Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Zdravím všechny maminky,
jsem ve 36. týdnu a tak nějak čím víc se blíží termín porodu, tím víc mám pochybnosti, že to všechno zvládnu… Víte, miminko nebylo úplně tak moc plánované, ale ani chvilku jsme s manželem neváhali, jestli si ho necháme. Ale abyste pochopily, nejsem moc mateřský typ, nikdy mě děti nefascinovaly, vždycky jsem se vyhýbala kontaktu s nimi…neumím miminko ani držet a teď jedno čekám a já si prostě neumím představit, jak budu v té porodnici fungovat, tam budu za trotlíka, mám spoustu věcí načtených, ale prostě některé věci musí mít člověk v sobě… Asi řeším kraviny, ale fakt mě to trápí - vy jste všechny věděly, jak se k miminku chovat? Já si prostě představuju, že tam bude se mnou na pokoji, budeme na sebe jen koukat a já prostě nevím, kdy a jak se koupe, jak se kojí a kdy, co ty miminka všechno potřebují, a tak a jen za mnou občas zajde nějaká sestra, která mě seřve, jaktože jsem ještě neudělala to a to a co jsem to za mámu…Nejhorší je, že se na mé miminko asi ani netěším, jen se bojím, co bude…
@Andulonka ahoj, já teda děti nemám, jsem v 34tt, miminko bylo plánované.. ale nic o dětech taky nevím.. myslím, že to všechno by nám měli říct v porodnici, ne? já jsem ani nic nečetla.. prostě předpokládám, že se po porodu všechno dozvíme..
a neboj se - miminko to cítí a není mu dobře…
No tak to je nejvyšší čas, aby ses chopila nějaké literatury a něco si načetla, aspoň o tom kojení, abys věděla, jaké jsou polohy, že je normální, když to trochu bolí, že mlíko nenastupuje v den porodu, že dítě může být u prsu kdykoliv chce a jak chce dlouho, ne existuje něco jako růsotvý spurt… Manipulace s dítětem – http://mladazena.maminka.cz/…s/detail.php?…. Nebo si najdi dulu, ta ti vše ukáže a vysvětlí přímo v porodnici. Od personálu moc rad nečekej, hlavně ve velkých porodnicích na to není moc čas.
Vztah k cizím dětem jsem nikdy neměla, toho se neboj, to je něco úplně jiného, než vlastní dítě.
Myslím, že by ti pomohl dobrý předporodní kurz, naučí tě tam co a jak, vem i chlapa, bude to legrace, my se aspoňn královsky bavili a pak jsme se na mimino i víc těšili. V porodnici ti ukáží jak koupat a starat se o mrňouse, klidně si to nech ukázat víckrát. Bude to fajn, držím palce ![]()
@poosleda píše:
@Andulonka ahoj, já teda děti nemám, jsem v 34tt, miminko bylo plánované.. ale nic o dětech taky nevím.. myslím, že to všechno by nám měli říct v porodnici, ne? já jsem ani nic nečetla.. prostě předpokládám, že se po porodu všechno dozvíme..
a neboj se - miminko to cítí a není mu dobře…
Tak na to bych nespoléhala
Osobně nechápu, jak může být někdo tak pasivní a nic si sám nezjišťovat, nepátrat… To prostě jen slepě přejmeš, co ti řeknou sestry v porodce? Nechápu.
Neboj, to všecko přijde a hodně toho bude instinkt. Když budeš tápat, dočteš se, doptáš se, hlavně klid.
Já si myslím, že stejné pocity má v těhotenství a s blížícím se porodem skoro každá mamina. Neboj, všechno přijde samo ![]()
Tak se začni těšit, já tohle prožívala při prvním těhu…taky cizý děti moc nemusím…ale už mám dvě vlastní a ty bych umuckala…miluju je jak jen jde…a toho jsem se bála taky, že nic nebudu umět…ani jsem neuměla pochovat jiný mimino…ale až mi dali moji malou, tak jako by mě někdo praštil šutrem po hlavě…šlo to samo…mateřský instinkt se spustil a to naplno…první dvě noci jsem seděla na posteli a zírala do postýlky a brečela jsk želva štěstím, že jí mám…byla jsem na sebe pyšná, že jsem přivedla na svět dokonalou bytost…a to samé s druhým a tam to bylo o to horší…že mi ho málem nechali udusit…akutním císařem to skončilo a teprve jsem poznala jak moc se o něj bojím…
máš to zakodované v sobě, neboj se…a začni se těšit…počkej až ti poprvé stiskne prst tou mrňavoučkou ručičkou…první úsměv…to ti nikdy nic nenahradí…ani ten pocit… ![]()
To chce klid. Já z toho byla taky vykulená a najednou to šlo tak nějak samo. Nenech se znervóznět všemi, co ví všechno nejlépe. Půjde to a najdeš si vlastní cestu, jak se s miminkem sžít. A i kdybys hned po porodu neměla totálně blažené pocity z toho, jak je to miminko dokonalé, tak to je taky OK. ![]()
@ivuska.h samozřejmě, že základy přejmu od sester v nemocnici - od toho tam jsou.. nevidim duvod nakupovat knizky, utrácet za nesmysly vydělávající na dnešní touze vědět všechno a cist neco, co napsali rádoby zasvěcení..
Ahoj, měla jsem úplně ty samé pocity na konci těhotenství jako ty… Teď už vím, že můj strach byl zbytečný..
Já jsem ani hned po porodu nepociťovala bůh ví jakou lásku ke své dceři, obviňovala se jaká jsem špatná máma když mě hned na sále nezaplavil ten pocit obrovského štěstí, slz a lásky o kterém všichni do té doby mluvily… Vše přišlo časem ![]()
O tom, že ani neumím držet miminko jsem taky přemýšlela, ale tenhle strach byl opravdu zbytečný… Položí ti ho do náruče a sedne tam úplně krásně však se neboj
Já jsem taky nestudovala dopředu nějaké rady o kojení, koupání atd a vím, že jsem měla strašný strach z toho až to prťavé miminko budu muset oblékat a koupat
Naštěstí v tomhle hodně v porodnici pomůžou a na pokoji budou jiné maminky kterých se můžeš na ledacos zeptat…
Chce to klid a začít se těšit, určo neuškodí když si něco někde přečteš hlavně pro svůj klid a uvidíš, že vše potřebné okolo přijde prostě samo, však ona to ta příroda zařídila dobře ![]()
@poosleda píše:
@ivuska.h samozřejmě, že základy přejmu od sester v nemocnici - od toho tam jsou.. nevidim duvod nakupovat knizky, utrácet za nesmysly vydělávající na dnešní touze vědět všechno a cist neco, co napsali rádoby zasvěcení..
přesně tak ![]()
Mela jsem to stejne. Zpetne 8m po porodu uz vim, co bych delala jinak. Nenechala se prave nervovat sestrama. Ukazou ti koupani atd, nekde i pomuzou s kojenim, ale nekde nic moc.Mne tvrdili, ze mala rve, protoze si neodrihla, tak jsem cele noci jen kojila a snazila se odrihnout, nespala jsem a ony pomohly tak, ze daly diteti glukozu a chvili spalo. Po propusteni rapidne hubla a pomohla az detska. Skutecne zkus nastudovat kojeni, priprav se, ze se koji po 3hod i drive od zacatku kojeni, takze kdyz jsem se 45min snazila, aby sala, pak 30min dokrmovala strikackou a vse vyvarila, odrihnuti a spala jsem 45min do dalsiho kojeni, pokud spala mala.To jsou veci o kterych jsem netusila, byla jsem vyvalena. Z male jsem byla spis vydesena a malo jsem ji mazlila, toho strasne lituju, ze to sestinedeli bylo tak hekticke.Ale nekdo to ma v pohode
My jsme neměli internet a z knížek tu bylo leda Naše dítě a taky jsme omladinu vychovaly. To dneska se všichni tváří, že jak nesedíš 24/7 u internetu a nevystudovala jsi nejmíň vysokou dětskologickou, tak potomek nepřežije první den ![]()
Půjde to samo. něco řeknou sestry v nemocnici, poradí máma a tchyně (no, dobře, dřív poradily tyhle dvě, dneska je setřeš, že je jiná doba a sedneš k tomu netu
) a bude. Uvidíš, přijde to samo. já si pamatuju, jak jsem se bála první dny dítě vůbec obrátit a pak už ho člověk tahá jak kočka koťata.