Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Maminky,
jsem vyčerpaná. Mám doma malýho tyrana. Budou mu 3 roky. Od miminka nebyl zrovna pohodový dítě. Zlom nastal krátce před narozením sestřičky (14 m). To dítě nemá hranice ani pud sebezáchovy. Prosím, odpuste si komentáře, že se mu málo věnuji, není to tak. Má stabilní zázemí, velkou rodinu a nevím o nikom, koho by poslechl (po dobrém či po zlém). Ano, každý si myslím, že má živé dítě, dokud nepozná to mé. Umí být miliónový, umí se i zabavit (na chvilku), ale vždycky potřebuje zajít za hranu. Už přemýšlím o odborné pomoci, má to dopad na fungování celé naší rodiny. Nedá se s ním pořádně nikam jít (přesto chodíme), ubližuje sestře. Myslím, že velkou roli v tom hraje i to, že začal až strašně pozdě mluvit a doteď má minimální slovní zásobu a asi nedokáže přesně říct, co potřebuje. Oba mají pevný režim, spaní funguje. Ale prostě NEPOSLOUCHÁ. Máte někdo něco podobného za sebou? Může jít o extrémní první vzdor? Podařilo se někomu to dítě srovnat? Jak??? Dejte mi naději…
@ewca85 jen se zeptam jaky byl jako miminko? Bojim se, ze me neco podobneho ceka u dcery
. Jinak preju pevne nervy ![]()
Tak co bych doporučila je dobrý dětský psycholog.
Vyčlenit si nějakou dobu každý týden, třebas celý jeden den, kdy se budeš věnovat jenom jemu, bez přítomnosti druhého sourozence. Totéž ať udělá tatínek.
Že překračuje hranice se nedivím, to je v tomhle období úplně normální. Děcka si testují, kam až můžou zajít. Jediné, co ti pomůže, je trpělivost, laskavost ale důslednost. A naděje, že z toho vyroste.
@ewca85 jestli nebyl ani pohodové miminko, tak je jasné, že je od narození citlivější a víc rozdrážděný. Ale citlivost má i kladné stránky…
@ewca85 Tak ono to asi maličko bude i pobvahou, ale přiznám se, že i s mým celkem pohodovým dítětem první vzdor brutálně mává a já ho kolikrát fakt nepoznávám! Takže pokud je to už za hranicí únosnosti, jak píšeš, vyhledej dobrého dětského psychologa (to taky není úplně easy)… Měl by poradit a případně tě uklidnit. Třeba poradí i nějaké fígle
Držím moc palce, aby to klaplo, u nás je taky často veselo ![]()
Blbý je, že jsem trošku profík (sociální pracovník) a s problémovýma rodinama jsem pracovala. Možná, že už jsme s manželem jen uvízli v pasti. Ono to není omluva, ale dvě děti do dvou let jsou záhul a o pozornost přijdou obě. s malým už to vypadalo, že přijde zlepšení, pomalu ho přechází ty příšerný vztekací nálady a záchvaty, ale o to víc je teď negativistickej. Ano, nastavení hranic je svatá mantra, ale věřte, že mám srovnání v té druhé, která je sakra živá, ale veselá, pohodová, někdy ukňouraná, ale „normální“. Náš synáček bude velká osobnost. Má bohužel nerovnoměrný vývoj (umí počítat do 10, abecedu), ale skoro nemluví. No, zítra je další den, zkusím větší důslednost. Bude to hrozný peklo, ale snad to přinese plody.
@chrastitko11 říkali jsem mu „nasranej křeček“
nevydržel se chovat, chvilku v klidu, jen u pohádky
@chrastitko11 no, nevydržel se chovat, kdyý ho člověk nezabavoval, furt kňoural a tvářil se naštavaně ![]()
@ewca85 a nema nejaky hlubsi problem? Nejaka pervazivni vyvojova porucha? Muze mit kvuli tomu problem zvladat emoce a nedokaze to ovlivnit. Zkouseli jste psychologa? Protoze co popisujes (vcetne toho opozdeneho vyvoje reci) na takovy problem poukazuje.. Ne treba primo autismus, ale ADHD s dysfazii nebo neco podobneho..
@ewca85 pokud ma druhe dite teprve 14 mesicu, tak bych se jeste neradovala, ono mute byt jeste vsechno jinak ![]()
Ja myslim, ze zazivas obdobne chovani jako jsem zazivala ja od svych dvou synu, tretiho mam za odmenu, ten ted bude mit 3 roky a ja furt zasnu, jak je to s nim jednoduche.
Bylo to presne, jak pises, nejdriv rev, silene sceny, pak to preslo v sileny negativismus, plus jeste scenky nechci-chci na cokoli, kdy neco odmitnul a behem par vterin scena, ze to chce ![]()
Nejstarsi z toho vyrostl v cca 3,5 letech, prostredni se v tomto veku zacal zlepsovat, jako uz to ma vicemene za sebou, ale obcas jeste ziram, co dokaze.
A opravdu neni zadna snadna cesta, jen duslednost. Plus vychova prirozenym dusledkem, syn mel velke probley v mhd, tak jsme parkrat sli nekolik km domu pesky, protoze jsem s nim odmitla jit do busu a to u nas pomerne rychle zabralo, on totiz nerad chodi ![]()
V tech cca 3 letech jsem z nej byla hotova, byla bych ho s chuti odevzdala komukoli, kdo by byl ochoten si ho vzit. Prezili jsme oba a je to porad lepsi a lepsi.
Jinak ja doma posilam do pokojicku, at si tam rvou, to se mi osvedcilo jako jedna z nejefektivnejsich metod, aby se naucilu, ze si nic nevyrvou.
@Bibi239 Moc děkuji za konstruktivní příspěvek. Pro ADHD nemá úplně typické chování a před třetím rokem mi ho stejně nikdo nevyšetří, zvláště když neřekne, co je třeba. Myslím, že může mít po mně ambidextrii a že by to s řečí mohlo souviset. Ale jistá si fakt nejsem, jen bych ho nerada zaškatulkoval a točila se na tom, že má papír! Zlepšení vidět je, nejhorší to bylo po druhém roce. Vždy si projde nějakou blbou etapou, která přejde v další blbou
Teď se prostě rozhodl, že poslouchat nebude. No, přiznám, že občas dostane i přes zadek či pohlavek, je to pro něj takřka jediná chvilková stopka, ale výchovný efekt nic moc. Jsem odhodlaná se s ním teď vyvarovat návštěv a situací, který rozhazují režim a vzít to fakt mega důsledně a fakt ať se třeba uřve, ale nežádoucí nedostane, jem v tom pekle bude muset fungovat i manžel a malá ![]()
@ewca85
my byli s ditetem u psychologa ve 2,5 a to nemluvil vubec a taky ho vysetrili ![]()
jinak ten popis mi do urcite miry pripomina nase zlaticko - „nasrate“ miminko, zachvaty vzteku, nekomunikace, neposlouchani… nas maly ma teda diagnostikovany autismus, coz vas pripad nebude. protoze to bys popsala jeste i jine problemy. ale muze to byt neco jineho, to spatne mluveni, pritom jine schopnosti na vyssi urovni atd.
ja bych toho psychologa nezavrhovala, ale ne proto, ze by s malym neco bylo, ale spis pro zachovani vlastniho dusevniho zdravi - protoze jestli je maly „nasrany“ od narozeni, tak tezko se to ted samo zmeni. asi to nejakou radu chtit bude.
ps: a plne chapu tvoje nervy, my mame doma rozdil 15m.
@ewca85 po vlastních zkušenostech mne napadla vývojová dysfázie, za mě bych určitě vyhledala odborníka, protože z toho co píšeš si myslím, že důsledností se to rozhodně nespraví. Zkus si na FB vyhledat skupinku rodičů dětí s vývojovou dysfázií, spousta maminek tam popisuje to co ty, poradí ti podle toho kde bydlíš na koho se obrátit. A to s tím že ti dítě nevyšetří před třetím rokem není pravda - u těchto poruch, ať už je o VD, ADHD nebo PAS se s tím počítá, že komunikace vázne a čím dřív se s dítětem začne pracovat, tím víc se dá napravit, on možná prostě jen nedokáže pochopit co po něm chceš.