Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Chce to více informací.. kolik je příteli? Jak přesně se chová k synovci? Je na něj agresivní? Jak dlouho jste spolu?
S přítelem jsme spolu půl roku.. já vím je to krátká doba.. On v rodině nemá žádný menší děti… Možná jsem to špatně napsala ne že by je neměl rád ale nemá k ním cestu.. já bych chtěla pomoc mu ti cestu najít.. Chová se k ním hodně odtažitě a vyhýbá se jim.. přítelovi bude letos 27 let.
A chtěl by přítel časem vlastní děti? To mi přijde jako nejdůležitější. Já k cizím dětem taky nemám nějaký vřelý vztah a před dětmi už vůbec ne, ale vlastní děti miluju a moc mě to s nimi baví.
@Anonymní píše:
@Gabriela2033S přítelem jsme spolu půl roku.. já vím je to krátká doba.. On v rodině nemá žádný menší děti… Možná jsem to špatně napsala ne že by je neměl rád ale nemá k ním cestu.. já bych chtěla pomoc mu ti cestu najít.. Chová se k ním hodně odtažitě a vyhýbá se jim.. přítelovi bude letos 27 let.
Hmm, já tomu rozumím, v klidu, napsala jsi to v pohodě. Jestli se chová odtažitě a vyhýbá se dětem, který jsou součástí tvojí rodiny, tak bych to neviděla moc dobře.
Nechápej mě špatně, ale bude mu 27 let, to už je věk, kdy člověk ví, jestli má nebo nemá rád děti.. a asi mu v tomhle věku těžko dopomůžeš najít si cestu k tomu, aby si oblíbil děti.
Pokud jsem to správně pochopila, tak děti chce, ale shodli jste se na tom, že ještě počkáte.. v tomhle případě bych přemýšlela, jestli s dětmi nesouhlasí jenom aby tě uklidnil v tom, že děti chce.
Hodně bych si promyslela, jestli s takovým člověkem mít dítě… nemyslím to nějak špatně, ale aby z něj nebyl táta, který nebude mít vztah k vlastním dětem, nebude jim dávat pozornost, bude je ignorovat a děti nezažijí otcovskou lásku. Myslela bych i na to, co kdyby mě a děti opustil - staral by se, i kdybychom nebyli spolu?
Vím, že na tohle jsi se neptala, ale i když tě neznám, tak bych nerada, abys šlápla nějak vedle. ![]()
Na druhou stranu, tohle všechno se může změnit, až poprvé uvidí svoje dítě. Chytne ho to tatínkovství a najde si k tomu cestu sám. Jak bys mu v tomhle věku mohla pomoct ty… strašně složitý, musí chtít on sám, podle mě to není tím, že v okolí nemá děti, ale spíš je prostě takový. Zkusila jsi s ním o tom mluvit? Říct mu, že je tohle pro tebe důležitý?
Rozumím tomu, že s dětmi trávit čas nechce, ale když už je v přítomnosti dítěte, dítě od něj čeká nějakou pozornost a on se chová odtažitě, tak bych se hodně zamyslela nad tím, co jsem psala.
Kdyby mu bylo 20, tak to chápu, ale 27…
to mu asi nepomůžeš najít cestu, když se takhle chová i k synovci.
@Hojuza píše:
A chtěl by přítel časem vlastní děti? To mi přijde jako nejdůležitější. Já k cizím dětem taky nemám nějaký vřelý vztah a před dětmi už vůbec ne, ale vlastní děti miluju a moc mě to s nimi baví.
Ano chtěl by vlastní ale až později.. což já za to jsem ráda, já chci děti taky o dost později..
@Hojuza píše:
A chtěl by přítel časem vlastní děti? To mi přijde jako nejdůležitější. Já k cizím dětem taky nemám nějaký vřelý vztah a před dětmi už vůbec ne, ale vlastní děti miluju a moc mě to s nimi baví.
Psala, že se zatím shodli na tom, že s dětmi počkají, tak asi chce.
Souhlasím s tím, co píšeš, na druhou stranu, je to její synovec, ke kterému se chová odtažitě. Nemusí se chovat bůhví jak, ale je to dítě od její rodiny a ona s ním chce očividně trávit čas.
Já nevím no, já bych hodně přemýšlela, jestli by se pak nechoval odtažitě i k vlastním dětem.
A když chcete děti až později, proč te to teď hryže? Anebo si nejsi ve skutečnosti něčím jistá a bliká ti varovná kontrolka?
No upřímně..říct ti, že děti chce ti klidně může. Skutečnost může být jiná a tu ani sám třeba neobejde.
On si s sebou klidně ty děti udělá, ale to jaký bude otec už pak bude druhá stránka věci a tu jistou prostě nemáš, až dojde na lámání chleba..
Osobně si myslím, že v tomto věku člověk dává už nějakou zpětnou vazbu, jak to s čím skutečně má…a jemu bude brzy 30, není to žádný adolescent ani student, aby už nevěděl co a jak cítí.
Takže se ho narovinu zeptej, ať nejsi pak překvapená a taky sleduj skutečné signály (nesnáším to slovo).
A ještě jedna rada, rozhodně na něho nevymýšlej žádné programy, jak mít rád děti, jak si k nim udělat cestu, vztah k dětem a podobně. Nebo dokonce ještě větší level, až na to jednou přijde řada, jak si udělat mimiska třeba za jeho zády, až se začne cukat. Teorie totiž není praxe. K tomu si totiž musí dojít sám.
@Gabriela2033 píše:
Hmm, já tomu rozumím, v klidu, napsala jsi to v pohodě. Jestli se chová odtažitě a vyhýbá se dětem, který jsou součástí tvojí rodiny, tak bych to neviděla moc dobře.
Nechápej mě špatně, ale bude mu 27 let, to už je věk, kdy člověk ví, jestli má nebo nemá rád děti.. a asi mu v tomhle věku těžko dopomůžeš najít si cestu k tomu, aby si oblíbil děti.
Pokud jsem to správně pochopila, tak děti chce, ale shodli jste se na tom, že ještě počkáte.. v tomhle případě bych přemýšlela, jestli s dětmi nesouhlasí jenom aby tě uklidnil v tom, že děti chce.
Hodně bych si promyslela, jestli s takovým člověkem mít dítě… nemyslím to nějak špatně, ale aby z něj nebyl táta, který nebude mít vztah k vlastním dětem, nebude jim dávat pozornost, bude je ignorovat a děti nezažijí otcovskou lásku. Myslela bych i na to, co kdyby mě a děti opustil - staral by se, i kdybychom nebyli spolu?
Vím, že na tohle jsi se neptala, ale i když tě neznám, tak bych nerada, abys šlápla nějak vedle.
Na druhou stranu, tohle všechno se může změnit, až poprvé uvidí svoje dítě. Chytne ho to tatínkovství a najde si k tomu cestu sám. Jak bys mu v tomhle věku mohla pomoct ty… strašně složitý, musí chtít on sám, podle mě to není tím, že v okolí nemá děti, ale spíš je prostě takový. Zkusila jsi s ním o tom mluvit? Říct mu, že je tohle pro tebe důležitý?
Rozumím tomu, že s dětmi trávit čas nechce, ale když už je v přítomnosti dítěte, dítě od něj čeká nějakou pozornost a on se chová odtažitě, tak bych se hodně zamyslela nad tím, co jsem psala.
Kdyby mu bylo 20, tak to chápu, ale 27…to mu asi nepomůžeš najít cestu, když se takhle chová i k synovci.
Děkuji moc 😍 tohle mi pomohlo se na to podívat i z jiné stránky.. 🙂
@Anonymní píše:
mám úžasného přítele nemůžu si stěžovat … neměnila bych. Můj přítel ale děti moc nemusí nemá k ním žádný kladný vztah, a já děti miluju. … Ano chtěl by vlastní ale až později …
Je to jako z veselohry.
Typická výmluva chlapů:
Zásnuby? Jistě, miláčku, ale až později. Svatba? Samozřejmě, miláčku, ale až později. Děti? Určitě, miláčku, ale až později.
Tak když teď nechcete děti, tak proč to řešíš? Chtěla bys, aby si se synovcem hrál a naladil se na „dětskou vlnu“ z jakého důvodu? Myslím, že moc dobře víš, že jeho „jednou chci děti“ je úplně jiné „jednou chci děti“, než to tvoje. A bliká ti varovná kontrolka, co? Nedivím se ti. Evidentně máš děti ráda a je jasné, že je jednou budeš chtít. Jako žena tolik času na čekání nemáš a trávit ho vyčkáváním, zda se někdo takový přeorientuje na tvou náladu, to je jednoduše ztráta času. Nestrkala bych to pod koberec, jednou tě to téma dožene.
Jsou lidi, kteří cizí děti nemusí a s vlastníma jsou pak v pohodě. Někdo nemusí děti žádné a to je pak horší.
Třeba nemá jen rád tvého synovce. Já si z cizími dětmi taky nemám co říct a nikdy jsem neměla. Mám svým způsobem ráda jen děti svých kamarádů, ale někdy ani ty moc ne. Ale svoje vlastní děti jsem vždycky chtěla. Jste spolu krátce, tak bych ještě netlačily na pilu s vyjádřením, kdy ty děti teda (vím, žes psala, že je oba chcete později, ale nevím, kolik ti je, a jeho „později“ může být jiné, než tvoje), aby ti pak nezůstaly oči pro pláč, až ti ve tvých 35 řekne, že se na ně ještě necítí..
@Anonymní píše:
Dobré ráno,mám úžasného přítele nemůžu si stěžovat… Ano jsou dny kdy to nejí růžové ale neměnila bych. Jen já mám v rodině od sourozenců spoustu dětí (vlastní nemám a zatím nechci, na tom jsme se shodli s partnerem).. Můj přítel ale děti moc nemusí nemá k ním žádný kladný vztah, a já děti miluju. Synovec je můj závislák na mě a já na něm… potřebovala bych radu jak udělat, aby si přítel našel cestu k dětem..?
Děkuji moc, krásný den.
No a v budoucnu by děti chtěl?
Můj chlap je úžasný otec, nicméně jakmile jde o cizí děti…jsou mu „jedno“. Jasně prohodi pár slov, ale rozhodně to není tak jako u některých žen, že by byl z cizích děti „poprdeny“ ![]()
Hele já cizi děti nemusím dodnes a vlastní mám tři
ale jak dite prijmu za “vlastní”, tak se s nim bavím normálně, jinak ne
(třeba děti kamarádek). S cizím ditetem na pískovišti se musím hodně premahat a představovat si, ze je “vlastní”, abych mu uměla něco říct a netvarila se přirozeně zle
proste když nějaké dite vídám často, najednou se to preklopi a je to už kamarad. Jde asi o to, abychom se trochu otukli a ujistili se, ze se nemáme vzajemne čeho bat ![]()
Přítele tudíž umim celkem pochopit, ale nebala bych se, ze vlastni děti rad mít nebude, proste to nezná a nevi co a jak, tak se raději drží stranou, navíc některé děti jsou opravdu razantní uzurpátoři a jak s nimi promluvis slovíčko, jdou po tobe celej den. A to je pak hodně neprijemne.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Dobré ráno,
mám úžasného přítele nemůžu si stěžovat… Ano jsou dny kdy to nejí růžové ale neměnila bych. Jen já mám v rodině od sourozenců spoustu dětí (vlastní nemám a zatím nechci, na tom jsme se shodli s partnerem).. Můj přítel ale děti moc nemusí nemá k ním žádný kladný vztah, a já děti miluju. Synovec je můj závislák na mě a já na něm… potřebovala bych radu jak udělat, aby si přítel našel cestu k dětem..?
Děkuji moc, krásný den.