Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Neposlušný pes volně na zahradě a dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Baslerinda
12.1.12 22:01
- Citovat
- Upravit
12.1.12 22:07
Baslerinda píše:
Přesně tak, spousta lidí ví, kdo je zakladatelka, takže by klidně mohla být odtajněna. A upřímně, zde napsané názory hodí za hlavu a stejně si udělá, co bude chtít a je jedno, co jí sem kdo napsal. Podle mě si myslí své … a pokud se psa plánuje zbavit, tak to udělá. Na jiném webu dostala návod jak na to.
Pes nemůže za to, že je nevychovaný, to je vizitka páníků. A aby se mu náhodou nikdo nemusel věnovat, nebo ho hlídat kdyby byl na zahradě spolu s dcerou, tak se psa zbavíme, že jo. Taky přístup některých.Příspěvek upraven 12.01.12 v 21:58
Co, však dostala návod i tu. A daleko humánnější 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.1.12 22:11
Kallkapa píše:Anonymní píše:Zakladatelka psala ve svém položeném dotazu jasně, že jediná možnost je psa otrávit - tak zněla původní verze. Až po napomenutí adminky, byl příspěvek upraven. A kdo je zakladatelka taky spousta lidí ví, jelikož vložila jeden příspěvek neanonymě, ale to je mi jedno. Nehodlám posuzovat zda je to jeden a tentýž člověk, ať je to kdo je to, je to humus, hlavně teda ta verze na jiném servru. Ano, už zakladatelka mluví jinak po reakcích, tak snad jsme ji opravdu přesvědčily ať to řeší jinak. Věřím v to, že by to neudělala..Aishenka píše:Anonymní píše:tak si to schválně přečti, ten dotaz souhlasí až moc, psala ho v listopadu + 2 měsíce a píše že dcera má půl roku…
Autorka dlouhého příspěvku - opět.
Já nevím, ale mě to nezní tak,že by to otrávení bylo myšlené vážně. Nevěřím tomu, že to tak zakladatelka myslela. Pochybuju, že by to někdo dokázal. A jak víte, že na jiném serveru se na otrávení ptala???? Když nevíte kdo to je???
Myslím, že zakladatelku teď bude mrzet, že si přišla postěžovat. Moc dobře chápu její strach. A nevěřím tomu, že to myslela vážně. Rozhodně ji za to nebudu pranýřovat a kamenovat.
Podobné téma jsem chtěla založit u před měsícem taky. Ale bála jsem se. Právě těchto věcí. V afektu jsem schopná říct cokoliv. Před měsícem po druhém krvavém kousnutí bych možná řekla cokoliv, co by mi ulevilo. A přitom bych to nemyslela vážně! No ještěže jsem to neudělala. Nyní se na to dívám z odstupem. Zvířata mám ráda.
Teď mě zase třeba můžete začít podezírat, že jsem já sama zakladatelka
Takže pokud k tomu dojde. Prosím, aby raději došlo pak k odtajnění mého nicku
Jen to řeš. Řeš to s tchýní, vysvětluj. Pořiďte kotec
1. to ještě neznamená, že jde o tutéž osobu a pokud nemáte někdo 100% jistotu, nelze někoho obviňovat.
2. pokud by to byla stejná osoba, jistě by to nepsala i sem, kde budou reakce jistě velmi nepříjemné
3. Jsem v šoku, že tam nějaký chlap ten návod na otrávení poskytl
Jo internet je dost anonymní, aby na něm člověk získal cokolivLidi jsou fakt různý… Ale řeknu vám, soused už tchánovcům otrávením psa taky vyhrožoval. A to jim tchánovic pes jen budil dítě, co měli na hlídání, nic jim neudělal. Jen štěkal. Ovšem na napomínání ať neštěká zase nereaguje vůbec, že… (no to se pak člověk už opakuje moc…)
Loni nám z ničeho nic umřela dvouletá číča - naprosto zdravá byla…Raději nemyslet, jak to s ní bylo… Důkazy bohužel nemáme. Nelze tedy obviňovat.
Jsou jiné cesty jak to řešit. ALe je to prostě hlavně o lidech jak moc to řešit chtějí - obě strany.
Tak to jsem asi četla až to upravené… ale stále nevím, kdo ta dotyčná je. Asi tu v tom nejsem tak orientovaná. Už sem tak často nechodím. Ale i tak nebudu soudit. Člověk si v afektu a v naštvání může vlastně i nechat toto poradit 
Nedivím se už ničemu. Po přečtení trávící diskuze po mě běhá husí kůže. Ovšem realizovat to by byla věc jiná (i pro toho, kdo se na to ptal). Udělat to, na to by člověk musel mít hroší kůži a žádné svědomí Brrr..
Já když jsem desinfikovala své zakrvácené brečící dítě, tak jsem na tchána taky křičela ledacos. Až mi ho bylo i líto. Stál tu úplně nešťasnej a pořád opakoval, jak se to mohlo stát. (stejně jako po prvním kousnutí do krve) Týden předtím říkal dcerce i mě, že jí nic pes neudělá, když ho bude hezky hladit.
Křičela jsem na tchána dost ) Včetně toho, že psa zabiju, jestli to ještě udělá. Samo jsem to tak nemyslela 
Ale ono když má dítě pohmožděný krvácející prst, teď jí odrůstá pohmožděný nehet (předtím měla roztrženou, dost hluboko, kůži mezi palcem a ukazováčkem), tak to vám jdou s pusy opravdu šílený věci 
- Citovat
- Upravit
Hodaka
12.1.12 22:11
Baslerinda píše:
Já tohle bohužel vím, mě to nevysvětluj
já to nevysvětlovala tobě, sem to asi zkopírovala vím že máš psa
- Citovat
- Upravit
12.1.12 22:25
Anonymní píše:
Tak to jsem asi četla až to upravené… ale stále nevím, kdo ta dotyčná je. Asi tu v tom nejsem tak orientovaná. Už sem tak často nechodím. Ale i tak nebudu soudit. Člověk si v afektu a v naštvání může vlastně i nechat toto poradit
Křičela jsem na tchána dost
Anonymní, myslím, že ty si v jiné situaci (mimochodem strašné situaci). Jejich pes na jejich dítě nazaútočil, do styku s ním přijde až na zahradě v létě a zakladatelka už dopředu pomalu promýšlí jak se psa zbavit ( takhle se původně jmenovala diskuze) aby do toho styku nepřišli vůbec. Pomalu v klidu rozmýšlí, nečelí přímé situaci napadnutí jejího dítěte a nejedná v rozčilení - to jsou dvě odlišné věci. To je fuk. Už se k tomu vyjadřovat nehodlám, ale fakt mi zabylo ouzko po přečtení dotazu. To, že nevíš o koho se jedná je bezpředmětné, příspěvěk byl znovu zanonymněn. Tobě přeji, ať se Ti jednou situace změní tak, abys mohla spokojeně žít ty i tvé dítě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.1.12 22:48
Já vím, když já se právě bála podobně jako zakladatelka - ještě předtím než k něčemu došlo. A pokud toho psa zná, tak tuší. Je možné že to u nich takhle daleko taky zajde. Ale má větší možnosti. Dům je jejich. Tak nějak jsem po přečtení názvu (upraveném názvu) diskuze vycítila podobnou situaci a cítila s ní. Tak asi proto jsem vůbec reagovala a psala sem. Jinak se diskuzí již delší dobu neúčastním. Ani není čas. Rozhodně se jí nezastávám, pokud skutečně psa otrávit chtěla, tak s tím naprosto nesouhlasím!!
Jen doufám, že to bude řešit řešením a ne odstraněním. UF…
Ale taky jsem to hodně prožívala ještě než k něčemu došlo. A oni pořád si mleli svou, že malé nic neudělá. Pak se je snažili různými způsoby sbližovat. Pes vrčel a oni pořád psovi vysvětlovali, že to je hodná holčička a bla bla bla. Sbližování to zhoršovalo. Pes to evidentně nechtěl. Pes bojuje o území a vyhrává nad vnučkou již 4 roky. Útočila i na druhou jejich vnučku, když byla malá. Ta tu ale nebydlí a teď už je velká a se psem už dobrý. Je už jak dospělá. Pes má problém především s malými dětmi. Jak odrostou, tak už to je lepší.
DOTAZ:
Každopádně holky, neexistuje přeci jen nějaký odborník, který by s tímto pomohl? Víte třeba, že by to s nimi jen alespoň probral. Jako ten jejich přístup. Že by alespoň částečně pochopili, že to psovi nesvědčí, když ho berou jako dítě. Když ho svou láskou vlastně ničí… Ale asi nic neexistuje co a už je na vše pozdě že? I moje dcera to cítí jak psa berou. Ta situace mě celá tak mrzí Původně jsme uvažovali o druhém dítěti. Je to u nás ale komplikovanější otěhotnět. A teď už ani nechci. Vlastně pokud budu bydlet zde, tak to nepůjde. Dvě malé děti už bych před tím psem uhlídat nestihla
- Citovat
- Upravit
13.1.12 20:23
Zakladatelko, otrávením psa si nepomůžeš. Tchyně si pořídí nového a budeš tam, kde jsi byla. A kdoví, jak by to zamíchalo vašimi vztahy, i tvým s manželem. Nehledě na to, že je to hnus vůči psovi, je to trestný čin. Nedělej to.
Jestli máte oddělené domy a společnou zahradu, kup si obyčejné metr vysoké pletivo za pár korun, zapíchej kolíky, pletivo k nim přivaž, a zahradu tak máš rozpůlenou a po problému. Oddělila jsem takhle záhonky, aby tam pes nelezl, a funguje to krásně.
Pro anonymku s dlouhým příspěvkem: to co se u vás děje, je fakt drsné. Taky znám takové lidi. Psa polidšťují a vůbec jim nedochází, že tím tomu psovi vlastně ubližují. Každý pes nutně potřebuje svoji smečku, svého šéfa, svoje mantinely a pravidla. Pak se cítí bezpečně, jistě a v klidu a nebývají s ním problémy. Pokud toto neexistuje, pes se cítí velmi nejistě (pes bez smečky v drsnějších podmínkách by v přírodě nepřežil), tak se to snaží šéfovat sám, ale protože ví, že na to nemá, pramení z toho jeho neurotické chování, nejistota a z té pramenící agresivita, stres, nevypočitatelné chování… Tito lidé tím vlastně psovi ubližují. Ale většinou jim to nejde vysvětlit 
.
Být tebou, udělám jednu jedinou věc. Začnu se psem pracovat sama. Na to by přistoupit mohli. Ber si ho na procházky, vylítej ho, pak si s ním dej někde venku 10 minut výcviku - sedni, lehni, jenom základy, za pamlsky. Vybuduj si se psem vztah, stanov mu mantinely a pravidla vůči tobě. On bude rád, že s ním někdo maká, že se mu někdo věnuje, že mu konečně někdo dal ty pravidla, po kterých tak touží. Nepotřebuješ násilí a tresty, prostě odměňuj žádoucí chování a dobereš se k cíli celkem dobře. (na ty tresty bacha i z toho důvodu, že pes je starší, není tvůj, nemáte zatím vztah a on by je nemusel akceptovat). Dá to sice trochu práce, ale dosáhneš toho, že pes bude (pokud je ještě mladý a tvárný) respektovat aspoň tebe a ty ho dokážeš v přítomnosti dítěte docela dobře ukočírovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.1.12 20:50
Lucie_Sx píše:
Být tebou, udělám jednu jedinou věc. Začnu se psem pracovat sama. Na to by přistoupit mohli. Ber si ho na procházky, vylítej ho, pak si s ním dej někde venku 10 minut výcviku - sedni, lehni, jenom základy, za pamlsky. Vybuduj si se psem vztah, stanov mu mantinely a pravidla vůči tobě. On bude rád, že s ním někdo maká, že se mu někdo věnuje, že mu konečně někdo dal ty pravidla, po kterých tak touží. Nepotřebuješ násilí a tresty, prostě odměňuj žádoucí chování a dobereš se k cíli celkem dobře. (na ty tresty bacha i z toho důvodu, že pes je starší, není tvůj, nemáte zatím vztah a on by je nemusel akceptovat). Dá to sice trochu práce, ale dosáhneš toho, že pes bude (pokud je ještě mladý a tvárný) respektovat aspoň tebe a ty ho dokážeš v přítomnosti dítěte docela dobře ukočírovat.
To je dobrá rada. Myslím, že lepší je investovat trochu svého času, koneckonců si myslím, že rodiče manžela také oželeli svoje soukromí a nechali rodinu syna bydlet u nich v domě. A sami si s pejskem neví rady. Zdá se mi to jako správný krok směrem k nim.
A myslím, že stejný postup by fungoval i u zakladatelky. Babičce dát na chvíli na hlídání vnučku a jít se proběhnout s pejskem kolem zahrady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.1.12 20:55
Jinak moje rada je, pokud opravdu nemáte zkušenosti s pejsky, zavolat psímu psychologovi, u nás byla mladá slečna/paní tak do 30let a s našimi nezvladatelnými šelmami (zděděnými po babičce) nám ohromě pomohla. Nechtěla si vzít ani 500Kč, nakonec jsme jí to nějak podstrčili a to u nás trávila 4hodiny. Přesně vysvětlila princip smečky, princip pochvaly a dokonce i švagr, který nikdy pejsky neměl, si velice rychle osvojil správné návyky a psi jsou jak vyměnění. Ale myslím, že stejně by pomohl zkušený cvičitel z blízkého cvičáku pro psy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.1.12 21:38
Ta s dlouhým… jistě chápete… 
Dík holky za rady. My jsme dřív psa brali na procházky. Občas-ne pravidelně. Jak byl malej, tak to šlo a čím byl starší, tím byl větší problém ho vytáhnout. Chodí totiž jen s páníčky a dost často pořád jednu a tu samou trasu. Případně někam popojedou autem - málokdy. Tam se pes samo - nevybouřenej, že - chová přímo nepříčetně a utíká jim. Pouští ho z vodítka, protože na vodítku je táhne.
S kým nechce jít ven, tak se na rohu ulice otáčí a chce zpět. Teď už to nejde skoro vůbec ho někam vzít. Jinak např. když vyje a houknu na něj, tak výt přestane. Ostatní páníčci (hlavní páníček je tu tchán-toho snad alespoň občas poslechne) se na něj mohou ukřičet a upovídat a „uvysvětlovat a nic (no oni vlastně štěkají s tím psem, že, tak proč neštěkat dál…) . Já používám jen stručné a pořád stejné houknutí. A je klid. V tomto to funguje. Ovšem tam kde si je jistý, že je svým pánem, je jednoznačně pánem (to je kromě našeho bytu všude). V našem bytě si nikdy nic nedovolil a kolikrát tu s námi i byl společeně (když byli všichni pryč, aby nebyl v bytě u nich sám! - měla jsem "hlídání“) a vše bylo v pohodě. Lehl pod stůl a spal, nebo šmejdil. U nás doma, když byl, tak se útok ani chňapnutí ani nic takového nikdy neodehrálo. Nikdy jsem mu nedala od stolu jídlo, takže ani nikdy po mě nežebrá. Na našem-alespoň částečně našem(tím, že tu bydlíme) území je to celkem OK. (jde o třígenerační dům se třemi plnohodnotnými byty) Problém je chodba dvůr, byt tchánů a babi. U nás doma je jasné co a jak. Samo ani u nás jsem dceři nedovolila se k němu nijak přibližovat. Když na psa houknu u nás, ví,že něco nesmí, ale tam kde je na blízku páníček panička, či „prapanička“, tak to nefunguje. Teď už ale ani k nám nahoru nesmí. Mám prostě strach. Asi bych ten čas i obětovala, ale momentálně nevím. Budu nad tím přemýšlet. Psí psycholog by taky šel. Zkusím něco pohledat.
Myslím, že jde hlavně o území. U nás nemá co bránit, když tu není pánem…
Myslíte, že to že u nás býval ve větším klidu - bez dozoru páníčka - může naznačovat, že má ze mě jistý respekt? On se se mnou i mazlí, když nemá doma páníčky. Položí na mě tlapy a chce drbat. Jak jsou nablízku páníčci, tak okamžitě změna… Je ale fakt,že změna je i u mě, jak se objeví páníčci. Okamžitě totiž cítím ztrátu kontroly nad situací a pes je okamžitě jak z divokých vajec. A já na nerv. Taky jsem už i alergická na jejich projevy k psovi, takže napětí je hned na světě. Snažím se s tím něco dělat, ale vůbec to není lehké
Ještě by mě zajímalo, co si myslíte o tomto:
Když pes po dceři chňape a kouše, tak mi tchýně vždy řekne, že ji takhle vychovává (ten pes). Že ji bere jako štěně. Taky jsem o tomto něco četla. Ale myslím, že to nechápe tchyně zcela správně. Je to vysvětlení chování psa - s tím bych souhlasila asi. Ale nemyslím, že to je omluva pro chování psa. Co si o tom myslíte?
Díky moc. Nakonec jsem ráda, že jsem to sem vypsala. Třeba ještě není pozdě…
FUJ. JSem fakt expert na „výživné“ příspěvky
- Citovat
- Upravit
13.1.12 21:44
Ahoj, diskuzi jsem jen přelítla, prožívala jsem taky takové nervy kvůli psovi mojí mámy. Měla ho za miláčka, tvrdila, že by nekousnul, když kousnul, tak tvrdila, že si chce hrát. Neskutečně mě to točilo, byla schopná tvrdit, že když cení zuby a vrčí, že si snad chce jen hrát. Max. mu řekla medovým hlasem fuj, pes v tu ránu stál na zadních na ní a vrtěl ocasem a máma říklala tak je hodnej. Kvůli němu jsem tam s dětma nechtěla jezdit, nikdy bych je tam nenechala s ní samotné. Mě kousnul několikrát do lýtka, když jsem se prudčeji zvedla, po dětech startoval, když pobíhaly. Zavřít do jiného pokoje ho nešlo, drápal a štěkal, tak ho zase vypustila. Máme spolu jinak krásné vztahy ale kvůli psovi to bylo na nic. Přítele taky kousnul, pak kousnul venku pána běžícího na autobus a nějaké cizí dítě na kole. Vždycky „jen“štípnul, to asi podle mámy nebylo kousnutí. Jsem ráda, že už ho nemá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.1.12 22:05
Ta s dlouhým…
Delice - chápu POdobná situace. Jinak vztahy jsou docela OK. Nikdy jsme neměli v soužití vážné problémy. Možná někdy trochu neshody s příliš aktivní babi ,ale s tchánovci bylo vše v pořádku. I jsme si kolikrát s tchýní docela pěkně popovídali. Ničí se to vše kvůli psu. A mě tohle hrozně mrzí. Na to že pes roztrhl dceři kůži mezi prsty, byla u nás reakce taková. Že - ihned po útoku nic. Nejdřív totiž ani nepostřehli, co ten pes vnučce udělal. Jenom nám ji odnesli nahoru uřvanou. (tenkrát k nim občas na chviliknu chodívala i sama) Nejdřív z toho krev netekla. Bylo to roztrhlé poměrně čistě, ale dost hluboko. V takové té bláně mezi palcem a ukázovákem. Dcera řvala jako šílená. Bolelo jí to přes tři týdny. Oni potom psa (asi hodinu a půl po incidentu) zavřeli v kuchyni a nesměl za nimi do obýváku a ložnice. Pak ho zase pustili. Toť veškerá výchova v tomto. Načež prohlásili, že teď už ví, že to nesmí a že to psovi vysvětlili, že to chápe.
- Citovat
- Upravit
13.1.12 22:29
Anonymko s dlouhýma přesně chápu tvoje pocity, vy jste na tom byli ještě hůř, nám nikomu naštěstí nikdy netekla krev, ale kousnutí to bylo, to opravdu nebylo jen hraní. Pes byl prostě mojí mámou špatně vedený, byl z útulku a mámě asi tak moc vděčný za to, že si ho vzala, že napadal všechny ostatní vetřelce. Mě mrzelo hlavně to, že kvůli psovy byly narušeny od začátku vztahy mámy s mýma dětma, protože tam za celou dobu nikdy třeba nestávili ani noc, natož třeba o prázdninách nějaký ten den. Dnes už pes není a horko těžko se to zase napravuje, děti na babičku nejsou zas tak moc zvyklé, jak by mohli za jiných okolností být.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.1.12 22:44
delice píše:
Anonymko s dlouhýma
Zase já s dlouhým a . Já už tu toho ale napráskala, že číst to tu někdo z rodiny, tak mě okamžitě pozná. Ano právě z toho mám taky strach, že se ty vztahy tak strašně naruší, že se to už později bude těžko dávat dohromady Mě to kvůli dcerce mrzí. Manžel to neřeší. On s nimi blízký vtah taky nemá.
Malá k nim dřív chodila, ale u nich nikdy nevydržela dlouho. Moc jí to tam nebavilo. Stále totiž museli psa tak nějak spacifikovávat, aby je i vnučku nechal na pokoji, tudíž neměli možnost se věnovat vnučce. Pes je plně zaměstnal. Nedivím se pak ani, že tam moc být nechtěla. Jeden čas to naprosto odmítala dokonce, tam chodit. Má dcera totiž na toho psa žárlila. . Myslím, že občas žárlí i teď. A pak (dle mého názoru kvůli tomu) i zkoušela psa plácat. Zlobila se na něj, že jí bere babi a dědu. Rok a půl až dva roky dceři v tu dobu byly. Pak to začalo pomalu ustupovat. I když na jaře letos to ještě párkrát taky zkusila - šlo jen o pokus - s mým včasným zásahem. Jenže i to dítě to cítí jak si ve vztazích stojí
Když u nich vydržela, tak to bylo u videa u pohádky.. - když pes i ona byli naprosto v klidu a leželi. Jak dítě pobíhá, chce se mazlit, hrát si - je zle. Ale alespoň tam chodila. Teď už ji tam samotnou fakt pustit nemůžu.
- Citovat
- Upravit
14.1.12 12:24
Anonymní píše:
Ta s dlouhým…Dík holky za rady. My jsme dřív psa brali na procházky. Občas-ne pravidelně. Jak byl malej, tak to šlo a čím byl starší, tím byl větší problém ho vytáhnout. Chodí totiž jen s páníčky a dost často pořád jednu a tu samou trasu. Případně někam popojedou autem - málokdy. Tam se pes samo - nevybouřenej, že - chová přímo nepříčetně a utíká jim. Pouští ho z vodítka, protože na vodítku je táhne.
S kým nechce jít ven, tak se na rohu ulice otáčí a chce zpět. Teď už to nejde skoro vůbec ho někam vzít. Jinak např. když vyje a houknu na něj, tak výt přestane. Ostatní páníčci (hlavní páníček je tu tchán-toho snad alespoň občas poslechne) se na něj mohou ukřičet a upovídat a „uvysvětlovat a nic (no oni vlastně štěkají s tím psem, že, tak proč neštěkat dál…)
Myslím, že jde hlavně o území. U nás nemá co bránit, když tu není pánem…
Myslíte, že to že u nás býval ve větším klidu - bez dozoru páníčka - může naznačovat, že má ze mě jistý respekt? On se se mnou i mazlí, když nemá doma páníčky. Položí na mě tlapy a chce drbat. Jak jsou nablízku páníčci, tak okamžitě změna… Je ale fakt,že změna je i u mě, jak se objeví páníčci. Okamžitě totiž cítím ztrátu kontroly nad situací a pes je okamžitě jak z divokých vajec. A já na nerv. Taky jsem už i alergická na jejich projevy k psovi, takže napětí je hned na světě. Snažím se s tím něco dělat, ale vůbec to není lehkéJeště by mě zajímalo, co si myslíte o tomto:
FUJ. JSem fakt expert na „výživné“ příspěvky
Když pes po dceři chňape a kouše, tak mi tchýně vždy řekne, že ji takhle vychovává (ten pes). Že ji bere jako štěně. Taky jsem o tomto něco četla. Ale myslím, že to nechápe tchyně zcela správně. Je to vysvětlení chování psa - s tím bych souhlasila asi. Ale nemyslím, že to je omluva pro chování psa. Co si o tom myslíte?
Díky moc. Nakonec jsem ráda, že jsem to sem vypsala. Třeba ještě není pozdě…
Nejde ani tolik o procházky, jako o tu práci se psem. Společný výcvik, hry, povely. To můžeš dělat i na zahradě. Upevňuje se tak jednak váš vzájemný vztah, a jednak to, že velíš ty a ne pes.
To, že u vás je v klidu a jinde ne, bude asi vše dohromady. U vás je na „cizím území“, které respektuje. Ví, že tam velíš ty, a bere to. U sebe si hlídá svoje teritorium, ale taky to může být to, že se tam prostě cítí jistější, cítí podporu od své paničky, a hlavně, cítí nejistotu z tebe. Psi jsou jako radar, oni moc dobře vycítí naše rozpoložení, když si člověk nevěří, bojí se, je naštvaný, to všechno hraje obrovskou roli. Čím víc budeš sebejistá a taková ta „klidná síla“, tím ti to se psem půjde líp.
Ten „psí psycholog“ - základ je ten, aby si tchánovci nechali poradit a ty rady poslechli. Pokud ano, určitě zkus někoho najít. Kdyžtak napiš, odkud jsi, okres, někoho najdem.
No a to vychovávání dítěte ze strany psa - jasně že to tak může být. Ale není to omluva. Protože pán (šéf smečky) je tu od toho, aby psovi vysvětlil, že jakékoliv problémy řeší on, nikoliv pes. Pes dělá jen to, co má povoleno od šéfa. Šéf stanovuje pravidla. Takže pokud šéf dá jasně najevo, že pes děti vychovávat nebude, tak prostě nebude. Ale to, jak mu to „dali najevo“ tchánovci, to je nesmysl, pes to takhle nepochopí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
Já tohle bohužel vím, mě to nevysvětluj
řešila bych to stejně, počkat až ta situace nastane, nebýt líná je postupně seznámit a pořádně hlídat … zakladatelka to nejspíš vyřeší otrávením psa, v tom případě nechci vědět, jak by řešila x jiných životních situací … ale to už jsme někde jinde.