Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Silverine247 píše:
A o co jde, o něco zásadního, nebo zvednute prkynko a ponožky pod stolem? Uved nějaký příklad, ať si uděláme obrázek.
To je taky fakt. Ono taky dost záleží na tom, co s ním řešíš.
Pokud s ním komunikovat nejde, ve smyslu, že se už dopředu bojíš mu cokoli říct, aby se neurazil, tak bych se rozešla.
S takovým chlapem to podle mě bude hrozně těžký, budeš akorát ve stresu, navíc pravděpodobně ty věci stejně moc nevyřešíte. Pro mě musí být vztah bezpečný místo, nesnesla bych X hodin přemýšlet, jak vůbec můžu formulovat větu, abychom se něčeho dobrali nebo aby se mi spoň dostalo odpovědi.
@Anonymní píše:Úplně normálně, říkej, co si myslíš. On si prostě zvyknout musí. Když ne, tak sbohem a šáteček. Nic jinýho se asi dělat nedá…
Zdravím. Poraďte mi, co dělat s chlapem, který se při sebemenší výtce, řečené mile a mírně, urazí. Já už fakt nevím. Dřív jsem se snažila vysvětlovat, mluvit, teď už na to kašlu, protože nereaguje nebo jak už jsem psala, urazí se a nemluví. A pak se to zas po čase nějak vstřebá, tak se zase bavíme, ale všechno se sčítá, není provětraný vzduch, nic ne neposune, nevyřeší… To je fakt děs. Hádat se neumím, jsem mírná, ale bublá a vře to ve mně… Poprosila bych hlavně holky s podobnou zkušeností. Díky
@Anonymní píše:
Ne že se bych mu něco podobného nesnažila říct, ale ani mně nenechal domluvit. Už jen když toto píšu, tak se ve mně všechno vaří.
Můj chlap tohle dělal na začátku vztahu. Také se hned při sebemenší výtce urazil. Také mi to zpočátku vadilo, ale pak jsem si na to zvykla a nijak nereagovala. On pak po čase začal zase normálně komunikovat, jakoby se nic nestalo. A pak, když časem viděl, že na nějaké jeho urážení a nemluvení neberu ohledy, tak s tím přestal. Teď to již vůbec nedělá.
A ty jsi jeho matka, že mu potřebuješ sdělovat výtky? Komunikovat svoje potřeby a přání a emoce, jistě. Ale výtky? Nerozumím. ![]()
@Anonymní píše:
Právěže já už poslední dobou mlčím a hledím si svého. Z jeho strany žádná reakce. Asi ho to dusno baví.
Dusno baví málokoho. Spíš si myslím, že je mu to jedno, chce mít svůj klid. Záleží mu na tobě?
@Sedmnactnulajedna píše:
A ty jsi jeho matka, že mu potřebuješ sdělovat výtky? Komunikovat svoje potřeby a přání a emoce, jistě. Ale výtky? Nerozumím.
Nejspíš tak říká věcem, které se jí nelíbí. Např. že chlap nechává smradlavé ponožky uprostřed kuchyně.
S tím se prostě musí smířit, že občas v životě přijde kritika. Jestli teda mu nekritizuješ zrovna věci, který ovlivnit nemůže. Zase známe prostě jen jeden pohled na věc a je těžký radit. Takže asi s kritikou opatrně, ale zase úplně ji vypustit nejspíš nelze. Nechala bych ho, at´ se s ní popere a chovala se dál přirozeně a dělala a říkala dál, to co vždycky ![]()
A co takhle předvést pořádné tóčo? Zařvat jak tygr? Občas neškodí léčba šokem. Dusit v sobě nespokojenost přináší pouze zdravotní problémy.
Co s takovým chlapem? Postavit ho i s jeho věcmi ke kontejnerům. Obvykle si trochu použitelné věci někdo vezme ještě ten den ![]()
Já bych na to neměla nervy. Umím být ve vztahu poměrně dost tolerantní a umím sdělit, co se mi nelíbí. Zároveň ale taky úplně normálně přijmu, když mě někdo vytkne, co se mu nelíbí na mém chování. To samé vyžaduju od partnera. Protože pokud se někdo urazí jako primadona kvůli každému prdu a odmítá komunikovat jako normální dospělá osoba, tak neexistuje šance vyřešit daný problém. A pak se to sčítá, nálada jde postupně dolů, objeví se rezignace, všudypřítomná nespokojenost (i ve chvíli, kdy je vše ok a vlastně se nic neděje) a pak nakonec stejně dojde k rozpadu. Anebo k tomu, že ten, kdo to vzdal (to budete v tomto případě vy), bude úplně udolán. Já bych si ty měsíce a roky latentního pekla odpustila…
Teď je otázka spíš taková, co jste myslela, že se stane, když jste si začala s někým, kdo se takto chová. Tyhle urážlivky se neumí ovládat v tom svém urážení, takže to musel dělat už od počátku. Divím se, že vás to neodradilo. To je taková antikoncepce zadarmo ![]()
@Uslava píše:
Napsat mu to?
To už mně taky napadlo. já bych to v klidu napsala, on by si to v klidu přečetl. A nemusel by hned reagovat. Ale… zrovna jsem ve stavu, kdy je mi to už asi jedno. Zas na druhou stranu, za zkoušku to stojí, víc podělat už se to nemůže.
@divine woman píše:
A co takhle předvést pořádné tóčo? Zařvat jak tygr? Občas neškodí léčba šokem. Dusit v sobě nespokojenost přináší pouze zdravotní problémy.
To já neumím, protiví se mi to. Co s chlapem, když neslyší na normální povídání, ale musí se na něj řvát…
@Sedmnactnulajedna píše:Á - typická uživatelka emimina je tu
A ty jsi jeho matka, že mu potřebuješ sdělovat výtky? Komunikovat svoje potřeby a přání a emoce, jistě. Ale výtky? Nerozumím.
@Anonymní píše:
Není. Jenže se pořád opakují, když se nic nemění. Ale víš co, poslední dobou už na to kašlu a mlčím.
To vytykani vypada, ze s k nemu chovas jako matka a to mu asi vadi.
Nemuzete spolu mluvit, aniz by doslo k vytkam?