Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak přežít nevěru
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.2.13 19:29
Uvidis za deset let. Pak uz to budes brat jen jako zkusenost nebo jako nejakou udalost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.13 19:35
@Anonymní píše:
No já doufám, že bude líp. Je fakt daleko. To je jediné co mi drží nad vodou. Jinak bych to asi fakt nedala… On se tedy ke mě nechová špatně. Já mu to tedyfurt otlokám o hlavu ikdyž vím, že je to špatně. Nedokážu sipomoci. Zítra jede na lyže z práce, tak si zase konečně odpočinu…
Ol
Ve vztahu -i v tom nejhorším- je vždy něco hezkého. Je jen na nás - tedy na naší sebeúctě, na naší vnitřní hrdosti, co všechno ošklivého si necháme líbit proto, abychom nepřišly o to hezké. A pak toho hezkého je čím dál méně a toho ošklivého čím dál víc. Jenom hranice postavené naší sebeúctou dokáží zastavit tenhle proces destrukce vztahu a destrukci naší životní radosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.2.13 20:00
Tak já vzpomínám na to krásné co bylo dřív a jak to bylo úžasné a do toho se mi vnesou myšlenky na to, jak asi ona vypadá, jak spolu tráví čas… 
to je hnus… 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.2.13 20:07
@poučená jávždy když si myslím, že už s ní v kontaktu není, protože doma se chová úplně normálně, tak se ho zeptám a on jen řekne, že s ní v kontaktu je… No a já se s ním akorát pohádám… Dám mu ultimátum a za dva dny si to rozmyslím. Uvědomím si o co bych přišla a je zase vše naprosto v pořádku… A hlavně dětinky nás taky hodně moc drží… Vždycky si řeknu, že on je neopustí a mě taky ne a tam to prostě jednoumusí přejít… Jejen otázkou času… Normálně spolu trávíme čas i bez dětí a hrozně moc si to užíváme. Já se v něm a ani v sobě nevyznám… Když jsem mu řekla, aby se naměsíc odstěhoval, že si to asi oba potřebujeme urovnat, tak řekl, že nechce… Nechce o nás přijít. Řekl, že si uvědomuje, že bych ho pak nemusela vzít zpět… Ale není schopný to teď řešit… Musím čekat… Nic jiného mi nezbývá…
- Citovat
- Upravit
17.2.13 20:22
To si chce tyhle myslenky na tu druhou zakazat jinak te to bude postupne rozkladat. Navic co ti to da? Ostatne myslim si ze jde vzdy jen o to ze ten druhy je okouzlen novotou. Driv nebo pozdeji se to stejne zmeni ve stereotyp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.13 20:23
@Anonymní píše:
Tak já vzpomínám na to krásné co bylo dřív a jak to bylo úžasné a do toho se mi vnesou myšlenky na to, jak asi ona vypadá, jak spolu tráví čas…
Rada z knih je, přát jim to. Jinak ten „hnus“ -jak ten svůj pocit pojmenováváš- v tobě bude zaražený jako hřebík. S hřebem v těle se blbě žije a nemoc se přihlásí.
Já se při nevhodných vzpomínkách přelaďovala na jinou. Měla jsem ji už pro tento případ připravenou. A když mě přepadla jakákoli nevhodná, tak šup a strčila jsem si tam místo ní ten krásný a štěstím naplněný obrázek. Brzy mě ty nevhodné přestaly přepadat.
Pak tu byly ty ošklivé vzpomínky, ale s těmi jsem měla kupodivu nejmenší problém. Snadno jsem mu odpouštěla. Já mu totiž odpouštěla celý život, a tak jsem to asi dobře už uměla.
Nejtěžší mi připadlo, co dělat s těmi hezkými vzpomínkami. Kdekoliv mě najednou byl schopen zavalit pocit, jak jsme tady tudy šli a bylo nám spolu dobře. A třeba při obyčejném nákupu potravin, jak ráda jsem něco pro něj nakoupila. Prostě spousta hezkých vzpomínek, kde jsem se bránila lítosti. Ale tu jsem nechtěla už prožívat. Jen už žádný smutek! Pak jsem to celé pochopila, proč to všechno, když jsem se tolik snažila, tak strašně dopadlo. A já si pak při každé hezké vzpomínce řekla: „Bylo to s ním hezké a mohlo to být dál, jenže on byl pyšný, to proto mě měl za nic, to proto si myslel, že si ke mně může všechno dovolit a s tou jeho pýchou já nemohla nic dělat.“
A tak mě už žádné vzpomínky z minulosti nebolí. A když si vzpomenu, tak je to, jako bych vzpomínala třeba, jak to bylo v 1. třídě. Bolest je pryč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.13 20:38
@Anonymní píše:
@poučená jávždy když si myslím, že už s ní v kontaktu není, protože doma se chová úplně normálně, tak se ho zeptám a on jen řekne, že s ní v kontaktu je… No a já se s ním akorát pohádám… Dám mu ultimátum a za dva dny si to rozmyslím. Uvědomím si o co bych přišla a je zase vše naprosto v pořádku… A hlavně dětinky nás taky hodně moc drží… Vždycky si řeknu, že on je neopustí a mě taky ne a tam to prostě jednoumusí přejít… Jejen otázkou času… Normálně spolu trávíme čas i bez dětí a hrozně moc si to užíváme. Já se v něm a ani v sobě nevyznám… Když jsem mu řekla, aby se naměsíc odstěhoval, že si to asi oba potřebujeme urovnat, tak řekl, že nechce… Nechce o nás přijít. Řekl, že si uvědomuje, že bych ho pak nemusela vzít zpět… Ale není schopný to teď řešit… Musím čekat… Nic jiného mi nezbývá…
Ohledy na děti. To jsem také měla. 4 děti. Učila jsem je mít otce rády. Velmi silný motiv zůstat kvůli dětem. Je mi do breku, co všechno ošklivého, co v naší rodině, kde pro klid jsem snesla hodně, „nadýchaly“ do svého dospělého života špatného jako normu.
Děti jsou šťastné, když je šťastná jejich maminka. Maminka je šťastná, když její manžel je na ni hodný. Děti všechno cítí. Je to na tobě, jak tu vaši rodinnou hru posoudíš. Raď se se svými pocity. Rozum tě šťastnou neudělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.2.13 21:24
@Anonymní píše:
@poučená jávždy když si myslím, že už s ní v kontaktu není, protože doma se chová úplně normálně, tak se ho zeptám a on jen řekne, že s ní v kontaktu je… No a já se s ním akorát pohádám… Dám mu ultimátum a za dva dny si to rozmyslím. Uvědomím si o co bych přišla a je zase vše naprosto v pořádku… A hlavně dětinky nás taky hodně moc drží… Vždycky si řeknu, že on je neopustí a mě taky ne a tam to prostě jednoumusí přejít… Jejen otázkou času… Normálně spolu trávíme čas i bez dětí a hrozně moc si to užíváme. Já se v něm a ani v sobě nevyznám… Když jsem mu řekla, aby se naměsíc odstěhoval, že si to asi oba potřebujeme urovnat, tak řekl, že nechce… Nechce o nás přijít. Řekl, že si uvědomuje, že bych ho pak nemusela vzít zpět… Ale není schopný to teď řešit… Musím čekat… Nic jiného mi nezbývá…
Takhle jsem to dlouho taky brala, než padla poslední kapka trpělivosti. Začala jsem být dost podrážděná a odnášeli to děti. Teď vím, že to takhle dál nejde. 
L.
- Citovat
- Upravit
18.2.13 09:22
Teda holky, když to tak čtu… Nechápu takovou tu vžitou představu - kvůli dětem zůstanu. Vždyť pokud to není doma v pořádku, tak tím trpí hlavně to dítě. Já v něšem podobném vyrostla a z vlastní zkušenosti - není o co stát. Nikdy jsem nepochopila mámu, že neodešla.
Mě chlap opakovaně podvádět a trápit, tak sbalím děcka a nazdar. Chlapi tohle jenom využívají. Dáš ultimátum a pak Tě to přejde, tak to se nediv, že se nic nemění. Proč by to nějak řešil, Ty uděláš bububu a pak bude mít zase klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.13 12:03
@blanula19 no jo, jenže když si uvědomíš, že ten chlap za to stojí o něj bojovat, tak sesnažíš… Já jsem si taky nemyslela, že bych zůstala. Vždy jsem říkala, že evěru neodpustím. Jenže mi se k sobě nechováme špatně. Vůbec ne už před dětmi.
- Citovat
- Upravit
18.2.13 13:48
@Anonymní píše:
@blanula19 no jo, jenže když si uvědomíš, že ten chlap za to stojí o něj bojovat, tak sesnažíš… Já jsem si taky nemyslela, že bych zůstala. Vždy jsem říkala, že evěru neodpustím. Jenže mi se k sobě nechováme špatně. Vůbec ne už před dětmi.
Neboj, mě taky přítel podvedl, taky za to stál, tak jsem bojovala. Ve finále jsem ale byla nucena mu dát ultimátum, bo furt říkal, že to vyřeší a furt se nic nedělo. Pak to najednou šlo. Pokud s Vámi opravdu chce být a nekecá, tak když mu dáš „nůž“ na krk a budeš si stát za svým, že buď ona nebo vy, bude se muset rozhodnout a ty aspoň budeš vědět na čem si.
Kdyby to udělal znova, neváhala bych. Nehodlám tím procházet znovu, už jen proto, že teď máme malý.
Není to jen o tom, jestli se chováte hezky nebo ne. Když to takhle necháš, za chvíli Tě to bude užírat a i když se budete k sobě chovat sebelíp, Ty s klidu nebudeš a ty děti to vycítí.
Nelhledě na to, že každá milenka chce časem „něco víc“ než občasné návštěvy.
Neříkám nevěru neodpustit, ulítnout může každý, ale opakovaně a ještě to vklidu přizná a jedem dál. Zkus si představit, jak by to bylo opačně. 
Taky by měl tolik pochopení a ohledu na děti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.13 17:57
Měl tolik pochopení a ohledu… Ato jsem s ním byla v každodenním kontaktu… A trvalo to půl roku a taky jsem nechtěla nic řešit… Ale to už je hodně moc dlouho. Ani děti jsme neměli… On nikam myslím nepůjde… Myslím si, zěsi to vyřeší až zjistí, že to jsem schopná prominout… Alenepo týdnu, ale po delší dobe… Bohužel má takovou povahu…
- Citovat
- Upravit
xxxxxxxxxxxxxxxxx
14.3.13 17:27
Ahoj, taky se s Vámi podělím o jednu nemilou zkušenost. Na začátku února jsem čistě náhodou přišla svému muži na nevěru. Když jednou přišel z práce tak jsem mu oznámila, že to vím a co chce dělat. Začal na mě útočit, že měl málo sexu a že se mnou nebyla řeč (za 3 týdny rodím a jsem po IVF). Zhroutil se mi svět, těhotná a podvedená. Sedli jsme si spolu a vyříkali si to. Přiznal, že poměr trval 1,5 roku. Nechápu to, dlouho jsem nemohla otěhotnět a on přesto šel do IVF i když si dělal dobře jinde… Brečel, řekl, že udělal chybu a že chce zůstat s námi. Jenže to má háček, poměr udržoval s vdanou kolegyní z práce a denně se spolu vidí!
Zažili jsme spolu hodně hezkého a já se rozhodla mu dát šanci. Pořád se to ale ve mě nějak hádá. Je těžké mu po tom všem věřit.
Všem stejně „postiženým“ přeju pevné nervy a pokud si myslíte, že stojí za to to slepit tak to rozhodně zkuste. Já se snažím o to samé.
- Citovat
- Upravit
15.3.13 11:20
@xxxxxxxxxxxxxxxxx píše:
Všem stejně „postiženým“ přeju pevné nervy a pokud si myslíte, že stojí za to to slepit tak to rozhodně zkuste. Já se snažím o to samé.
No jo, to jsme celé my, nenapravitelné snažilky. Mužskej si zabrečí… A jak se asi začal snažit on A jak on se svým snažením vydrží
Snažit se je správně. Ale k tomu je třeba naučit se partnerovi dávat meze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
