Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova dítěte - syn 4 měsíce - *Já chci*
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.12.19 21:31
@katyna1984
Tak to mě mrzí. Asi to bude malej vzteklounek, který si tím vývojem musí projít takhle. Takže to chce se psychicky připravit a vydržet. Vyroste z toho… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.19 21:33
@warita jo tak takhle přesně to u nás vypadá. Neustále dokola. JÁ CHCI. To mi je jedno, že Ty chceš. Já nechci. Ale upřímně už na to ty nervy nemám. A nedej Bože, když to zkouší, když jsme doma všichni. Zlaté období vzdoru. To aspoň jem ječel a mlátil s sebou o zem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.19 21:34
Já na to synovi odpovídala „Já chci poníka“. Ale nebyl až tak urputný. Preju pevné nervy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.19 21:40
@katyna1984 píše:
@warita jo tak takhle přesně to u nás vypadá. Neustále dokola. JÁ CHCI. To mi je jedno, že Ty chceš. Já nechci. Ale upřímně už na to ty nervy nemám. A nedej Bože, když to zkouší, když jsme doma všichni. Zlaté období vzdoru. To aspoň jem ječel a mlátil s sebou o zem.
Drzim palce, at se to brzo zlepsi.
Mne jinak prijde, ze nejhorsi to je tehdy, kdyz je doma vic lidi, na ktere to muze zkouset. U mne dobre vi, ze se mnou nepohne, kdyz reknu NE. Celkove je takova klidnejsi. Kdyz se vrati manzel z prace, zacne radit po byte, je divoka, lita sem a tam, vynucuje si veci, jeci, pisti, skace nam do reci, komanduje a ukoluje nas a proste je na zabiti. Vetsinou to skonci tak, ze nam oboum zacnou ujizdet nervy a je krik. Pritom je to v podstate opravdu hodna holcicka.
Ale ty moznosti, kdyz to muze zkouset na vic nez jednoho cloveka, to ji asi proste neda klid. Tak je jak utrzena z retezu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.12.19 23:47
@katyna1984 je to období, které je absolutně úporné a otřesné. U straší dcery trvalo pár měsíců. U té mladší trvá snad od narození. Je věčně v opozici. Je jí 2 a půl roku. Mně se osvědčilo nehrat její hru. Ale ani ji nikam neposílám. Její vzdor a vztek nikdo neakceptuje a ona to vidí. Ona vydrží docela dlouho, ale my už taky a obyčejně je první, kdo se psychicky unaví. Na tenhle okamžik se čeká a až pak se reaguje. Hned ten kdo jde kolem ji obejme, pomazli a popusinkuje. Manžel, já, nebo její o 6 let starší sestra. A dokonce v tenhle okamžik někdy sdělí důvod svého vzdoru a vzteku. Od té doby co to takto děláme, asi tři měsíce…tak vztek a vzdor výrazně slábne a už to třeba není skoro celý den, ale těch výstupů za ten den je třeba jen 5. A hlavně chválit, chválit, chválit úměrně věku. To je pro ni obrovská motivace a slyší na to. Protože ikdyž v ten den toho pozitivního moc není, tak před ní mluvím pouze o tom co se jí povedlo. Funguje to naprosto zázračně. Emoce a z toho plynoucí pocity je třeba změnit, z těch negativních udělat co nejvíce pozitivních. A i ten nočník se pak dostaví. Ale chce to trpělivost, rodiče jsou průvodce životem vlastního dítěte, holt to musíte vydržet. A věř mi, že vím o čem píšu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.12.19 23:55
Docela dost zírám co ji ke vzteku a vzdoru přivedlo. Jsou to naprosto banální důvody v očích dospělých, ale v očích dítěte absolutní apokalypsa. Například nazutá ponožka. Prask se sebou o zem. Buď je důvod ten, že ona sama si ji chtěla obléct, nebo když už se stalo, že ponožky oblékl někdo jiný, tak to udělal špatně, protože ona nemá ráda, když se ty ponožky úplně vytáhnou, ona je musí mít trochu SHRNUTÉ. Nebo špatně bylo i otevřít jogurt, ona je přeci velká holka a umí to SAMA!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.12.19 00:06
Pokud dělá věci, které ji vysloveně ohrožují na životě, nebo by něco ničila. Tak tam důsledně vymezujeme a zakazujene. Vše dostane vysvětleno formou, aby pochopila. I tady zkouší, ale taky už méně. Ty věci, které ji ohrožují pochopila velmi rychle. Ničit už ji taky moc nebaví, protože tím jak se mění ty emoce a pocity z negativních na pozitivní, tak ji to ani už moc nenapadá a že toho bylo, co její vůlí a silou došlo k úhoně.
- Citovat
- Upravit
17.12.19 07:51
U nás je největší vztek když chce něco udělat sama nejde ji to. A nebo když chtěla a někdo ji pomohl 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.19 08:00
@Anonymní píše:
Pokud dělá věci, které ji vysloveně ohrožují na životě, nebo by něco ničila. Tak tam důsledně vymezujeme a zakazujene. Vše dostane vysvětleno formou, aby pochopila. I tady zkouší, ale taky už méně. Ty věci, které ji ohrožují pochopila velmi rychle. Ničit už ji taky moc nebaví, protože tím jak se mění ty emoce a pocity z negativních na pozitivní, tak ji to ani už moc nenapadá a že toho bylo, co její vůlí a silou došlo k úhoně.
Děkuji za náhled. Jak to řešíte třeba v obchodě? On je schopný si lehnout hned u vstupu, válet sudy a pokopat kohokoliv, kdo jde okolo, či sházet věci z regálů. Snažím se nákupům s nim vyhnout, ale nejde to vždy a vůbec teď před Vánoci, kdy jsou všude hračky a sladkosti to je šílené.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.12.19 11:04
@katyna1984 měli jsme to úplně stejně a raději s ní moc nikam nechodili. Po přístupu, který jsem popsala se s ní už dá jít i do obchodu. Už nemá ty negativní emoce v takové míře. Ale delavala to taky a hodně. To negativní se musí odbourat postupně. Až na to prostě zapomene, že to dělal, nebo dělat chce. Není návod jak v těchto situacích jednat, každé dítě reaguje na něco jiného, ani předejít se tomu nedá, alespoň u nás. Ono to fakt chce změnit celkové nastavení nejen dítěte, ale i sebe. Vše je třeba dělat jinak, když takto to nefunguje. Vím jak je to těžké to pochopit a přijmout. Prostě začnete se chovat jinak. Vypuste negativní. Přepněte se na pozitivní, přestanete být v tenzi a i dítě se tím dost změní. Je to začarovaný kruh, kdy se pokoušíte hledat cestu ven.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.12.19 11:16
@katyna1984 jinak i nám se potvrdilo, že fyzické tresty nikam v tomhle období vzdoru a vzteku nevedou. On se v tom obchodě pravděpodobně necítí dobře, proto tak může reagovat. U nás jsme ji skutečně velmi dlouho raději do obchodu nebrali. Šel jeden, nebo druhý. Do situaci, kdy takto reagovala ji dáváme pozvolna a tím domácím působením k vystupum už dochází méně. Pokud jsem třeba já nebo manžel v ne pohodě, tak to taky pozná a náležitě nám to osoli. Všeobecně se chce více hodit do klidu a nepodléhat tlaku. Ano, zvládáme teď mnohem méně věci, ale za ten klid to stojí a nebude to tak věčně. To dítě prostě potřebuje dozrát. A to co je prostě pomine a zmizí to, děti jsou jen děti a každé má svůj čas. Nelze na ně klást požadavky dospělých, oni mají ty své dětské, které se snaží zvládat. To je to JÁ SÁM, JÁ SAMA.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.12.19 16:59
Je to klasické období vzdoru. Zkouší, co si může dovolit. Důležitá je důslednost, nepovolit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.12.19 13:44
Tak rada čtu ze v tom nejsme samotný 
nepomáha nic, nechávam se vyvztekat na miste kde si neublíži. pak je už dobre a je schopná si o tom promluvit.trpi moje nervová soustava, manzelstvi, ale je to nás pupicek 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
