Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Jsme s manželem 16 let, 13 manželé, máme dvě krásné dcery 11 a 9. Náš vztah byl tak 10 let krásný, dokud byly malé holky bylo to úžasné i přesto, že je od přírody náladový, tak se vždy dokázal ovládat. Bohužel před cca 3 roky se přestával ovládat, když měl špatnou náladu, začal nadávat prvně na mou rodinu, kterou nemá rád, i přesto, že mu nikdy nic neudělala. Přestal se holkám věnovat a spíš mu lezly na nervy. Kolikrát jsem mu promlouvala do duše, že je má objemout a povídat si s nimi, brát je někdy ven, ale jakoby se změnil. Přijde mi, že ho to přestalo bavit. Moje rodiče kvůli němu přestávali k nám jezdit, jelikož se k nim choval nepříjemně, moji mamku dokázal zvednout ze židle při jídle a vyhodit jí z místa, které bylo prý jeho, ale ostatní židle byly volné. Svým způsobem začal na moje rodiče žárlit, že je mají děti raději, než ty jeho. Mnohokrát o nich hnusně mluvil i před dětmi, že jim přeje raka…a pod. Pak postupně začal být sprostý i na mě. Když se hádal, tak mě přitom nenáviděl, před dětmi mi řekl pí.., kun…, abych to neslyšela, ale děti to slyšeli. Cítím z něj strašně nenávist ke mě, ale nevím proč…vždy týden sekal latinu a další týden byl opět hrozný, nevím co řekl rodičům jeho, ale přestali se mnou komunikovat, přát mi k svátku apod. Když přijel k nám táta, aby mu domluvil, tak na něj chtěl volat policiji a dokonce mu začal tykat. Řekla jsem, že mu dám poslední šanci, jinak se rozvedu…a po 14 dnech když jsem se opět vrátila od našich, kde jsme byli s holkami jeden den na mě řval a řekl mi, že stejně jednou chcípnu na to srdce ( mám ho operované), a že mě položí na lopatky a zničí. Nic jsem mu na to neřekla, jen holky poslouchaly. Bylo mi to strašně líto…vůči dětem. Nechtějí s ním teď být, mnohokrát mi říkali, že budou raději jednou v děcáku, než s ním, kdyby se mi něco stalo. Je mi z toho strašně smutno, ale stále nemůžu pochopit i přesto, že jsem ho prosila, aby se změnil, jak mu to všechno může být jedno…kolikrát jsem brečela, že už nemůžu ať se změní a on mi na to řekl, proč pořád brečíš, to nechápu…přesto všechno je mi to líto, ale vím, že nechci aby děti tomuto přihlíželi a s advokátkou se připravuji i na rozvod. Stále ale nemůžu pochopit, jak někdo může být tak strašně zlý a bezcitný…
Nestalo s mu něco v životě, nemá nějakou psychickou nemoc? Teda pokud on to nehodlá řešit, tak asi nic nepomůže.
Zní to, jako kdyby se mu rozjelo nějaké psychiatrické onemocnění
Bohužel, jeho geny teď mají i holčičky. Držím vám palce, ať to zvládnete. Osobně bych zkusila kontaktovat jeho rodinu, zda by nepomohla, a taky aby věděli, že jsou kdykoli zvaní za vnoučaty.
Napadl mě stejný dotaz jak Pikolu, pokud 10 let byl zlatej, hodnej partner a najednou ti nadává do kun*y, tak bych pátrala po psychickém onemocnění, to není normální.
Zkoušela jsem vše, byly jsme v poradně, tam už nechtěla, neboť paní mu nebyla sympatická a že tam chodit nebude, posílala jsem ho k psychologovi, tam šel vždy jen když jsem na něj tlačila. Ptala jsem se ho mockrát, zda mu něco není…prosila jsem ho aby si svou agresi vybíjel třeba sportem, během, nebo jinak, ale je to rok a stále nic nedělá…už jsem si vyčerpala možnosti…
@ditasss píše: Více
co se mu stalo? šel by k lékaři? přišel o práci? finanční problémy? pokud by nešel k psychologovi, okamžitě bych od něj odešla, jak kvůli sobě, tak kvůli klidu dětí. Nenechej je vyrůstat v takovém hnusu. Zatím je to slovní agrese, dost silná, od té bývá blízko i k té fyzické. Musíš to zastavit. Prober to s jeho a vašimi rodiči, řekni mu, že se musí nechat vyšetřit, nebo ať počítá s výživným a začne se domlouvat na sjm… Navíc by to bylo složité u ospodu, musela bys dokázat jeho agresi (doporučuji ty výbuchy tajně nahrávat, aspoň 3-4 v různých dnech), bude to sloužit jako důkaz při případném rozhodování o jeho styku s dětmi, holky se ho jistě bojí
opravdu to řeš, i tak už to mají v hlavičkách a stačilo…
Ach, já pochopila, že už jste od sebe a teď jak dočítám @Lucy75, tak mi došlo, žes to vlastně nikde nenapsala
Rozhodně v tomto nenech vyrůstat dcery. Pokud odmítá své stavy řešit s odborníky, není co řešit.
@ditasss píše: Více
No koukala jsem, že to tady řešíš víc jak dva roky. Asi to jiný konec nemá. Tohle není život, ale přežívání v teroru. Udělala jsi vše, co jsi mohla. Připravuj se na odchod, ta papírová část bude trvat dlouho. To nemá asi cenu čekat, až to proběhne oficiálně.
V tomhle případě se vykašlete na ubrečené prosíky o změnu a snahu pochopit, proč je tak zlý. Prostě je. Ať k tomu vedlo cokoliv, vy jste mu úplně ukradení, on je zlý agresor a pokud se to ještě zhorší, bude pro vás možná i nebezpečný fyzicky. Zvlášť jestli se mu zhoršuje něco, co by bylo na diagnózu… Je mi hrozně líto vašich dětí, že je dál nutíte s takovým člověkem žít. Když už děti prosí o to, aby s tím člověkem nemusely být, tak mi věřte, že tam je dávno překročená mez. Navíc je tím, jak vypadá váš vztah, učíte jak vztahy mezi muži a ženami vypadají obecně. Co jim sdělujete? Především to, že žena je jenom hadr na podlahu, ke kterému si muž může dovolit cokoliv a ona ho ještě bude prosit, aby jí to nedělal… Tak až budou dcerky jednou buď neschopné navázat normální vztah, anebo budou mít doma podobného agresora, budete aspoň proč to tak je…
@ditasss píše: Více
Ahoj, když přijde osobní krize, která má mnoho příčin, tak mizí láska. Takový člověk se změní a jeho špatné vlastnosti zesílí. Spousta lidí v tomto období začne podléhat závislostem. Alkohol, drogy, gaming, porno, seriály, jídlo, workoholismus…
Jak u člověka zmizí láska a radost ze života, tak je zle.
Nikdo ho nezmění, ani ty, ani kdokoli jiný. Musí chtít hlavně on sám.
Nejdříve by si musel svoje chování uvědomit a až pak s tím nějak hnou, pokud by chtěl a pak mu teprv nabízet pomoc.
Jinak to teda není nic příjemného-to soužití s ním.
Pokud máš ještě dost energie, jdi si za tím, aby vám bez něj bylo dobře.
Děkuji všem, vzhledem k tomu, že situace se horší než lepší, už jsem rozhodnutá hlavně kvůli dětem, nechci, aby si myslely, že je to normální a aby měly lepší dětství. Divné je právě to, že si to neuvědomuje vůbec, to nemůžu pochopit. Každopádně u právničky jsem už byla a podklady jsem jí právě všechny zaslala. Dlouho jsem si připadala, že jsem selhala já, ale po poslední šanci a jeho výroku ať chcípnu, vím, že dělám dobře.
@ditasss píše: Více
Ono právě dokud si to neuvědomí, tak s tím/ s ním nepůjde hnout.
Možná si to uvědomí, až mu přineseš rozvodové papíry.
Možná s tebou bude chtít manipulovat a tak… záleží pak na tobě, zda mu dáš ještě jednu šanci, nebo už se sebou nenecháš houpat…
Takový chlap je dobrý jen k tomu, aby od něho člověk odešel. Nemá smysl lpět za každou cenu na snaze ho změnit. On nikdy nebude takový, jakého bys ho chtěla mít. Tvá představa a jeho skutečnost jsou od sebe vzdálené světelné roky. Život s ním bude trápení čím dál větší. Pokud se má něco pohnout k lepšímu, tak vy dva prostě musíte jít od sebe. Tahat ho k psychologovi má stejný efekt, jako říkat alkoholikovi, ať vám dá láhve, které má poschovávané. Tenhle člověk není člověk do normálně fungující rodiny. Přestala bych se trápit a udělala všechny náležité kroky, aby byl rozdělen majetek, stanoveny alimenty a právnicky ošetřena péče o děti. Copak nevidíš, že to chování k tobě ničí i ty děti? Proč jim chceš zachovat takový domov? Aby měly úplnou rodinu? Aby si myslely, že tohle je standardní a jednou si vybraly něco podobného? Pěkně děkuju za takový život.
Všem vám moc děkuji za podporu, není to lehké, nikdy jsem netušila, že mě to čeká, ale vím, že dělám dobře. Všichni kolem mi říkají ať pořád nezachranuji ostatní ať zachránim děti a sebe. Přesně jak píšete, dokud si to neuvědomí, tak se s tím nedá nic dělat. Jen si člověk říká, proč si neváží života, má vše. Zdravé krásně holky, práci, domov, nic mu nechybí…