Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Hrozí sebevražda maminky, poraďte...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.6.11 12:04
Po přečtení jsem se vrátila do své minulosti. Zavolej na 284 016 666 - krizové centrum intervence v pražských Bohnicích. Je to non stop linka a domluv se s nimi, jak maminku dostat do odborných rukou (nemusí to být zrovna Praha, ale jsou navázáni na další instituce). Každý případ je individuální. Moc držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.6.11 12:11
ahoj, já bohužel nepomůžu ale moc držím pěsti at to zvládnete a maminka se z toho dostane, jsi asi velice hodná a milující dcera 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.11 12:12
Zakladatelko, já jsem to četla a fakt mě tuhla krev. Pokud je to až tak, asi volej do toho centra. Moc držím palce ať to dobře dopadne!! Musíš jí pořád opakovat že má Tebe, rodiče a bude mít vnoučata! tak Vás tam nemůže nechat!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.11 12:13
ahoj, bohužel v tomhle je to jen na mamince…dokud nepoškodí sebe, nebo ostatní, nemůžete ji k léčbě nutit a nelze ji např nuceně hospitalizovat na psychiatrii.
Ona sama s tím musí chtít něco udělat, jinak nikdo nic nezmůže..psycholog je na houby, maminka potřebuje farmakologickou lébu, která jí deprese zmírní, a to jí psycholog nenapíše. Měla by prioritně vyhledat psychiatra, dál docházet k psychologovi na terapii a čekat, až léky zaberou…psychofarmaka zabírají až tak za 14dní až 3týdny.
Bohužel jsem tě asi moc nepotěšila, ale pokud maminku sami nepřesvědčíte aby se léčila, nikdo s tím v tomto státě nic nezmůže, a může být psychiatr 100× přesvědčený o jejích úmyslech 
Zkus ji opravdu uprosit, přemlouvat, ale bez citového vydírání, jak nejvíc v klidu to půjde, aby k psychiatrovi s tebou zašla, a léky začla užívat.
Přeju aby se to brzy dalo zase do pořádku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.6.11 12:16
K psychiatrovi chodí také, nevím, jestli jsem to nezapomněla napsat, to se omlouvám 
Léky už bere, má jich hodně.. Děkuju za podporu
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.6.11 12:21
Dice píše:
Zakladatelko, já jsem to četla a fakt mě tuhla krev. Pokud je to až tak, asi volej do toho centra. Moc držím palce ať to dobře dopadne!! Musíš jí pořád opakovat že má Tebe, rodiče a bude mít vnoučata! tak Vás tam nemůže nechat!
Tohle jí opakuji stále dokola, ale ono je jí to v jejím stavu úplně jedno Ona v té smrti vidí vysvobození od těch depresí, žije tím, co je teď, nezajímá jí, co bude.. Do centra určitě zavolám, doufám, že mi tam pomůžou, poradí mi kroky, které bych měla udělat.. Děkuju všem
- Citovat
- Upravit
21.6.11 12:22
Anonymní píše:
K psychiatrovi chodí také, nevím, jestli jsem to nezapomněla napsat, to se omlouvám
Ahoj,
pokud chodí k psychiatrovi a ten stav se nelepší, tak domlouvat s psychiatrem. ale to by měl nejlíp vědět on jak na tom maminka je a jestli je tam riziko sebevraždy. Možná bych zkusila jiného psychiatra a změnit medikaci. Bez souhlasu maminky hospitalizaće v psychiatrické léčebně nepřipadá v úvahu. To máš smůlu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.11 12:26
Záleží co bere za léky a jak dlouho, říkám..některé účinkují opravdu až po 3týdnech
Ale pokud se ten stav takhle horší, opravdu bych to řešila zejména s psychiatrem - intenzivnější kontroly, změna léčby, doporučil by určitě další postup.
Ještě taky můžeš zkusit - pokud máš samozřejmě prostředky a časové možnosti jet třeba s maminkou na nějakou dovolenou - neříkám 14dní all inclusiv u mnoře, ale třeba někam na víkend do lázní, nebo tak…určitě by jí odpočinek taky jen prospěl, když je v takovém stresu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.11 12:29
Neporadím, naprosto se neumím vžít do tvé situace, ale chtěla bych vyjádřit podporu!
Snad to s mamkou zvládnete…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.11 12:36
Ahoj zakladatelko,
predem ti preji hodne sily.Budes ji i ty potrebovat .Je tezke si uvedomit,ze maminka je odpovedna sama za sebe a jeji zivot tobe nepatri.Ale je to obtizne,protoze je to maminka.
Ona je ted na rozhrani,zmenene vnimani a nic logickeho,praktickeho ji neprijde „normalni“…vidi to jinak.Pokud nebude chtit ona sama,nikdo ji nezabrani.
Znas ji nejlepe,co tak zkusit alternativu?Sednout si s maminkou,neplakat,„nevydirat“ svou bolesti,ale promluvit si jak to vidi ona-ona si mysli,ze ji bude pak dobre a nejlepe.A ty mas moznost ji rict svou aleternativu,ze se v tomhle velice plete.Ze sebevrahum vubec neni nejlip a dobre,ba naopak…Treba si z toho neco veme(jsou takovi lide,kteri po te prehodnoti svuj umysl a prehodnoti sve trapeni a zivot)a vykoukne z kruhu ven.
Preju vam to.Hodne stesti a sily
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.11 12:43
A ještě, já si tímhle prošla se svojí mámou také. Rozhodně žádný nátlak, hysterické scény, brečení a vydírání ti nepomůže. Může zabrat upřímný rozhovor, kdy ale budeš v klidu. Prostě ji řekni jak se cítíš, že o ni máš strach, že ti na ni moc záleží a trápíš se. že bys ji moc ráda pomohla, jen nevíš jak atd. Třeba se spolu dopracujete k nějakému řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.11 12:45
Nemám s tím žádné zkušenosti, ale mě napadlo, že maminka chce abys jí v tom zabránila..To že nakousla, že doktor chce tvé číslo..Vždyt je jasné, co čekala ,že bude následovat..
Schválně se uřekla a čekala co bude dál..Ona chce , aby vy jste věděli..
Mě to tak příjde. 
Nedokážu si představit, jak vy se snažíte, aby se jí ulevilo a něco s tím děláte..To by měli odborníci..je zvláštní, že to psycholog hází na vás..Sice jste ti nejbližší, ale těžko budete s maminkou umět manipulovat tak, aby se změnila.
Co jí navrhnout obchod - pokud se půjde léčit do nemocnice, tak se zatím stěhovat nebudete..Sice by to byl pro ni úplatek, ale mohlo by se jí trochu ulevit..
Přeji štastný konec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.6.11 12:47
Holky, opravdu vám všem strašně moc děkuju!
Léky bere už delší dobu, sama mi několikrát říkala, jaký mají na ní vliv. Taky to na ní vidím, někdy je taková „omámená“, moc nevnímá, má pomalé reakce. Psycholog mi dnes, když jsme spolu mluvili, řekl, že ona u psychiatra zahrála divadýlko, že už je jí líp a on jí na to „skočil“, ale že když on sám s ní mluví, že vidí, že to vůbec není dobrý.. Až přijde manžel z práce, tak tam hned zavolám, teď nemůžu, mamka je doma a já mám hrůzu jí jen chvíli nechat samotnou Asi zítra znovu zavolám psychologovi, řeknu mu, co mi řekli na té lince a podle toho naplánujeme společně další kroky.. Dovolená teď nejde, bohužel na to nejsou prostředky, navíc, mamka je ve fázi, že nejradši je doma, má zataženo a nechodí mezi lidi…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Ahoj holky,
Ztratila práci v kanceláři, kterou měla ráda, byla na pracáku, ačkoliv se opravdu snažila a práci si hledala (v našem regionu je obrovská nezaměstnanost) asi půl roku. Potom přišla nabídka jít pracovat do fabriky, přijala to, bylo jí jedno, co bude dělat, hlavně, aby měla práci.. Ve fabrice ale obrouvská buzerace, přesčasy, které nikdo neplatil, šikana, mamka začala být špatná jak fyzicky (má nemocnou páteř), tak pochopitelně i psychicky. Nakonec jí jednou v noci odvezli do nemocnice, pže si hnula s páteří. Byla na nemocenské, potom jí vyhodili. Zase několik měsíců doma, přesně už nevím kolik, ale její psychice to nepřidalo. Do toho si našla přítele, ze kterého se ale nakonec vyklubalo něco šíleného, takže na tom byla zase hůř. V té době už začala chodit k psyhologovi a psychiatrovi. Poté si našla práci prodavačky, byla spokojená, ale naskytla se jí možnost jít opět dělat do kanceláře, práci jí doporučila její nej. kamarádka. Mamka byla šťastná, moc se těšila, nastoupila tam tedy. Ale ve firmě šílené vztahy, hrozné chování, sprostá slova, řev, pláč, mamka s její nalomenou psychikou to nezvládla, opět psycholog, psychiatr, nemocenská. Nakonec jí přivezli domů smlouvu na rozvázání prac. poměru. Teď je tedy ještě v nemocenské, jestli se nepletu. Jednu chvíli byla celkem dobrá, udělala si v zápalu pozitivního myšlení kurz na řasy, pracuje tedy doma, ale moc ženských ještě nemá, dělá to cca měsíc. K psychologovi chodí stále. Deprese přichází a zase odchází. Občas to vypadá, že už je v pořádku, ale druhý den úplný opak. Bydlíme s manželem s ní, brali jsme se teprve nedávno, ale v nejbližsí době se budeme stěhovat.. Z toho mám hrůzu.. A od včera ještě větší. Mamka byla včer opět u psych. a odpoledne mi povídá, že chtěl mé číslo, ale že mu ho nedala, že mám teď krásné období, že mi ho nechce kazit. Tak jsem jí řekla, že on asi ví, proč ho chtěl a že si ho nakontaktuji sama. Vyjela na mě, že to prý neudělám. Tak jsme se trochu chytly. Řekla jsem jí, že nebudu čekat na to, až se za námi zavřou dveře a ona si něco udělá. Na to mi řekla, že je to její život a že si s ním bude dělat, co chce. Já jí miluju nesmírně, představa, že tu nebude, je pro mě naprostý horor, určitě bych se psychicky úplně zhroutila, ale v té chvíli jsem jí chtěla dát facku 
Nevím, jestli se to dá pochopit, ale jak může takhle mluvit?! Vůbec si neuvědomuje, jaké by to mělo dopady, kdyby si opravdu něco udělala. Co její rodiče? Babičce s dědou by to také zlomilo srdce, nakonec bych přišla o celou rodinu.. 
Já to chápu, má deprese, přemýšlí úplně jinak, než my ostatní, ale… 
Včera jsem jí vlezla do telefonu a opsala si číslo jejího psychologa.. Dnes jsem mu volala. Řekl mi, že mamka má silné sebevražedné myšlenky, že už má i naplánováno jak to udělá, že jí musíme společně donutit, aby šla do nemocnice na psychiatrii. Že tam by jí mohli dát nějak dohromady. Strašně jsem brečela do toho telefonu, myslela jsem si to, ale když vám to někdo takhle řekne.. 
Mamka mi už několikrát řekla, že on chce, aby šla do nemocnice. Ale když jsem se jí včera ptala, proč tam nechce, řekla prostě : nechci. Žádný důvod. Ona to prostě chce vzdát.. 
Nedá se popsat jak mi je, ale vím, že se nemůžu odstěhovat.. Vím zároveň, že když to člověk udělat chce, najde si místo i způsob. Ale musím tomu nějak zabránit.. Když se odstěhujeme, bude to, jakobych jí dala do ruky nůž, aby si mohla podřezat žíly.. 
Doktor mi řekl, ať na ní jdu direktivně, jako matka, že teď tak musím jednat, že jinak to nepůjde, že on jí neuhlídá a jediné, co pomůže, je psychiatrie. Ale jak? Před chvilkou přišla domů, vím, že to nemůžu odkládat.. Ale jak to mám udělat??? Už několikrát jsem jí říkala, že jestli si něco udělá, tak já to nepřežiju, ona mi na to řekla, že je to psych. vydírání. Nevím, jak jí mám donutiti. Už jsem na ní i křičela, brečela - vím, že to není správné, ale víte, ono v určitou chvíli už to člověk nevydrží. Nevím, jak na to mám jít. Jak jí donutit. Doktor říkal, ať klidně i násilím, ale jak?! Jak mám 45letou ženu násilím odtáhnout do nemocnice..? To jí mám jako něco dát do kafe a pak jí tam dovézt v autě? 
Opravdu to bude muset dojít tak daleko? Poraďte, prosím, takhle mi v životě nebylo.. 
Budu ráda za jakoukoliv radu, zkušenost, tip, jak na ní. Po zlém i po dobrém už jsem to zkoušela? Co mám dělat víc? Už si to po sobě nechci číst, nemám na to, tak se omlouvám, že je to asi zmatené. Anonymitu snad chápete.
ani nevím čím mám začít… Mojí mamce je 45 let, jsme spolu sami cca 11 let. Vždycky všechno zvládala, vždy jsem byla pro ní na prvním místě, nikdy nemyslela na sebe, vždy jen na druhé. Nikdy neměla žádné psychické problémy, nikdy se z ničeho nehroutila, vždy mi byla oporou, nic pro ní nebylo problém, ale pak to přišlo…