Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zvládli jste to, když od vás muž odešel?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
28.3.23 20:39
Zvládli jste to, když od vás muž odešel?
Ahoj,
zajímá mě názor zejména ženských ale i chlapů, co byli v podobné situaci. Mám manželku. Máme malou dceru. Budou jí 4 oky. Dcera je úžasná, mám jí moc rád. Snažím se s ní trávit tolik času, kolik to jde. Mojí manželku už nemiluju. Dokonce jsem jí to řekl. Ona mi taky řekla něco podobnýho. Je na mě zvyklá, manželství vnímá jako součást svého společenského postavení a do určité míry deklaraci toho, že je úspěšná. Potenciální rozvod označila za prohru. Já sám vnímám to manželství jako něco pozitivního, protože z něj mám úžasnou dceru, za kterou jsem nesmírně vděčný. Takže si nebudu hrát na to, že bylo všechno špatně. Manželská krize trvá cca rok a půl. Funguje to jen, když je zábava - dovolená, wellness, restaurace, volný čas. Jakmile je to v rovině nějakých vzájemných povinností, je to složitější. Rodinu finančně zabezpečuji prakticky výhradně pouze já. A bylo to tak vždycky, i před dítětem. Nechci se pouštět do polemiky, jestli s manželkou zůstat nebo ne. Ani kdo za to může. To není podstatný. Podstatný je, že to nefunguje. Poradna proběhla, nerozumíme si. Cítím, že ani jeden z nás dvou nemá chuť na tom vztahu nějak pracovat. To je objektivní fakt. Já se snažil. Ona možná někdy taky v minulosti, nevím. To je subjektivní a každý to vidí jinak. Já mám celkem problém manželku milovat, protože mám problém jí respektovat. Vlastně se mi ani moc už ani nelíbí, a nepřitahuje mě, ale asi to s tím souvisí. Vnímám to v jednom celku. Nelíbí se mi její povaha. Manželka se o dceru stará dobře, na mě totálně kašle od narození dcery. Ale ona docela kašle i sama na sebe.
Když od manželky odejdu, budu jí dál finančně podporovat. Ani ne tak kvůli ní, ale proto, aby bylo dobře postaráno o dceru. Nevidím důvod, proč by měla strádat, když má relativně úspěšného tátu. Máme rozdělené SJM. Moje představa je, že jí dál budu přispívat na bydlení, platit školku, platit auto. Plus i nějaký cash k tomu. Řádově se bavíme třeba o 60-80k měsíčně dohromady. Plus samozřejmě řadu věcí budu chtít dceři koupit přímo. Vím, že pro spoustu z vás to je hodně peněz. Ale pro naší domácnost to zas tolik není, protože reálně to dneska stojí víc. A to o dost. Manželka je na to zvyklá. Kdybych k tomu zaujal jiný postoj, zřejmě se do toho vloží ještě moje matka, která je mnohem bohatší než já a která má s mojí manželkou mnohem lepší vztah než se mnou. Chci se o rodinu postarat sám a nechci, aby ona se do toho pletla, protože kdybych byl nějak ostřejší, tak ona by pravděpodobně zasáhla a nějak se do toho vložila. O peníze mi nejde. Chci, aby moje dcera měla dobrý standard kvality života. Nevidím důvod, proč by to mělo být jinak.
S dcerou samozřejmě chci být pořád v kontaktu. Máme super vztah. Ale je malá. A bojím se, aby to v ní nezpůsobilo nějaké trauma. Zároveň mě samozřejmě děsí představa, že bude růst a já u toho nebudu. Nebo budu méně, než bych chtěl. Teď je to sice s manželkou totálně naprd, ale když přijdu domu, aspoň tam je dcera, která je úžasná a povídám si s ní. Manželka mi jí ráda odevzdá, protože je s ní skoro celý den sama (když není ve školce 4× týdně na 4h). Já bohužel pracuju docela hodně, protože povinnosti a faktury se neptají, kdo je zaplatí. Náš životní standard je bohužel dost vysoký. Umím být ostrej. Třeba v práci se s tím nemažu, ale doma chci být a jsem relativně velkorysý, ale bohužel manželka na to trochu hřeší a jde až na hranu toho, kam jí pustím. Sama moc limitů nemá. Bordel doma jí vyčítám, až když je to opravdu neúnosné. Např. špatně umyté nádobí, příbory atd. Naději na sebereflexi manželky už jsem docela vzdal. Neříkám jí věci, které ode mě slyšela 10×. Po 11 už tu potřebu prostě nemám. Manželka je velice chytrá ženská, vzdělaná. Vystudovala dobrou školu, ale oboru, který vystudovala se nevěnuje. Je ponořená v tématech typu feminismus a psychologie. Neustále sice mě poučuje o tom, jak bych se já měl chovat, jak bych měl nějaké situace lépe zvládat, ale při sebemenší kritice se ona sesype jak domek z karet a bulí jak želva. Hlavní věc, která mě na ní odpuzuje, je právě její slabost. Nejsem ten typ, co potřebuje zachraňovat krásku z nesnází. Naopak mi imponuje to, že je někdo schopen se sám o sebe postarat, vyrovnanost a vnitřní síla. Proto je pro mě nepředstavitelné, že bych jí nějak hluboce miloval.
Jaké vidíte rizika z pohledu zdravého a správného vývoje dcery? A jak to s dcerou vůbec komunikovat? A na co si dát pozor obecně v takové situaci?
Předem moc děkuji za vaše názory
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Stará známá
28.3.23 20:46
@Fil86 píše:
Ahoj,zajímá mě názor zejména ženských ale i chlapů, co byli v podobné situaci. Mám manželku. Máme malou dceru. Budou jí 4 oky. Dcera je úžasná, mám jí moc rád. Snažím se s ní trávit tolik času, kolik to jde. Mojí manželku už nemiluju. Dokonce jsem jí to řekl. Ona mi taky řekla něco podobnýho. Je na mě zvyklá, manželství vnímá jako součást svého společenského postavení a do určité míry deklaraci toho, že je úspěšná. Potenciální rozvod označila za prohru. Já sám vnímám to manželství jako něco pozitivního, protože z něj mám úžasnou dceru, za kterou jsem nesmírně vděčný. Takže si nebudu hrát na to, že bylo všechno špatně. Manželská krize trvá cca rok a půl. Funguje to jen, když je zábava - dovolená, wellness, restaurace, volný čas. Jakmile je to v rovině nějakých vzájemných povinností, je to složitější. Rodinu finančně zabezpečuji prakticky výhradně pouze já. A bylo to tak vždycky, i před dítětem. Nechci se pouštět do polemiky, jestli s manželkou zůstat nebo ne. Ani kdo za to může. To není podstatný. Podstatný je, že to nefunguje. Poradna proběhla, nerozumíme si. Cítím, že ani jeden z nás dvou nemá chuť na tom vztahu nějak pracovat. To je objektivní fakt. Já se snažil. Ona možná někdy taky v minulosti, nevím. To je subjektivní a každý to vidí jinak. Já mám celkem problém manželku milovat, protože mám problém jí respektovat. Vlastně se mi ani moc už ani nelíbí, a nepřitahuje mě, ale asi to s tím souvisí. Vnímám to v jednom celku. Nelíbí se mi její povaha. Manželka se o dceru stará dobře, na mě totálně kašle od narození dcery. Ale ona docela kašle i sama na sebe.
Když od manželky odejdu, budu jí dál finančně podporovat. Ani ne tak kvůli ní, ale proto, aby bylo dobře postaráno o dceru. Nevidím důvod, proč by měla strádat, když má relativně úspěšného tátu. Máme rozdělené SJM. Moje představa je, že jí dál budu přispívat na bydlení, platit školku, platit auto. Plus i nějaký cash k tomu. Řádově se bavíme třeba o 60-80k měsíčně dohromady. Plus samozřejmě řadu věcí budu chtít dceři koupit přímo. Vím, že pro spoustu z vás to je hodně peněz. Ale pro naší domácnost to zas tolik není, protože reálně to dneska stojí víc. A to o dost. Manželka je na to zvyklá. Kdybych k tomu zaujal jiný postoj, zřejmě se do toho vloží ještě moje matka, která je mnohem bohatší než já a která má s mojí manželkou mnohem lepší vztah než se mnou. Chci se o rodinu postarat sám a nechci, aby ona se do toho pletla, protože kdybych byl nějak ostřejší, tak ona by pravděpodobně zasáhla a nějak se do toho vložila. O peníze mi nejde. Chci, aby moje dcera měla dobrý standard kvality života. Nevidím důvod, proč by to mělo být jinak.
S dcerou samozřejmě chci být pořád v kontaktu. Máme super vztah. Ale je malá. A bojím se, aby to v ní nezpůsobilo nějaké trauma. Zároveň mě samozřejmě děsí představa, že bude růst a já u toho nebudu. Nebo budu méně, než bych chtěl. Teď je to sice s manželkou totálně naprd, ale když přijdu domu, aspoň tam je dcera, která je úžasná a povídám si s ní. Manželka mi jí ráda odevzdá, protože je s ní skoro celý den sama (když není ve školce 4× týdně na 4h). Já bohužel pracuju docela hodně, protože povinnosti a faktury se neptají, kdo je zaplatí. Náš životní standard je bohužel dost vysoký. Umím být ostrej. Třeba v práci se s tím nemažu, ale doma chci být a jsem relativně velkorysý, ale bohužel manželka na to trochu hřeší a jde až na hranu toho, kam jí pustím. Sama moc limitů nemá. Bordel doma jí vyčítám, až když je to opravdu neúnosné. Např. špatně umyté nádobí, příbory atd. Naději na sebereflexi manželky už jsem docela vzdal. Neříkám jí věci, které ode mě slyšela 10×. Po 11 už tu potřebu prostě nemám. Manželka je velice chytrá ženská, vzdělaná. Vystudovala dobrou školu, ale oboru, který vystudovala se nevěnuje. Je ponořená v tématech typu feminismus a psychologie. Neustále sice mě poučuje o tom, jak bych se já měl chovat, jak bych měl nějaké situace lépe zvládat, ale při sebemenší kritice se ona sesype jak domek z karet a bulí jak želva. Hlavní věc, která mě na ní odpuzuje, je právě její slabost. Nejsem ten typ, co potřebuje zachraňovat krásku z nesnází. Naopak mi imponuje to, že je někdo schopen se sám o sebe postarat, vyrovnanost a vnitřní síla. Proto je pro mě nepředstavitelné, že bych jí nějak hluboce miloval.
Jaké vidíte rizika z pohledu zdravého a správného vývoje dcery? A jak to s dcerou vůbec komunikovat? A na co si dát pozor obecně v takové situaci?
Předem moc děkuji za vaše názory
Mohu ti dat otazku? I pro tebe k zamysleni. Co jsi na sve zene miloval, proc ses rozhodl s ni byt a zalozit s ni rodinu??
- Citovat
- Upravit
28.3.23 20:48
@Stará známá píše:
Mohu ti dat otazku? I pro tebe k zamysleni. Co jsi na sve zene miloval, proc ses rozhodl s ni byt a zalozit s ni rodinu??
Byla zábavná, chytrá, veselá. Měli jsme některé společné koníčky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.23 21:18
Já bych tě jen uvedla do reality mužů. Nepiš, že nechceš zachraňovat krásnu v nesnázích. Já jsem to, co jsi psal na konci, že by sis představoval. Plus máme naklizeno, na vařeno denně. Vydělávám celkem slušně, jsem samostatná a nestydím se říct, že hezká a atraktivní. Ještě zachraňuji neustále něčí zadek, protože jsem hloupá. A Hádej co? Mám doma jednoho, co měl doma takovou jako ty. Strašně toužil mít doma něco jako já. Tak má. Nebudu ti kazit iluzi, ale dost často poslouchám, že ho vždycky vším převálcuju a taky rejpání, že jsem holt dokonalá. Takže možná, že kdyby zůstal s ex se vším z čeho lezl z kůže, tak by měl jiné starosti. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.23 21:21
Odpovím jen ohledně dcery, pokud vy dva budete spolu nadále standardně komunikovat, pokud si nebudete navzájem dělat zle, tak si nemyslím, že by to na dceři zanechalo nějaké následky, asi hodně záleží na tom, jak se dceři budete pak věnovat. Rozhodně bych doporučovala, aby měla dcera jeden domov, já jsem proti střídavé péči, myslím si, že pro dítě toto není vůbec dobrý, neví pak, kde je vlastně jeho domov a dítě za to nemůže, takže sebrat mu domov, si myslím, že by bylo to nejhorší. Já mám svěřené děti do mé péče už od jednoho roku syna a dvou let dcery, děti jsou šťastné, mají svůj domov, to, že mají raději mě než svého tátu je spíš chyba jeho, jelikož děti si může brat jak chce a záleží jen na něm, proto ale mají děti silné pouto na mě, protože od něj nepadla nikdy žádná iniciativa, že by si je chtěl vzít přes noc nebo vůbec k němu domů. Vždy je bere jen na pár hodin ke svým rodičům, pro děti si myslím, že by bylo lepší, kdyby si je na nějaké svátky a víkendy bral domů, nicméně jsou malé, mají ani 4 a 5 let, takže možná časem. Rozhodně ale k němu nemají takový vztah jako ke mně, ale je to právě dané vztahem jeho k nim, jelikož já o něm před dětmi mluvím jen hezky a naopak se snažím, aby ho měli rádi. Z toho, co jsem četla nehrozí u Vás to, co u nás, protože patrně máte o svoje dítě velký zájem. Myslím si, že když bude mít dítě rodiče, kteří se spolu dokáží domluvit a vycházet spolu a bude mít jedno bydliště, tak to na dítě nebude mít negativní dopad, spíš naopak 
vždycky bude mít dvakrát tolik, protože jak vy, tak manželka s ním budete chtít slavit narozeniny, svátky, vánoce, jezdit na dovolené, atd. a tak to vlastně bude mít všechno dvakrát
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.23 21:22
@alisekR píše:
Já bych tě jen uvedla do reality mužů. Nepiš, že nechceš zachraňovat krásnu v nesnázích. Já jsem to, co jsi psal na konci, že by sis představoval. Plus máme naklizeno, na vařeno denně. Vydělávám celkem slušně, jsem samostatná a nestydím se říct, že hezká a atraktivní. Ještě zachraňuji neustále něčí zadek, protože jsem hloupá. A Hádej co? Mám doma jednoho, co měl doma takovou jako ty. Strašně toužil mít doma něco jako já. Tak má. Nebudu ti kazit iluzi, ale dost často poslouchám, že ho vždycky vším převálcuju a taky rejpání, že jsem holt dokonalá. Takže možná, že kdyby zůstal s ex se vším z čeho lezl z kůže, tak by měl jiné starosti.
Díky za názor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.23 21:25
@Zoe1 píše:
Odpovím jen ohledně dcery, pokud vy dva budete spolu nadále standardně komunikovat, pokud si nebudete navzájem dělat zle, tak si nemyslím, že by to na dceři zanechalo nějaké následky, asi hodně záleží na tom, jak se dceři budete pak věnovat. Rozhodně bych doporučovala, aby měla dcera jeden domov, já jsem proti střídavé péči, myslím si, že pro dítě toto není vůbec dobrý, neví pak, kde je vlastně jeho domov a dítě za to nemůže, takže sebrat mu domov, si myslím, že by bylo to nejhorší. Já mám svěřené děti do mé péče už od jednoho roku syna a dvou let dcery, děti jsou šťastné, mají svůj domov, to, že mají raději mě než svého tátu je spíš chyba jeho, jelikož děti si může brat jak chce a záleží jen na něm, proto ale mají děti silné pouto na mě, protože od něj nepadla nikdy žádná iniciativa, že by si je chtěl vzít přes noc nebo vůbec k němu domů. Vždy je bere jen na pár hodin ke svým rodičům, pro děti si myslím, že by bylo lepší, kdyby si je na nějaké svátky a víkendy bral domů, nicméně jsou malé, mají ani 4 a 5 let, takže možná časem. Rozhodně ale k němu nemají takový vztah jako ke mně, ale je to právě dané vztahem jeho k nim, jelikož já o něm před dětmi mluvím jen hezky a naopak se snažím, aby ho měli rádi. Z toho, co jsem četla nehrozí u Vás to, co u nás, protože patrně máte o svoje dítě velký zájem. Myslím si, že když bude mít dítě rodiče, kteří se spolu dokáží domluvit a vycházet spolu a bude mít jedno bydliště, tak to na dítě nebude mít negativní dopad, spíš naopak
Díky za názor
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.23 21:33
Jaký názor má na tvé chování manželka? Co ti vytýká, když spolu diskutujete?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.23 21:45
@Pink Bird píše:
Jaký názor má na tvé chování manželka? Co ti vytýká, když spolu diskutujete?
Teď už nic. Tohle máme za sebou. Během těchto diskusí jsem si o sobě vyslechl dost na to, abych si řekl, že nemám zapotřebí to snášet dál. Myslím si, že věcnou kritiku umím přijímat, ale ona nedodržuje věci, na kterých se dohodneme. A když pak řeknu, proč to nedodržela, tak mi klidně řekne, že to nepovažovala za důležitý a že jsou důležitější věci než dodržet to, co tomu druhému slíbím. Takže asi tak. Tím to pro mě ztratilo smysl s ní diskutovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Cizinka 999
28.3.23 21:45
@Fil86 píše:
Ahoj,zajímá mě názor zejména ženských ale i chlapů, co byli v podobné situaci. Mám manželku. Máme malou dceru. Budou jí 4 oky. Dcera je úžasná, mám jí moc rád. Snažím se s ní trávit tolik času, kolik to jde. Mojí manželku už nemiluju. Dokonce jsem jí to řekl. Ona mi taky řekla něco podobnýho. Je na mě zvyklá, manželství vnímá jako součást svého společenského postavení a do určité míry deklaraci toho, že je úspěšná. Potenciální rozvod označila za prohru. Já sám vnímám to manželství jako něco pozitivního, protože z něj mám úžasnou dceru, za kterou jsem nesmírně vděčný. Takže si nebudu hrát na to, že bylo všechno špatně. Manželská krize trvá cca rok a půl. Funguje to jen, když je zábava - dovolená, wellness, restaurace, volný čas. Jakmile je to v rovině nějakých vzájemných povinností, je to složitější. Rodinu finančně zabezpečuji prakticky výhradně pouze já. A bylo to tak vždycky, i před dítětem. Nechci se pouštět do polemiky, jestli s manželkou zůstat nebo ne. Ani kdo za to může. To není podstatný. Podstatný je, že to nefunguje. Poradna proběhla, nerozumíme si. Cítím, že ani jeden z nás dvou nemá chuť na tom vztahu nějak pracovat. To je objektivní fakt. Já se snažil. Ona možná někdy taky v minulosti, nevím. To je subjektivní a každý to vidí jinak. Já mám celkem problém manželku milovat, protože mám problém jí respektovat. Vlastně se mi ani moc už ani nelíbí, a nepřitahuje mě, ale asi to s tím souvisí. Vnímám to v jednom celku. Nelíbí se mi její povaha. Manželka se o dceru stará dobře, na mě totálně kašle od narození dcery. Ale ona docela kašle i sama na sebe.
Když od manželky odejdu, budu jí dál finančně podporovat. Ani ne tak kvůli ní, ale proto, aby bylo dobře postaráno o dceru. Nevidím důvod, proč by měla strádat, když má relativně úspěšného tátu. Máme rozdělené SJM. Moje představa je, že jí dál budu přispívat na bydlení, platit školku, platit auto. Plus i nějaký cash k tomu. Řádově se bavíme třeba o 60-80k měsíčně dohromady. Plus samozřejmě řadu věcí budu chtít dceři koupit přímo. Vím, že pro spoustu z vás to je hodně peněz. Ale pro naší domácnost to zas tolik není, protože reálně to dneska stojí víc. A to o dost. Manželka je na to zvyklá. Kdybych k tomu zaujal jiný postoj, zřejmě se do toho vloží ještě moje matka, která je mnohem bohatší než já a která má s mojí manželkou mnohem lepší vztah než se mnou. Chci se o rodinu postarat sám a nechci, aby ona se do toho pletla, protože kdybych byl nějak ostřejší, tak ona by pravděpodobně zasáhla a nějak se do toho vložila. O peníze mi nejde. Chci, aby moje dcera měla dobrý standard kvality života. Nevidím důvod, proč by to mělo být jinak.
S dcerou samozřejmě chci být pořád v kontaktu. Máme super vztah. Ale je malá. A bojím se, aby to v ní nezpůsobilo nějaké trauma. Zároveň mě samozřejmě děsí představa, že bude růst a já u toho nebudu. Nebo budu méně, než bych chtěl. Teď je to sice s manželkou totálně naprd, ale když přijdu domu, aspoň tam je dcera, která je úžasná a povídám si s ní. Manželka mi jí ráda odevzdá, protože je s ní skoro celý den sama (když není ve školce 4× týdně na 4h). Já bohužel pracuju docela hodně, protože povinnosti a faktury se neptají, kdo je zaplatí. Náš životní standard je bohužel dost vysoký. Umím být ostrej. Třeba v práci se s tím nemažu, ale doma chci být a jsem relativně velkorysý, ale bohužel manželka na to trochu hřeší a jde až na hranu toho, kam jí pustím. Sama moc limitů nemá. Bordel doma jí vyčítám, až když je to opravdu neúnosné. Např. špatně umyté nádobí, příbory atd. Naději na sebereflexi manželky už jsem docela vzdal. Neříkám jí věci, které ode mě slyšela 10×. Po 11 už tu potřebu prostě nemám. Manželka je velice chytrá ženská, vzdělaná. Vystudovala dobrou školu, ale oboru, který vystudovala se nevěnuje. Je ponořená v tématech typu feminismus a psychologie. Neustále sice mě poučuje o tom, jak bych se já měl chovat, jak bych měl nějaké situace lépe zvládat, ale při sebemenší kritice se ona sesype jak domek z karet a bulí jak želva. Hlavní věc, která mě na ní odpuzuje, je právě její slabost. Nejsem ten typ, co potřebuje zachraňovat krásku z nesnází. Naopak mi imponuje to, že je někdo schopen se sám o sebe postarat, vyrovnanost a vnitřní síla. Proto je pro mě nepředstavitelné, že bych jí nějak hluboce miloval.
Jaké vidíte rizika z pohledu zdravého a správného vývoje dcery? A jak to s dcerou vůbec komunikovat? A na co si dát pozor obecně v takové situaci?
Předem moc děkuji za vaše názory
Tak nějak se choval manžel k ex s kterou měli tehdy 7 letos dceru. Ona je jinak fajn zenska, ale moc se jí nechtělo pracovat a manžela měla jen jako perfektniho otce pro dítě a finanční zabezpeceni. Oba se ale spolu dohodli na rozchodu. S dcerou má perfektní vztah, I proto, že ex nezažila Klacks pod nohy ve styku s otcem a s námi, a to se rok po rozvodu odstehovala 1500 km od nás do Skandinavie dokud pochazi. Dcera byla u nás 5 krát ročně minimálně na 10 dní, v roce 12 týdnu určitě. Mamku svou má moc ráda I svého otcima ale otec ji je nejbliž. I když je teď dlouho dospělá lítá k nám 3 krát ročně a manžel 1-2 krát. Takže opravdu záleží hlavně na vás dvou jak spolu budete vycházet.
Je moc hezké, že ji chceš dál nadmerne financovat, ale pozor na to, aby se manželce chtělo za tĕhle okolností vůbec pracovat. Po pár letech bych jí dávala určitě min aby se sama postavila na vlastní nohy.
Příspěvek upraven 28.03.23 v 21:46
- Citovat
- Upravit
28.3.23 21:45
@Fil86
Osobně si myslím, že rozvod děti nepoznamená tolik, když se rodiče dokáží rozejít v klidu a dál fungovat jako rodiče. Když na sebe nehází špínu a vycházejí si vstříc. Problém možná trochu bude, až si oba najdete nové partnery. Nebo pokud se žena sesype a bude svou nenávist na život a osud obracet proti tobě a půjde přes dceru.
Kdybyste to dokázali v klidu, s tím, že si dceru budeš brát tak často, jak to půjde, tak bych v tom až takový problém neviděla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.23 21:46
@bigl píše:
@Fil86
Osobně si myslím, že rozvod děti nepoznamená tolik, když se rodiče dokáží rozejít v klidu a dál fungovat jako rodiče. Když na sebe nehází špínu a vycházejí si vstříc. Problém možná trochu bude, až si oba najdete nové partnery. Nebo pokud se žena sesype a bude svou nenávist na život a osud obracet proti tobě a půjde přes dceru.
Kdybyste to dokázali v klidu, s tím, že si dceru budeš brát tak často, jak to půjde, tak bych v tom až takový problém neviděla.
Díky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.3.23 22:43
Jak už bylo napsáno, na dceru bude mít největší dopad vaše následné chování. Pokud vše zvládnete v klidu a slušné chování udržíte, tak si myslím, že bude minimální. Já to tak naštěstí mám a děti jsou spokojené, tatínka můžou kdykoliv vidět, kdykoliv mu volat, potkáváme se na rodinných oslavách. Pokud je za něco zpucuju, tak on je maximálně dorazí, nikdy nejde proti mně a já proti němu (před dětmi). Děti vidí spokojené rodiče, co se spolu normálně baví, smějí. Za mne mnohem lepší než kdybychom spolu zůstali a ony vyrůstaly v hádkách a špatné atmosféře.
Jak ovšem bude reagovat tvoje žena, jestli se bude chtít mstít přes dceru, to ti nikdo neřekne.. Říkáš, že je plačtivá, tam mám trochu obavu, že to nevezme snadno a riziko na pomstu je vysoké. Co se začít chovat tak, aby ten rozchod byl vlastně její nápad?
Také nesouhlasím se střídavkou, hlavně ne u jedináčků. Vyrostla v ní kamarádka, oba rodiče si pořídili nové rodiny a děti a ona se u obou celé dětství cítila jak na návštěvě.
Je důležité mít to „tady jsem doma“.
- Citovat
- Upravit
28.3.23 22:50
@Anonymní píše:
Jak už bylo napsáno, na dceru bude mít největší dopad vaše následné chování. Pokud vše zvládnete v klidu a slušné chování udržíte, tak si myslím, že bude minimální. Já to tak naštěstí mám a děti jsou spokojené, tatínka můžou kdykoliv vidět, kdykoliv mu volat, potkáváme se na rodinných oslavách. Pokud je za něco zpucuju, tak on je maximálně dorazí, nikdy nejde proti mně a já proti němu (před dětmi). Děti vidí spokojené rodiče, co se spolu normálně baví, smějí. Za mne mnohem lepší než kdybychom spolu zůstali a ony vyrůstaly v hádkách a špatné atmosféře.
Jak ovšem bude reagovat tvoje žena, jestli se bude chtít mstít přes dceru, to ti nikdo neřekne.. Říkáš, že je plačtivá, tam mám trochu obavu, že to nevezme snadno a riziko na pomstu je vysoké. Co se začít chovat tak, aby ten rozchod byl vlastně její nápad?
Také nesouhlasím se střídavkou, hlavně ne u jedináčků. Vyrostla v ní kamarádka, oba rodiče si pořídili nové rodiny a děti a ona se u obou celé dětství cítila jak na návštěvě.
Je důležité mít to „tady jsem doma“.
Vaše uspořádání se zdá perfektní a klobouk dolů, tohle dokáže málokdo a musí na to být dva rozumní lidi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
