Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Začněte tím, že si budete měsíc zapisovat společné výdaje a kdo je hradil. Pak z toho vyberte ty nezbytné a podělte se o ně. Bylo by vcelku absurdní chtít po někom s třetinovými příjmy, aby platil 50% nákladů, ale musíte se jasně dohodnout
POkud spolu chcete žít, je více než žádoucí abyste o penězích byli schopní mluvit věcně, bez toho aby to v jendom či obou vzbuzovalo pocity viny, úzkost, nebo cokoliv jiného.
@Anonymní píše:
Ahoj, chci objektivní názor. Je mi 22, příteli 26. Studuji náročnou Vš, k tomu mám částečný uvazek s příjmem cca 8000.- měsíčně. Přítel má stálou práci, příjem cca 25.000.-.
Máme nájem, malý 1kk, starší, kde nám vše padá na hlavu za 8000.-, platím 3500.- a dnes (po společném welness víkendu, který mi dal k výročí) jsem si vyslechla, jak platím málo, že to je vše na něm, že to nedává. Asi byly o víkendu výdaje vyšší, než chtěl a teď mi ten zážitek z toho uplně zkazil. Snažila jsem se alespoň platit nákupy jídla, měli jsme apartmán.
Jsem student, on pracující, o situaci ví a stejně mi to dnes všechno vmetl. Líbilo se nám tam ubytování, tak jsem začala mluvit o novém gauči do bytu s tím, že bych ho platila já, nebo alespoň napul. Dostala jsem vynadáno, že by to stejně zase platil on.Mrzí mě to, nevím, co do něho vjelo. Jaký na to máte názor vy? Nebo jak jste to resili vy, když jste byly studenti? Štve mě, že mě někam vezme na vikend (k výročí a narozkam) a pak posloucham, že tam vše platil on.
Kdybych pracovala, po studentce nechci nic. A ty kecy okolo… No, jsi si jistá, že s tímhle chceš být nadosmrti?
Neříkám, že vše má platit on, ale ty ze svého směšného platu toho moc nepoplatíš.
Když jsem byla studentka, bydlela jsem u maminky. Odstěhovala jsem se, až jsem měla práci a žila v garsonce sama.
Já, když jsem studovala, vyžila opravdu s málem, tak jsme na tom byli hodně podobně jako ty a manžel se ještě dvacet let po studiích chlubí, jak mi kupoval jídlo, protože jinak bych jedla jen chleba s máslem. Vzal mě do Chorvatska, platil výlety, ale nikdy mi nevyčetl ani korunu.
To je těžké, ty tu zmiňuješ nájem a nějaký Wellness, ale to je jen hrstka z toho, co člověk měsíčně utratí. Kde je jídlo, kosmetika, koníčky, zábava, dojíždění… Bydlela jsem s bývalým od mých sedmnácti v garsonce, platili jsme nájem 2500. Já dostávala 4000Kč od rodičů (od každého 2k jako alimenty) a chodila do práce téměř denně. Uplatila jsem jídlo pro nás oba na měsíc a když jsme někam šli či jeli, platil on. Ale já bych tehdy nedokázala s někým žít s pocitem, že mě živí. Samozřejmě, že dnes s manželem je to jiné, ale tyhle dvě situace se nedají srovnávat. Jsem toho názoru, že by ti měli přispívat rodiče, protože k tobě mají vyživovací povinnost, dokud studuješ.
Hele asi takto: Dokud studuješ a je ti do 26, vyživovací povinnost vůči tobě mají stále rodiče- což s sebou nese různá omezení dle finančních možností- život s nimi v domě (neplatíš jídlo ani nájem, věnuješ se studiu a třeba si i něco přivyděláš), anebo život o samotě někde v nájmu, na koleji- pokud si to mohou vaši dovolit a ty se třeba finančně podílíš, prostě jak se dohodnete.
Proč tohle píšu? Tohle by si měl přítel uvědomit. Zatímco on už je za sebe po všech stránkách odpovědný sám, ty ještě ne, stále jsi „v procesu přípravy na zaměstnání“ a i když do práce chodíš, stále studuješ a samostatně se uživit prostě nedovedeš, i kdyby ses rozkrájela.
Do vztahu s tebou šel, počítám, dobrovolně a všechny tyto skutečnosti věděl. Je od něj tedy hodně nefér ti vyčítat stav věci, na kterém nic nezměníš a o kterém dopředu věděl. Na tvém místě bych mu toto připomněla a byla bych hodně opatrná při plánování budoucnosti.
Protože se společným životem přicházejí na řadu i společné plány co se rodiny týče a opět se tak žena dostane do situace, kdy je na partnerovi finančně závislá. A pokud má přítel ke společnému hospodaření takový přístup a není mu stydno zkazit wellness víkend, který ti daroval (!!!) takovými hádkami, nečekej, že to v budoucnu bude lepší.
Měla jsem partnera, který dělil vše úzkostně na moje-tvoje, byť jsme měli společný účet, neustále mi vyčítal, že jsem doma s dítětem a on živí domácnost (a prokouří přitom značnou část výplaty). Když jsem v reakci na toto začala chodit na částečný úvazek do práce- a najednou začala nosit stejně jako on-, našel si jiné věci, za které by mne peskoval.
I proto už to není můj partner.
Já jsem si jako studentka vydělala + dostala od rodičů dohromady asi 5 tisíc měsíčně, z toho jsem platila kolej, dojíždění a jídlo a vše ostatní potřebné ve škole. Na víkendy a volno (v praxi tak na 4 dny v týdnu) jsem jezdila domů k přítelovi u kterého už jsem bydlela. Přispět na bydlení po mě nikdy nechtěl, většinu výletů platil také on. Já jsem kupovala domů jen jídlo a zajišťovala mu doma full servis
a přežili jsme tak vlastně 5 let
Můj manžel by si ke mě nikdy nic takového nedovolil. I proto je to můj manžel… Co budeš dělat až budeš jednou na rodičáku? Taky se budeš prosit o každou korunu? ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, chci objektivní názor. Je mi 22, příteli 26. Studuji náročnou Vš, k tomu mám částečný uvazek s příjmem cca 8000.- měsíčně. Přítel má stálou práci, příjem cca 25.000.-.
Máme nájem, malý 1kk, starší, kde nám vše padá na hlavu za 8000.-, platím 3500.- a dnes (po společném welness víkendu, který mi dal k výročí) jsem si vyslechla, jak platím málo, že to je vše na něm, že to nedává. Asi byly o víkendu výdaje vyšší, než chtěl a teď mi ten zážitek z toho uplně zkazil. Snažila jsem se alespoň platit nákupy jídla, měli jsme apartmán.
Jsem student, on pracující, o situaci ví a stejně mi to dnes všechno vmetl. Líbilo se nám tam ubytování, tak jsem začala mluvit o novém gauči do bytu s tím, že bych ho platila já, nebo alespoň napul. Dostala jsem vynadáno, že by to stejně zase platil on.Mrzí mě to, nevím, co do něho vjelo. Jaký na to máte názor vy? Nebo jak jste to resili vy, když jste byly studenti? Štve mě, že mě někam vezme na vikend (k výročí a narozkam) a pak posloucham, že tam vše platil on.
A alimenty od rodičů jsou kde? Jinak by mě to taky mrzelo a rozhodilo. Mě tedy přítel nenechá ani zaplatit chleba v obchodě
, takže ničeho takového bych se od něj nedočkala. Možná to jen v sobě dlouho dusil a teď takto blbě vybuchl. Ale jak už se tu psalo, co kdybyste měli dítě? Začala by mi asi svítit červená kontrolka…
Ale o prázdninách můžeš máknout a zase pozvat ty jeho někam na wellness
.
@Aduš8 píše:
To je těžké, ty tu zmiňuješ nájem a nějaký Wellness, ale to je jen hrstka z toho, co člověk měsíčně utratí. Kde je jídlo, kosmetika, koníčky, zábava, dojíždění… Bydlela jsem s bývalým od mých sedmnácti v garsonce, platili jsme nájem 2500. Já dostávala 4000Kč od rodičů (od každého 2k jako alimenty) a chodila do práce téměř denně. Uplatila jsem jídlo pro nás oba na měsíc a když jsme někam šli či jeli, platil on. Ale já bych tehdy nedokázala s někým žít s pocitem, že mě živí. Samozřejmě, že dnes s manželem je to jiné, ale tyhle dvě situace se nedají srovnávat. Jsem toho názoru, že by ti měli přispívat rodiče, protože k tobě mají vyživovací povinnost, dokud studuješ.
Souhlas, zrovna jsem to chtěl napsat. Tady přece nejde o jeden wellness pobyt, ale o vaše finance celkově. Zmínila jsi placení nájmu. Jak hradíte jídlo, energie, drogerii, restaurace, koníčky, auto…?
Když jsem studoval VŠ, živili mě rodiče. Sám jsem byl schopen při studiu vydělat jen pár drobných. Tehdy mi dávali 2.500 na bydlení plus nějakou částku na jídlo, oblečení, knížky, dojíždění, atd. Dokázal jsem teda nějak fungovat. Vše nutné jsem si zaplatil a nikdo mi nemohl nic vyčítat.
A stojí ti takový chlap za to? Nyní studuješ, ale za pár let budeš třeba na mateřské a situace bude obdobná, bude ti vyčítat, že to táhne sám? Hooodně bych se zamyslela, zda s takovým mužem chci být ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, chci objektivní názor. Je mi 22, příteli 26. Studuji náročnou Vš, k tomu mám částečný uvazek s příjmem cca 8000.- měsíčně. Přítel má stálou práci, příjem cca 25.000.-.
Máme nájem, malý 1kk, starší, kde nám vše padá na hlavu za 8000.-, platím 3500.- a dnes (po společném welness víkendu, který mi dal k výročí) jsem si vyslechla, jak platím málo, že to je vše na něm, že to nedává. Asi byly o víkendu výdaje vyšší, než chtěl a teď mi ten zážitek z toho uplně zkazil. Snažila jsem se alespoň platit nákupy jídla, měli jsme apartmán.
Jsem student, on pracující, o situaci ví a stejně mi to dnes všechno vmetl. Líbilo se nám tam ubytování, tak jsem začala mluvit o novém gauči do bytu s tím, že bych ho platila já, nebo alespoň napul. Dostala jsem vynadáno, že by to stejně zase platil on.Mrzí mě to, nevím, co do něho vjelo. Jaký na to máte názor vy? Nebo jak jste to resili vy, když jste byly studenti? Štve mě, že mě někam vezme na vikend (k výročí a narozkam) a pak posloucham, že tam vše platil on.
No, může být sám a vše si hradit sám. Blbec.
Na studiich jsem bydlela na koleji, zivili me rodice, obcas jsem dosahla na prospechove stipendium plus brigady. Vztahy s chlapama jsem spis nemela nebo kratkodobe a platili za me max veceri nebo listek na koncert. Prazdniny jsme stravili cast na placene praxi a brigadach, a minimalne mesic jsme s kamaradkou venovali cestovani. Bylo to super obdobi a fakt bych si ho nekazila dohadovanim se s chlapem, ze mi zaplatil drahy pobyt nebo nechce kupovat novy gauc a sam nic moc nevydelava. Toho si jeste v zivote uzijes az nad hlavu. Nemam rada skrty.
Skrt… uz jen to, ze bydlite v nejaky kuce, jak popisujes. Neni schopnej vyplaznout o litr-dva vic aby jste bydleli poradne? Kdyby byl sam, tak takhle levne bydlet nebude. Poslala bych ho do riti, bude jen hur na tohle tema
@Anonymní píše:
Ahoj, chci objektivní názor…
to se musí oboustranně utřepat. Předpokládám, že je pracující, ale taky ne dlouho. Takže v tom taky neumí chodit a z dlouhodobýho hlediska ho to asi trochu vymačkalo, když to táhne ve dvou a teď to musí on táhnout víc. On si musí uvědomit, že taky nebudeš studovat věčně a potom se to srovná.
Ono to máš těžký. Tady čtu, jaký je to krkoun apod. Takový názory si nenech vnutit. Ty ho znáš líp a víš, z jakýho motivu tě pozval na hezkou dovolenou. Podle mě to bylo z lásky a ne z nějakýho machrování ![]()
Mě to připomíná mě a moji ženu, když jsme byli mladí a blbí. Na první mateřské to pro mě bylo taky těžký, když jsem táhnul rodinu sám a ona z rodičovské kupovala jen výbavičku a sunar. Když jsem týden před výplatou zjistil, že tam máme nulu a ona přišla s tím (stejná epizodka, jako u vás), že Kika má slevy a jen tam hezký gauč jenom za 35.000, tak jsem taky trochu chytnul nerva.
Není to o tom navzájem se odsuzovat
ale naučit se vedle spolu žít. Finance jsou dost klíčové téma.
@honzek86 píše:to se musí oboustranně utřepat. Předpokládám, že je pracující, ale taky ne dlouho. Takže v tom taky neumí chodit a z dlouhodobýho hlediska ho to asi trochu vymačkalo, když to táhne ve dvou a teď to musí on táhnout víc. On si musí uvědomit, že taky nebudeš studovat věčně a potom se to srovná.
Ono to máš těžký. Tady čtu, jaký je to krkoun apod. Takový názory si nenech vnutit. Ty ho znáš líp a víš, z jakýho motivu tě pozval na hezkou dovolenou. Podle mě to bylo z lásky a ne z nějakýho machrování
Mě to připomíná mě a moji ženu, když jsme byli mladí a blbí. Na první mateřské to pro mě bylo taky těžký, když jsem táhnul rodinu sám a ona z rodičovské kupovala jen výbavičku a sunar. Když jsem týden před výplatou zjistil, že tam máme nulu a ona přišla s tím (stejná epizodka, jako u vás), že Kika má slevy a jen tam hezký gauč jenom za 35.000, tak jsem taky trochu chytnul nerva.
Není to o tom navzájem se odsuzovatale naučit se vedle spolu žít. Finance jsou dost klíčové téma.
Souhlasím.