho dělá vždycky pomalu vražda, ale já znám min. 15 žen, které na přerušení byly a trauma nemá ani jedna. Musíš si to srovnat v hlavě a rozhodnout se tak, tak to cítíš. Že někomu nejde otěhotnět, kvůli tomu přece vy nemusíte mít 10 dětí.
@terien mockrát děkuju za odpověď, vážím si toho a moc mi to pomohlo. Ze ma nekdo i jiny pohled, většina se to totiz asi boji napsat skrz soudy ostatních…ja mela tu potřebu to napsat, pomáhá mi to…byt jsem konecne rozhodnuti jeste neudelala. Dekuju i anonymnímu příspěvku.
@verus500 jestli dítě nechceš, neměj ho. Beztak se musíš rozhodnout na základě aktuálních pocitů, co bude potom, nemůže nikdo vědět.
Jdeš k lékaři brzo a to je dobře, když uvažuješ o přerušení. Partner už teď živí 3 děti a to není málo, zároveň už je starej
Šla bych k lékaři pro pilulky a pořešila antikoncepci do budoucna.
@verus500 píše: Více
Hlavně pokud se rozhodneš pro přerušení, už se k tomu nevracej. Po letech budeš v jiné situaci a možná to uvidíš jinak, ale rozhoduješ se teď, z důvodů, které jsou v tuto chvíli a nemá smysl to hodnotit pozdější optikou. Držím palce, ať se rozhodneš správně.
@Velryba černá je to tak, bojuju ted hodně s předsudky, strachem co bude, ale jak píšeš, dopředu to nikdo neví…složité. Nejaky cas na rozmyšlenou jeste mam, ale převaha myšlenek je k přerušení
Takhle, určitě nebudeš první ani poslední, kdo se rozhodne stejně. Hlavní je, abys byla ty v pohodě - jak bys pak chtěla vychovávat děti, kdybys to nedala psychicky
do budoucna popremyslejte nad lepší ochranou, ať nemusíš podobné stresy zase prožívat.
@terien moc dekuju. Ani nevis, jak ta slova pomáhají. Je to tak…vzdyt ja kdyz se na sebe dívám zpětně, treba do 20.ti, tak si říkám treba: “ze jsem se nesnažila ve škole ještě víc apod”. Nicméně to tak tehdy bylo, ted je ted a vetsina mění postoje a názory. Ted to mam takto, je to pravda.
Ať už se rozhodneš jakkoliv, trvala bych na vasektomii u partnera.
@verus500 kdyby to potom tvá psychika nezvládala, neváhej vyhledat pomoc, ono se to vůlí ovládnout nedá.
@izabe to tedy….asi stačil opravdu nějaký malý únik
…ale vážně nejsme žádní, co by jim tohle bylo jedno. Jsme spolu 5 let, intimně žijeme pravidelně a dite jsme meli, kdyz jsme si to řekli a díky bohu se povedlo. Ted jsme v šoku oba, hold asi bez ochrany uz to asi nepůjde vubec ![]()
@Velryba černá to me prave hodne děsí upřímně…mela jsem totiz poporodni deprese, ktere jsem tedy zvládla sama a bez medikace…ale po rozhovoru potom s gyndou to pry byly jasne deprese…jsem asi i citlivější žena. Nicméně si myslim, ze vse je o te hlavě. Chce to mít srovnané
@terien mozna ano…pobavíme se o tom, zda by byl ochotny. Jr to hodny a férový chlap, uvidim co mi na to rekne