Jak byl dobrý skutek po zásluze potrestán
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Panebože to jsou fakt mantáci, vůbec by neměli pracovat s lidma.
To mě mrzí, že se vůči tobě zachovali takhle. Nutno naznat, že bych se vůbec nedivila, kdyby na té škole bylo daleko víc jiných problémů.
Možná to nakonec bude pro tebe lepší, že se tam nebudeš dál trápit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja bych ferova nebyla a proste bych to prijala, kor, kdyz jsi tolikrat potratila.
No tak by hledali za par mesicu nekoho jineho a co jako?
Tyhle situace se ti budou neustale opakovat nez pochopis, ze mkas kopat hlavne za sebe.
Pod slovem podraz si predstavuju neco uplne jineho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mlátí s tebou hormony. Jedinej problém je, že ti to ředitel neřekl osobně, ale zbytek je z tvé strany zbytečná hysterie. Jsi těhotná, další tři roky v práci nebudeš, tak je víc než logický, že hledají hned náhradu. Ono to taky někdy trvá. Taky je logický, že ti neprodlouží smlouvu, to by neudělali nikde. Buď jste se o dítě měli snažit později nebo jsi s tímhle měla být smířená hned. Jaký nelidský zacházení? Co se ti stalo tak hroznýho? Nic, vůbec nic.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ahoj holky,pořád mě tak nějak mrzí, co se mi stalo, tak bych Vám ráda napsala a podělila se o svoji hořkou zkušenost.
Možná jste některá četly i moji diskuzi, kdy jsem řešila, jak v práci utajit těhotenství, protože je mi velmi nepříjemné, asi kvůli předešlým potratům, špatné prognóze na úspěšné těhotenství, že by o něm někdo věděl, zároveň mi v práci končí smlouva.
Jsem učitelka a na škole jsem dva roky. Asi dva měsíce zpět mi zástupkyně řekla, že už mi smlouvu prodlouží na dobu neurčitou. O dítě jsme se s manželem začali snažit v lednu, zjistila jsem, že mám nízké AMH a lékaři neviděli jako pravděpodobné, že by se poštěstilo přirozeně. Jedno dítě již mám. I tak jsem nečekala, že bych otěhotněla za tři měsíce, je mi 35 let. A stalo se.
Nastalo období stresu, zda bude těhotenství prosperovat. K tomu jsem řešila také to, jak jsem už psala, jak to udělat, abych nechodila nápadně často k lékaři a na propustkách nebyla samá gynekologie, hematologie, kde musím být po dobu těhotenství sledována, pak co s prenatálním screeningem… A řešila jsem to zbytečně.
Před dvěma týdny si mě zástupkyně zavolala do kanceláře. Nabídla mi tridnictvi a řekla, že nutně potřebuje, abych jej přijala. Že si to mám rozmyslet a další den jí přijít říct, že to beru.
Můj původní plán byl takový, že těhotenství zamlčím, doufala jsem, že k nabídce tridnictvi nedojde a ja oznámím těhotenství až v přípravném týdnu na konci srpna. Ale nastal tento zádrhel.
Doma jsem celý zbytek dne přemýšlela, bily se ve mně dvě varianty. Být férová a odmítnout tridnictvi s tím, že bude chtít vědět důvod. A já lhát neumím, prostě bych šla s pravdou ven. Druhá varianta - tridnictvi vezmu a udělám mega podraz. Udělají se úvazky podle plánu, ve kterém budu jako třídní zahrnuta.. a další a další plány, které v srpnu jako největší podrazák zhatím, hlavně že budu mít smlouvu v kapse?
Tušila jsem, že o práci přijdu… Přesto ale vyhrálo me svědomí. Po vyučování další den jsem šla za zástupkyní. Řekla jí, že nemůžu být příští rok třídní učitelka. A samozřejmě bez sdělení důvodu to neprošlo. Posadila si mě na židli a už se ptala. A já to řekla. Sakra holky! Dozvěděla se to dřív než má nejlepší kámoška, rodiče, syn… Dozvedela se to v době, kdy se o těhotenství ještě nemluví, byla jsem v 11. týdnu.. Vzala to v pohodě, řekla, že ředitel mi asi ale smlouvu chtít prodloužit nebude… Ale že bude přemýšlet. Pár dnů se v práci nic nedělo… A pak se na netu objevilo na stránkách pro školy, že naše škola hledá učitelku mé aprobace.
Mrzelo mě, že po slíbení smlouvy na dobu neurčitou, nabídce tridnictvi, po me férovosti jsem se můj konec dozvěděla takhle. Hrozné bylo i to, jak se mě neustále kolegyne vyptávaly, co má ten inzerát znamenat…jestli končím apod. A přišlo mi to dost sprosté. Zbavit se zaměstnankyně, s kterou byli spokojeni, počítali s ní natrvalo… A ani mi to nerict do očí.
Stále jsem však vyčkávala. A o dalších pár dnů později do kabinetu přišla administrativní pracovnice s papírem v ruce, který chtěla podepsat - oznámení od ředitele, že mi končí pracovní smlouva. Překvapení vystřídal šok. A to naprostý. Že mi to… Jaké bych jen použila slovo… Ten srab neřekl osobně. Tohle jsem si opravdu nezasloužila. Ještě potupně vše před kolegyní z kabinetu. Já trubka to v tom šoku i podepsala. Ten papír, co je k ničemu, protože přece každý blb ví, kdy mu končí smlouva a není třeba to podávat písemně. Takže jsem byla i naštvaná na sebe, že jsem tu paní s papírem neposlala pryč, ať si pan ředitel přijde sám…
Až jsem se vydýchala, šla jsem si do kanceláře zástupkyně pro klíče od odborné učebny… Vzala jsem si ten papír s sebou, že uvidím, jaká vznikne situace… A dopadlo to tak, že jsem před ní přidržela ten cár s tím, že jsem si myslela, že mi to řeknou alespoň osobně… Ona zůstala jako opařená, že netušila, že mi to ředitel sdělí takhle, že to se opravdu nedělá… A pak začala házet vinu na mě, kdy řekla, že jsem se měla za nimi přijít domluvit, jak to se mnou bude dál, a že jsem nepřišla.. a že mi smlouvu přece kvůli těhotenství prodloužit nemůžou. Dokonce z ní vypadlo, že bylo mojí povinností jim těhotenství oznámit… Tak co dodat…
Nevadí mi ztráta zaměstnání, protože mám možnost pracovat ve firmě manžela, navíc mě s tou prací svazovalo trauma z minulosti, tak se alespoň vyvážu… Ale vadí mi nelidské zacházení.
Původně jsem v návalu emocí chtěla za ředitelem jít… Naštěstí jsem to neudělala, je to neempatický člověk, veškeré emoce na nule, jak to u určitých typů lidí bývá… Takže jsem si nakonec ruce víc… nešpinila.
Zůstalo ve mně jen to, že mám nechuť pracovat dál s lidmi.
Jak byste se holky cítily vy, kdybyste se celé dva roky opravdu hodně snažily, nikdy neudělaly žádný preslap, byl na vás fakt spoleh.. a pak toto? Jsem blázen, že jsem těhotenství provalila? Mně je ale dobře, že žiju s čistým svědomím…
Děkuji za přečtení.
papír jsem podepisovala taky, když mi končila smlouva. A rozhodně ne u ředitele. Navíc moc dobře víš, že uprostřed roku se špatně hledá učitel, už ted je to dost pozdě. Tobě by navíc musel držet místo, vyplácet potom dovolenou atd. Prostě je to manažer, musí myslet i na školu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@mokkk Ano, to jsi vystihla krásně 
Vlastně jsi mou diskuzi shrnula jednou větou, díky 
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ahoj holky,pořád mě tak nějak mrzí, co se mi stalo, tak bych Vám ráda napsala a podělila se o svoji hořkou zkušenost.
Možná jste některá četly i moji diskuzi, kdy jsem řešila, jak v práci utajit těhotenství, protože je mi velmi nepříjemné, asi kvůli předešlým potratům, špatné prognóze na úspěšné těhotenství, že by o něm někdo věděl, zároveň mi v práci končí smlouva.
Jsem učitelka a na škole jsem dva roky. Asi dva měsíce zpět mi zástupkyně řekla, že už mi smlouvu prodlouží na dobu neurčitou. O dítě jsme se s manželem začali snažit v lednu, zjistila jsem, že mám nízké AMH a lékaři neviděli jako pravděpodobné, že by se poštěstilo přirozeně. Jedno dítě již mám. I tak jsem nečekala, že bych otěhotněla za tři měsíce, je mi 35 let. A stalo se.
Nastalo období stresu, zda bude těhotenství prosperovat. K tomu jsem řešila také to, jak jsem už psala, jak to udělat, abych nechodila nápadně často k lékaři a na propustkách nebyla samá gynekologie, hematologie, kde musím být po dobu těhotenství sledována, pak co s prenatálním screeningem… A řešila jsem to zbytečně.
Před dvěma týdny si mě zástupkyně zavolala do kanceláře. Nabídla mi tridnictvi a řekla, že nutně potřebuje, abych jej přijala. Že si to mám rozmyslet a další den jí přijít říct, že to beru.
Můj původní plán byl takový, že těhotenství zamlčím, doufala jsem, že k nabídce tridnictvi nedojde a ja oznámím těhotenství až v přípravném týdnu na konci srpna. Ale nastal tento zádrhel.
Doma jsem celý zbytek dne přemýšlela, bily se ve mně dvě varianty. Být férová a odmítnout tridnictvi s tím, že bude chtít vědět důvod. A já lhát neumím, prostě bych šla s pravdou ven. Druhá varianta - tridnictvi vezmu a udělám mega podraz. Udělají se úvazky podle plánu, ve kterém budu jako třídní zahrnuta.. a další a další plány, které v srpnu jako největší podrazák zhatím, hlavně že budu mít smlouvu v kapse?
Tušila jsem, že o práci přijdu… Přesto ale vyhrálo me svědomí. Po vyučování další den jsem šla za zástupkyní. Řekla jí, že nemůžu být příští rok třídní učitelka. A samozřejmě bez sdělení důvodu to neprošlo. Posadila si mě na židli a už se ptala. A já to řekla. Sakra holky! Dozvěděla se to dřív než má nejlepší kámoška, rodiče, syn… Dozvedela se to v době, kdy se o těhotenství ještě nemluví, byla jsem v 11. týdnu.. Vzala to v pohodě, řekla, že ředitel mi asi ale smlouvu chtít prodloužit nebude… Ale že bude přemýšlet. Pár dnů se v práci nic nedělo… A pak se na netu objevilo na stránkách pro školy, že naše škola hledá učitelku mé aprobace.
Mrzelo mě, že po slíbení smlouvy na dobu neurčitou, nabídce tridnictvi, po me férovosti jsem se můj konec dozvěděla takhle. Hrozné bylo i to, jak se mě neustále kolegyne vyptávaly, co má ten inzerát znamenat…jestli končím apod. A přišlo mi to dost sprosté. Zbavit se zaměstnankyně, s kterou byli spokojeni, počítali s ní natrvalo… A ani mi to nerict do očí.
Stále jsem však vyčkávala. A o dalších pár dnů později do kabinetu přišla administrativní pracovnice s papírem v ruce, který chtěla podepsat - oznámení od ředitele, že mi končí pracovní smlouva. Překvapení vystřídal šok. A to naprostý. Že mi to… Jaké bych jen použila slovo… Ten srab neřekl osobně. Tohle jsem si opravdu nezasloužila. Ještě potupně vše před kolegyní z kabinetu. Já trubka to v tom šoku i podepsala. Ten papír, co je k ničemu, protože přece každý blb ví, kdy mu končí smlouva a není třeba to podávat písemně. Takže jsem byla i naštvaná na sebe, že jsem tu paní s papírem neposlala pryč, ať si pan ředitel přijde sám…
Až jsem se vydýchala, šla jsem si do kanceláře zástupkyně pro klíče od odborné učebny… Vzala jsem si ten papír s sebou, že uvidím, jaká vznikne situace… A dopadlo to tak, že jsem před ní přidržela ten cár s tím, že jsem si myslela, že mi to řeknou alespoň osobně… Ona zůstala jako opařená, že netušila, že mi to ředitel sdělí takhle, že to se opravdu nedělá… A pak začala házet vinu na mě, kdy řekla, že jsem se měla za nimi přijít domluvit, jak to se mnou bude dál, a že jsem nepřišla.. a že mi smlouvu přece kvůli těhotenství prodloužit nemůžou. Dokonce z ní vypadlo, že bylo mojí povinností jim těhotenství oznámit… Tak co dodat…
Nevadí mi ztráta zaměstnání, protože mám možnost pracovat ve firmě manžela, navíc mě s tou prací svazovalo trauma z minulosti, tak se alespoň vyvážu… Ale vadí mi nelidské zacházení.
Původně jsem v návalu emocí chtěla za ředitelem jít… Naštěstí jsem to neudělala, je to neempatický člověk, veškeré emoce na nule, jak to u určitých typů lidí bývá… Takže jsem si nakonec ruce víc… nešpinila.
Zůstalo ve mně jen to, že mám nechuť pracovat dál s lidmi.
Jak byste se holky cítily vy, kdybyste se celé dva roky opravdu hodně snažily, nikdy neudělaly žádný preslap, byl na vás fakt spoleh.. a pak toto? Jsem blázen, že jsem těhotenství provalila? Mně je ale dobře, že žiju s čistým svědomím…
Děkuji za přečtení.
Nic strašného se ti nestalo - nechápu, proč z toho děláš takové drama 
Ředitel ti prostě jenom neoznámil ukončení pracovního poměru osobně – to se holt stává a nejen ve školství. Šéfové občas bývají svérázní pavouci, to už člověk musí tak nějak brát s nadhledem.
Nikdo na tebe neudělal žádný podraz, žádnou křivdu, prostě se jen dotkli tvé ješitnosti… o ničem jiném to není, že?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A teda moc tam nevidím ten dobrý skutek, že jsi jednala na rovinu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nejsem učitelka. Ale ty jsi plánovala jim oznámit odchod týden před začátkem školy, tedy i bez tridnictvi jim dost znepříjemnit začátek toku a vadí ti, ze ti vypoved neoznámil ředitel osobně?
Příspěvek upraven 10.06.22 v 19:14
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@Janli A to bylo předmětem tématu. Že mi to neřekl osobně.
A to je všechno? 
Buď šťastná, že jsi těhotná. Smiř se s tím, že někdo nemá potřebu vodit druhý za ručičku a buď v klidu. Mimochodem, ty jsi neudělala žádný dobrý skutek, ty jsi jen oznámila stav věci. Kdyby jsi o těhotenství pomlčela až do srpna, tak by to byl podraz z tvé strany.
- Citovat
- Upravit
Ahoj holky,
pořád mě tak nějak mrzí, co se mi stalo, tak bych Vám ráda napsala a podělila se o svoji hořkou zkušenost.
Možná jste některá četly i moji diskuzi, kdy jsem řešila, jak v práci utajit těhotenství, protože je mi velmi nepříjemné, asi kvůli předešlým potratům, špatné prognóze na úspěšné těhotenství, že by o něm někdo věděl, zároveň mi v práci končí smlouva.
Jsem učitelka a na škole jsem dva roky. Asi dva měsíce zpět mi zástupkyně řekla, že už mi smlouvu prodlouží na dobu neurčitou. O dítě jsme se s manželem začali snažit v lednu, zjistila jsem, že mám nízké AMH a lékaři neviděli jako pravděpodobné, že by se poštěstilo přirozeně. Jedno dítě již mám. I tak jsem nečekala, že bych otěhotněla za tři měsíce, je mi 35 let. A stalo se.
Nastalo období stresu, zda bude těhotenství prosperovat. K tomu jsem řešila také to, jak jsem už psala, jak to udělat, abych nechodila nápadně často k lékaři a na propustkách nebyla samá gynekologie, hematologie, kde musím být po dobu těhotenství sledována, pak co s prenatálním screeningem… A řešila jsem to zbytečně.
Před dvěma týdny si mě zástupkyně zavolala do kanceláře. Nabídla mi tridnictvi a řekla, že nutně potřebuje, abych jej přijala. Že si to mám rozmyslet a další den jí přijít říct, že to beru.
Můj původní plán byl takový, že těhotenství zamlčím, doufala jsem, že k nabídce tridnictvi nedojde a ja oznámím těhotenství až v přípravném týdnu na konci srpna. Ale nastal tento zádrhel.
Doma jsem celý zbytek dne přemýšlela, bily se ve mně dvě varianty. Být férová a odmítnout tridnictvi s tím, že bude chtít vědět důvod. A já lhát neumím, prostě bych šla s pravdou ven. Druhá varianta - tridnictvi vezmu a udělám mega podraz. Udělají se úvazky podle plánu, ve kterém budu jako třídní zahrnuta.. a další a další plány, které v srpnu jako největší podrazák zhatím, hlavně že budu mít smlouvu v kapse?
Tušila jsem, že o práci přijdu… Přesto ale vyhrálo me svědomí. Po vyučování další den jsem šla za zástupkyní. Řekla jí, že nemůžu být příští rok třídní učitelka. A samozřejmě bez sdělení důvodu to neprošlo. Posadila si mě na židli a už se ptala. A já to řekla. Sakra holky! Dozvěděla se to dřív než má nejlepší kámoška, rodiče, syn… Dozvedela se to v době, kdy se o těhotenství ještě nemluví, byla jsem v 11. týdnu.. Vzala to v pohodě, řekla, že ředitel mi asi ale smlouvu chtít prodloužit nebude… Ale že bude přemýšlet. Pár dnů se v práci nic nedělo… A pak se na netu objevilo na stránkách pro školy, že naše škola hledá učitelku mé aprobace.
Mrzelo mě, že po slíbení smlouvy na dobu neurčitou, nabídce tridnictvi, po me férovosti jsem se můj konec dozvěděla takhle. Hrozné bylo i to, jak se mě neustále kolegyne vyptávaly, co má ten inzerát znamenat…jestli končím apod. A přišlo mi to dost sprosté. Zbavit se zaměstnankyně, s kterou byli spokojeni, počítali s ní natrvalo… A ani mi to nerict do očí.
Stále jsem však vyčkávala. A o dalších pár dnů později do kabinetu přišla administrativní pracovnice s papírem v ruce, který chtěla podepsat - oznámení od ředitele, že mi končí pracovní smlouva. Překvapení vystřídal šok. A to naprostý. Že mi to… Jaké bych jen použila slovo… Ten srab neřekl osobně. Tohle jsem si opravdu nezasloužila. Ještě potupně vše před kolegyní z kabinetu. Já trubka to v tom šoku i podepsala. Ten papír, co je k ničemu, protože přece každý blb ví, kdy mu končí smlouva a není třeba to podávat písemně. Takže jsem byla i naštvaná na sebe, že jsem tu paní s papírem neposlala pryč, ať si pan ředitel přijde sám…
Až jsem se vydýchala, šla jsem si do kanceláře zástupkyně pro klíče od odborné učebny… Vzala jsem si ten papír s sebou, že uvidím, jaká vznikne situace… A dopadlo to tak, že jsem před ní přidržela ten cár s tím, že jsem si myslela, že mi to řeknou alespoň osobně… Ona zůstala jako opařená, že netušila, že mi to ředitel sdělí takhle, že to se opravdu nedělá… A pak začala házet vinu na mě, kdy řekla, že jsem se měla za nimi přijít domluvit, jak to se mnou bude dál, a že jsem nepřišla.. a že mi smlouvu přece kvůli těhotenství prodloužit nemůžou. Dokonce z ní vypadlo, že bylo mojí povinností jim těhotenství oznámit… Tak co dodat…
Nevadí mi ztráta zaměstnání, protože mám možnost pracovat ve firmě manžela, navíc mě s tou prací svazovalo trauma z minulosti, tak se alespoň vyvážu… Ale vadí mi nelidské zacházení.
Původně jsem v návalu emocí chtěla za ředitelem jít… Naštěstí jsem to neudělala, je to neempatický člověk, veškeré emoce na nule, jak to u určitých typů lidí bývá… Takže jsem si nakonec ruce víc… nešpinila.
Zůstalo ve mně jen to, že mám nechuť pracovat dál s lidmi.
Jak byste se holky cítily vy, kdybyste se celé dva roky opravdu hodně snažily, nikdy neudělaly žádný preslap, byl na vás fakt spoleh.. a pak toto? Jsem blázen, že jsem těhotenství provalila? Mně je ale dobře, že žiju s čistým svědomím…
Děkuji za přečtení.