Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Interrupce, bezmoc a strach
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
2.1.16 23:39
- Citovat
- Upravit
2.1.16 23:45
Asi by pro me přítel ztratil hodnotu:( osobně bych na potrat nesla (snažili jsme se o miminko dva roky).. Stejne, kdyz půjdes na potrat, budes to partnerovi mit za zle, treba mu to i vyčítat a stejne odejde, tak jako tak..nemohla bych žít s někým kdo by mi dal takovou podminku..hlavne pri te představě, ze mam jedno dite a dalsi uz proste nebude? To bych asi neunesla.. Chapu ze je to tezky, kdyz to nebylo planovane..kdybych se pro potrat rozhodla, urcite bych ale neplanovala dalsi zivot s tímto mužem..to neni chlap a podpora kterou by jsi v životním partnerovi mela mit..preju hodně stesti a šťastné rozhodnuti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.16 23:48
Ach jo, cítím tu úzkost i na dálku. Je mi to tak líto. Ale věřím, že to zvládneš.
Rozhodnout se musíš sama, to za tebe nemůže udělat nikdo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.16 23:48
Kdyby jste byla z Ústeckého kraje, tak bych vám byt pronajmula, abych vám pomohla. Je tam všechno, byla by tam i postel pro dcerku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.16 23:48
Já být tebou tak na potrat nejdu. Úplné té to zničǐ a i když na potrat půjedeš tak zůstaneš bez tohoto hnusáka. A jak tu už někdo psal, tak nakoupit se dá i v secondhandu. A časem si jistě najdeš hodný ho partnera. Ale teď když půjedeš na potrat tak budeš úplně vyřízená a partnerství ti to nevrátí a budeš to všechno řešit jak s jedním dítětem tak s oběma. Být tebou nedělám to. Díté je opravdu dar a některé věci se nestávají jen tak. Vím, ze je to těžké, ale ten drobeček ti pomohl otevřít oči a vidět, že nemá nadále cenu s někým takovým zůstávat. Je mi z toho za tebe smutno a přeji ti sílu. Věřím, že to zvládneš a budu ráda, když dáš vědět, jak jsi se nakonec rozhodla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.16 23:51
@Anonymní píše:
@Cuddy
Bohužel ne, mamka bydlí v garsonce. Teď jsem tam šla jenom ze zoufalství…
@alisekR
Je to inteligentní člověk. Vzdělání má. Ale v těchto věcech, zvlášť u chlapů, je to asi úplně jedno.
a maminka by nemohla k tobě do většího bytu? Jen mě tak napadlo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.16 23:59
To je škoda, mám 3+1 a nechala bych vám ho o půlku levněji, než platíte tam. Brno je ale veliké město, tam určitě bude nějaká pomoc ženám v těžké situaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.1.16 00:00
@terinka4444
Taky jsem o tom uvažovala, i mamka. Jenže tam je bohužel ten problém s mamčinou psychikou. Někdy má lepší dny, ale bohužel převažují spíš ty horší. Takže tam by se jednalo asi jenom o to, že bysme se podělily o nájem, ale jinak oporu v ní hledat nemůžu. Je to smutný, ale bohužel to cítím tak, že by mi to po psychické stránce asi spíš vzalo než dalo. A nejde jen o mě samozřejmě, ale i o ni. Vidím, jak na tom díky mně je už teď. Už jenom proto, že skoro před 30 lety interrupci podstoupila a nikdy si to neodpustila. Doteď o tom není schopná slyšet, až teď teprve o tom po těch letech mluvila. Takže vidím, že se kvůli mně vrací do nějakých pocitů, který měla tehdy a už teď mám výčitky, že jsem jí tohle způsobila. Takže chtít po ní ještě to, aby se mnou bydlela, pomáhala mi a byla mi oporou? Ona sama ví, že na to nemá a já to vím taky. Určitou pomoc bych od ní určitě měla, ale pokud se mám rozhodnout jít do toho, tak s tím, že to prostě zvládnu sama.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.1.16 00:08
Mila zakladatelko, byla jsem pred 3mi lety v obdobne situaci, rovnez jsme byli spolu 7let, meli 2,5 lete ditko a bezproblemovy vztah. ze bych dala miminko pryc, jsem neuvazovala ani sekundu! dnes zpetne vidim, ze jeho odchod, ac byl v te dobe hodne bolestivy, byl pro me vysvobozenim. vedle me ted lezi dve uzasne deticky (3,5 a 6,5'let) a NIKDY jsem nelitovala sve volby. btw. jsem rovnez z brna, rada pomohu 
p. s. u nas se nakonec ukazalo, ze za odchodem ve skutecnosti stoji o 18let mladsi slecna a ne ty zvasty jak druhe ditko nedame
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.1.16 00:15
Ahoj zakladateko,
prisla jsem te podporit a rict ti, že se dvema detmi se to dá zvládnout. Stejne jako ty jsem učitelka v mateřské školce. Zustala jsem sama se dvema detmi, přičemž syn v dobe rozchodu mel 6let a dcerka 1,5 roku..Já na rodičáku. Je to pul roku zpet, co jsem se musela odstehovat od bývalého. Jsem také s vetsiho mesta, nasla jsem si menší byteček za 7tis+inkaso mám na sebe…No dávám pryc cca 8500.ALE…že učím ve školce, zkrátila jsem si rodičák, protože s jistotou vím, že reditelka mi po domluve vezme malou do školky jeste pred jejimi 3narozeninami, takže rodičák mám 9tis.Plus alimenty na každé díte 3tis a k tomu prispevky na bydleni. Samozřejme jsem si musela vzit podnájem, kde jsem mela možnost mit trvalé bydliste, jinak bych na pripsevky nedosáhla…Každopádne z meho pohledu to vidim tak, že pokud máš alespon trošku zázemi u sve mamka(i když psychicky nemocné), tak na potrat nechod. V prubehu tehotenstvi se dá leccos zvládnout, pripravit a zařídit a…díte je dar…
- Citovat
- Upravit
3.1.16 00:37
Zakladatelko, necetla jsem diskuzi, ale jsem si 100% jista, ze bych se chlapovi, ktery me donutil pomalu klecet pred nim pro zivot jeho nenarozeneho ditete, nemohla uz nikdy podivat do oci. Povazovala bych to za konec vztahu, at se rozhodnes pro interrupci, nebo ne. Vaz dobre, tohle je vec, ktera te muze pronasledovat hodne dlouho. Neznam jedinou zenu, ktera by litovala toho, ze ma deti, ale znam jich par, ktere na potratu byly, a kazda si jednou za cas vzpomene, jake by to „nechtene“ asi bylo. Ja osobne takto brzke tehotenstvi povazuju za shluk bunek, a presto bych nedokazala na potrat jit, ne ted, kdyz uz mam deti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.1.16 00:51
Ahoj zakladatelko, úplně chápu tvou situaci, byla jsem v podobné. Chlap mi řekl, že buď půjdu na potrat nebo jsem povinna s ním být i přes jeho nevhodné chování a další věci, které teď nejsou podstatné. Už jsem byla objednaná na interrupci na pátek, od pondělí jsem se rozmýšlela, přesně jak píšeš - chvíli jsem byla rozhodnuta pro potrat, po chvíli jsem si říkala, že to neudělám. Nakonec jsem chlapa kopla do zadnice, na potrat jsem nešla, jsem v 6. měsíci, bydlím s rodiči a chlap se od rozchodu neozval - momentálně se nejspíš modlí, abych se mu neozvala, že ho budu chtít uvést jako otce a že bude platit. Jsem na nemocenské, bez chlapa, budu bez alimentů, ale na miminko se už moc těším. V tvém případě bych na potrat nešla, chlapa kopla do zadku a určitě bys to zvládla, my ženské jsme silné! Ale to hlavní rozhodnutí je na Tobě, je cítit, že bys toho litovala a sesypala by ses 
Držím palce, ať se rozhodneš dobře
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
- Těhotná v 16 letech
- Rozjíždí se mi porod?
- Gymnastický míč v těhu
- Poplatek za pohotovost
- Gynekolog MUDr. Kokrdová
Užitečné odkazy
Zkušenosti a hodnocení
Jsem tehotna?
- 10.11.26
- Anonymní
Zpoždění MS
- 08.11.26
- Anonymní
Třetí císař nebo pokus o VBA2C?
- 05.11.26
- Anonymní
Intimita a kondylomata
- 03.11.26
- Anonymní
No právě, sháněj pronájem s dítětem a druhým na cestě. Vím, jak těžko sháněla moje ségra, a to měla jenom jedno, tříletý a už chodila do práce. Tento byt sice není levnej, ale v Brně byty levný nejsou a navíc s vyšším nájmem je vyšší i příspěvek, takže to pak výjde skoro nastejno. A ony i náklady na stěhování nejsou malý. Chtěla jsem, aby aspoň dcera mohla zůstat tam, kde je zvyklá, aby jí aspoň něco zůstalo. Navíc doufám, že by se mohla majitelka slitovat. Kdybych se s ní sešla a řekla jí o celé situaci. Mají sami 2 malý děti, takže třeba bych u ní pochopení našla. Ale to je pořád jenom jedna z mnoha věcí. Představa těch dnů, večerů, nocí, na všechno sama, unavená, nemít se o okoho opřít absolutně, nemít s kým si večer popovídat, komu říct, jaký pokroky ty děti dělají…to je pro mě další hrozná představa. Mám strach, že se ten stav bude odrážet na těch dětech, že to bude odnášet ta starší. Nevím, nedokážu si to představit. Kdybych věděla, že jsem rozhodnutá a že dítě v takové situaci absolutně nechci, že to nebude lehký, ale že se z toho potratu prostě vzpamatuju a půjdu dál, tak bych asi tak moc neváhala. I když bych samozřejmě i tak asi úplně bez výčitek vůči tomu dítěti nebyla. Ale takhle, když už teď k tomu dítěti neco cítím a už teď vím, co se mnou potrat udělá, tak je to mnohem, mnohem horší rozhodování. Navíc už jsem za ty 3 týdny tak strašně vydeptaná a zničená, že už vůbec nedokážu posuzovat, co je dobře a co špatně. Mám strach, že už budu tak ubitá tím vším, že to udělám jenom proto, aby to už bylo „vyřešený“.
Upřímně ale ve skrytu duše cítím, že i když v pondělí nasednu na tu tramvaj s cílem jet tam, tak že tam prostě nedojedu, nedojdu.
Ale nevím, prostě nevím.