Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Hyperaktivní agresor
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
29.9.15 14:29
Hyperaktviní agresor
Ahoj, už nevím, kam se obrátit a s kým prodiskutovat…a tak jsem se rozhodla vypsat na eMimino.
Prošla jsem diskuse na toto téma, v jedné jsem reagovala, ale tak nějak bych i ráda provedla určitou „osvětu“ 
Jak jsem vyčetla, mnoho lidí si myslí, že agresivní děti mají nefungující rodiče, hodné matky a zlí otcové, nesnažící se rodiče, apod.
Mám doma hyperaktivního agresora, je mu skoro 6 roků. Doma se mnou a s manželem je to celkem hodný kluk, ačkoliv je jak tryskomyš, občas odmlouvá, je mu třeba všechno opakovat min.2×, ale vždycky se domluvíme. Nikdy se nám nevztekal v obchodě, nikdy nás nebil a my neměli nikdy potřebu bít jeho. Vždy jsme mu všechno v klidu vysvětlili.
Jen co nastoupil do školky, už to začalo. První rok byl otloukánek on a ty další už byl on agresorem. Bije děti i učitelky, je pro ně nezvladatelný a nespolupracuje. Odmlouvá, dělá si co chce. Řešíme to již třetím rokem. Snažili jsme se mu domluvit, pak přišel výprask, postrašení dětským domovem a nakonec odvoz do lesa. Na chvíli to zabralo a pak už je zase ve stejných kolejích…Slibuje, pláče, slibuje, omlouvá se. Musím podotknout, že pro nás byly tyhle zkušenosti asi ještě horší, než pro něj a rozhodně v tom nehodláme pokračovat.
On nás miluje, důvěřuje nám a my ho nechceme ztratit nebo ranit podobnými scénáři typu vyhrožování, bití apod. Nehledě na to, že v něm nechceme podporovat myšlenku, že bití je normální.
Byli jsme u foniatra, psychologa, psychiatra, v poradně. Je disfunkční a lehce hyperaktivní. A protože u doktorů je vždy v pohodě a spolupracuje, k ničemu dalšímu jsme nedošli. Že prý se uvidí, až bude ve škole…
Stále jsem doufala, že mi poradí ve školce, že budou vědět, jak na něj, že vědí, kam se obrátit. Každý den se ptáme, zda byl v pohodě. Jenže každý rok se děje, to samé. Učitelky si spíš stěžují a očekávají, že to nějak vyřešíme. Jenže ono není moc příjemné, každou chvíli doma dítě celý den drtit, nutit ho se učit, hučet do něj, zakazovat mu apod. Zvlášť v případě, že doma je hodný a nemáme ho proč trestat. Časem nás to přestane bavit, protože on je už tak odevzdaný, že sám donese všechno, co bychom mu zakázali a sedne si k učení. Co mu pak dál máme zakazovat? Nejezdili jsme na výlety, stále seděli doma a drtili ho, ale tak to přece nejde.
Víte myslím, že v reálu se mu věnujeme mnohem víc, než rodiče s „normálními“ dětmi, jenže ve školce si samozřejmě nejen rodiče, ale i některé učitelky myslí, že na něj kašleme 
, což evidentně podporuje i to, že manžel má dredy a já tetování - je mi fuk, jestli nás v popisu někdo pozná, naopak snad pochopí, že pro nás to není tak jednoduché, že nám není všechno jedno.
Pokud máte podobnou zkušenost, řešili jste takovou situaci, ať jste rodiči takového dítěte, nebo jste na druhé straně a potýkáte se s agresorem, budu ráda, když přispějete do diskuze. Jak se to vyřešilo nebo řeší u vás? Děkuji a příjemný den.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.9.15 14:42
Ahoj, to je mi líto, že řešíte takové problémy. Radu nemám, jen mě napadá, jestli by enbylo možné poslat do školky nějakého nezávislého pozorovatele, třeba z psych.ped. centra, aby váš syn nevěděl, že je tam kvůli němu a ten by situaci sledoval a pak podal raport. Přece jen, děje se to jen ve školce, tak tam může být nějaký důvod, problém… Dále bych zkusila homeo léčbu (po poradě s homeopatem) na zklidnění, hyperaktivitu, emoční problémy, však to by vám už poradil odborník a v poslední řadě i dalšího psYchologa, tamten nemusel sednout, je třeba najít někoho, komu se syn otevře. Vypadá to na chytrého kluka z popisu, ví, co dělá a jaké jsou následky, ale stejně to dělá, tak za tím musí být ještě něco jiného 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.15 14:44
Tý jo vyhrožování dětským domovem a odvoz do lesa? 
doporučuju filiální terapii 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.15 14:49
@Msip píše:
Ahoj, už nevím, kam se obrátit a s kým prodiskutovat…a tak jsem se rozhodla vypsat na eMimino.
Prošla jsem diskuse na toto téma, v jedné jsem reagovala, ale tak nějak bych i ráda provedla určitou „osvětu“
Mám doma hyperaktivního agresora, je mu skoro 6 roků. Doma se mnou a s manželem je to celkem hodný kluk, ačkoliv je jak tryskomyš, občas odmlouvá, je mu třeba všechno opakovat min.2×, ale vždycky se domluvíme. Nikdy se nám nevztekal v obchodě, nikdy nás nebil a my neměli nikdy potřebu bít jeho. Vždy jsme mu všechno v klidu vysvětlili.
Jen co nastoupil do školky, už to začalo. První rok byl otloukánek on a ty další už byl on agresorem. Bije děti i učitelky, je pro ně nezvladatelný a nespolupracuje. Odmlouvá, dělá si co chce. Řešíme to již třetím rokem. Snažili jsme se mu domluvit, pak přišel výprask, postrašení dětským domovem a nakonec odvoz do lesa. Na chvíli to zabralo a pak už je zase ve stejných kolejích…Slibuje, pláče, slibuje, omlouvá se. Musím podotknout, že pro nás byly tyhle zkušenosti asi ještě horší, než pro něj a rozhodně v tom nehodláme pokračovat.
On nás miluje, důvěřuje nám a my ho nechceme ztratit nebo ranit podobnými scénáři typu vyhrožování, bití apod. Nehledě na to, že v něm nechceme podporovat myšlenku, že bití je normální.
Byli jsme u foniatra, psychologa, psychiatra, v poradně. Je disfunkční a lehce hyperaktivní. A protože u doktorů je vždy v pohodě a spolupracuje, k ničemu dalšímu jsme nedošli. Že prý se uvidí, až bude ve škole…
Stále jsem doufala, že mi poradí ve školce, že budou vědět, jak na něj, že vědí, kam se obrátit. Každý den se ptáme, zda byl v pohodě. Jenže každý rok se děje, to samé. Učitelky si spíš stěžují a očekávají, že to nějak vyřešíme. Jenže ono není moc příjemné, každou chvíli doma dítě celý den drtit, nutit ho se učit, hučet do něj, zakazovat mu apod. Zvlášť v případě, že doma je hodný a nemáme ho proč trestat. Časem nás to přestane bavit, protože on je už tak odevzdaný, že sám donese všechno, co bychom mu zakázali a sedne si k učení. Co mu pak dál máme zakazovat? Nejezdili jsme na výlety, stále seděli doma a drtili ho, ale tak to přece nejde.
Víte myslím, že v reálu se mu věnujeme mnohem víc, než rodiče s „normálními“ dětmi, jenže ve školce si samozřejmě nejen rodiče, ale i některé učitelky myslí, že na něj kašleme
Pokud máte podobnou zkušenost, řešili jste takovou situaci, ať jste rodiči takového dítěte, nebo jste na druhé straně a potýkáte se s agresorem, budu ráda, když přispějete do diskuze. Jak se to vyřešilo nebo řeší u vás? Děkuji a příjemný den.
tak tohle je ovsem osveta jak vino 
Magori…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.15 14:50
Jo jo a proto jsem sundala dredy aby mi nekdo nehodnotil decka podle toho jak vypadam(ale to je jen muj povzdech ne rada) co zmenit skolku? Misto zakazovani spis povzbuzovani jako kdyz budes ve skolce hodnej pujdem na vylet, hriste. zmrzku.. Nebo naky sport, krouzky(hodne)at se nekde vybije..a na zlobeni nema energii…ale varim z vody deti mam mensi…jo a na vylety bych jezdila i tak at si mladej neco uzije a ma na co vzpominat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.15 14:51
@Majkelka píše:
Tý jo vyhrožování dětským domovem a odvoz do lesa?
no taky jsem malem spadla ze zidle. odvezt skolkove dite do lesa to je brutal, ale vyhrozovat mu detskym domovem to je snad jeste horsi - aneb jak vydesit detskou dusicku. dite by nikdy nemelo pocit, ze hrozi, ze ho rodice nekde nechaji
a psycholog vam opravdu nic nedoporucil? dite se nemusi predvest zrovna tam, je normalni, ze se deti u psychologa chovaji jinak, protoze jsou v cizim a citi autoritu.
moc nechapu, jak ho doma „drtite“ a proc sedi nad ucenim, kdyz je ve skolce? otazkou je, jeslti doma nema takovy dril, ze pak ma potrebu se vybit ve skolce…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.15 14:52
Mimochodem na ten odvoz do lesa a vyprask vam psycholog rekl co?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.15 14:54
Třeba se ve školce nudí a ve šklole budete překvapeni, že to bude ok. Když jste to vydrželi tak dlouho, tak bych asi zkusila vydržet a těšit se na školu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.9.15 14:55
Myslím si, že je to tím, že sám byl otloukánkem. Nevím, co poradit, ale napíšu svou zkušenost. Náš syn byl v kontaktu s dítětem, co ho neustále mlátilo. Po čase mu to začal vracet, pak už se k němu sám choval dost podobně. Pak se tak začal chovat i k sourozenci. Nevím, co s tím a moc doufám, že když se nebudou vídat, že to přejde. Někdy mi připadá, že se agrese šíří jak infekční choroba.
- Citovat
- Upravit
29.9.15 14:56
Nějak nechápu…je ještě ve školce nebo už ve škole??? Jako píšeš, že mu je SKORO 6 roků a v zápětí, že si sedne k učení…
Jestli je to vymyšlený příběh…tak sis to nedomyslela do detailů. 
Očekáváš „spršku“ rozhořčených matek lvic, co??? 
No…užij si to…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.15 14:57
@Msip píše:
Ahoj, už nevím, kam se obrátit a s kým prodiskutovat…a tak jsem se rozhodla vypsat na eMimino.
Prošla jsem diskuse na toto téma, v jedné jsem reagovala, ale tak nějak bych i ráda provedla určitou „osvětu“
Mám doma hyperaktivního agresora, je mu skoro 6 roků. Doma se mnou a s manželem je to celkem hodný kluk, ačkoliv je jak tryskomyš, občas odmlouvá, je mu třeba všechno opakovat min.2×, ale vždycky se domluvíme. Nikdy se nám nevztekal v obchodě, nikdy nás nebil a my neměli nikdy potřebu bít jeho. Vždy jsme mu všechno v klidu vysvětlili.
Jen co nastoupil do školky, už to začalo. První rok byl otloukánek on a ty další už byl on agresorem. Bije děti i učitelky, je pro ně nezvladatelný a nespolupracuje. Odmlouvá, dělá si co chce. Řešíme to již třetím rokem. Snažili jsme se mu domluvit, pak přišel výprask, postrašení dětským domovem a nakonec odvoz do lesa. Na chvíli to zabralo a pak už je zase ve stejných kolejích…Slibuje, pláče, slibuje, omlouvá se. Musím podotknout, že pro nás byly tyhle zkušenosti asi ještě horší, než pro něj a rozhodně v tom nehodláme pokračovat.
On nás miluje, důvěřuje nám a my ho nechceme ztratit nebo ranit podobnými scénáři typu vyhrožování, bití apod. Nehledě na to, že v něm nechceme podporovat myšlenku, že bití je normální.
Byli jsme u foniatra, psychologa, psychiatra, v poradně. Je disfunkční a lehce hyperaktivní. A protože u doktorů je vždy v pohodě a spolupracuje, k ničemu dalšímu jsme nedošli. Že prý se uvidí, až bude ve škole…
Stále jsem doufala, že mi poradí ve školce, že budou vědět, jak na něj, že vědí, kam se obrátit. Každý den se ptáme, zda byl v pohodě. Jenže každý rok se děje, to samé. Učitelky si spíš stěžují a očekávají, že to nějak vyřešíme. Jenže ono není moc příjemné, každou chvíli doma dítě celý den drtit, nutit ho se učit, hučet do něj, zakazovat mu apod. Zvlášť v případě, že doma je hodný a nemáme ho proč trestat. Časem nás to přestane bavit, protože on je už tak odevzdaný, že sám donese všechno, co bychom mu zakázali a sedne si k učení. Co mu pak dál máme zakazovat? Nejezdili jsme na výlety, stále seděli doma a drtili ho, ale tak to přece nejde.
Víte myslím, že v reálu se mu věnujeme mnohem víc, než rodiče s „normálními“ dětmi, jenže ve školce si samozřejmě nejen rodiče, ale i některé učitelky myslí, že na něj kašleme
Pokud máte podobnou zkušenost, řešili jste takovou situaci, ať jste rodiči takového dítěte, nebo jste na druhé straně a potýkáte se s agresorem, budu ráda, když přispějete do diskuze. Jak se to vyřešilo nebo řeší u vás? Děkuji a příjemný den.
ach jo chudák malej, píše ti máma zcela stejného - podobného dítěte, u nás tedy nebyla ta agresivita a bití ale zbytek jak přes kopírák..
to s tím lesem a dětským domovem, je docela přes čáru…svědčí to o vašem zoufalství a o tom, že už nevíte kudy kam, ale prostě toto se nedělá uf.. no co na to říct…
za mě - drtit ho, trestat atd - funguje to? nefunguje - tak proč byste to měli dělat?
u nás zabrala změna školky - dítě stejné, jiné učitelky, jiný přístup, náhled, dítě chodí vysmáté spokojené všechny problémy se řeší konstruktivně bez odsuzování..i nějaká ta pochvala padla…
a k malému - dítě tohoto typu potřebuje pohodu aspon doma, nač budete to co se nezvládlo ve školce přenášet domů? zač ho budete trestat? za to, že ve školce prostě neumí zapadnout a dělá to blbě po svém? představ si celý den - ne ne ne ne nedělej to, nesmíš sed…celý boží den napomínání a kritika, a pak přijde domů a pokračuje to dál..
dopřejte mu aspon někde pocit klidu pohody úspěchu lásky a hlavně nenapomínání.. učitelkám řekněte, že pokud nebudou mít nějaký opravdu konstruktivní nápad - jak doma s klukem na čem pracovat tak že to nechcete slyšet, protože je jejich práce si s tím poradit a jestli nemají nějakou metodu - způsob co máte doma cvičit, tak bohužel.. a opravdu je kontraproduktivní ho trestat doma za to co bylo a za co už průšvih ve školce měl.. a že jestli je opravdu nezvladatelný tak že zažádáte o asistenta a zbytek fakt neřešte.. doma navoďte klid, pohodu, zábavu, budte hodně aktivní, dejte ho na kroužky aby viděl že těch kolektivů je více - ne jen školkový a že „poslouchat“ = dodržovat musí i na sportu nebo na zpěvu… nám pomohla zumba, výtvarka a angličtina - ano všude je neposednej a nezkrotnej, ale hlavně vidí, že všude něco musí - dodržet, že je to běžné, že po něm někdo něco chce..atd.. chápeš?
fakt mu neděláte hezký dětství napravte to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.15 15:00
@SIMONA1234 píše:
Nějak nechápu…je ještě ve školce nebo už ve škole??? Jako píšeš, že mu je SKORO 6 roků a v zápětí, že si sedne k učení…
Jestli je to vymyšlený příběh…tak sis to nedomyslela do detailů.
Očekáváš „spršku“ rozhořčených matek lvic, co???
No…užij si to…
jsou maminky - setkala jsem se s tím - co dítě fakt drtí v takových těch předškoláčských úkolech - spoj dva body, nakresli vlnovku atd.. fakt to dítě i za trest sedí a hodinu vyplŃUJE..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.15 15:06
@SIMONA1234 myslím, že to není vymyšlené. Zakladatelka píše i do jiné diskuze a tam to popisuje trošku podrobněji. Malý je ještě ve školce.
Zakladatelko, to jste u toho psychologa byli jednou nebo docházíte na pravidelnou terapii? Pokud ne, tak byste asi měli. Já ti věřím, že se mu třeba věnujete víc, než ostatní rodiče „standardnímu dítěti“, že máte dobrou vůli, ale asi by bylo třeba, aby vám někdo poradil, jak přesně na to. To vyhrožování je opravdu těžce přes čáru i u každého dítěte, natož u dítěte s ADHD, které třeba může být agresivní a nezvladatelné, ale zároveň taky přecitlivělé, to vám psycholog neřekl? Jinak pochybuju, že tady někdo vymyslí víc, než v té vedlejší diskuzi - tj. menší kolektiv s možností individuálního přístupu, případně asistent.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.15 15:07
Fascinuje mne, jak tu všechny kritizujete zakladatelku. Moc ráda bych viděla, jestli byste stejně reagovaly, když by tenhle malý agresor mlátil vaše dítě. Když by váš syn nebo dcera každý den chodil ze školky s tím, že mu zase ubližoval, že ho bolí nožička, protože ho kopnul, že mu zase drtil ručičku, každý večer brečel, že kvůli tomu dítěti už do školky nechce. To byste byly vzteky bez sebe a požadovaly pro toho malého „zmetka“ vyloučení ze školky. Tak co mají rodiče dělat? Naprosto chápu, že rodiče postupně vyzkoušeli všechno, protože by si prostě neodpustili, kdyby něco nezkusili. Souhlasím, že některé pokusy byly výsledek bezmoci, ale tak teda napište CO mají udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.15 15:14
Tak já už se s tebou setkala i v jiné diskuzi, ale tam jsi nic o „drcení“ a o úkolech nepsala. Co tím myslíš? Co to dělá za úkoly, když je ještě ve školce?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
