Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Odkdy vám začalo dítko kousat? máme 14 měsíců, nahoře 4 zuby, dole 3 zuby. Od 4 měsíce je na mixovaných příkrmech. Nevím, jestli je to jen jeho vyčůranost, ale když mu dám kousek něčeho, dělá, že se dáví. Ale jakmile mu nakrájím třeba toustový chléb s máslem a šunkou, dávám mu malé pidi kousky do ruky, tak si to strčí di pusiny a normálně to spolkne. Ale zkoušela jsem dát do ruky třeba kukuř. křupku, rohlík nebo piškot a narval si to celé do pusy a dávil se. Nedávno jsem zkoušela dát i kousek dětské kinder čokoládky a když jsem mu dala ten malý čtvereček, dávil se taky. Tak nevím, jak na něj. Zkoušet mixovat čím dál víc ledabyle? nebo nemixovat, ale krájet? Co když mu to zas uvízne v krku a bude se dávit? jsem na toto asi hysterka, ale mám fakt děsný strach, že se mi něčím udusí. Na druhou stranu - cokoliv kde potká, to strčí do pusy, takže hlídat každý drobek všude, aby se mě tím nezadávil.
Asi bych začala méně mixovat, nechala bych malé kousky a ukazovala mu, jak koušu, aby to napodobil. Děti se hodně učí napodobováním.
Naše kousala hodně brzo, v roce si už úplně normálně brala vařenou zeleninu z mističky rukou a krásně jí jedla, chleba taky kousala.. nepamatuju si přesně kdy začala pěkně kousat, ale možná tak v 10 měsících.
14 měsíců? Prostě přestaň mixovat. Ze začátku bych jen rozmačkala, ale ať si co nejvíc zvyká na větší kousky.
Nabízet dál jídlo do ruky (rohlík, piškoty, dětské sušenky) apod, vždy jen přiměřený kousek, pro případ, že to narve do pisy zas celé, naučí se to.. A kdejaký drobek co najde bez potíží spolkne, neboj. Synovi jsem mixovala víc jak do 1,5 roka, měl 4 zuby, s kousky mi jídlo nechtěl a pak měl ty kousky v plíně evidentně nestrávené. Řekla jsem si, že je pro mně důležitější, aby jídlo snědl a dobře strávil, než jestli jí kousky jak požadují tabulky. Pak dorostly nějaké další zoubky a přišlo to tak nějak samo bez problémů.. Neřešila bych to, přijde to samo. (PS: koukni se na složení kinder čokolády
)
Taky bych nemixovala - pořádně povařit a rozmačkat vidličkou… našemu prckoj je 8 měsíců a už takový měsíc jenom mačkám vidličkou a takovou kukuřičnou tyčku (tu velkou)kouše úplně nádherně (máme 7 zubů)
a zkus pomačkat banán - ten krásně sklouzne do krku (ten nám doporučila DR, že se na něm naučí kousat) a nebo naškrábat banán na lžičku s trochu většíma kouskama ![]()
14 měsíců a neumí jíst rohlík, křupky apod? Nezaspala jsi trochu dost dobu? KOusání není o zubech, děti umí rozmělnit i bez nich, ale je potřeba trenink.
Jak píší holky, nemixuj proboha, už by měl umět pomalu i jíst lžící, dávej co největší prostor k tomu, aby měl potřebu žmoulat, žvýkat a ne jen polykat.
Co synkovi narostly zoubky, přestala jsem mixovat. Jenom mu to pomačkám a někdy i to ne. Pokud je jídlo hodně doměkka tak to jen pořádně zamíchám a nechám to tak. Ale syn si kousání hodně procvičuje sušenkama, to pokaždé pozoruju jak si ukousne a pěkně kouše. Nebo miluje čerstvou okurku. Je nám taky skoro 14 měsíců.
Zkoušela jsem od prvního zubu dávat cokoliv na kousání do ruky-kukuř. křupku, piškot, dětskou sušenku, kůrku od chleba apod., ale vždy to narval do pusy po kusech a dávil se. Když jsem zkusila ledabyle rozmixovat nebo jen rozmačkat, navalovalo se mu a dávil se. Ted, když chci, aby snědl aspon něco, tak prostě musím pomixovat. Nespolkne mi ani čerstvý nastrouhaný jablka. Musí být povařený. Banán škrabeme lžičkou a i kousíčky dáváme, to dá.
Moje malá se naučila taky kousat později, ale uměla hezky věci zpracovat dásněmi nebo čím
Prostě měla jeden zub a i tak to nějak rozkouskovala. Dávala jsem jí kousky už určitě před 1. rokem, a le malé. Ale řekla bych, že kousat sama o sobě se naučila taky později, možná až po 14. měsíci, kdy má více zubů. Já bych se tím tolik nestresovala. Kdybych se měla stresovat takovými věcmi…moje kamarádky třeba všechny tvrdí, že jejich děti už dávno chtěly samy jíst lžičkou. Moje ne, a co mám dělat, mám ji tu ruku a lžičku držet násilím, když zatím nejeví zájem? Prostě se raději nechá krmit. Rohlík, a takové věci jí sama, pije sama, ale prostě to jídlo lžičkou sama nechce. A nepůjdu se kvůli tomu zabít, prostě si myslím, že k tomu dozraje. Zato moje malá mluví lépe než leckteré 3leté dítě, prostě každé dítě je jiné, a nejhorší co může člověk dělat, je poslouchat kamarádky a srovnávat. To už jsme se naučila, že je pikačovina.
A ještě dodám, že venku už se fakt vyhýbám skoro všem matkám, šla jsme do práce, a je mi lépe, protože už fakt nemůžu poslouchat furt otázky typu : Už sedí? Už leze? Už chodí? Už chodí na nočník? Už jí sama? Normálně by mi z toho muselo hrábnout. A nejlepší věta je : To moje malá, malý…už dávno…jak je mi dobře mezi chlapama v práci fakt.
A úplně nejlepší je, když pak ty kamarádky zapomínají na to, co komu řekly, a na dalším setkání to řekly jinak. Takže jednou jsem se dověděla, že dítě už dávno na nočník chodilo v 14 měsících, a na další návštěvě až v 18 měsících
Já furt něpochopila, o co jde, proč někdo musí furt s dětma soupeřit a soutěžit.
@sad 1 Tak to naprosto souhlasím. Člověka to pak akorát stresuje.
Tomu rozumím. U nás je takové dětské centrum, školička, kam chodí děti s maminkama od 6 měsíců do dvou let. Byla jsem tam třikrát a už tam nejdu. Z důvodu, že na mě civěly jak na debila, když malej lezl jen po čtyřech, protože ještě neumí chodit, nebo že jsem jedné mamince zakázala dát mu do ruky rohlík a banán, protože on to prostě neumí ukousnout po kousku a rozkousat to. nemám ráda srovnávání. Spíš jsem chtěla jen vědět, jak malého na to vše naučit - chodit jinak, než kolem nábytku po špičkách, rozkousat kousek v pusy, nekousat maminku do ruky, nohy, zad, netahat tatínka za vlasy apod.:-) A s čím ještě bojujeme, tak je noční uspávání. tatínek si ho naučil usínat na dece na zemi vedle sebe a když jsem chtěla přejít na usínání sám v postýlce, neuspěla jsem. Prostě si v postýlce stoupne, začne lomcovat se šprušlama a hysterický řev nebo smích. A stokrát ho můžu položit a stokrát si stoupne a neusne ![]()
@maminkas tady je to hodně o důslednosti. Jak s tím uspáváním, tak s tím samotným zákazem věcí, které prostě nechcete, aby dělalo dítě. Je potřeba důrazně opakovat NE. Já dneska mohu ležet ráno v posteli a moje 17 měsíční dcera si sama chvíli hraje v obýváku, přestože mám na stole hrnky, ovladače, notebook, televizní stolek je plný elektroniky, a ani se toho už nedotne. Ale musela jsem ji to naučit, nic nejde samo. Opakování matka moudrosti
A důslednost ![]()
Tak notebook je u nás něco jako magnet na moje dítě. A akvárium s chuděrou rybičkou to samo
. Stokrát denně říkám NE, ale na tyhle dvě věci to zatím moc nezabírá. Jinak poslechne, i když se někdy pěkně vzteká.
Co se týče spaní, tak musím zaklepat, u nás to je bez problémů. Měl jednou takový období, kdy v postýlce nechtěl být, ale rychle to přešlo. Jinak ho dávám do postýlky až když je hodně unavený.
S tím spaním taky. U nás bez problému. Ale učili jsme a zvykali malou spát v postýlce odmala. Těžko můžeme chtít po dítěti, které bylo zvyklé na usínání na dece s tatínkme, aby pak spalo samo v postýlce. Bohužel bez pláče se to odnaučení obejde asi těžko. JInak, já se držím hesla, nešít si na sebe boudy, a neubližovat tím malé. Čili to, co vím, že v budoucnu nehcci dělat a vadí mi, na to ji prostě neučím. Čili vím, že chci, aby spala v postýlce, tak ji prostě do postele normálně neberu. Chci, aby jak bude starší chodila po svých, a nevyřvávala, tak ji prostě nenosím, atp.