Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
To je vtipné číst vaše příspěvky, dost se mi ulevilo, že moje pocity nejsou tak nenormální ![]()
To jsou úplně normální pocity, byla jsem na tom úplně stejně. Na žádný kurz jsem nechodila, cizí mimina a vlastně i větší děti mě děsily. Ohledně kojení se mi doneslo, že se mlíko spouští až cca třetí den po porodu, ale jinak jsem k tomu přistupovala, že se to buď povede bez větších problémů, nebo bude holt prcek na sunaru. U obou platila první varianta. V porodnici to bylo v pohodě, vzít do ruky vlastní dítě je prostě přirozené (i když jsem tomu nevěřila), i tu plínku jsem zvládla. sestřičky všechno ukázaly, i když pochopitelně úplně v jiné úrovni zručnosti.
Ale holky přežily, ona jsou ta mimina celkem odolná a omyvatelná.
Teď je mladší rok a půl a můžu ti říct, že pochovat novorozence bez zavinovačky by pro mě asi byl zase oříšek. Asi se mi ty instinkty aktivovaly jen na nezbytně dlouhou dobu. ![]()
@Andulonka nestuduj nic, hlavně ne kojení
protože budeš nacpaná tolika informace, že když to nepůjde, tak budeš pořád zkoušet, budeš unavená, vzteklá, dítě taky.Nech to být, buď to půjde nebo ne ![]()
Všechno přijde samo, žádný stres.
@Vermilion no promiň, ale pokud si pořídí všechny příručky na všechny věci, tak se z toho zblázní ![]()
jako přečíst si nějakej základ, proč né, ale stejně, já co si načetla, to sem si stejně nezapamatovala, nakonec sem to řešila telefonátama kamarádkám s dětma nebo ženským v rodině (macecha, máma, tchýně). Případně sem zadala aktuální problém na emimino a vyjela mi spousta rad…
mateřství není maturita
nedá se na něj nabiflovat…
A taky ještě nedoporučuji se moc vzdělávat…při prvním těhu jsem se ihned po zjištění, že jsem v tom přihlásila do knihovny a donesla si 2 tašky knížek o těhu a tak…takže jsem bylla ažž moooc chytrá…ale někde mě píchlo a já hned letěla na gyndu, že to může být to a to…a můj gynekolog byl ze mě upřímně na prášky…chtěla jsem mít vše podle tabulek…což jsem samozřejmě neměla…a doporučil mi vše odnést zpět do knihovny…
druhé těhu jen z netu…ale už střídmě…ale taky se mi smáli, že bych už mohla být gynekoložka nebo por. asistentka…prostě jsem musela vědět všechno…i ty nejhorší příhody a pak jsem se jen bála, abych to neměla… ![]()
takže až mi gynekolog řekl:věř přírodě a svýmu tělu, tak to mi nějak otevřelo oči a já se na to vyprdla ![]()
takže se vzdělávat jen tak střídmě… ![]()
Jsem 4násobná teta, o všechny své synovce a neteře jsem se pomáhala starat od miminka (k čemu mě jejich maminy vzhledem k mému věku pustily, poprvé jsem byla tetou v 10, naposledy ve 20) a když jsem byla sama těhotná, taky jsem měla strach, jak to zvládnu.
I šestinedělí pro mě bylo dost chaotické (zpětným pohledem).
Na předporodním kurzu jsem byla, byl k ničemu (dokonce i každá sestra v porodnici říkala něco jiného), knížky jsem četla (taky k ničemu). Řiď se instinktem, pokud důvěřuješ své dětské lékařce, konzultuj věci s ní (já to tak dělala, volala jsem ji občas i s prkotinou, v životě nenaznačila, že otravuju a když jsem byla s holkou na 3leté prohlídce, pochválila mě, že tak pohodovou maminu už dlouho neměla)
@fontea přesně tak. Moc informací taky nemusí být ku prospěchu.
Já třeba nechtěla nic slyšet ani číst o porodech, 1.porod trval 3hod (3,95kg mimi), druhý hodinu (3,7kg).
A zrovna včera jsem četla článek, že jen ta žena, která má dostatek informací o porodu, má porod jednoduchý a rychlý. Chachacha.
Přiznám se, že jsem nečetla všechny reakce, jen ty první..
Já taky nejsem typ, co se roztaje nak každým dítětem. Nemám v rodině mimča a nebyla jsem s dětmi v kontaktu. Ale mít vlastní, to je něco jiného. Dceru zbožňuju a troufnu si říct, že péči o mimi jsem zvládla dobře, dokonce i sama bez partnera.
Ovšem, rozhodně bych nespoléhala na to, že tě v prodnici někdo bude učit základy péče o miminko. To si nastuduj ..je toho všude dost. Vyber si z těch všech info to, co je tobě vlastní, určitě to máš v sobě, mateřský instinkt. Jasně, ukážou ti jak vykoupat (nám třeba hromadně 4 maminám na cizím mimču) párkrát mi pomohla sestra s kojením a to je vše. Je fakt, že jsem měla vše nastudované, takže jsem víc nepotřebovala. A přišlo mi, že sestřičky mají tolik mamin a práce, že vítají mamky, které trochu něco vědí a neptají se na každou kravinu…
Jo, když sem nad tím tak teď přemýšlela, tak se mi vybavuje, jak už tu bylo napsáno, že mi malej padl do ruky jak prdel na hrnec ![]()
jasně že jsem se musela naučit věci jako přebalování, koupání, odstříkání mlíka, ale takový ten strach, že ho nebudu umět pochovat a dotýkat se ho, že mi vypadne z ruky, to zmizelo okamžikem, kdy mi malýho prvně dali na břicho ![]()
a asi je to fakt jen na vlastní dítě, když chovám ségřiny holky, a to jsou jen o 3 měsíce mladší než můj honzík, tak mám pocit, že je zase držim hrozně ![]()
@danik tak jestli jsem měla mít pohodové porody díky infu…tak to nee…první porod trval 10 hodin a omdlívala jsem u něj…a druhý skončil akutním císařem pač se moje přeinfomované tělo otevřelo jen na 4 cm
a byl 4 dny vyvolávaný po týdením přenášení…takže fofr noooo
takže na to bych moc nevsázela… ![]()
Příspěvek upraven 25.10.12 v 15:36
Neboj v porodnici, ti ukážou jak se kojí, jak se přebaluje a jak se koupe.
Já se na mimi moc těšila a věděla sem vše, měla sem to vyzkoušené na manželových neteřích 1 a 4 roky.
Mě teda v porodce ukázali jen jak se koupe a nic víc, z toho sem měla strach.
@danik píše:
@fontea přesně tak. Moc informací taky nemusí být ku prospěchu.
Já třeba nechtěla nic slyšet ani číst o porodech, 1.porod trval 3hod (3,95kg mimi), druhý hodinu (3,7kg).
A zrovna včera jsem četla článek, že jen ta žena, která má dostatek informací o porodu, má porod jednoduchý a rychlý. Chachacha.
to byl teda supr článek, nám třeba PA naopak říkala, že ty informované rodí nejhůř. Že dlouhodobě má nejlepší zkušenosti u porodu s těma „méně inteligentníma“, protože prostě vypnou mozek a řídí se vlastním tělem a jeho instinkty ![]()
Nečetla jsem diskusi:
Jsem typ jako ty, netoužila jsem po dětech, spíš jsem se toho bála, protože jsem měla své poměrně drahé zájmy a bylo mi jasné, že ty půjdou stranou, ale na druhou stranu jsem nechtěla být bez dětí až do důchodu a už mi bylo docela dost let a manželovi ještě víc a čím dál tím častěji o tom mluvil, tak jsem se prostě nechala přemluvit… Měla jsem stejné pocity jako ty a děsně mi lezly na nervy maminky v naší diskusi, které řešily pořád dokola jen to, kde je píchlo a jaký ten porod bude a nikdo neřešil, co bude dál…
No řeknu ti… to „dál“ bylo docela náročné. Nedostavila se u mě nějaká okamžitá láska, když mi miminko poprvé dali na břicho, ale samozřžejmě bylo to to dlouho očekávané nové něco… No a v porodnici jsme byli děsně slouho a já to těžko zvládala, protože prostě nesnáším být podřízená někomu v nějaké jejich režimu a ještě s tím jejich socialistickým přístupem. Takže jsem z toho měla depku a čím déle sem tam byla (nakonec celých nekonečných 6 dní), tím víc jsem si uvědomovala, že to malé miminko je vlastně jediný tvor, který je ve všem, co se mi tam zlého dělo, na mé straně. Je to prostě moje miminko a já jsem jeho máma. Čím dál víc mi to docházelo a ještě stále mi to čím dál víc dochází i když jsou malému už dva roky. Už dávno vím, že můj život před miminkem vůbec nebyl žádný život, že tohleto moje miminko je důvod, proč jsem tady na světě a je to ten největší dar, který jsem kdy mohla dostat, že žádné hobby, žádná kariéra ani nic není větší, než to, že teď mám svoje dítě. On někdo tu mateřskou lásku cítí od chvíle, kdy o dítěti vůbec začne uvažovat a někdo ji začne cítit prostě až později ![]()
A pokud jde o to, co umíš nebo neumíš, to tě naučí v porodnici nebo si nastuduješ za pochodu. Ono totiž to čerstvě narozené dítko žádné jiné potřeby než spát a jíst nemá
Postupně se to všechno naučíš a budeš určitě dobrá máma. Zvlášť, pokud už teď uvažuješ o tom, zda tu péči vůbec budeš zvládat. Vůbec to není běžné, poznala jsem spoustu budoucích mamin, které prostě do porodu řešily jen porod, jako by po něm ani nic nastat nemělo ![]()
@Mar__tanka1983 aj sakra. Takže já měla rychlé porody, protože jsem úplně blbá
(psáno z legrace).
Já mám děti 2 roky od sebe, a ikdyž jsem starší kojila 11měsíců, u druhého jsem s kojením první 2 týdny opět bojovala. A taky mi přišlo, že je to miminko takové až moc maličké (vzhledem k tomu, že už jsem měla doma 2leté batole).
Takže ta obava, jak zvládnu dítě a vše okolo, mi zůstala i u druhého dítka. (zda je dost nakojené, oblečené, vyspinkané atd.)
Já myslím, že to zvládneš úplně v pohodě - bude tvoje a to je hlavní, já jsem taky nikdy nebyla ta, co nakukovala do kočárků a chválila krásu cizích dětí…spíš jsem od nich utíkala, absolutně bez vztahu…do prvního jsem se nechala"natlačit" manželem a nelitovala toho a do druhého jsem zase „natlačovala“manžela já
je to sranda uvidíš…