Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak najít sílu odejít od manžela?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.7.11 21:17
Já jsem zrovna ta pravá, která by tu měla rozdávat rady.
Tak spíš - lepší to nebude. Je mu „dost“ (ve vší úctě), čím dál tím hůř se mu bude chtít někomu přizpůsobovat. Můžu se mýlit, a ráda bych. Ale jestli se bez problémů pustí i do matinky, máš jasný nástřel toho, jakou úctu bude asi chovat k tobě. Zvláště, kdyby to miminko měla, potřebovala naopak jeho péči, pomoc, a on si prosazoval nároky na svou ososbu. A ty jsi relativně mladinká na to, aby sis ještě někoho našla. Někoho, kdo ti tu úctu prokáže.
Nemáte děti. Chápu, že odchod bude těžký, ale věř, mít děti, tak to může být i nemožné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.11 21:21
Já takhle hledala sílu odejít, no spíš se rozvést, před už 7 lety. Měla jsem už jedno dítě, ale láska tam nebyla už dávno. Spíš jsem si nedokázala představit, jak vše utáhnu sama, s dítětem. Ale krok jsem udělala, situaci musela zvládnout, práci jsem měla, bylo to těžké období, přítele si našla, a ted jsem štastná, páč bych se hrozně zahrabala. Takže, pokud něco chceš, jdi za tím. Okolí ti pomůže, rodina, přátele, čas uběhne, věci se změní a uvidíš, že život jde dál a vyvine se vždy nějak. Láska buď pomine,nebo si naopak druhá polovička uvědomí chyby a přijde sám. No, každopádně, tchyně nedělá dobrotu ani tobě, ani jemu, z toho vznikají byť banální konflikty. Dokud nemáte děti, prchej, takhle se dlouho žít nedá, docela se divím, že jsi tak mladičká šla do takového vztahu i s tchýní. Hodně zdaru a buď silná!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.7.11 21:36
Holky děkuji 
V tom že se to změní tomu už nevěřím já už manželovi jasně říkala jak to je a že buď se oba změníme nebo to dál nepůjde ani já nejsem bezchybná. Taky jsem občas protivná 
Ale ono to dovršilo ňák za poslední měsíc jak jsme se stěhovali neměl problém svojí mámu poslat do pr.. nazívat jí krávou né že bych se jí chtěla moc zastávat ale byla v tom neprávem a já se jí blbec zastala a schytala jsem to od obou. Protože chudášek malinkej měl starosti se stěhováním tak na nás mohl řvát… Pak u stěhování bylo spousta věcí to by mi snad ani nestačili tři stránky. Ale dovršilo to na manželovi narozeniny jsme se mu dělala s oslavou(se kterou mi pomáhala kamarádka co je těhu a má 2 děti) A dort jsme dělali do 4 do rána a do toho mi zavolal manžel že prostě na tu oslavu nepřijde..Nakonec přišel ale stejně asi v tý době nastal ten největší zlom kdy jsem si v sobě řekla dost… Byli i horší časy ty jsou sice za náma já ho pořád miluju děsně moc 
Ale vím že by to nemělo budoucnost teď jen najít tu sílu a jít 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.7.11 22:03
Ahoj, tak já taky radši anonymní, tak se omlouvám.
Situaci ti nezávidím a tak trochu jsem byla ve stejné, přítel o 15 let starší. On teda není sprostý, nikdy by mně nebo matce neřekl, že jsme krávy, ale dává to najevo jinak. Byla jsem do něj strašně dlouho zamilovaná a vše snášela. Jsme spolu 10 let, máme 2 malé děti, postavili jsme dům (bez tchýně naštěstí) a najednou mně došlo, že ta láska z mé strany hodně ovadla. A to byl okamžik, kdy jsem začala volně dýchat, přestala si nechat srát na hlavu, nebála jsem se něco říct, že bude naštvaný… prostě naprostá pohoda. Jako ráda ho mám, ale život bez něj si dokážu představit. Ale neplánuju to, je mně teď dobře, on se kupodivu změnil, pochopil, že se něco změnilo, takže u nás vše funguje. Sice žádná romantika… ale tak třeba v příštím životě 
Nevím, co bych ti konkrétně poradila, ale rohodně ti přeju štěstí, ať už to dopadne jakkoliv
- Citovat
- Upravit
29.7.11 22:14
Taky jsem to řešila a nakonec odešla z bezdětného manželství. Rodina mě podržela a protože jsme neměli děti tak to šlo i dost rychle. Teda po právní stránce ne, rozvod dohodou trval na Praze 5 celý rok 
. Tak hodně síly, ať se rozhodneš jakkoliv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.7.11 11:38
Anonymní píše:
Ahoj, tak já taky radši anonymní, tak se omlouvám.
Situaci ti nezávidím a tak trochu jsem byla ve stejné, přítel o 15 let starší. On teda není sprostý, nikdy by mně nebo matce neřekl, že jsme krávy, ale dává to najevo jinak. Byla jsem do něj strašně dlouho zamilovaná a vše snášela. Jsme spolu 10 let, máme 2 malé děti, postavili jsme dům (bez tchýně naštěstí) a najednou mně došlo, že ta láska z mé strany hodně ovadla. A to byl okamžik, kdy jsem začala volně dýchat, přestala si nechat srát na hlavu, nebála jsem se něco říct, že bude naštvaný… prostě naprostá pohoda. Jako ráda ho mám, ale život bez něj si dokážu představit. Ale neplánuju to, je mně teď dobře, on se kupodivu změnil, pochopil, že se něco změnilo, takže u nás vše funguje. Sice žádná romantika… ale tak třeba v příštím životě
Tak jsem si četla příběhy ostatních a ten tvůj je snad současný obrázek mého života. Jediný rozdíl je, že mám manžela a zatím jen 1 dítě. Ale pocitově jsem na tom stejně.
M.
- Citovat
- Upravit
30.7.11 13:29
Ahoj, já neodešla od manžela, ale od přítele. Chodili jsme spolu 6 let, z toho 2 roky jsme spolu bydleli. Neuměl vycházet s penězi, myslím, že se tomu říká finanční negramotnost a pak začal i lhát (o penězích). Vždycky sliboval, že je to naposledy a já hloupá věřila. Pak se to ve mě zlomilo a uvědomila jsem si, že takhle žít nechci. Odešla jsem i přesto, že jsem ho milovala. Nebylo to lehké, ale bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Sice mi pak hrozně dlouho trvalo, než jsem byla schopná si s někým začít a vlastně víc než 3 roky jsem vážně s nikým nechodila. Ale stálo to za to, počkat si na toho pravého 
. Přeju ti ať uděláš to, co je pro tebe nejlepší 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.7.11 13:45
Anonymní píše:Anonymní píše:Tak jsem si četla příběhy ostatních a ten tvůj je snad současný obrázek mého života. Jediný rozdíl je, že mám manžela a zatím jen 1 dítě. Ale pocitově jsem na tom stejně.
Ahoj, tak já taky radši anonymní, tak se omlouvám.
Situaci ti nezávidím a tak trochu jsem byla ve stejné, přítel o 15 let starší. On teda není sprostý, nikdy by mně nebo matce neřekl, že jsme krávy, ale dává to najevo jinak. Byla jsem do něj strašně dlouho zamilovaná a vše snášela. Jsme spolu 10 let, máme 2 malé děti, postavili jsme dům (bez tchýně naštěstí) a najednou mně došlo, že ta láska z mé strany hodně ovadla. A to byl okamžik, kdy jsem začala volně dýchat, přestala si nechat srát na hlavu, nebála jsem se něco říct, že bude naštvaný… prostě naprostá pohoda. Jako ráda ho mám, ale život bez něj si dokážu představit. Ale neplánuju to, je mně teď dobře, on se kupodivu změnil, pochopil, že se něco změnilo, takže u nás vše funguje. Sice žádná romantika… ale tak třeba v příštím životě
M.
Tak určitě je nás hodně, málokde je to ideální. Ale ono se těžko něco radí, protože ti chlapi jsou různí. Ten můj, ač se choval jako pako, tak mě má rád, jen prostě zkoušel, co si může dovolit. Taky se situace uklidnila i tím, že jsem přestala být hysterická, že už mě nemá rád, přestala jsem brečívat do polštáře a prudit ho neustálýma hovorama o ničem, celkově se ten vzduch pročistil, jak jesm přestala být tak zamilovaná. Taky furt nemyslím kde je a s kým, ne že by mi to bylo úplně jedno, ale trochu jedno mi to je 
Takže ty už jsi taky ve fázi, kdy tě to přešlo a je to lepší?
Jinak já jsem taky M. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.7.11 14:48
Anonymní píše:Anonymní píše:Tak určitě je nás hodně, málokde je to ideální. Ale ono se těžko něco radí, protože ti chlapi jsou různí. Ten můj, ač se choval jako pako, tak mě má rád, jen prostě zkoušel, co si může dovolit. Taky se situace uklidnila i tím, že jsem přestala být hysterická, že už mě nemá rád, přestala jsem brečívat do polštáře a prudit ho neustálýma hovorama o ničem, celkově se ten vzduch pročistil, jak jesm přestala být tak zamilovaná. Taky furt nemyslím kde je a s kým, ne že by mi to bylo úplně jedno, ale trochu jedno mi to jeAnonymní píše:Tak jsem si četla příběhy ostatních a ten tvůj je snad současný obrázek mého života. Jediný rozdíl je, že mám manžela a zatím jen 1 dítě. Ale pocitově jsem na tom stejně.
Ahoj, tak já taky radši anonymní, tak se omlouvám.
Situaci ti nezávidím a tak trochu jsem byla ve stejné, přítel o 15 let starší. On teda není sprostý, nikdy by mně nebo matce neřekl, že jsme krávy, ale dává to najevo jinak. Byla jsem do něj strašně dlouho zamilovaná a vše snášela. Jsme spolu 10 let, máme 2 malé děti, postavili jsme dům (bez tchýně naštěstí) a najednou mně došlo, že ta láska z mé strany hodně ovadla. A to byl okamžik, kdy jsem začala volně dýchat, přestala si nechat srát na hlavu, nebála jsem se něco říct, že bude naštvaný… prostě naprostá pohoda. Jako ráda ho mám, ale život bez něj si dokážu představit. Ale neplánuju to, je mně teď dobře, on se kupodivu změnil, pochopil, že se něco změnilo, takže u nás vše funguje. Sice žádná romantika… ale tak třeba v příštím životě
M.
Jinak já jsem taky M.
já jsem teď ve stádiu kdy se rozhoduju, jestli s ním chci nebo nechci zůstat… do porodu to všechno bylo fajn, těšili jsme se na miminko, prostě totální euforie ještě asi měsíc po porodu 
pak začly problémy s kojením a on mě nepodržel, nestál při mě, ale prudil stejně jako jeho máma a sestra, že musím to a to, že to dělám špatně, tam se to pokazilo a od té doby se to táhne už skoro rok 
spadly mi ty růžové brýle a najednou jsem začala vidět věci, který jsem do tý doby přecházela jako malichernosti, ale pravděpodobně to byly ty samý věci kvůli kterým krachlo i jeho první manželství… prostě on chodí do práce, je ten živitel a tudíž může víc než já, která defacto nevydělává… i když 1/3 výbavičky jsem zaplatila z mého přivýdělku na ŽL 
je toho hodně co mi na něm vadí a některý věci i víc, ale při pokusu o vyřikání si toho co nám na nás vadí, to vždycky skončí tak, že já nedělám tohle a tamto nebo to dělám blbě, že on chodí do práce a z práce chodí unavený… přitom jeho práce spočívá v tom, že někam přijede, tam cca 3-4 hodiny školí a pak jede domů… někdy mu cesta tam zabere i 3 hodiny, ale to je tak 2× za měsíc, jinak jezdí do 100 km od bydliště… je toho prostě hodně a vždycky to skončí u výčitek, že já jsem doma a tudíž mám čas starat se o všechno, myslet i na to, kam si položil klíče od auta nebo navigaci, atd… ale mě to už přestává bavit, jsem z toho otrávená, unavená z toho jak jsem furt doma se synem (začal teď chodit) a když pak chci vypadnout do posilovny nebo ke kadeřnici, tak místo aby mi popřál ať si to užiju, tak se jen zeptá v kolik přijdu a ať tam nejsem dlouho a přijdu brzy
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.7.11 14:58
Hm, to je blbý, no, to zas v tomto já problém až tak nemám. Přítel je si plně vědom toho, co péče o děti a domácnost obnáší, on bývá někdy dopo doma (home office), někdy vlastně i celý den a vidí, co to je za texas je zabavit a ještě u toho vařit a uklízet. Ale s prachama taky dělá problémy, ještě nedávno se pořád ptal, jestli nepotřebuju peníze (nutno podotknout, že velké nákupy dělá on, takže já moc neutratím), ale poslední dobou obrátil a začal kafrat, za co utrácím 7 litrů měsíčně, což se mi nelíbí, mám taky svoje výdaje a z většiny děti šatím a obstarávám dárky. On spíš ve mně navozoval pocit, že jsem nula a nic jsem nedokázala (vybodla jsem se na VŠ kvůli dětem a už to asi nedodělám) a to mě zadupávalo do země, sebevědomí šlo k šípku, jen jsem doma pofňukávala a nic nebylo dobře 
Ale to je naštěstí pryč a zase jsem ok a je mi skvěle (když opominu, že jsem doma zahrabaná s dětma, do práce se fakt těším), finančně nestrádáme, nehádáme se, rozumíme si, jezdíme konečně jakž takž po výletech, takže pohoda. Jo a mám děti 1,5 holku a 3letého klula.
M.
- Citovat
- Upravit
17.3.12 16:21
Anonymní píše:
Přeju hezký večer a předem se omlouvám za anonymBudeme teď s manželem tři roky a z toho dva a půl roku manželé byla to velká láska a brali jsme se strašně rychle. Děti naštěstí nemáme.Čekali jsme,ale nevyšlo to,ale teď k tématu omlouvám se že přeskakuju…
Bydlíme s manželem a s jeho maminkou neshody s tchýní byli hned od začátku myslela jsem že se nad tím přenesu a časem se to vyřeší nic méně se to nevyřešilo.. Ale to není hlavní problém poslední dobou se hodně s manželem hádáme a i kamarádky i kolegyně mi říkají ať od něj odejdu. Moje rodina to ani nekomentuje… Teď jsme se všichni stěhovali a já si malovala růžově jak to bude lepší je to i větší byt tak si tu nelezeme přes hlavy s tchýní.. Ale ono je to tu ještě horší manžel řve opravdu kvůli všemu i kvůli kravině př: Dal si někam klíčky od kola a v 7 ráno hulákal na celej byt po mě i po jeho máměA já už z toho jak křičí nemůžu kdyby aspoň oprávněně ale takhle a to je ještě to nejmenší co se stalo je pravda že na mě nikdy nešáhl… Ale já už dál nemůžu a chtěla bych od něj odejít.. Jinak mě je 21 a jemu 37. A otázka je hlavně na ty co odešli jak se s tím vyrovnali?? Já už jednou cca před rokem odešla ale vrátila jsem se a teď bych potřebovala najít sílu odejít definitvně i když to hodně bolí…Miluju ho,ale dál už nemůžu
Aha je Ti 21… hele přečti si to po sobě ještě jednou a představ si, že takhle nespokojená napnutá bez energie žiješ dalších deset dvacet let … líbí se Ti ta představa?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.12 20:34
Anonymní píše:
Přeju hezký večer a předem se omlouvám za anonymBudeme teď s manželem tři roky a z toho dva a půl roku manželé byla to velká láska a brali jsme se strašně rychle. Děti naštěstí nemáme.Čekali jsme,ale nevyšlo to,ale teď k tématu omlouvám se že přeskakuju…
Bydlíme s manželem a s jeho maminkou neshody s tchýní byli hned od začátku myslela jsem že se nad tím přenesu a časem se to vyřeší nic méně se to nevyřešilo.. Ale to není hlavní problém poslední dobou se hodně s manželem hádáme a i kamarádky i kolegyně mi říkají ať od něj odejdu. Moje rodina to ani nekomentuje… Teď jsme se všichni stěhovali a já si malovala růžově jak to bude lepší je to i větší byt tak si tu nelezeme přes hlavy s tchýní.. Ale ono je to tu ještě horší manžel řve opravdu kvůli všemu i kvůli kravině př: Dal si někam klíčky od kola a v 7 ráno hulákal na celej byt po mě i po jeho mámě
Myslím si, že to není ani o síle odejít, ale o zvyku. Prostě jsi zvyklá na jednoho člověka a najednou změna. Lidé se tohoto kroku dost bojí.
A když nemáte děti, tak je to brnkačka. Spíše bych se zamýšlela nad lepšími zítřiky (žádné řvaní od chlapa, atd), prostě klídek v životě.
A on je ve věku, kdy by si měl uvědomit, jak se chovat k ženám. Jsi mladá na to, abyses zakopala s takovým chlapem. Brala bych to takto "krásná léta předemnou a hnusné za mnou (tím hnusným myslín Tvé nynější manželství, které tedy pozitivem fakt nezáří podle toho, co píšeš).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
tadabara
26.3.12 10:28
Nechci prijít o dítě
Dobrý den dámy,mám takový problém.S přítelem jsme spolu přes 4roky,máme spolu 1,5roční dcerku.Snažím se áš vztah ukončit již delší dobu,ale bezvýsledně,protože mi vžd vyhrožuje tím že mi dceru veme.Možná se vám to zdá jako otřepané ,ale kámen úrazu je ten,že on má trvalé bydliště na vesnici u svých rodičů ve velkém domku se zahradou.Což je vynikající zázemí pro sociálku.Já mám trvalé bydliště na úřadě,takže vlastně nemám ani kam jít a navíc je problém i stím jak bych to sama s malou zvládla-nájem,práci-dítě.Přišla jsem i o svou mámu kvůli němu jelikož se s nikým nesnese a všechny osoby mě blízké rozeštval už před roky.Zkouším ted podnikat abych se dostala do peněz.On je na úřadu práce a teď čeká na komisi kvůli důchodu,tak se mi to zdá jako dobrá příležitosst.Ale on mi tu na penzionu vaří jelikož je kuchař a bojím se že by dělal naschvály a podnikání by mi dost komplikoval.Jde mi o to jestli máte některá podobnou zkušenost a podařilo se vám od takového chlapa odejít.Má mě docela dobře v šachu přes malou a mě nezbývá než hrátnže je vše OK ale už mi to přerůstá přes hlavu nemohu ho ani cítit je mi z něj zle.Je mi odporné jeho chování.Dokonce se sním stydím i někam jít už poslouchám ze všech stran že je to psychopat ať od něj odejdu.......nevím si vůbec rady jaký krok mám udělat především jde o mou dceru
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Přeju hezký večer a předem se omlouvám za anonym
Budeme teď s manželem tři roky a z toho dva a půl roku manželé byla to velká láska a brali jsme se strašně rychle. Děti naštěstí nemáme.Čekali jsme,ale nevyšlo to,ale teď k tématu omlouvám se že přeskakuju…
Bydlíme s manželem a s jeho maminkou neshody s tchýní byli hned od začátku myslela jsem že se nad tím přenesu a časem se to vyřeší nic méně se to nevyřešilo.. Ale to není hlavní problém poslední dobou se hodně s manželem hádáme a i kamarádky i kolegyně mi říkají ať od něj odejdu. Moje rodina to ani nekomentuje… Teď jsme se všichni stěhovali a já si malovala růžově jak to bude lepší je to i větší byt tak si tu nelezeme přes hlavy s tchýní.. Ale ono je to tu ještě horší manžel řve opravdu kvůli všemu i kvůli kravině př: Dal si někam klíčky od kola a v 7 ráno hulákal na celej byt po mě i po jeho mámě
A já už z toho jak křičí nemůžu kdyby aspoň oprávněně ale takhle a to je ještě to nejmenší co se stalo je pravda že na mě nikdy nešáhl… Ale já už dál nemůžu a chtěla bych od něj odejít.. Jinak mě je 21 a jemu 37. A otázka je hlavně na ty co odešli jak se s tím vyrovnali?? Já už jednou cca před rokem odešla ale vrátila jsem se a teď bych potřebovala najít sílu odejít definitvně i když to hodně bolí…Miluju ho,ale dál už nemůžu 