Hádka před miminkem

Anonymní
včera v 17:04

Hádka před miminkem

Ahoj,

holky mě je dnes tak zle sama ze sebe :,( mám 2 měsíční miminko a včera jsem se před ním s manželem hrozně pohádala.. naprosto jsem se neovládla a hystericky na manžela řvala, aby vypadl a bouchla jsem si do futer, abych si ulevila :,( Miminko začalo v postýlce hrozně plakat, v tu chvíli jsem si uvědomila co jsem to pro boha provedla a začala jsem plakat taky :,( sesypala jsem se, manžel ji začal utěšovat, načež jsem si ji po chvíli vzala k sobě a malinká přestala plakat… mám teď neskutečné výčitky, jestli jsem ji tím nezpůsobila nějaké trauma do budoucna, musela být hrozně vyděšená :,( s manželem jsme se za ty 2 měsíce pohádali celkem asi 3× ale nikdy, NIKDY to nevypadalo až takhle, že bych zoufale a hystericky křičela, až pomalu skla mohla praskat, vůbec jsem se neovládla a teď je mi to kvůli miminku nehorázně líto a celý den se užírám, co jsem to provedla, že jsem jí ublížila :,( Omlouvám se za anonimitu, hrozně se za to stydím a potřebovala jsem se někde vypsat :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
17098
včera v 17:06

Jako fakt si myslíš že 2mesicni mimino si z toho bude něco pamatovat?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
216
včera v 17:09

Za sebe bych to neviděla tak zle. Miminko je navázané na matku a cítilo tvoje vnitřní rozpoložení, zároveň neumělo zpracovat emoce, které ještě neznalo… Hodně se s mimčem mazlí, buď s ním a bude v pohodě. :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26335
včera v 17:09

Tak je jasné, že hluku se dítě bojí. Spíš se s mužem skuste trošku zklidnit celkově, hádat se až takhle normální není. Ale trauma z toho mít nebude pokud to nebudete provozovat často

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16872
včera v 17:14

Hele prosím tě - jsi unavená a vyčerpaná a bouchly ti nervy. to je naprosto normální.

dítěti se nic nestalo, jen reagovalo na to, že okolí není v pohodě. nijak ho to netraumtizuje, žádné následky z toho mít nebude.

daleko problematičtějí je to, že sama na sebe si zlá, sama sobě jsi jehorším žalářníkem a kvůli něčemu co není tak tragické se užíráš. Protože to možná bude dlouhodobější tendence a umí to nahlodat ledacos.

hele projdi tyhle weby, případně se tam s někým spoj a začněte se doma učit fungovat nějak udržitelněji. Tedy abyste se nemuseli v afetku vyhazovat z bytu a aby ty ses neutápěla v pocitech viny a selhání.

Je to kombinace vyčerpání, hormonů a zátěže - ne tvoje veliká vina.

https://www.usmevmamy.cz/

https://vztekmatek.cz/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
včera v 17:24
@lachtanice86 píše:
Jako fakt si myslíš že 2mesicni mimino si z toho bude něco pamatovat?

To nedokážu vyhodnotit, ale čtu dnes na internetu v rámci sebemrskačství a výčitek, plno chytrých článků, že náhlý nepřiměřený stres miminka, který neumí zpracovat, tak mu mění vývoj mozku a může ho ovlivnit v dospělosti.. patří tam i řev a hádky rodičů… Cítím se hrozně, že jsem se nedokázala ovládnout před mimčem a takhle hystericky od plic na manžela zahulákala :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
31727
včera v 17:28
@Anonymní píše:
Ahoj,holky mě je dnes tak zle sama ze sebe :,( mám 2 měsíční miminko a včera jsem se před ním s manželem hrozně pohádala.. naprosto jsem se neovládla a hystericky na manžela řvala, aby vypadl a bouchla jsem si do futer, abych si ulevila :,( Miminko začalo v postýlce hrozně plakat, v tu chvíli jsem si uvědomila co jsem to pro boha provedla a začala jsem plakat taky :,( sesypala jsem se, manžel ji začal utěšovat, načež jsem si ji po chvíli vzala k sobě a malinká přestala plakat… mám teď neskutečné výčitky, jestli jsem ji tím nezpůsobila nějaké trauma do budoucna, musela být hrozně vyděšená :,( s manželem jsme se za ty 2 měsíce pohádali celkem asi 3× ale nikdy, NIKDY to nevypadalo až takhle, že bych zoufale a hystericky křičela, až pomalu skla mohla praskat, vůbec jsem se neovládla a teď je mi to kvůli miminku nehorázně líto a celý den se užírám, co jsem to provedla, že jsem jí ublížila :,( Omlouvám se za anonimitu, hrozně se za to stydím a potřebovala jsem se někde vypsat :,(

Když řvaní nebude na denním pořádku, nic se nestane. Ale zkusila bych zjistit, proč jsem byla tak vzteklá - z únavy? A prostě to řešit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16872
včera v 17:30
@Anonymní píše:
To nedokážu vyhodnotit, ale čtu dnes na internetu v rámci sebemrskačství a výčitek, plno chytrých článků, že náhlý nepřiměřený stres miminka, který neumí zpracovat, tak mu mění vývoj mozku a může ho ovlivnit v dospělosti.. patří tam i řev a hádky rodičů… Cítím se hrozně, že jsem se nedokázala ovládnout před mimčem a takhle hystericky od plic na manžela zahulákala :,(

to všechno jsou bláboly, dvouměsíční mozek nemá mechanismy, jak by si něco takovýho uložil do paměti (ne, nic takovýho co tvrdí regersní terapie fakt není prokázaný)

evolučně jsou děti odolný vůči daleko horším podmínkám

a trauma a zanedbávání vypadá jinak, než jedna hádka.

problémem není ta hádka, problémem může být neřešený neuroticismus. Který se projevuje třeba tím, že se dneska rejpeš v tom, jaká si strašná matka.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
včera v 17:38

Jejda, holky moc vám děkuji za reakce, potřebovala jsem se komukoliv svěřit, jinak bych se dnes užrala výčitkama, jak jsem selhala.. čekala jsem spíš přesně opačné reakce.. Maličkou dnes celý den mazlím a pusinkuju, abych jí vynahradila ten včerejší stres.. Cítím se od rána fakt strašně zle, když kouknu na toho drobečka, kterej se musel v postýlce fakt bát, když jsem chytla amok a fakt hodně hodně nahlas hulákala po chlapovi.. Už to s náma absolvovala za ty její 2 měsíce dřív 2×, ale to nebylo nic dramatického, prostě jsem jen zvýšeným nasraným hlasem manželovi vmetla, že se mi nelíbí jak se v danou chvíli zachoval.. teď to ale bylo jiné no :,(

@Ou
Moc děkuji za odkazy, jdu se hned začíst

  • Citovat
  • Nahlásit
24
včera v 17:44

Ja si taky myslím, že si to nebude pamatovat, ale udivuje mne, jak každý bere triskani do futer a řvaní jako normální.
Udělat to její muž, tak už tu bude plno lidí psat, at od něj odejde, než ji jednu vrazí. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
525
včera v 17:45

Miminko se leklo, protože nevědělo, co se děje. Trauma z toho mít nebude, pokud nic podobného nebudete provozovat pravidelně celé jeho dětství.

Nervy ujedou občas každému, to je normální.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
včera v 18:14
@Tarena píše:
Ja si taky myslím, že si to nebude pamatovat, ale udivuje mne, jak každý bere triskani do futer a řvaní jako normální.
Udělat to její muž, tak už tu bude plno lidí psat, at od něj odejde, než ji jednu vrazí. :nevim:

Není to normální :( malinká mi dvě hodiny vkuse plakala, trpí na koliky, tak jsem jí utěšila, dala do postýlky a odskočila jsem si na záchod.. v ložnici, kde je postýlka ležel manžel, který měl něco vypito.. Ze záchodu jsem slyšela, že malá znovu pláče, a když jsem se vrátila, manžel si v klidu usnul a k té malé se ani nezvednul.. to mi začala pěnit krev, že k ní nevstane z postele, ani když jsem zrovna na WC.. ale vzala jsem maličkou a šla ji znovu utišit a uspinkat.. poté jsem ji dala zpět do postýlky a manželovi nasraně polohlasem říkám, jestli by byl tak laskavý a odráčil se vedle, abychom aspoň nemusely s malou čichat ty alkoholový výpary.. vůbec nereagoval.. byl mimo.. tak ze mě vyjelo ze zoufalosti fakt nahlas od plic “vypadni!!!” a bouchla jsem si v amoku do futer, ať si ulevím.. vím, že to normální není, fakt se za to hrozně stydím a cítím se jak blázen, vůbec jsem tu situaci neustála :(

  • Citovat
  • Nahlásit
3061
včera v 18:27

Hele já občas taky někdy hystericky zaječím, stačí únava, stres, neopečovaný vlastní potřeby, a seřvu manžela kvůli podobné kravině - jestli je to normální nevím, manželovi to připadá legrační a soužití nám to nikdy nekomplikovalo, tak asi dobrý. Miminko se prostě leklo hluku, tvých emocí, ale dneska už si to nejspíš nepamatuje. Aby ho to poznamenalo, muselo by to zažívat denně delší dobu. Když se mi asi dvakrát stalo, že jsem takhle vybouchla před dcerou tak už byla starší, a mohla jsem s ní o tom tudíž mluvit a ukázat jí, že přesně tohle se stane když se člověk nenaučí zpracovávat emoce, řekli jsme si spolu všichni jak jsem tomu mohla předejít a co jsem mohla udělat líp, a taky jsem se manželovi před ní omluvila. A trauma nemá :mrgreen: miminku stačí, abys ho mazlila, aby cítilo že je doma klid, a aby se to neopakovalo moc často. Jak bude dítě větší, přijdou větší rodičovské výzvy (a selhání), takže se uč jak se z každé takovéhle situace nehroutit. To neznamená že máš nad vším mávat rukou, ale spíš se naučit rozeznávat závažnost situace :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
395
včera v 18:43
@Anonymní píše:
Není to normální :( malinká mi dvě hodiny vkuse plakala, trpí na koliky, tak jsem jí utěšila, dala do postýlky a odskočila jsem si na záchod.. v ložnici, kde je postýlka ležel manžel, který měl něco vypito.. Ze záchodu jsem slyšela, že malá znovu pláče, a když jsem se vrátila, manžel si v klidu usnul a k té malé se ani nezvednul.. to mi začala pěnit krev, že k ní nevstane z postele, ani když jsem zrovna na WC.. ale vzala jsem maličkou a šla ji znovu utišit a uspinkat.. poté jsem ji dala zpět do postýlky a manželovi nasraně polohlasem říkám, jestli by byl tak laskavý a odráčil se vedle, abychom aspoň nemusely s malou čichat ty alkoholový výpary.. vůbec nereagoval.. byl mimo.. tak ze mě vyjelo ze zoufalosti fakt nahlas od plic “vypadni!!!” a bouchla jsem si v amoku do futer, ať si ulevím.. vím, že to normální není, fakt se za to hrozně stydím a cítím se jak blázen, vůbec jsem tu situaci neustála :(

Nerada něco svadím na hormony, ale rekla bych ze v tehle situaci hrály dost velkou roli… Do budoucna bych to brala tak, ze mimino proste ty 3 minuty co budeš na wc vydrží, i kdyby je mělo prořvat. Ale to už je ted jedno, stalo se a jedna prudší hádka dvouměsíčnímu mimcu fakt neublizi. Hlavně klid.
Jako problém bych spis videla, jestli se manžel častěji a víc napije…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1255
včera v 18:52

Takhle malé miminko si to neuloží do paměti. Prostě v tom okamžiku vnímá atmosféru, emoce, to jo, ale když si všimneš, tak to mimino přepíná mezi emocemi velmi rychle. Je naštvané, plačtivé a najednou úsměv a smích a za pět sekund zas kňučí. Taky si myslím, že nějaká hádka sem tam patří k životu a dřív nebo později se stane svědkem nějaké. A jsem si jistá, že nějakým způsobem těm dětem každý rodič ublíží, tak jako naši rodiče mají nějaký hřích, tak budeme mít i my. Netěší mě to, bojím se toho, snažím se dělat to nejlepší, co můžu, ale vím, že stejně se nějak vůči dětem prohřeším, dost možná mnohem hůř, než že jsem křičela a bouchala do futer. Jedna hádka, to hoď za hlavu, ještě jich bude… Mně se zase stává, že mi je tak bídně, že se prostě rozbrečím a chvíli potřebuju brečet a holt mám miminko u sebe. Většinou na mě zamyšleně kouká a občas se usměje, to mi pak spraví náladu :lol:.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat