Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Môj syn má 4 a pol roka a je veľmi akčný.
Po byte nechodí, ale behá, odbieha od jedla,
keď s ním chcem niečo robiť, pri čom treba
sedieť - napríklad dnes opakoval po mne
slová a vety z kartičiek - tak stále odbiehal
a potrebovala som iba päť minút na túto hru, keď sa má prezliekať namiesto toho skáče po posteli a
podobne. V škôlke vraj tiež skáče do reči a
sáče do iných detí. V tieto dni je asi nevybúrený
kvôli korone, ale on je divoký aj vtedy, keď sa
predtým vybláznil vonku. A pokiaľ nebehá po byte,
tak sa aspoň prechádza a veľmi nahlas spieva.
Takže nevydrží ani desať minút vkuse v kľude.
Iba ak pozerá napríklad jim jam, ale nie som
zástankyňou dlhodobého vysedávania pred telkou.
Pritom sa mu venujeme,
v momentálnej sitácii takmer od rána do večera,
vymýšľam pre neho všelijaké aktivity, sám sa vie
zahrať len krátko. Okrem toho s ním diskutujem,
dávam mu napríklad na výber z viacerých činností,
pýtam sa ho, či chce na večeru vajíčko alebo syr,
keď ideme preč z ihriska, upozorním ho niekoľko
minút predtým, atď…Tak mám byť prísnejšia a
nediskutovať a vyžadovať disciplínu, alebo má
podľa Vás ADHD, alebo z toho vyrastie?
Ja som bola kľudné dieťa, manžel tiež.
Nevymyslela bych porad aktivity. Dite se ma i nudit. Jestli ma ADHD vam zodpovedne nikdo z par radku popisu nerekne. Dle me zkusenosti byste meli mnohem vetsi problemy, kdyby mel nejakou diagnozu. Mam stejne stare dite s ADHD a od jidla neodbiha, u her sedi, po posteli se snazi skakat, ale odeslu ho na trampolinu. Naopak na deti s ADHD musi byt clovek prisnejsi.
@autorka44 Možné je, že má ADHD. A věř mi, že to dítě nevnímá, že něco dělá špatně, i když je to na mrtvici mít doma torpédo. Tyto děti mají sníženou funkci určité části mozku a tím hyperaktivním běhání, poskakováním a kýváním se si to podvědomě nahazují. Vím o čem mluvím, mám takové děti dvě. To není dvakrát jeden ale jak když je jich deset, ono se to zřejmě ve spojení s dalším takto postiženým dítětem má tendenci potencovat. S medikací to jde. Bez pozornosti by stagnovali, nic by se pořádně nenaučili, takto jdou rychle dopředu. Drž se, má to řešení.
@Oriseka píše:
Nevymyslela bych porad aktivity. Dite se ma i nudit. Jestli ma ADHD vam zodpovedne nikdo z par radku popisu nerekne. Dle me zkusenosti byste meli mnohem vetsi problemy, kdyby mel nejakou diagnozu. Mam stejne stare dite s ADHD a od jidla neodbiha, u her sedi, po posteli se snazi skakat, ale odeslu ho na trampolinu. Naopak na deti s ADHD musi byt clovek prisnejsi.
Vím, jak to myslíš, ale zní to hrozně. Spíš bych řekla, že jsou nutné hranice. Nicméně mé děti s ADHD nechápou, že dělají něco špatně a tak když jsem „přísná“, tak buď to přejdou, nebo se rozbrečí nebo rozzlobí. Je to trénink mé trpělivosti.
Ale s medikací jsou to zlatíčka.
@autorka44 Mam uplne stejnou 4 letou dceru a asi to nejaka porucha pozornosti bude, ale nijak to neresim…taky jen beha, skace, zpiva, odbiha od jidla, obleka se pul hodiny a k tomu dela milion jinych veci, obcas neco reknu a kdyz chci aby to zopakovala, tak zjistim, ze me vubec nevnimala…ale pri pohadkach na youtube kids zamrzne a cuci
My to s ni berem jako vyzvu! ![]()
@Enmamma píše:
Vím, jak to myslíš, ale zní to hrozně. Spíš bych řekla, že jsou nutné hranice. Nicméně mé děti s ADHD nechápou, že dělají něco špatně a tak když jsem „přísná“, tak buď to přejdou, nebo se rozbrečí nebo rozzlobí. Je to trénink mé trpělivosti.Ale s medikací jsou to zlatíčka.
Tak tim prisnejsi jsem treba myslela, ze jine deti treba na dovolene jdou spat pozdeji, kdyz jdou hodne, ale to u nas nejde. Chodi spat v cca v urcitou hodinu. Jine deti se treba z legrace postuchuji, ale to nejde a syna odseparuji, protoze se rozjede a pak nezna miru. Ma horsi jemnou motoriku a celkove nedava pozor (je ve svem svete), takze ho casto koriguji, aby do nekoho nevrazil nebo treba nezaslapl jine dite, protoze si ho nevsimne.
@Oriseka píše:
Tak tim prisnejsi jsem treba myslela, ze jine deti treba na dovolene jdou spat pozdeji, kdyz jdou hodne, ale to u nas nejde. Chodi spat v cca v urcitou hodinu. Jine deti se treba z legrace postuchuji, ale to nejde a syna odseparuji, protoze se rozjede a pak nezna miru. Ma horsi jemnou motoriku a celkove nedava pozor (je ve svem svete), takze ho casto koriguji, aby do nekoho nevrazil nebo treba nezaslapl jine dite, protoze si ho nevsimne.
Tak to mě pobavilo.
A máš kluka na medikaci? My je měli několik let bez medikace, ale to se nedalo, to bylo, jak když máme doma dvě rozdivočelé opičky a jet s nimi na dovolenou byl mazec, lítali na všechny strany, jak střelený, houpali se držákách na kufry ve vlaku, váleli se mezi sedačkami a křičeli jako šílení. Když nám ve Štětíně skočili do kolejiště a začali se rytmicky kutálet mezi kelejemi, tak jsme koukli, jestli je tam nemůže něco přejet a když jsme viděli, že se válí v místě, kde to teoreticky nevadí (váleli se mezi nárazníky konce koleje a vlakem, který měl odjet až asi za 40 minut), tak jsme se zaradovali, že z toho koridoru jen tak rychle nevylezou a máme je tam „na hlídání“ a já si mohu chvilku odpočinout, místo abych je honila po nádraží a dát si cigárko.
@Oriseka píše:
Nevymyslela bych porad aktivity. Dite se ma i nudit. Jestli ma ADHD vam zodpovedne nikdo z par radku popisu nerekne. Dle me zkusenosti byste meli mnohem vetsi problemy, kdyby mel nejakou diagnozu. Mam stejne stare dite s ADHD a od jidla neodbiha, u her sedi, po posteli se snazi skakat, ale odeslu ho na trampolinu. Naopak na deti s ADHD musi byt clovek prisnejsi.
a bude ti to na dve veci, protoze dite s ADHD by ti i rado vyhovelo a poslechlo, ale zoufale mu to nejde. Mluvim ze zkusenosti, mela jsem jako dive ADHD jako remen a bohuzel jsem z toho nikdy poradne nevyrostla.
@Rebísek píše:
@autorka44 Mam uplne stejnou 4 letou dceru a asi to nejaka porucha pozornosti bude, ale nijak to neresim…taky jen beha, skace, zpiva, odbiha od jidla, obleka se pul hodiny a k tomu dela milion jinych veci, obcas neco reknu a kdyz chci aby to zopakovala, tak zjistim, ze me vubec nevnimala…ale pri pohadkach na youtube kids zamrzne a cuciMy to s ni berem jako vyzvu!
jo, to stejne v blede ruzovem mam doma.
Tuhle jsem s dcerou byla na hristi, je ji skoro 3,5 a dcera si tam vyhlidla nejakou maminku s malym chlapeckem. Vlitla na ne jako uragan, maleho dirigovala, mluvila jako vodopad, stale pani neco vysvetlovala, ukazovala, hrrrr sem hrrrr tam. Ja tak rezignovane sedela na lavicce a pozorovalo to. Nezdalo se, ze to pani vadi, ale tak jsem se pro jistotu zeptala, zda ji dcera neobtezuje a pani na to: „Neee, vubec. Alespon si zvykam na to, co me teprve ceka“. Pak na mne hodila soucitny pohled a povida: „no a vy si alespon trochu odpocinete“. NO, asi musi na mne ta unavana byt hodne videt.
Edit: moje nezamrzne ani u pohadky. Maminko maminko, vidis to? Co to dela? Proc to rika? Maminko, koukej, krtecek uklizi. Maminko, on bude opravovat auto. Maminko, proc strkaji ty burty do vyfuku? Maminkooooooooo
Mam takove tri deti. ADHD to pocitam neni ani u jednoho, jsou zive, temperamentni a plne napadu (ztrestenych
), je to obcas vycerpavajici, ale aspon je s nima legrace. Pokud si odmyslime, jak tuhle rikal muz, kdyz hlidal cizi deti - bylo to v pohode, zato kdyz hlidam vlastni, tak me trikrat do hodiny obchazi hruza, me bohuzel taky, na jejich sebevrazednost jsem stale neuvykla
.
@Enmamma Ne, neni na medikaci. Uz jsme se o tom jednou bavili. Psychiatr zasadne nedoporucil. Ty rozdily mezi detmi ADHD jsou obrovske a kazdemu pomuze neco jineho. Jinak pekny pribeh. Syn teda zdaleka neni tak divoky. Do kolejiste by urcite nevlezl. Jsme na nadrazi casto.
@warita píše:
a bude ti to na dve veci, protoze dite s ADHD by ti i rado vyhovelo a poslechlo, ale zoufale mu to nejde. Mluvim ze zkusenosti, mela jsem jako dive ADHD jako remen a bohuzel jsem z toho nikdy poradne nevyrostla.
Tak zalezi cemu clovek rika prisnejsi. Jestli vam to slovo vadi, tak mohu pouzit jine: dodrzovat rezim, predchazet konfliktum a oblibene nastavovani hranic. Ano, nekdy mam pocit, ze moje snaha je na dve veci. Urcite bych mela byt trpelivejsi. Diagnoza pro me neni univerzalni omluva pro spatne chovani. A ze by mi vzdy rado vyhovelo a poslechlo, to tedy nevim
. Chtela bych vedet, co se mu deje v hlave.
@Oriseka doby den, a mohu se zeptat v cem se tedy u vaseho syna ADHD projevuje? Jak jste an to prisli? Dekuji
@warita píše:
a bude ti to na dve veci, protoze dite s ADHD by ti i rado vyhovelo a poslechlo, ale zoufale mu to nejde. Mluvim ze zkusenosti, mela jsem jako dive ADHD jako remen a bohuzel jsem z toho nikdy poradne nevyrostla.
A když máš sama ADHD, tak si určitě vzpomínáš, co jsi prožívala a jak jsi vnímala reakce rodičů, takže asi tušíš, co ti ubližovalo, co tě podporovalo nebo, co šlo kolem tebe bez povšimnutí. Většinou je okolí z dítěte s ADHD na mrtvici a zkouší to po dobrém, po zlém, bez výčitek, s výčitkami, přísně, laskavě a nic na něj neplatí. Jak jsi to ale prožívala ty jako dítě? Zajímá mě to, abych pochopila své děti a jaký zaujmout postoj. Tak proto se tě ptám.
@Enmamma píše:
A když máš sama ADHD, tak si určitě vzpomínáš, co jsi prožívala a jak jsi vnímala reakce rodičů, takže asi tušíš, co ti ubližovalo, co tě podporovalo nebo, co šlo kolem tebe bez povšimnutí. Většinou je okolí z dítěte s ADHD na mrtvici a zkouší to po dobrém, po zlém, bez výčitek, s výčitkami, přísně, laskavě a nic na něj neplatí. Jak jsi to ale prožívala ty jako dítě? Zajímá mě to, abych pochopila své děti a jaký zaujmout postoj. Tak proto se tě ptám.
popsala si to moc pekne, presne tak to je.
Jak asi vis z jinych diskuzi, moji rodice byli hodne prisni, autoritativni a trestalo se formou fyzickych trestu. Ze bys trestala deti fyzicky, toho se nebojim, vim ze s timhle silne nesouhlasis a i kdyby si to zkusila, tak rychle zjistis, ze poslusnost u ditete s ADHD si nevynutis.
Z toho, co rikala moje mama, tak mela ze me casto pocit, ze to delam naschval a je mi to jedno. Nebylo tomu tak. Ja strasne strasne moc chtela vyhovet. Chtela jsem byt poslusna, mimo jine i proto, aby ustali ty fyzicke tresty ale i tak vseobecne, aby mama nebo pani ucitelka mely radost. To proste neslo, At jsem se snazila sebevic. ADHD si zije svuj vlastni zivot a ja se ovladnout nedokazala. U mne se to projevovalo mimo jine silnou zaspanosti, stale jsem myslenkach litala nekde v oblacich, takze zatim co trida na prochazce sla zpusobne v dvojrade, ja 50m pozadu zkoumala nejaky drat trcici ze zeme a ucitelka na mne uz po 100× rvala. V zakovce kazdy den poznamky o tom, ze jsem zapomela domaci ukol, ze neposloucham instrukce, ze jsme zalezla pod lavici a neco tam delam a ze misto cteni z citanky si maluju.
Zkratka a dobre, citila jsme se hodne frustrovana. Stale po mne nekdo neco chctel, co jsem nedokazala dat, stale ve strachu, ze neco zapomenu, ze se na mne nekdo bude zlobit a zabranit se tomu neda.
Co ti poradit, to nevim. Chce to hoooooodne hooooodne trpelivosti a uvedomit si, ze s velkou pravdepodobnosti ti to dite nedela naschval. A poradit se samozrejme s psycholgem, jak na ne. Odbornik bude urcite mit nejaky typy co s tim. Moji rodice to s odbornikem neresili, v te dobe se to moc nenosilo chodit k psychologovi, takze se to resilo krikem a vyprasky, coz jak asi spravne tusis cituaci jenom zhorsovalo.