Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, chtěla bych se zeptat, jak jste na tom s nastavováním si hranic ve vztahu, a to hlavně na začátku. Myslím, resp. jsem si vědoma, že s tím mám problém, hodně ustupuju a „nechám si líbit“, což se vždy vrátí (strach z odmítnutí, touha po přijetí…). Zvažuji terapii.
Měli jste to taky někdo tak a zapracovali na tom? Nějaké tipy? Díky! ![]()
Jasně, na začátku jsem takové pocity měla, nikde jsem na terapii nebyla. Ono člověk jak stárne ( nelíbí se mi to slovo
) tak si více váží sám sebe. Já jsem dříve před lety co jsme s přítelem začali spolu chodit, dávala jeho na první místo, a málem z toho byla i závislost na něj. Dneska si líbit nic nenechám, protože mám sakra na to věk, abych si otevřela pusu. Ale pokud ti terapie pomůže, tak do toho ![]()
Nedelat veci, ktere jsou ti neprijemne a neni ti v nich dobre.
A vedome si vzdy u vsech rozhodnuti a cinu klast otazku, jestli je toto jeste v pohode.
Pomohla mi terapie a prace na sobe a porad na sobe pracuji, ale ten rozdil je sileny. Ted si nastavuju hranice hned na zacatku.
Je to dvousečné, má to dva extrémy. Na jednu stranu být zamilovaný a dělat pro druhého vše, na druhé být zahořklý z toho prvního a přehoupnout se do stavu, kdy mám mraky podmínek a mám na prvním místě jen sebe. Chce to rovnováhu, zdravé sebevědomí a milovat a dávat ale zároveň zdravě odsud posud.
Obecně mám pocit, že dnes lidé strašně zhrubli a vztahy jsou spíš “má dáti, dal”, což zavání tím druhým extrémem.