Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše:
Ano, tak to je. Možná bych s ním zůstala pár měsíců než bych se dala dokupy, ale že bude konec tak či tak, to vím už teď. Už jenom proto, že bych měla pocit, že jsem vyměnila dítě za chlapa. Za takovýho chlapa. Připadá mi to jako zlej sen a nemůžu to pochopit. Kdyby to mezi náma doteď byla fakt taková katastrofa, tak potom jo, potom bych ho ještě i možná chápala, ale ono to tak nebylo. A to nemluvím o tom, co jsem pro něj udělala já, když byl po operaci. Kdy malá měla 2 roky, on rok strávil ležením v posteli a já jsem byla nejen že sama na malou, ale ještě jsem se starala o něho a pomáhala mu jak jsem jenom mohla. I když už jsem sama byla úplně vyčerpaná. Navíc on na nechopence, já na mateřské. A celou dobu nám pomáhala moje mamka, finančně. Tehdy měla peněz ještě dost a během toho roku nám měsíčně dávala snad 10 tisíc. A teď? Už rok pracuje, pracuje z domu, má home office, peníze má docela slušný, do toho má částečnej inv. důchod. Zatímco mamka už peněz moc nemá, takže teď už mi moc pomoct nemůže. A on? Dostal se z toho všeho a teď, když potřebuju já jeho, tak se zachová takhle. Nerozumím tomu. Nikdy takovej nebyl, takhle necitlivej. Připadá mi, že jsem ho celých těch 6 let neznala.
No vidíš, sama jsi všechno zvládala, princeznu i toho vola. A toho pošleš do háje zeleného a budeš mít místo něj zlatíčko. A přesně, jak tady někdo psal, že fajn chlap se najde! Moje kamarádka se rozvedla, má dvě děti, teď nového manžela a třetí miminko.
To se povede i Tobě!
Nevim, odkud jsi, ale podnajem za 13 tisic je masakr. Myslim, ze bys sehnala levneji. Jinak ti moc preju, at se najde reseni. Na potrat bych nesla. Zkus nekam zavolat, linka duvery apod, pomuzou ti utridit myslenky. Drz se. Jinak pritel byl driv normalni zodpovedny slusny chlap? Moc neverim na premeny v
hovado behem tydne. Asi tojen driv dobre skryval. A co jeho rodice, ti fungujou?
@nostress píše:
Taky vím o případech, kdy se žena rozhodla pro dítě, i když ji partner opustil, a za čas si našla daleko lepšího muže a tátu pro své děti.
Jojo, šance, že to skončí happyendem, ta je vždycky. Ale na to se spoléhat nedá, s jedním dítětem bude podle mě i snažší hledat nového partnera, co by si troufl větší rodinu utáhnout (nejspš by třeba chtěl pak ještě jedno společné, nebo už sám bude mít děti, nevím, kolik je zakladatelce…). Takže z tohohle pohledu by ten potrat byl snažší volba.
Psychicky to ale bude síla, určitě bych se, zakladatelko, obrátila třeba na poradnu pro ženy AquaVitae , mají bezva terapeutky. A to ať se rozhodneš jakkoli – dokáží jak podržet psychicky, dát nějaké naděje, i právní pomoc. Prostě by ses aspoň necítila bezradná a na vše sama. ![]()
Já půjdu proti proudu, ale v této situaci bych na potrat šla a hned potom kopla partnera do pr…e
Mě prostě nepřijde fér, připravit vědomě dětem dětství v nedostatku s maminkou na pokraji sil.
A hledat v takové situaci partnera asi taky nebude jednoduché.
Držím pěsti ať se rozhodneš jakkoli ![]()
Je mi moc líto, čím procházíte. Nevím jak bych se zachovala já, ale v životě jsem si prošla ošklivými lety. Zkušenosti jsou nepřenosné. Takovou podpásovku od partnera vztah už trvale poškodil a do budoucna to asi neustojíte. Když si to po sobě přečtete, tak je vlastně přesně vypsáno to, co cítíte. Obrovské zklamání z partnera a láska k nenarozenému miminku. Dítě je zázrak a dar. Jeho, toho strašného sobce bych se již neprosila a neplakala před ním. Vyplakala bych se u rodičů, příbuzných a nebo u kamarádky, před ním bych byla silná a rozhodnutá, že to zvládnu i sama. Zvládnout se to dá. Bude muset platit výživné na dceru, na nové miminko a na vás do dvou let věku dítěte, k tomu samozřejmě polovinu výbavičky a náklady v těhotenství. Zvládnete to. To miminko vám vaší odvahu a lásku vrátí, ale on ne. On naopak uvidí, že jste ustoupila a dupne si pokaždé, když se mu nebude něco líbit. Až uvidí, jak jste si jistá v kramflecích, tak mu spadne hřebínek. Držím moc palce, cítím z vás hodně lásky k dětem, určitě to zvládnete!
Mas to tezky. Chlap kope a dela vse mozne, aby si sla na potrat. Ale zvladnes s tim zit? jako driv uz to nikdy nebude.Deti potrebuji hlavne lasku..kdyz ji maji, urcite si na spatny zivot stezovat nebudou.
@Kfětoslava píše:
Nevim, odkud jsi, ale podnajem za 13 tisic je masakr. Myslim, ze bys sehnala levneji. Jinak ti moc preju, at se najde reseni. Na potrat bych nesla. Zkus nekam zavolat, linka duvery apod, pomuzou ti utridit myslenky. Drz se. Jinak pritel byl driv normalni zodpovedny slusny chlap? Moc neverim na premeny v
hovado behem tydne. Asi tojen driv dobre skryval. A co jeho rodice, ti fungujou?
Zrovna jsem to chtěla taky napsat, že by se jistě dal sehnat i daleko levnější podnájem. Třeba by jí stačil s dětmi i menší byt. ![]()
Prosila jsem ho, kdybych se rozhodla jít do toho sama, jestli by tady nezůstal aspoň třeba pár měsíců, z čistě finančních důvodů. Takhle společně máme příjem celkem vysokej, takže bych si mohla z každé výplaty, případně z nemocenské, kdybych musela zůstat doma, odložit třeba pár tisíc. A on mi řekl, že ne, že by to nešlo a že čím později by odešel, tím horší by to pro všechny bylo. Že by odešel hned. Tak strašně jsem se ponížila, že jsem šla dokonce k jeho rodičům, jestli by oni třeba nemohli nějak pomoct, něco mu říct, nějak ho přesvědčit. Jeho rodiče jsou takoví duchovně zaměření, vegetariání, jogíni, zajímají se o waldorfskou pedagogiku, prostě takoví hodní lidi. Doufala jsem v nějakou podporu u nich. A ti mi řekli, že to je jenom na nás, že nestraní ani jednomu, že on má právo odejít a já mám právo se rohodnout a tím to haslo. A ještě mi k tomu řekli, že je dokonce prosil o to, jestli by u nich nemohl bydlet než si najde něco jinýho. Jako že by tady s náma nezůstal ani měsíc než by si něco našel. To mě úplně dorazilo, když mi to řekli.
Co se týče bydlení, problém je v tom, že smlouva je psaná na něj, my s malou jsme tam jenom zahrnutý. A ve chvíli, kdy vypoví on smlouvu, tak bude záležet jenom na majitelích toho bytu, jestli mě tady nechají a sepíšou smlouvu se mnou. A obávám se, že ne. Pronajímají nám to nějak načerno. Chtěla jsem žádat o příspěvek na bydlení už když byl on na té neschopence, ale majitelka to nechtěla. Že nechce, aby ta smlouva někde figurovala. A představa, že jí řeknu, že tady budu bydlet sama se 2 dětma, tak nevím… A shánět ještě bydlení? Stěhovat se, platit kauci, provizi… Prostě mám tak strašnej strach, ze všeho…
No podraz vím, ale co mu to těch aspon pár dnů neříct, že si mimčo necháš??
Zakladatelko, on platit bude muset a ty se neboj. Koukej po inzeratech, najdes treba i bez kauce. No ti jeho rodice jsou tak free, ze jim ani nevadi, ze cest a moralka je jejich synovi cizi, to cumim.
Obávám se, že s bydlením budeš mít jako samoživitelka se dvěma dětmi a ještě na mateřské, velký problém. Málo kdo bude mít odvahu ti pronajmout byt ![]()
Ahoj,
seber síly a řekni si, že to, co se ti stalo, není to nejhorší na světě. A fakt není. Sama víš, že na potrat jít nemůžeš. Budeš mít dost měsíců na zařízení všeho. Zvládneš to a později na sebe budeš hrdá.
Už se neponižuj. Stanov si, kolik chceš na děti přispívat. Požádej „partnera“, aby se odstěhoval a aby ti začal dávat peníze na děti. Sepište si to. Informuj se na úřadech, co máš udělat, aby to bylo stanovené oficiálně. Začni hledat malé bydlení.
Promluv si s mamkou, vztahy mate evidentne pekne. Opravdu by neslo k ni jit na rok dva bydlet? To by ti hodne pomohlo.
Tvůj chlap je pohodlnej srá*č. Doufám, že za tohle nedostanu BAN.
S takovým chlap už neztrácej ani minutu. Já bych na potrat nešla, ale to jsem já. Chápu, že pocit nejistoty je pro tebe deprimující. Teď už neřeš jeho, rozhoduj se mezi Ty a dvě dětičky a nebo Ty a jedno ![]()
Jít na potrat proto, abych mě otec mého dítěte neposlal pod most. Tak bych před nim, hned po příchodu z nemocnice, plivla na zem a štítila bych se každé koruny, co by mi dal
![]()
Předpokládám, že tento lidský zbytek, se kterým žiješ, je jinak celkem vzdělaný?? A pak že vzdělanci jsou elita národa ![]()
Drž se, přeju ti, aby každé rozhodnutí, které uděláš, bylo dobré pro tebe i tvojí dcerušku a aby si už v životě nepotkala takového člověka, jako je on
![]()
@Anonymní píše:Člověka z toho až mrazí, když čtu, jak je neoblomný a nemá kouska citu a slitování. O empatii vůči tobě ani nemluvím. Možná je dobře, že se morálně odkopal už teď. Nic se neděje jen tak pronic-zanic. Věřím, že by jsi našla i menší a levnější podnájem. Stejně tě asi stěhování čeká tak, jako tak.
Prosila jsem ho, kdybych se rozhodla jít do toho sama, jestli by tady nezůstal aspoň třeba pár měsíců, z čistě finančních důvodů. Takhle společně máme příjem celkem vysokej, takže bych si mohla z každé výplaty, případně z nemocenské, kdybych musela zůstat doma, odložit třeba pár tisíc. A on mi řekl, že ne, že by to nešlo a že čím později by odešel, tím horší by to pro všechny bylo. Že by odešel hned. Tak strašně jsem se ponížila, že jsem šla dokonce k jeho rodičům, jestli by oni třeba nemohli nějak pomoct, něco mu říct, nějak ho přesvědčit. Jeho rodiče jsou takoví duchovně zaměření, vegetariání, jogíni, zajímají se o waldorfskou pedagogiku, prostě takoví hodní lidi. Doufala jsem v nějakou podporu u nich. A ti mi řekli, že to je jenom na nás, že nestraní ani jednomu, že on má právo odejít a já mám právo se rohodnout a tím to haslo. A ještě mi k tomu řekli, že je dokonce prosil o to, jestli by u nich nemohl bydlet než si najde něco jinýho. Jako že by tady s náma nezůstal ani měsíc než by si něco našel. To mě úplně dorazilo, když mi to řekli.
Co se týče bydlení, problém je v tom, že smlouva je psaná na něj, my s malou jsme tam jenom zahrnutý. A ve chvíli, kdy vypoví on smlouvu, tak bude záležet jenom na majitelích toho bytu, jestli mě tady nechají a sepíšou smlouvu se mnou. A obávám se, že ne. Pronajímají nám to nějak načerno. Chtěla jsem žádat o příspěvek na bydlení už když byl on na té neschopence, ale majitelka to nechtěla. Že nechce, aby ta smlouva někde figurovala. A představa, že jí řeknu, že tady budu bydlet sama se 2 dětma, tak nevím… A shánět ještě bydlení? Stěhovat se, platit kauci, provizi… Prostě mám tak strašnej strach, ze všeho…