Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím ženy a prosím o rady, co ještě vyzkoušet.
Synovi budou za 4 měsíce 3 roky. Je poměrně šikovný, pohybově zdatný, mluví srozumitelně ve větách, řekla bych že i manuálně zručný. Absolutně ignoruje nočník, ale když je nahatý, tak se mu nehoda nestane, prostě si řekne o plínku. V noci už se nevyčůral několik měsíců. Ale na záchod /nočník prostě nepůjde.
Ale to není to hlavní, co mě trápí. Syn je velmi urputný a tvrdohlavý. Momentálně je jeho nejoblíbenějším slovním spojením JÁ CHCI, nebo JÁ CHCI PROSÍM. Neberu běžné věci (najíst, napít atp.) tam samozřejmě vyhovím. Ale on chce vše. A když odmítnu, je schopný to vřískat klidně hodinu a půl neustále dokola. Mrsknout s sebou o zem a kopat, bouchat a řvát. Kdykoliv a kdekoliv. Nepomáhají pokusy o odvedení pozornosti, domluva, vysvětlování, na zadek, ignorace, zavření do jiné místnosti, prostě nic. Klidně několikrát za den tenhle tyjátr spustí, i když ví, že neustoupím. Je to o nervy, všichni už jsme na větu já chci alergičtí a doma vládne napjatá atmosféra.
Podotýkám, že je to naše třetí dítě, ani u jednoho ze starších jsem toto nezažila s takovou urputností, s nimi se šlo domluvit.
Nějaké tipy, jak na něj?
Děkuji
Moje má 26 měsíců a já chci ji drží už taky delší dobu. Podle mě je absolutně normální fáze vývoje. Taky mame doma já sama úplně na vše. Se vším musí pomáhat, všechno musí dělat a na všechno se musí podívat. Teda určitě kvůli tomu nejsem naštvaná…Spíš se bavím i tím, že přijde návštěva a ona jim musí pomáhat sundávat a pak nandavat oblečení, boty apod…Kafe musí vařit se mnou, vybírat hrneček apod…Ale nám to nikomu nevadí, vyhovime ji a tak se žádné scény nekonají. Když bych ji to nenechala zkusit, taky strašně brečí. Takže mi se vším pomáhá a je klid…
Prostě mi přijde zbytečný trvat na tom, že to nesmí dělat a nechat ji hystericky brečet, když to chce jenom zkusit a vlastně pomoc. Je to kouzelný a já si užívám, že má o všechno zájem a baví ji to… Když pak vidím větší děti, které zajímá jen telefon a tablet, jsem ráda, že zatím ji ke štěstí stačí to, že chce všechno dělat sama a se mnou.
@Baruunečka píše:
Prostě mi přijde zbytečný trvat na tom, že to nesmí dělat a nechat ji hystericky brečet, když to chce jenom zkusit a vlastně pomoc. Je to kouzelný a já si užívám, že má o všechno zájem a baví ji to… Když pak vidím větší děti, které zajímá jen telefon a tablet, jsem ráda, že zatím ji ke štěstí stačí to, že chce všechno dělat sama a se mnou.
No ještě zapracuj na porozumění tomu, co čteš, možná bude lidem okolo ještě líp…
Tím zkouší, kam až může, osahává si hranice. Asi bych neustoupila, ale záleží, jak moc autoritativní rodič chceš být. A pořád stát proti dítěti je taky na prd, no. ![]()
@Baruunečka tohle je ale o něčem jiném. Pomáhat a zkoušet mi taky vůbec nevadí, dnes třeba odnášel poskládané prádlo do skříní. Tohle já chci je třeba u hračky, kterou vidí v obchodě. U čokolády místo oběda. U pohádky v tv, která právě skončila. Nebo chve třeba míchat v plném hrnci vařící polévky. Skákat po horní posteli palandy. Nebo salta po gauči, když hned vedle je stůl s ostrou hranou.. Atp.
Příspěvek upraven 16.12.19 v 21:00
@amylon
Asi budu muset. Protože bohužel, tvůj velmi duchaplný příspěvek opravdu nechápu.
@Baruunečka píše:
Moje má 26 měsíců a já chci ji drží už taky delší dobu. Podle mě je absolutně normální fáze vývoje. Taky mame doma já sama úplně na vše. Se vším musí pomáhat, všechno musí dělat a na všechno se musí podívat. Teda určitě kvůli tomu nejsem naštvaná…Spíš se bavím i tím, že přijde návštěva a ona jim musí pomáhat sundávat a pak nandavat oblečení, boty apod…Kafe musí vařit se mnou, vybírat hrneček apod…Ale nám to nikomu nevadí, vyhovime ji a tak se žádné scény nekonají. Když bych ji to nenechala zkusit, taky strašně brečí. Takže mi se vším pomáhá a je klid…
Však ona nepíše nic o pomáhání. Jako když dítě CHCE vylívat vodu na nábytek, strkat věci do elektriky, dokolečka vyhazovat věci ze skříní a jezdit s nimi po celém domě, mlátit do podlahy, vyklánět se z oken atd. Tak seš asi někde úplně jinde než když ti vybírá hrneček, ne? Podle mě prostě jsou věci, nad kterými člověk mávne rukou a pak ty, které nepovolí i kdyby se dítě na uši postavilo. ![]()
@katyna1984
Aha, tak to jo. To chápu. V tom bych taky neustoupila. A co zkusit formou hry? Asi to není výchovné, nevím. Ale zkusila bych, že bych mu řekla, že pokud přestane brečet a bude v obchodě hodný, až budeme doma, zahrajeme si jeho oblíbenou hru. Nebo cokoliv, na co by se nechal nalákat a je to pro něj zajímavý. Nebo že čokoláda se na oběd nejí, že by ho bolelo bříško a měl by fuuj zkažený černý zuby. A ve školce by se mi smáli.. Ale když bude šikovný a sní oběd, může si kousek čokolády dat a sám si vybrat jakou…Prostě touhle formou bych šla ja. Není asi moc výchovná, ale já nepotřebuju, aby mě dítě poslouchalo na slovo. Spíš se s ním domluvit a komunikovat. ![]()
@Baruunečka na to taky nereaguje. V tu chvíli vidí jen to své a nic jiného neexistuje.
@prejeta_zaba
Tak samozřejmě jsem neměla na mysli, že nechám dítě likvidovat dům a ohrožovat zdraví své nebo jiných. To jsem předpokládala, že je jasné a logické. Myslela jsem věci, které může dělat s pomocí, ale spousta rodičů je pohodlná a je to pro ně obtěžující. Trvá to delší dobu, je u toho větší bordel apod.. U takových věcí jsem myslela, že nenechám dítě brečet, když mu můžu vyhovět. Jedna věc je překonat svou pohodlnost a dělat vše společně s dítětem, i když je to často o nervy a je u toho chaos a další věc je, nechat dítě ničit, rozbijet, likvidovat apod…
Nechat vyzurit. Byla jsem na přednášce psychologa a tvrdil, ze to je prirozeny vyvoj, kterým by si měl projit
Vydržet. Taky mám takové 3. A je to na palici
snad to brzo přejde
Kdyz moje dcera na mne zkousi „JA CHCI“, tak ja ji odvetim, ze ale ja nechci. Ale ona CHCE! A ja NEEEEEECHCIIIII! Klidne tuhle hru s ni hraju, dokud ji to neprestane bavit.
Ja mam totiz pocit, ze deti v tomto veku maji pocit, ze se vsechno toci kolem nich a toho, co ony chteji. A ze jim prospeje si uvedomit, ze i maminka ma potreby, ze i maminka muze neco chtit a muze to byt i presny opak toho, co chce dite. Pro moji dceru to byla docela revelace, nez pochopila, ze maminka obcas muze chtit veci presne naopak.
A ja ji to klidne i reknu, ze mi to je jedno, co chce ona, protoza ja to chci takto. TECKA! A pokud pokracuje v tom kolovratku, ze ona chce chce, tak ji budto reknu, ze to ma holt smulu no… nebo to ignoruju.
Spis na mne ted nejnovejs zkousi, ze si rekne tatinkovi a on ji to da/dovoli. Na to ji vetsinou suse odvetim, ze nedovoli, protoze mu reknu, ze to dovolit nema. Tak prej babicka to dovoli. Jo jasne, zkousi to. Ale ma slolika, my dospeli mezi sebou komunikujeme a predavame si informace, co se nema dovolit a tahneme za stejny provaz.