Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Interrupce, bezmoc a strach
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.1.16 22:31
Strasne mne to mrzi, ale Tvu pritel se projevil jako naprosty bezcharakterni hajzlik. Pokud muzes, posunula bych termin interrupc na pozdeji a dala si tyden na rozmyslenou.
Tva nejblizsi rodina to vi nebo ne? Treba Ti tady hodi zachranny kruh
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.16 22:35
Přítel je neuvěřitelný sobec. Zdravotní problém yjsou jedna věc, ale dotlačit Tě k potratu s tím, že jde jinak pryč je hnus fialový. To Ti bude s takovou vyhrožovat za chvíli i proto, že jsi neuvařila jeho oblíbenou polévku 
Ve kterém týdnu jsi? Pokud můžeš, nedělej ještě předčasné závěry, svěř se doma, kamarádce a uvidíš, co vymyslíte. Oni Tě znají, rodina může třeba pomoci, já bych neházela flintu do žita jen proto, že nějaký pitomec odmítá vyndat hlavu z p*ele 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.16 22:38
Je mi to lito…
Na interupci bych nesla, kdyz bych to sama nechtela… dite je dar.
Zvladaji to jine zeny, zvladnete to i vy…
Toho chlapa uz bych doma nechtela, i kdyby nevim co… preji hodne štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.16 22:39
Je mi to v prvni rade hrozne lito. Za Tebe, za dceru i nenarozene mininko. Vztah ve kterem jsi, asi nemuze mit pevne zaklady, kdyz ho polozi takovahle zprava a pritel by prevdepodobne odesel drive nebo pozdeji tak jako tak. Pokud tam citis nadeji, ze bys to se dvema detma zvladla, treba u rodicu apod., ja bych si mimco nechala. Ale pokud ses presvedcena o tom, ze to se dvema nedas, nezbyde Ti nic jineho nez potrat. Vztah tuhle vec nejspise neustoji, at se rozhodnes jakkoli. Jde tady spis o to, jak se s pripadnym potratem dokazes smirit Ty…
Drzim moc pesti, at vse zvladnes ve zdravi. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.16 22:40
Interupci bych podstoupila i kdyz ve tvem pripade je to skoda, kdyz si to fakt prejes. Zaroven bych se pomalu zacala ohlizet po jinem partnerovi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.16 22:40
Nikdy v životě bych nevyměnila své dítě za bezcharakterního zmetka. Nikdy. Jestliže partner v dlouhodobém vztahu, otec jednoho dítěte začne nutit partnerku do potratu tím, že jí dává na vybranou buď potrat a vztah nebo se odstěhuje, je to pro mne krypl první kategorie. Takže by šel tak rychle, že by nestačil plodit další nesmysly o tom, jak máte špatný vztah.
Jak jsi na tom sama finančně?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.16 22:41
Miminko si nechej, pak bys mohla litovat…takovýho chlapa bych nechtěla..udělá dítě a chce po tobě potrat?nikdy.Jsem maminka 3tí holčiček. Platíte hypotéky, školku. Máme vlastní bydlelí, ale bohatí nejsme. Dcery mají vše co potřebují, nakupuji věci v sekáči a nestydím se za to. Někdy koupíme nové např. ted na Vánoce dostaly zimní bundu, ale jinak opravdu jen v sekáči. Vše se dá sehnat za levno, jsou to pěkné nezničené věci. Já prostě nejsem pro potraty.Sama jsem o 2 miminka přišla 
,ale život jde dál. Držím ti palce at se rozhodneš jak chceš.
- Citovat
- Upravit
2.1.16 22:41
To je blb. Myslim, ze interupce je v tvem pripade hloupost, o partnera prijdes tak jako tak a prijit jeste k tomu o dite by bylo pro tvou psychiku moc. Zkus se s nim konstruktivne domluvit, jak ti pomuze financne do zacatku, nez dostanes prispevek na bydleni. A kolik ti bude na deti davat plus tobe do dvou let ditete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.16 22:41
Chtěla jsem napsat přesně to co farska.
Určitě bych v tvém případě nechodila v pondělí na interrupci a dala tomu ještě týden. Vždyť ty to dítě už teď miluješ 
Co se týče chlapa, nedovedla bych si představit s ním nadále žít. Byla by to pro mě od něj taková rána do srdce, že bych to nedokázala odpustit.
A než toho sobce, který k tobě nemá žádnou lásku, zvolila bych dítě, které tě bude celý život milovat.
Ale chápu, že jsi v hrozné situaci. Drž se!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.16 22:42
Velice tě lituji a přeji ti hodně sil. Přítel je strašný pitomec. Rozhodnout ti ale bohužel pomoci nemohu Co na to třeba tvá mamka? Nemohla by finančně vypomoci? Nebo alespoň ti pomoci po psychické stránce? Blbeček jeden, achjo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.16 22:43
@farska
To už jsem udělala. První termín jsem měla 23.12., odložila jsem to o skoro 14 dní. Jenže pořád je všechno stejný a čas už došel. Moje rodina, no, s otcem se nevídám, mamka by mi nějak pomohla, ale nechci a nemůžu na ni moc spolíhat, má už delší dobu psychický problémy a často sotva zvládá sama sebe. Nějakou psychickou podporu bych asi dostala, ale co se týče bydlení třeba, to bohužel. A ve výsledku je na to stejně ženská vždycky sama. Navíc, nejde mi teď ani tak o sebe, ale zparvé samozřejmě o dceru a i to druhý dítě. Jestli si to oni zaslouží, abych jim připravila takovej život? Kdy budu mít pořád nervy, jestli budu mít peníze na jídlo nebo oblečení, budu sama, unavený, vystresovaná. Dám sice život dítěti, ale jakej…? Prostě tohle všechno jsou moje pocity, který se potom střídají s těma, že to nemůžu udělat, že na potrat nepůjdu. A takhle se mi to během dne změní stokrát. Myslela jsem, že jak se to bude blížit, že budu vědět, co dělat nebo se aspoň k něčemu víc přiklánět, ale já jsem na tom úplně stejně jak před 14 dny.
- Citovat
- Upravit
2.1.16 22:46
Dite je vzdy nakonec radost. naslo si cestu k vam i pres ochranu. vztah s pritelem by se zbortil pri jine prilezitosti. co rodina, rodice? muzou pomoct? podle meho nazoru se rozejdete i kdyz na interupci pujdes. bude mezi vami to spatne, co ti rekl a kdyz budete spolu, tak porad budete myslet na to male. znam asi 2 pripady, co se muzi zachovali stejne jako tvuj pritel, zena si dite nechala a muz kdyz videl dite, tak se vratil nebo zustal s rodinou. neni to snadne rozhodnuti. drz se!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.16 22:46
Hele, jakmile se odstěhuje, dostaneš hned příspěvek na bydlení, bydlíš tam, máte tam trvalý pobyt. Jakmile on ho odhlásí, okamžitě ti vzniká nárok. Zatím platí, že sedm let v kuse se dá pobírat. Bude platit výživné oběma dětem a do dvou let tobě.
Dej si ještě čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.16 22:47
@Anonymní píše:
@farska
To už jsem udělala. První termín jsem měla 23.12., odložila jsem to o skoro 14 dní. Jenže pořád je všechno stejný a čas už došel. Moje rodina, no, s otcem se nevídám, mamka by mi nějak pomohla, ale nechci a nemůžu na ni moc spolíhat, má už delší dobu psychický problémy a často sotva zvládá sama sebe. Nějakou psychickou podporu bych asi dostala, ale co se týče bydlení třeba, to bohužel. A ve výsledku je na to stejně ženská vždycky sama. Navíc, nejde mi teď ani tak o sebe, ale zparvé samozřejmě o dceru a i to druhý dítě. Jestli si to oni zaslouží, abych jim připravila takovej život? Kdy budu mít pořád nervy, jestli budu mít peníze na jídlo nebo oblečení, budu sama, unavený, vystresovaná. Dám sice život dítěti, ale jakej…? Prostě tohle všechno jsou moje pocity, který se potom střídají s těma, že to nemůžu udělat, že na potrat nepůjdu. A takhle se mi to během dne změní stokrát. Myslela jsem, že jak se to bude blížit, že budu vědět, co dělat nebo se aspoň k něčemu víc přiklánět, ale já jsem na tom úplně stejně jak před 14 dny.
Dekuju za odpoved
Nevim, co poradit, ale dle mych letitych zkusenosti na tomto svete budes DALEKO a CELOZIVOTNE v zadeli z potratu, ktery sama nechces, nez z pripadneho nedostatecneho financniho zajisteni.
Pozeor, ja netvrdim, ze to bude lehky, to chranbuh!
Pro mne ale je potrat ve Tvem pripade daleko vetsi zlo, nez na nej nejit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- Těhotná v 16 letech
- Rozjíždí se mi porod?
- Gymnastický míč v těhu
- Poplatek za pohotovost
- Gynekolog MUDr. Kokrdová
Užitečné odkazy
Zkušenosti a hodnocení
Jsem tehotna?
- 10.11.26
- Anonymní
Zpoždění MS
- 08.11.26
- Anonymní
Třetí císař nebo pokus o VBA2C?
- 05.11.26
- Anonymní
Intimita a kondylomata
- 03.11.26
- Anonymní
Týden před Vánoci jsem zjistila, že jsem těhotná. Neplánovaně, prostě se nám to „podařilo“ i přes ochranu. S partnerem jsme spolu 6 let, máme 4 letou dceru. Nečekala jsem to, ale moje první pocity negativní nebyly. To se ale změnilo potom, co jsem to sdělila příteli. Jeho první reakce byla, že je to šok, že neví, co mi na to teď říct. Nechala jsem ho to vstřebávat, druhý den večer jsme si sedli a on mi řekl, že nad tím přemýšlel celou noc a celý den a že dospěl k tomu, že další dítě nezvládne. Je po dvou operacích plotýnek, sice pracuje na plný úvazek, ale pravda je, že úplně dobře na tom není a ani pro dceru nemůže být úplně plnohodnotný otec. Že mu to je líto, ale že to prostě tak je. Že to nechá na mě, jestli si ho chci nechat nebo ne, že pokud půjdu na potrat, tak mě podpoří, bude tady jenom pro mě, že to společně zvládneme, ale pokud si dítě nechám, tak se odstěhuje. Že mi na něho bude platit, teda na obě děti, ale že u toho prostě nebude.
V prvním šoku jsem po dvou hodinách pláče řekla, že půjdu na potrat. Jenže tohle rozhodnutí se mnou udělalo to, že jsem dva dny nebyla schopná pracovat, spát, jíst, malou jsem zvládla jakž takž. Po dvou dnech jsem se před ním sesypala, prosila ho, ať si to ještě zkusí promyslet. Slíbil, že to teda ještě promyslí. Druhý den jsem i s dcerou odešla na pár dní k mamce. Vůbec jsem nebyla schopná fungovat. Po několika dnech jsem se vrátila s tím, že si o tom teda promluvíme. A naděje pohasla, protože se rozhodl opět že prostě ne. Už ale vůbec nemluvil o zádech, ale o tom, jak máme špatnej vztah, že by to ty děti odnášely obě a že by to prostě nemohlo fungovat. Dokonale harmonický vztah sice nemáme, ale způsob, jakým to doteď podává, je šílený. Shodil všechno hezký, co bylo, čím dýl to všechno trvá, tím víc to všechno háže na mě a já jsem tím víc vydeptaná, nešťastná, zoufalá a mám pocit, že nemůžu zvládnout to ani to.
Přežili jsme společně nějak Vánoce, ráno většinou odcházím s dcerou pryč a vracím se večer, ale blíží se pondělí, termín, kdy mám jít na interrupcei, jít do práce a je mi čím dál hůř. Vím, co se mnou interrupce udělá, protože ji nechci. Chtěla bych si dítě nechat, ale prostě nemůžu, nezvládnu to, už jenom finančně. Bydlíme teď v pronajatém 3+1 za skoro 13tis měsíčně. Jakmile se odstěhuje, zůstanu bez bydlení, těhotná, s čtyřletým dítětem. Bývá mi dost zle a pracuju jako učitelka v MŠ, takže bych asi dost brzo musela jít na neschopenku a co potom? Stěhovat se, nakupovat věci na dítě, s příjmem možná 10, 11 tisíc? A potom s mateřskou? Teoreticky postupem času, kdybych měla příspěvek na bydlení, výživné na obě děti, potom možná, horko těžko by to nějak šlo. Ale teď, ty první měsíce? Navíc být těhotná, být tady s naší dcerou a dívat se na to, jak si balí věci a odchází? Ten vztah už by stejně zachránit nešel, ale je rozdíl jedno 4letý dítě nebo 2 a mateřská. A připarvit dítěti život bez otce? Aby vědělo, že s jeho sestrou žil, ale jakmile jsem otěhotněla s ním, tak odešel?
Další věc je, že absolutně nevím, jak se budu schopná vrátit do práce. Nikdo nic neví, navíc malé děti, ten psychický stav a to všechno dohomady.
Ani vlastně nevím, proč to sem píšu. Možná se potřebuju svěřit někomu, kdo mě nezná, možná slyšet i nějaký názor nebo zkušenost, nevím. Prostě cítím strašnou bolest, bezmoc, beznaděj.