Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Ahojte…
Nenašla jsem žádnou stávající diskusi tak se ptám, asi spíš maminek už větších dětí(ale uvítám jakýkoli názor) jak a kdy jste dětem řekly, že Ježíšek dárky nenosí?
Manžel mě totiž včera celkem překvapil, když mi oznámil, že dnes jak vyzvedne syna z kytary tak mu vysvětlí jak je to s tím Ježíškem. Syn je ve třetí třídě. Myslím, že lehce pochybuje, ale že by jako věděl, že Ježíšek ty dárky nenosí to ne. Mě to na jednu stranu hrozně uleví, nebudu muset hlídat každý slovo, ale na druhou mi to přišlo hrozně líto. Prostě tím pro něj skončí jedna etapa dětství a já to nějak nemůžu skousnout (včera jsem se málem rozbrečela, když mě to muž říkal, nějak mi došlo, že ten malej kluk, už nebude malej). Navíc on nemůže začít přemýšlet, že ten tatínek je vždycky když zvoní zvoneček na záchodě, protože u nás zvoní zvoneček a všichni jsme spolu v pokoji, všichni za dveřma čekáme až zazvoní. Takže ve škole všechny rýpaly suveréně odpálkovává, že u nás táta nikam nechodí a fakt zvoní Ježíšek. Navíc já bych raděj, kdyby se zeptal sám, než to ne něj vysypat.
Další aspekt jsou jeho mladší sestry. Ty samozřejmě pořád neochvějně věří a syn je ještě trdlo, který je schopný v afektu, když ho nějaká z holek naštve říct věci, který by neměl - třeba zubní vílu jim totálně zkazil ![]()
Nevím, prostě bych raděj počkala ještě rok, až nabere ještě kousek rozumu, třeba se už i sám zeptá a bude líp chápat a hlídat se před holkama.
Tak doufám, že je to srozumitelný, děkuji za rady a názory.
Mě přijde že není nutný mu přece říct že Ježíšek dárky nenosí…dojde mu to přece samo a tím se všechno vyřeší, stejně tak mu dojde že mladší na to věří a tudíž bude držet tajemství… ![]()
Já si teda doteď pamatuju že jsem na to prostě přišla sama a neřešila to…ale rozhodně mě to naši nevysvětlovali, možná tak objevitelé toho samýho ve třídě ![]()
A proč to dělat?
Prostě až vyroste natolik aby věřil kamarádům že ježíšek není tak bude. Ale aby mu to potvrdili rodiče?
Holka ještě ve 12 si nebyla jistá. Stále věřila že něco nosí ježíšek a něco koupíme my ![]()
Připravíte se zbytečně o to krásné. O to velké napětí dítěte, mě by to bylo líto mu to říci ![]()
No prave, manžel chce, aby nebyl za blba(jako syn), on to totiž(jako manžel) věděl už v první třídě, protože se zeptal. To beru, až se zeptá tak mu lhát nebudu. Já jsem pro, ale přijde mi to moc brzo.
Ahojky, dcera chodí taky do třetí třídy a na Ježíška zatím věří. Zatím nemáme v úmyslu ji nic říkat, dokud s tím nepříjde sama
Však je to hezký když jim pak září ty očka ![]()
Já bych vyčkala až se syn sám zeptá… U nás jsem to zavedla tak, že nám nosil ježíšek i stromeček. Když járovi byli 4, řekla jsem že už je velkej a zmákne stromek zdobit sám, takže nám ho ježíšek už nedonese. Stromek nosí jen prťatům - ti ho nezvládnou nazdobit přece. S dárkma to mám podobně… nosí hlavně malým dětem, nosit dárky i dospělím by ježíšek fakt nezvládl. A hlavně Jára ví, že si dárky kupujeme i mezi sebou, protože se máme rádi a chceme si navzájem udělat radost. Bude mu 7, a žije v tom, že se domluvíme s tím ježíškem co donese on, a co dostane od nás rodičů, babiček a tetiček
.Takže to mám takhle pěkně posichrovaný… no a až dojde k tomu že děti (nebo kdokoliv jiný) řekl že ježíšek nenosí dárky, vysvětlím to nějak tak že je velkej a dostane dárky od nás protože by to ježíšek nezvládal obstarat všechny děti. Nebo něco v tom smyslu
. Což mi připomíná že pomalu budeme muset napsat dopis ![]()
@doriang píše: …jak a kdy jste dětem řekly, že Ježíšek dárky nenosí?…
Neřekla bych to! Když si vzpomenu sama na sebe, tak si nepamatuji, že bych prošla nějakým takovým zklamáním, či zásadním obratem v tom, kdo ty dárky nosí.
U nás je nosil Ježíšek a my jsme mamince a babičce vyráběli dárky. Nevím, jak se to v našem dětském mozečku slučovalo s tím, že dárky přece nosí Ježíšek. Ale asi „kdyby na ně zapomněl“? Postupně jsme ty dárky i kupovali (zelené jablíčkové mýdlo mamince atd.). Takže to asi tak nějak vyplynulo, přirozeně, samo o sobě. A zvonit chodil táta pořád a nás to pořád bavilo! Na to kouzlo jsme si později asi jen „hráli“. Ale stejně nám vrtalo hlavou: „Jak to dělají? Teď jsme tam byli a nic tam nebylo. Jak to tam dali? Asi Ježíšek…“ ![]()
Nechcete to udělat podobně nenásilně? Zvášť s ohledem na mladší sestřičky?
@doriang píše:
No prave, manžel chce, aby nebyl za blba(jako syn), on to totiž(jako manžel) věděl už v první třídě, protože se zeptal. To beru, až se zeptá tak mu lhát nebudu. Já jsem pro, ale přijde mi to moc brzo.
Tak raději ať manžel pro tebe se synem dárek vyrobí! A přidá k těm Ježíškovým. Pak nebude syn „za blba“, protože bude vědět, že se dárky dají i vyrobit či koupit, ale zároveň mu to nevezme to kouzlo.
Neříkala bych mu to. Přijde na to sám, časem. A kdyby to prořekl před holkama, byla by to škoda, věření na Ježíška je fajn a když si nebude pamatovat žádný „oficiální“ konec této víry, tak si Vánoce uchovají svoji magii až do dospělosti. U nás jsme nikdy nesměli vidět, jak se zdobí stromek, vždycky to bylo překvapení a když pak rodiče, když už jsme oba byly s bráchou přes dvacet naznali, že bysme mohli zdobit i my, příp. že můžeme volně vcházet do obýváku, tak nám to bylo oběma líto…
Myslím, že je zbytečný na rovinu dítěti říkat, že Ježíšek neexistuje, to tajemství je na tom nejhezčí, i když třeba trochu tuší. Když to provalí kamarádi, můžeš říct, že Ježíšek může nosit dárky jen tomu, kdo na něj věří ![]()
My máme od počátku doma verzi, že některé dárky dětem nosí Ježíšek, některé kupujou rodiče, a dospělí si kupujou navzájem, takže když náhodou zaslechnou něco o kupování, vybírání dárků, co by si kdo přál, tak se to prostě týká té druhé skupiny dárků a to krásný tajemno jim to nenaruší.
My jsme v tomto ohledu s mužem stále dětmi
Prostě víme, že Ježíšek neexistuje, ale my mu stejně každý rok píšeme, co bysme chtěli za dárečky, každý rok čekáme až zazvoní zvonečkem a každý rok ho chodíme večer hledat
Fakt nechápu suchara
který má potřebu zhatit kouzlo Vánoc. Přeci nejde o to jestli existuje nebo ne, ale spíš o atmosféru Vánoc. Já bych teda čekala až se zeptá sám
Určitě to neříkejte!! Nám to naši řekli a dodneška si na ten okamžik pamatuju, jaké to bylo strašné zklamání, a jak jsem na ně byla naštvaná, nechtěla jsem aby mi to říkali! V té chvíli pro mě Vánoce úplně ztratily kouzlo a říkala jsem si, že kdyby to neudělali, mohla jsem věřit ještě rok, dva a bylo by to jiné. Pak jsem se s tím teda nějak srovnala a začalo mě bavit dárečky vyrábět a byla jsem ráda, že i já můžu obdarovat, ale dodneška mě mrzí, že to bylo takovým způsobem, i když je mi jasné, že to naši mysleli dobře..
Já bych mu to taky neříkala. Jen ho to raní, pokud ještě opravdu věří. Když bude chtít, zeptá se. Sestry děti na Ježíška věřily taky ještě ve třetí třídě a určitě za blbce ve škole nebyly. Přišly na to samy a tak nějak přirozeně. Žádné problémy neměly.
Také mám syna ve třetí třídě a rozhodně mu o neexistenci Ježíška sama od sebe říkat nebudu ani já, ani manžel. Zatím je v té sladké nevědomosti, a co tak znám děti od něj ze třídy, tak i spousta dalších na Ježíška věří, tak nevím, proč bych mu měla tu radost z tajemna věřit.
Ano, asi by bylo jednodušší mu vysvětlit, proč nemůže k Vánocům dostat to a to… Ale vždyť na takové věci má času dost…
Až sám přijde, a zeptá se, jak to s tím Ježíškem teda vlastně je, tak mu to vysvětlím, ale dokud nic netuší, kazit radost a těšení se, mu nebudu