Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mam 14m syna a nemam sebemensi iluze, ze by za 4 mesice umel jist sam nebo chodil na nocnik. popravde nocnik ani nehodlam zkouset. taky neji nic doma uvareneho, obcas neji vubec nic, dela sceny kvuli kocarku, kvuli jidelni zidlicky, kdyz se ma oblikat, kdyz ma jit zvenku domu atd atd.
ze bych byla spatna matka me nenapadlo ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebovala bych poradit, nevím už jak dál…
Mám 18 měsíčního syna, kterého mám moc ráda, ale příjde mi, že všechno ve výchově dělám špatně…máma se strašně diví, že ještě nechodí na nočník a neumí sám jíst lžičkou…Příjde mi, že ani nevim, jak postupovat, když něco provede, když zvýším hlas, nebo už mu občas dám na zadeček, tak se mi směje…:-(Poslední dobou mám i docela velké deprese, začla jsem chodit do práce a kamarádky, které jsme tu měli na procházky, tak najednou daly od nás ruce pryč…a mě to se synem celé dny nebaví být o samotě..příjde mi, že všechno dělám špatně a že bude kvůli mě zanedbaný a nešťastný..:-(
Hlavu vzhůru
Všechno přijde samo. Můžeš si přečíst hafo knih o výchově dětí, batolat o tom jak správně krmit atd… ale stejně to budeš dělat podle sebe. Protože tak to bude správně. Až se ti bude chtít začneš ho učit na nočník a basta. Zkus se povznést na řeči maminky
bude líp věř mi. Znám lepší a horší dny. Nálada jako na houpačce. jsi skvělá.
vím to.
Dej mu do misky jídlo a lžíci do ruky a krm ho druhou lžící - nech ho dělat co chce, když se ti bude snažit vzít lžíci kterou ho krmíš tak mu jí dej a vezmi si tu jeho lžíci kterou předtím pustil, krm ho a ať bude dělat cokoliv neřeš to - sice pak je dítě celé zaprasené, ty taky a i celá místnost ve které se toto odehrává ale časem se naučí jíst normálně lžící sám.
Na nočník ho dávej celý den po dvaceti minutách vždy tak na dvě minuty a říkej mu ať čůrá. Když nic neudělá tak dělej jakože nic ale jakmile se podaří tak ho pochval spolu se pokochejte jeho výtvorem a za dvacet minut to zkuste zase. Časem se naučí.
Když něco provede tak se zamračit a říct důrazně: Tohle se nedělá a pak uklidit spoušť. Pokud se směje tak se stále mračit a nedívat se na něj. Děti když jsou uražené nebo naštvané tak taky uhýbají pohledem. Na zadeček bych ještě nedávala, na to mi přijde malý - když už tak jednou plesknout přes ruku.
Choďte na hřiště, porozhlédni se po kroužcích a mateřských centrech - musí být v kontaktu s vrstevníky a ne že bude celé dny jen s dospělýma.
Máma ještě pořád tvrdí, že ho musím začít krotit…ale on je takovej hyperaktiv, do toho jakej udělá neskutečný bordel a manžel když příjde, tak nadává…:-(
Do toho ani nevydrží v jídelní židličce, po pár lžičkách zdrhá a já ho naháním po celým bytě, spát chodí taky tak nějak různě, protože když ho dávám v určitý čas, tak někdy dobrý a jindy je už tak ospalej, že musí jít dřív, jinak začne řvát, jak když ho na nože berou…
Jinak s těmi centry je to problém, koukala jsem po nějakým kroužku, ale jak mám nepravidelné směny a do toho chodí spát pokaždý trochu jinak, tak je to problém…
Mám stejně starého syna, nočník opravdu nehrozí, taky mi to máma pořád otlouká o hlavu
Jíst sám teda jakž takž zvládá, ale to jen proto, že se nakrmit prostě už nějakou dobu nenechá, to radši pojde hlady, tak se musel naučit (a taky každým dnem čekáme brášku, tak jsem se snažila, aby byl samostatnější), že neposlouchá - taky mám občas pocit, že mi dítě ohluchlo
U nás třeba zabralo počítání do tří, hodně rychle to pochopil, řeknu mu, co po něm chci, napočítám do tří, když do tý doby nic, tak zopakuju co jsem chtěla a plácnu ho po zadku - žádný velký bití, prostě jen plácnu přes plenku, teď už se mezi 1-2 sebere a jde udělat, co má
A že ostatní daly ruce pryč? No, tak daly, já tu k sobě nikdy nikoho neměla, takže jsem se synem pořád sama, ale myslím si, že jak je teď už větší, tak je to lepší, víc si rozumíme, pomůže mi atd. A co poslouchám od rodiny já jako výtky? Nechodí na nočník, nemluví (máma říká asi 2 týdny
), nechce sedět u jídla atd. No, dělám co umím, nemyslím si, že bych byla špatná máma, syn je hodně aktivní, neposedí, u ničeho nevydrží…ty si určitě taky ta nejlepší máma pro svoje dítě
![]()
Moje dcera neuměla v 18 ti měsících ani chodit natož papat lžičkou a chodit na nočník. A dneska je ve školce z nejšikovnějších
Taky jsem poslouchala jaká jsem neschopná…a teď mi ji ve školce chválí jak je úžasně samostatná a šikovná i ve srovnání se staršími dětmi.
Kašli na ostatní, sama nejlíp víš co na tvoje dítě platí
Pokud nedostanes konstruktivní radu použij metodu jedním uchem dovnitř a druhým ven ![]()
@Anonymní píše:
Do toho ani nevydrží v jídelní židličce, po pár lžičkách zdrhá a já ho naháním po celým bytě, spát chodí taky tak nějak různě, protože když ho dávám v určitý čas, tak někdy dobrý a jindy je už tak ospalej, že musí jít dřív, jinak začne řvát, jak když ho na nože berou…
To je jak u nás
já ho jen nenaháním, nebudeš sedět - nejíš
oběd je pravidelně v poledne a po něm jde umýt pusu a spát, když začne řvát dřív a já nemám ještě uvařeno, dostane mlíko do postele a jde hned a „oběd“ dostane až místo sváči po probuzení.
@Anonymní píše:
Máma ještě pořád tvrdí, že ho musím začít krotit…ale on je takovej hyperaktiv, do toho jakej udělá neskutečný bordel a manžel když příjde, tak nadává…:-(
No jo no. Tohle je těžký. To dítě potřebuje nějaký prostor pro vlastní rozvoj ale nesmí ti doma skákat po hlavě. Musíš mu dát volnost ale zároveň musí poslouchat. Udělat v tomhle kompromis je těžké. Já to asi budu dělat tak, že na hřišti ho nechám řádit a doma se ho budu snažit zklidňovat. Ale chce to chodit na to hřiště pak minimálně jednou denně - ideálně dvakrát. Líbilo by se mi aby doma koukal na pohádku, prohlížel si knížku, zpíval si se mnou, vybarvoval omalovánky, stavěl z kostek, hrál si s hračkama a venku aby lítal jako šílenej a vyřádil se na prolejzačkách.
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebovala bych poradit, nevím už jak dál…
Mám 18 měsíčního syna, kterého mám moc ráda, ale příjde mi, že všechno ve výchově dělám špatně…máma se strašně diví, že ještě nechodí na nočník a neumí sám jíst lžičkou…Příjde mi, že ani nevim, jak postupovat, když něco provede, když zvýším hlas, nebo už mu občas dám na zadeček, tak se mi směje…:-(Poslední dobou mám i docela velké deprese, začla jsem chodit do práce a kamarádky, které jsme tu měli na procházky, tak najednou daly od nás ruce pryč…a mě to se synem celé dny nebaví být o samotě..příjde mi, že všechno dělám špatně a že bude kvůli mě zanedbaný a nešťastný..:-(
Taky stojím jako matka za h… Synovi je také 18 měsíců, na nočník nechodí, sám se nenají, neposlouchá a má ze mě akorát prču. A jestli se to někomu nelíbí? No, tak ať si… políbí
Je to můj syn a tak si ho vychovám po svém.
Takže vítej do klubu, je nás víc ![]()
Ojojoj… kvuli nocniku jsme se s mamou musela pohadat… ze nas mela 5 a vsichni jsme uz v roce chodili na nocnik… ze dalsi jeji vnoucata uz vsichni take v roce na nocnik chodili a ve 2 letech byli pres den uplne bez plen, ze ho musim ucit, ze ho musim zabavit na nocniku a pritom syn jen pri pohledu na nej rval a utikal.. nechala jsem ho a pred necelym mesicem zacal sam z niceho nic. pres den mame obcasne nehody, ale nic tragickeho… a to jsou mu jiz 2 roky a 3 mesice ![]()
Co se ostatni vychovy tyce, tak to chce klid.. zhluboka se nadechnout a nereagovat zbrkle. Pak muzes reagovat, jak uznas za vhodne. Pokud s tim nekdo nesouhlasi, je to jeho problem. Ty jsi mama a Ty vis nejlepe, jak syna vychovavat. Nehazej flintu do zita.. Ja taky mela obdobi, co jsem si rikala, co delam spatne, ze syn neposloucha (odmitala jsem mu dat na zadek a milionkrat neco vysvetlovat je na palici). O par mesicu pozdeji je z nej jeden z nejhodnejsich deti v okoli, i kdyz tedy take ne vzdy posloucha, ale oproti svych vrstevnikum je fakt zlatej ![]()
@Lynette já bych zase přes ruce nepleskala, syn nám to potom začal vracet a mlátit, přešli jsme na plácnutí po zadku a tak na mlácení ostatních zapomněl, za mě teda radši přes plínu než přes ručičky ![]()
Jo a ještě radu, jak dítě na nočníku udržet?
syn si tam sedne jen v teplákách, jakmile sundám plínu, tak tam nechce sedět
přitom moc dobře ví, že se tam čurá ![]()
Já tě chápu.. Ty řeči ostatních někdy opravdu prudí. Mám stejně starou dceru. Na nočník nechodí, protože se na něj nenechá ani posadit. Přitom jí plína vadí a ví, co se na nočníku dělá. Podle mé mámy má sedět na nočníku od 8!!! měsíců. Neřeším. Svůj postoj si obhájím a přes to vlak nejede. Sama se taky nenají (příborem, rukama jo). Ke každému jídlu jí dám lžičku nebo vidličku a když jí krmím, tak ona se snaží nabírat jídlo. Nejsem voják, nebudu trvat na tom, že tehdy a tehdy bude dítě něco umět.
Co se týče těch zákazů, příkazů atd. Když jí plácnu po ruce, tak se mi taky tlemí. Tudíž, když nechci, aby něco dělala (obvykle tahá šňůry ze zásuvek), tak jí čapnu a odnesu jinam. U toho jí řeknu, nesmíš to dělat, protože… (stejně tomu asi nerozumí, ale opakování je prý matka moudrosti). Jestli se začne vztekat, nechám být nebo vymýšlím jinou činnost (pojď mi ukázat ten a ten obrázek, atd.).
Jestli od tebe daly kamarádky ruce pryč, tak to nebyly kamarádky. Navždy se synem o samotě nezůstaneš, neboj. Já tady žádné kamarádky ani nemám. Žiju v takový pr…, že není koho. S dcerou jsem taky většinu času sama, ale mě to teda nevadí.
Ahoj, potřebovala bych poradit, nevím už jak dál…
Mám 18 měsíčního syna, kterého mám moc ráda, ale příjde mi, že všechno ve výchově dělám špatně…máma se strašně diví, že ještě nechodí na nočník a neumí sám jíst lžičkou…Příjde mi, že ani nevim, jak postupovat, když něco provede, když zvýším hlas, nebo už mu občas dám na zadeček, tak se mi směje…:-(Poslední dobou mám i docela velké deprese, začla jsem chodit do práce a kamarádky, které jsme tu měli na procházky, tak najednou daly od nás ruce pryč…a mě to se synem celé dny nebaví být o samotě..příjde mi, že všechno dělám špatně a že bude kvůli mě zanedbaný a nešťastný..:-(