Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
když už chceš trollit, tak si aspoň zjisti, že u přijímaček na střední se hraje o 100 bodů… ![]()
@truelly píše: Více
to je první, co mi padlo do oka a tím okamžikem je to pro mě zase výmysl.
@truelly píše: Více
Netroluju. Jen jsem měla předpoklad z cermat testů z minulých let, že bych dostala cca těch 90 bodů. Moje chyba měla jsem to napsat
Aha. Blíží se odevzdání přihlášek. Tak se budou hromadit podivné, vymyšlené diskuse.
Příště si dej víc práci. Ať je příběh zajímavý a táhne.
Na tohle skočí možná náctiletí.
@Vada píše: Více
táta ten kdyby se to dozvěděl tak vskutku nevím co by se dělo. Už skoro rok musím držet hubu a krok jinak bych skončila jak u matky tak u táty a matka by mi to nechala sežrat, že jsem řekla že ho podvádí. Mladší sourozenec, no nechci moc aby o tom věděl. Fakt vidím jaký to má dopad na mě a on zatím úplně nic netuší a jsem za to ráda. Babička jedna neví nic. Druhá (matčina matka) je velký podporovatel matky mé. Oba dva dědečci se toho radši ani nedožili ale myslím, že otec mé matky (tedy můj děda ) by nebyl úplně šťastný.
@Anonymní píše: Více
Ahoj,
ačkoli ti to teď nemusí moc dávat smysl, ale přijímačkama a ani střední školou život ani nekončí a ani nezačíná, je to jen další položka. Můžeš vystudovat jednu školu, a po ní druhou, můžeš rozestudovat školu a v prváku ji změnit. Můžeš klidně po střední teprve jít na vysněnou vysokou. Je spoustu možností, třeba se v dospělosti budeš živit něčím, co ani nemáš vystudované.
Věř mi, že zhroucení nad vysněnou školou má každoročně hodně studentů, není důvod se tomu poddávat. Ano, teď pro tebe není nic horšího, rozumím tomu. Je škoda, že jsi se nedostala kam jsi si přála, ale dveře se ti otevřely jinde. Třeba najdeš nakonec zalíbení i v tom, co jsi dělat prvotně ani nechtěla. ![]()
Život je krásný, barevný, nabízí spousty cest a spousty možností, když nevýjde jedna, jsou další.
škola nás nedefinuje, nedělá z nás to, kým jsme ![]()
Kam jsi se chtěla dostat a kam jsi se nakonec dostala? Třeba ti v tom pomůžeme najít pozitiva. ![]()
@Anonymní píše: Více
Prosím tě, uklidni se a přestaň se hroutit. To je život. Takto si akorát vše pokazíš. Jestli ti matka vypráví své zálety, tak jí řekni, že to nechceš poslouchat a ať si to nechá pro sebe. V 18 letech můžeš z domu odejít třeba na internát a časem na kolej.
@truelly píše: Více
já jsem chtěla na gympl dostala jsem se na zdrav. lyceum. Úplně si nestěžuji jen to není to co jsem chtěla. I to, že se budu hlásit na vysokou a fakt nemám pocit, že z lycea někam dostanu. Mám strach o svoji budoucnost a vlastně kolektiv ve třídě je fakt strašný. Jediná výhoda je to, že jsem na intru a mám teplé jídlo každý den a nemusím posluchat do detailu kecy matky jak ji strká penis kamsi…naštěstí tyto věci už ani o víkendu neslyším.
@Anonymní píše: Více
Fakt se pleteš. Na trollo akademii musíš mít 100 bodů, cermat se v tomto případě nepočítá.
@Anonymní píše: Více
Mám zdravku a můžu ti říct, že u mě to bylo jak na horské dráze - chvíli super, chvíli bída. Kolektiv slepičárna, co si budem, moc holek
a víš co? V reálném životě jsem za tu školu neskutečně vděčná. Otevřelo mi to hodně pracovních možností, hodně dveří, ![]()
Je pravda, že lyceum není totéž jako klasická praktická sestra, která to uplatnění má lepší, ale pokud plánuješ vysokou, tak tě zase naopak daleko lépe připraví.
Co chceš v životě dělat? Jakým směrem se vydat?
Děvče, děvče. Život není vždycky procházka růžovou zahradou. Píšeš jako někdo, kdo se v sobě rád hrabe a rád se lituje. Chápu, že tvoje problémy se ti teď zdají neřešitelné, to patří k tvému věku. Rodiče neřeš, to není tvoje věc. Je to blbé, to jo, ale nezabývej se jejich pokaženým vztahem. Snaž se od toho oprostit. Školu zkus brát jako výzvu, je ti 17, ještě můžeš dělat a studovat, co budeš chtít. Ve škole nemáte školního psychologa třeba? Nějak si ten život osvěž, přece máš něco, co tě baví, koníčka apod.
@Anonymní píše: Více
Zkus nejaky nízkoprahový klub. Maji většinou i nejakou psychologickou poradnu.
A zkusky muzes za rok dělat znova. Optikou 30+ ti reknu, že rok dva pauza/prodloužení nedělá v zivote takový rozdíl.
Nevadí mi pokud zdejší lidé mě odsoudí protože si myslím o sobě to stejné. Je mi 17 a můj život se mi začal hroutit před očima když mi bylo 16. Asi týden před přijmačkama na střední jsem se dozvěděla, že moje matka mého tátu podvádí úplně s jiným mužem. Díky tomu jsem přijmačky totálně doslova podělala a z 90 bodů jsem neměla ani 40 moje příprava byla pohřbena hooodně hluboko. Po prijmackach se mi psychicky stav tak zhoršil, že jsem to tu chtěla ukončit. Když přišli výsledky z cermatu bylo jasno dostala jsem se někam, kam jsem nechtěla. Moje rozpoložení bylo takové, že jsem přestala vykonávat i základní věci a ani jist jsem nedokázala k tomu se přidal můj špatný fyzický stav, který byl zanedbavan od covidu. V tu dobu mě ale potkal muž, který mi chtěl pomoct já blbá kráva mu naletěla a jen mě sexuálně využil. Takže vlastně k detailním historkám matky jak si užívá sex s mužem, který fetuje se přidala i tato situace. Jenže teď na mě toho je zase strašně moc. Nevím jestli jsem paranoidní nebo jen až moc citlivá ale slyším zase někde v dáli hlasy, že to mám ukončit. Já už jsem fakt bezradná a píšu to sem, protože se nemám komu svěřit. Nemám nikoho blízkého ani kamarády. Jen to potřebuji ze sebe vytlačit a ulevit si. děkuji
anonymně to sem dávám, protože nechci aby někdo viděl moje jméno…na tohle fakt nejsem pyšná.