Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Moc děkuji za povzbuzení, já doufám, že se mi po porodu rozjedou mateřské pudy a budu dobrá mamka
právě na sestry v porodnici moc nespoléhám, nerada chodím nepřipravená, ale je pravda, že na kurzy jsem nechodila, možná to byla chyba…no, uvidíme
Před porodem jsem přemýšlela podobně
neboj se toho v porodce ti přebalování a koupání nejdřív ukážou (u nás to teda tak bylo) sestřičky tě neseřvou sou tam od toho ne
jediný co bych udělala když se poohlédnu zpátky je to že bych si hooodně četla o tom kojení docela jsem se tam s tim prala a zhoršilo to ještě to že malá měla žloutenku a nešla budit (ale právě ty setřičky z dětskýho pomáhali a rády…některý se vyloženě vyžívaly
)a veř že je fakt rozdíl mezi cizím dítětem a tvým já od nich utíkala hned ja sem viděla že je možnost že mi ho někdo šoupne
a ted tu svou malou roštandu mám chutě rozmačkat ja jí mám ráda
![]()
Jeste jsem si vzpomnela, jak jsem jako tehule myla v drezu kure a ono mi vyklouzlo a ja si rikala, supr, neudrzim ani kure a budu mit dite:)
@tinina píše:
Jeste jsem si vzpomnela, jak jsem jako tehule myla v drezu kure a ono mi vyklouzlo a ja si rikala, supr, neudrzim ani kure a budu mit dite:)
Neboj, to vsechno prijde samo. Ja jsem taky na kouzlo materstvi prisla az po case.
Matersky instinkt je sice krasna a uzitecna (a pravdiva) vec, ale trocha teorie neuskodi, aspon o kojeni a co se tyce pece o novorozence. Ja bych si taky neco precetla, abys pak nebyla zaskocena: precti si, jak casto miminka curaji, jak casto kakaji, jak ty hovinka maji/muzou vypadat, jakou ma novorozenec plet, proc porad kycha, jak pecovat o pupik, jak prikladat k prsu, jak poznas spravne prisate dite, jake jsou faze tvorby mleka (v prvnich dnech mlezivo, pak se postupne vytvari a ustaluje materske mleko), jaky je doporucovany rytmus pribirani… nebo si aspon porid nejakou prirucku, abys ji pak mela po ruce, az budes necim zaskocena nad mrnousem. Ja jsem v prvnich dnech dohanela spoustu informaci, na ktere jsem behem celeho tehotestvi nemela myslenky nebo schopnost se soustredit. Pripravovala jsem se na porod, to jo, to se ale tykalo meho tela a me, na to jsem byla zvykla, ale ze ke mne najednou pribude novy clovicek, to mi nejak nedochazelo nebo spis mela jsem jakousi predstavu, ale kdo nikdy nezazil, nepochopi, jake to je byt matkou. To je jedno, jestli si jine miminka nikdy nepochovala nebo jestli si hlidala jako blazen, ja jsem treba zkusenost s hlidanim mela, a presto me materstvi zaskocilo, pohltilo, prevalcovalo… ale v dobrem slova smyslu… je to neco nevyjadritelneho, obrovskeho, naplnujiciho… a kojeni, to je opravdovsky zazrak prirody. Tes se a uvidis, jak vsechno zvladnes, a hlavne se nestrachuj, prosly jsme si tim urcite vsechny prvomatky. Jestli mas na to mozek (ja ho mela behem tehu jakoby rozpusteny redidlem, cheche) tak si neco nacti a hlavne se tes a uzivej si kazdy okamzik, potom to strasne rychle utika!
Neboj to zvládneš. Nikdy jsem nebyla mateřský typ, dokonce až tak, že jsem tvrdila, že je nikdy mít nebudu. Dítko se taktéž podařilo neplánovaně a ze strany otce i nechtěně. Mně bylo od prvního okamžiku jasné, že potrat nepřipadá v úvahu a začala jsem se těšit. Ale měla jsem obavy, to je jasné. Byla jsem sama, nikdy předtím jsem malé dítě ani nedržela… Něco jsem přečetla, ale praktické zkušenosti žádné. Jenže ono to přijde
V porodnici byli milí, poradili. Poprvé jsem se bála ji i přebalit, převléknout, byla tááák maličká
Ale otrkala jsem se a pak už šlo všechno samospádem. Hodně brožur jsme dostali i v porodnici, taky jsem je tam hned přelouskala. Občas na něco kouknu i teď, jsem děsně studijní typ, musím mít všechno načtené, abych si tím byla jistá, moje máti ze mě šílí
Ale asi bych vše zvládala i bez toho, ten istikt přijde a velí co a jak dělat, opravdu neboj, zvládneš to!
Taky jsem ted v tomhle těhotenství měla ty pocity ale já čekala třetí tak jsem se bála jak to zvládnu a řekla bych že je to lepší než s jednim. Ani nevim jak ale jde to. Když teda zrovna nejsou všechny děti nemocný. Ber to tak že jedno dítě žádné dítě aspon mě to tak přijde. Neboj to půjde tyhle pocity má hodně žen v těhotenství to jsou ty hormony pak ještě přežít šestinedělí a budeš v pohodě. Přeju krásnej porod a zdravé mimčo ![]()
Ahoj, já jsem to měla přesně jako ty, mimi jsme sice chtěli, ale přišlo ve chvíli, kdy jsme to nejmíň čekali. K dětem jsem vůbec neměla vztah, nevěděla jsem jak je držet nebo s nimi komunikovat, a dětský křik? Vlasy mi vstávaly. Doma jsem měla jenom malého psa, kterého jsem zbožňovala jako svoje mimino
Když jsem byla těhotná a občas přemýšlela, napadlo mě, jestli to moje mimčo budu mít radši než toho psa… debilní vím
. No a když se malý narodil, bylo to něco nepopsatelného, já teda nevím, jak to mají druhé maminy, ale mě ta náhlá vlna hormonů a mateřská láska co přišly spolu s mimčem „donutily“, v dobrém slova smyslu, se o mimčo postarat. Měla jsem prostě potřebu dát mu vše. Jinak první přbalování u mě dopadlo tak, že plínu jsem malému zapla opačně.
S kojením ti pomůžou sestřčky a hlavně miminko bude vědět nejlíp, co s cecíkem.
Přeji rychlý porod a zdravé mimi. ![]()
Jako že bych porodila mimčo a měla jasno
? Neee, musela jsem se všechno poctivě naučit. I plenku jsem se nejdřív skoro bála dát. A pocit, jak to proboha jenom zvládnu, jsem měla i u čtvrtýho kousku.
Tož, knížky nejsou potřeba, když máš net. Na sestry a silácké řeči, že ti všechno musí ukázat, bych moc nespolíhala. Pokud nejdeš na kurz, budeš v porodnici tak tři dny. První budeš nejspíš ráda, že si ráda. Předvádí tak maximálně koupání a pokud na to mají perzonál, i kojení. Kdyby byly takové úžasné pokladnice vědomostí péče o mimino, byl by tenhle server jedna pustina ![]()
K těm řečem, jak to naše maminky skvěle zvládaly i bez těch internetů a knížek
Moje dítě bylo prakticky povinná bible. Fakt ho kupoval skoro každej, když si ho neměla, byla si skoro vyvrhel
Navíc chodily často z porodnice asistentky a prvních pár dnů pomáhaly, ne jako dneska, že tě vykopnout. A v neposlední řadě, převážná většina maminek měla nablízku svoje maminky, které už obvykle nějaké to mimino viděly.
@Andulonka tsk za prvé, nikdo na tebe nebude v porodnici nebo na šestinedělí ječet
jsi prvorodička, máš nárok na to, aby ti ukázali věci jako koupání a pod.
Jinak moje zkušenost? děti mi nic neřikaly, u nás v rodině ani mezi kamarády sme malé děti neměli. Když už se mi dostalo nějaké dítě do ruky, tak sem ho držela jak prase kost
a za pár minut zase vracela mamince.
Ale nakonec to nějak přišlo, malý se narodil a najednou to bylo automatické.
Podle mě když nad tím nebudeš moc přemýšlet, instinkty tě navedou ![]()
To já taky nevěděla co a jak, nikdy předtim sem ani takhle malý miminko neviděla
hodně mi pomohl předporodní kurz a pak to šlo nějak samo, časem se všechno naučíš ![]()
@Bábrdl píše:My jsme neměli internet a z knížek tu bylo leda Naše dítě a taky jsme omladinu vychovaly. To dneska se všichni tváří, že jak nesedíš 24/7 u internetu a nevystudovala jsi nejmíň vysokou dětskologickou, tak potomek nepřežije první den
Půjde to samo. něco řeknou sestry v nemocnici, poradí máma a tchyně (no, dobře, dřív poradily tyhle dvě, dneska je setřeš, že je jiná doba a sedneš k tomu netu
) a bude. Uvidíš, přijde to samo. já si pamatuju, jak jsem se bála první dny dítě vůbec obrátit a pak už ho člověk tahá jak kočka koťata.
u prvních dvou internet nebyl a bylo to snažší ![]()