Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Neposlušný pes volně na zahradě a dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.1.12 18:02
Anonymní píše:
Zakladtaelko, bohužel nemám řešení ani radu, jak toto vyřešit, jen ti chci říct, že tě chápu, i tvůj vztek a bezmoc. Ten strach, kdy jen budeš čekat, zda dítěti něco udělá nebo ne, je hroznej
Zakladatelka je naštěstí majitelka pozemnku, myslím, že to vyřeší 
K Tvé tchýni, občas mi lidé přidjou na hlavu padlí, moje babi např. tvrdila, že když její fenka hárá, tak jí její pejsek nenakryje, protože ví, že je její tatínek 
To je ovšem ještě úsměvné. Nesnáším lidi, co přeceňují psi a přisuzují jim lidské vlastnosti. Několikrát jsem viděla tyhle inteligentní pejsky, co nepotřebují vodítko, pod koly auta a ty pejsky, co by nikomu neublížili, napadnout jiného psa atd. atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.1.12 18:04
Hodaka píše:
Nebo el.obojekspíš bych si asi hledala jiné bydlení, protože s vaší domluvou budou konflikty pořád
Moje tchyně si el. obojek pořídila. Používá ho naprosto nevhodně, přestala úplně používat povely, jen na psa zvoní nebo dává ranky 
jednou ho zapomněla zapnout a pes vylítnul před barák a vrhnul se tam na jiného psa (hravě), ale majiteli toho druhého psa to bylo nepříjemné, volal, ať si ho zavolá a ona zvonila, práskala a pes neposlouchal. No jasně, když to bylo vypnutý. A ona místo aby k psovi šla, zatáhla ho za obojek, tak začala plašit, proč to neni zapnutý, psa si vůbec nevšímala, pak to zprovoznila a z dálky 20 metrů zvonila. Ona ho ani jednou nazvalola jménem a povelem 
El. obojek nic neřeší, kór pokud ho má někdo, kdo s ním neumí zacházet.
Anonymní ze strany 7, příspěvek v 17:56.
- Citovat
- Upravit
12.1.12 18:09
Holky jde mi z toho mraz po zadech. Je to smutny, kdyz nekdo stavi psa nad cloveka, vlastni vnouce navic. Je to strasidelny, kdyz s takovym clovekem musite zit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.12 18:11
Anonymní píše:Situace, která by pro mně byla jednoznačným důvodem k odstěhování. Bez ohledu na cokoliv! A že nekousl do obličeje? Myslím, že to na věci nic nemění… Evidentně jediné realizovatelné řešení, je nebydlet tam.
Anonym - ne zakladatelka. Nezlobte se, ale píšu hodně datailů z našeho rodinného života. No stejně, kdo náš „psí příběh“ už zná, tak mě tu pozná asi…Máme podobnou situaci. Bydlíme u tchánovců. Dům je jejich. Pánem je zde pes. Dříve jsem ho měla docela i ráda, ale po několika poraněních dcery a velmi častém vrčení na ni už mám averzi a velký strach až paniku v jeho přítomnosti. Jinak zvířata mám ráda hodně. Tento pes je nevychovaný, řve, neposlouchá, je žárlivý (dcerka se nemůže ani pomazlit s prarodiči) Pes na to reaguje vrčením nebo skákáním po nich. Pes je od přírody temperamentnější, ale za výchovu zodpovídají paníčci. Věřím, že dobrou výchovou by to byl i fajn pes. Taky kouše (kousl i tchyni - ne do krve). Mluví na něj stejně jako na dceru a dcera kolikrát jim odpovídá a myslí, že mluví na ni a oni jí řeknou - ne to jsme říkali psovi (neříkají psovi - nýbrž zdrobnělinu jména psa). Ona to nechápe a na psa taky žárlí. Psovi vše vysvětlují jako člověku pomalu a opatrně a v hodně větách - prý to chápe - je chytrý. Útočit na dceru začal, když jí bylo tak 1 rok, když začala chodit. V době miminka ji pes nevnímal. Po té dcera začla i na něj být „ošklivá“. Stylem - šel kolem a snažila se ho plácnout. Samo jsem jí vždy okamžitě odtáhla a řekla, že to nesmí, že to pejska bolí. Někdy i dost ostře. (nikdy nedělala takové věci, jako tahání psa za ocas a za uši apod.) To rozhodně ne. Ale plácat prostě taky nesmí a vždy jsem ji včas zarazila. Teď už to naštěstí nedělá. Občas ji ale stále chytá, že si ho pomazlí. Jiné psy mazlí (tety psy - tam je vše OK). I tak dávám pozor samo…
Každopádně tchánovic pes jí ovšem vždy kousl v jiných situacích než když ho provokovala tím plácnutím. Na blízku bylo jídlo apod. (ne jeho jídlo!! - miska atd., lidské jídlo, které neustále žebrá a taky dostává).
Každopádně, když přijdeme na návštěvu, vše se točí jen kolem toho, aby pes tohle a tamto a aby jsme je udrželi od sebe. Je to vždy hrozně nervozní, návštěva pak není vůbec příjemná. Dcerce jsou už 4 roky. Poranění bylo dvakrát do krve. Někdy i z úplného klidu psa, vystartoval dokonce bez zavrčení. Bylo to jako blesk, nestihla jsem ji odtáhnoutJen jsme nesli babičce nákup
Po větší roztržce, po dalším krvavém poranění, se snažíme je držet od sebe tedy úplně odděleně. Jsme ve fázi, že dcera k nim vůbec nechodí bez našeho doprovodu. A oni s snaží si psa „hlídat“. Když byl rodinný oběd. Tchán byl se psem v jiném patře. Pes tam nemůže být sám! Takže jsme měli rodinný oběd kvůli psovi bez tchána. Jinak je téměř veškerý styk omezen a atmosféra dusná. To že staví psa na stejnou úroveň (možná i na vyšší) s vnučkou nepřipouští a odmítají. Zároveń však v jedné větě řeknou, že to je jejich dítě.(ten pes)Já bych jim to nebrala. Je to jejich problém a postoj. Ale jak je dítě v ohrožení a přitom jejich vlastní vnouče!! Tak to prostě nějak nemohu pochopit pořád.V létě to však bude hrozné. Odstěhování nepříchází zatím v úvahu, bohužel. Pevně doufám, že jednou to nedojde tak daleko, že dceru kousne do obličeje. Dělám pro to vše, abych to ohlídala, ale se psem přijdeme do styku i tak denně, alespoň na chodbě. A tahat dceru v náručí už nezvládám. Je hrozně těžká. Zkoušela jsem jim navrhnout, aby vyhledali radu nějakého odborníka, ale prý to nemá cenu a oni ani na své výchově neshledávají nic extra špatného, prý jsou horší psi. Prababi dokonce prohlásila: „vždyť jí kousl jen dvakrát“ - no dvakrát do krve. Otisky zubů se asi nepočítají. A „On už to neudělá, on už ví že nesmí“ - a podobné věty tu slýchám pravidelně. Horší, že dcera tomu věří a psa pak zkouší hladit jak jde kolem nás. Pořád jí musím dokola vysvětlovat, že nesmí ani hladit. Pes to prostě nemá rád - od dětí. A oni zase hned říkají opak…
Každopápně mě mrzí, že prarodiče si hýčkají psa, mazlí se s ním. S dcerou nikoliv. Nicméně dle manžela se nemazlili ani s nimi jako s dětmi a jemu to líto není a prý je to na nich. Jestli chtějí víc muchlat psa a víc se věnovat psovi. Pes stejně ani nedovolí nějaké přiblížení dcery k nim. Pořád po nich skáče nebo ho oni drží u sebe a hladí. A aby přišli k nám bez psa, tak to jsou u nás 3 minuty a to je pro ně výkon a už musí pryč. (asi aby pes nestrádal) Prostě mě to mrzí, že nemají větší zájem. Manželovi je to fuk. On s nimi prý taky vztah nikdy neměl nijak úzký tak ho nebude mít holt ani jejich vnučka nooo. Flegmatik.. Ale na dcerce vidím, že by chtěla s nimi víc být a pomazlit se s nima. Sedět dědovi na klíně atd.
Otrávit je nesmysl. Já bych tohle nedokázala. Ovšem kousnout malou do obličeje a udělat jí zranění na celej život, tak opravdu nevím, co bych dělala. Jenže to už by stejně bylo pozdě a to už bych se asi psychicky zhroutila a na nic jiného se nevzmohla. Je potřeba tomu předcházet. Ovšem musí chtít obě strany. Ale ten stres u toho a dohadování. To je příšerné…
Radu zakladatelce asi nemám. Jen snad když je dům váš, tak si přeci jen můžete víc říci, jak to bude. Tak to zkuste třeba s tím kotcem a běhat může, když vy tam nejste. Toho našeho psa zavřít do kotce, tak se uřve a nás do pěti minut tím řevem otráví a ze zahrady odejdeme my. A sousedi ho ukamenují (už na něj mají pifku kvůli řevu i sousedi)
Promiňte za elaborát. Asi jsem se potřebovala vypsat
Každopádně je to celé hlavně o lidech …
V takové atmosféře bych nedokázala ani vydržet návštěvu jednou za uherák, natož v tom žít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.1.12 18:15
To jsem ještě já, ta s tím stráášně dlouhým příspěvkem.
Zakladatelko - opravdu chápu, co prožíváš. Řeš to hlavně za včasu. Máš k tomu více pravomocí, když je dům váš. Než dojde k nějakému zranění. I malé hodně bolí. Kousnutí od psa se i špatně hojí. Já se teď zase tím tak rozčilila a zase mě to tak mrzí celé Vždy jsem měla s tchánem a s tchyní dobrý vztah a teď se to vše kazí kvůli psu a mé panické hrůe (vím, že jsem jim s tím už i nepříjemná, jakou mám ze psa hrůzu)
Přitom by stačilo psa prostě jen vychovat jako psa! Ne jako dítě. Jenže už je pozdě a já se pořád jen bojím…v létě bude ještě hůř
- Citovat
- Upravit
12.1.12 18:21
Pudloslava píše:
Holky jde mi z toho mraz po zadech. Je to smutny, kdyz nekdo stavi psa nad cloveka, vlastni vnouce navic. Je to strasidelny, kdyz s takovym clovekem musite zit.
A mě zas jde mráz po zádech z toho, kolik nápadů se vyskytlo, jak se psa zbavit..Pak se nedivím, že lidi nemají k životu (žvířatům, přírodě úctu). Nezapomenu na maminku, která okřikla dítě když mačkalo mravence, ať to nedělá prstem, ale veme si klacík Myslím, že pes je chudák a hromada lidí by si je pořizovat neměla. Ve většině případů špatné chování psa je špatným přístupem ((ne)výchovou)majitele. Tím nechci ale říct, že by se měla zvířata stavit nad lidi či do stejné roviny - ba naopak, mají vědět, kde je jejich místo ve „smečce“ a pak nejsou konflikty.
A jak jsem už psala jinde, když je pozemek majitelky, nevím co řeší..prostě bych se dohodla na oplocení, když by tchýně nechtěla, má smůlu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.12 18:24
jowana píše:Pudloslava píše:A mě zas jde mráz po zádech z toho, kolik nápadů se vyskytlo, jak se psa zbavit..Pak se nedivím, že lidi nemají k životu (žvířatům, přírodě úctu). Nezapomenu na maminku, která okřikla dítě když mačkalo mravence, ať to nedělá prstem, ale veme si klacík
Holky jde mi z toho mraz po zadech. Je to smutny, kdyz nekdo stavi psa nad cloveka, vlastni vnouce navic. Je to strasidelny, kdyz s takovym clovekem musite zit.
Naprosto souhlasím. Z některých příspěvků je mi blivno
Děkuju rodičům, kteří mne vychovali k úctě ke zvířatům a přírodě!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.1.12 18:26
Anonymní píše:
To jsem ještě já, ta s tím stráášně dlouhým příspěvkem.
Zakladatelko - opravdu chápu, co prožíváš. Řeš to hlavně za včasu. Máš k tomu více pravomocí, když je dům váš. Než dojde k nějakému zranění. I malé hodně bolí. Kousnutí od psa se i špatně hojí. Já se teď zase tím tak rozčilila a zase mě to tak mrzí celé
Přitom by stačilo psa prostě jen vychovat jako psa! Ne jako dítě. Jenže už je pozdě a já se pořád jen bojím…v létě bude ještě hůř
Tak tvoji situaci nezávidím
Je to hnus že se tohle děje.
Já má třeba známou a mají doma pitbula - byt 2 plus jedna, mají 3 měsíční dceru ale pes je prostě miláček a může všude, i do postele. a nejvův mě iritují fotky na FB kdy psova hlava je větší než samotné dítko a klidně ho nechají u dítěte 
Já se budu snažit situaci vyřešit co nejrychleji.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.1.12 18:35
TýnkaK píše:Anonymní píše:Situace, která by pro mně byla jednoznačným důvodem k odstěhování. Bez ohledu na cokoliv! A že nekousl do obličeje? Myslím, že to na věci nic nemění… Evidentně jediné realizovatelné řešení, je nebydlet tam.V takové atmosféře bych nedokázala ani vydržet návštěvu jednou za uherák, natož v tom žít.
Anonym - ne zakladatelka. Nezlobte se, ale píšu hodně datailů z našeho rodinného života. No stejně, kdo náš „psí příběh“ už zná, tak mě tu pozná asi…Máme podobnou situaci. Bydlíme u tchánovců. Dům je jejich. Pánem je zde pes. Dříve jsem ho měla docela i ráda, ale po několika poraněních dcery a velmi častém vrčení na ni už mám averzi a velký strach až paniku v jeho přítomnosti. Jinak zvířata mám ráda hodně. Tento pes je nevychovaný, řve, neposlouchá, je žárlivý (dcerka se nemůže ani pomazlit s prarodiči) Pes na to reaguje vrčením nebo skákáním po nich. Pes je od přírody temperamentnější, ale za výchovu zodpovídají paníčci. Věřím, že dobrou výchovou by to byl i fajn pes. Taky kouše (kousl i tchyni - ne do krve). Mluví na něj stejně jako na dceru a dcera kolikrát jim odpovídá a myslí, že mluví na ni a oni jí řeknou - ne to jsme říkali psovi (neříkají psovi - nýbrž zdrobnělinu jména psa). Ona to nechápe a na psa taky žárlí. Psovi vše vysvětlují jako člověku pomalu a opatrně a v hodně větách - prý to chápe - je chytrý. Útočit na dceru začal, když jí bylo tak 1 rok, když začala chodit. V době miminka ji pes nevnímal. Po té dcera začla i na něj být „ošklivá“. Stylem - šel kolem a snažila se ho plácnout. Samo jsem jí vždy okamžitě odtáhla a řekla, že to nesmí, že to pejska bolí. Někdy i dost ostře. (nikdy nedělala takové věci, jako tahání psa za ocas a za uši apod.) To rozhodně ne. Ale plácat prostě taky nesmí a vždy jsem ji včas zarazila. Teď už to naštěstí nedělá. Občas ji ale stále chytá, že si ho pomazlí. Jiné psy mazlí (tety psy - tam je vše OK). I tak dávám pozor samo…
Každopádně tchánovic pes jí ovšem vždy kousl v jiných situacích než když ho provokovala tím plácnutím. Na blízku bylo jídlo apod. (ne jeho jídlo!! - miska atd., lidské jídlo, které neustále žebrá a taky dostává).
Každopádně, když přijdeme na návštěvu, vše se točí jen kolem toho, aby pes tohle a tamto a aby jsme je udrželi od sebe. Je to vždy hrozně nervozní, návštěva pak není vůbec příjemná. Dcerce jsou už 4 roky. Poranění bylo dvakrát do krve. Někdy i z úplného klidu psa, vystartoval dokonce bez zavrčení. Bylo to jako blesk, nestihla jsem ji odtáhnout
Po větší roztržce, po dalším krvavém poranění, se snažíme je držet od sebe tedy úplně odděleně. Jsme ve fázi, že dcera k nim vůbec nechodí bez našeho doprovodu. A oni s snaží si psa „hlídat“. Když byl rodinný oběd. Tchán byl se psem v jiném patře. Pes tam nemůže být sám! Takže jsme měli rodinný oběd kvůli psovi bez tchána. Jinak je téměř veškerý styk omezen a atmosféra dusná. To že staví psa na stejnou úroveň (možná i na vyšší) s vnučkou nepřipouští a odmítají. Zároveń však v jedné větě řeknou, že to je jejich dítě.(ten pes)Já bych jim to nebrala. Je to jejich problém a postoj. Ale jak je dítě v ohrožení a přitom jejich vlastní vnouče!! Tak to prostě nějak nemohu pochopit pořád.V létě to však bude hrozné. Odstěhování nepříchází zatím v úvahu, bohužel. Pevně doufám, že jednou to nedojde tak daleko, že dceru kousne do obličeje. Dělám pro to vše, abych to ohlídala, ale se psem přijdeme do styku i tak denně, alespoň na chodbě. A tahat dceru v náručí už nezvládám. Je hrozně těžká. Zkoušela jsem jim navrhnout, aby vyhledali radu nějakého odborníka, ale prý to nemá cenu a oni ani na své výchově neshledávají nic extra špatného, prý jsou horší psi. Prababi dokonce prohlásila: „vždyť jí kousl jen dvakrát“ - no dvakrát do krve. Otisky zubů se asi nepočítají. A „On už to neudělá, on už ví že nesmí“ - a podobné věty tu slýchám pravidelně. Horší, že dcera tomu věří a psa pak zkouší hladit jak jde kolem nás. Pořád jí musím dokola vysvětlovat, že nesmí ani hladit. Pes to prostě nemá rád - od dětí. A oni zase hned říkají opak…
Každopápně mě mrzí, že prarodiče si hýčkají psa, mazlí se s ním. S dcerou nikoliv. Nicméně dle manžela se nemazlili ani s nimi jako s dětmi a jemu to líto není a prý je to na nich. Jestli chtějí víc muchlat psa a víc se věnovat psovi. Pes stejně ani nedovolí nějaké přiblížení dcery k nim. Pořád po nich skáče nebo ho oni drží u sebe a hladí. A aby přišli k nám bez psa, tak to jsou u nás 3 minuty a to je pro ně výkon a už musí pryč. (asi aby pes nestrádal) Prostě mě to mrzí, že nemají větší zájem. Manželovi je to fuk. On s nimi prý taky vztah nikdy neměl nijak úzký tak ho nebude mít holt ani jejich vnučka nooo. Flegmatik.. Ale na dcerce vidím, že by chtěla s nimi víc být a pomazlit se s nima. Sedět dědovi na klíně atd.
Otrávit je nesmysl. Já bych tohle nedokázala. Ovšem kousnout malou do obličeje a udělat jí zranění na celej život, tak opravdu nevím, co bych dělala. Jenže to už by stejně bylo pozdě a to už bych se asi psychicky zhroutila a na nic jiného se nevzmohla. Je potřeba tomu předcházet. Ovšem musí chtít obě strany. Ale ten stres u toho a dohadování. To je příšerné…
Radu zakladatelce asi nemám. Jen snad když je dům váš, tak si přeci jen můžete víc říci, jak to bude. Tak to zkuste třeba s tím kotcem a běhat může, když vy tam nejste. Toho našeho psa zavřít do kotce, tak se uřve a nás do pěti minut tím řevem otráví a ze zahrady odejdeme my. A sousedi ho ukamenují (už na něj mají pifku kvůli řevu i sousedi)
Promiňte za elaborát. Asi jsem se potřebovala vypsat
Každopádně je to celé hlavně o lidech …
anonym - autorka tohoto dlouhého příspěvku. Ano asi tak. Souhlasím. Ale důležitý problém je, že manžel se nechce stěhovat!!! 
A momentálně jsem já bez příjmu, nedostali jsme školku. Ale hlavní důvod je, že manžel nechce prostě. Být to na mě, tak jsme už pryč.
Soužití s tchánovcema bylo vesměs vždy docela prima. Do ničeho se nikdy nepletli. Nechali nás žít, jak chceme. Teď se občas už cítím na psychitrii… Oni se teď sice opravdu snaží si psa držet a tak. Dokonce je snaha ho i zavřít, když jdeme na dvůr. Ale pes u toho neskutečně vyvádí, že nesmí ven. Já se dokonce cítím občas blbě, že toho psa omezuju a dělám tu zle!! Už jsem asi taky nějak poznamenaná. Asi sama jsem z toho už zralá na léčení.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.1.12 18:42
Zase ta s tím dlouhým příspěvkem 
- a souhlasím i se zdejšími ochránkyněmi zvířat 
Naprosto souhlasím hlavně s tím, že psa by si měli pořizovat pouze lidé, kteří tomu rozumí a chtějí psa vychovat. Ovšem ani vychovaného psa bych nenechávala s dítětem osamotě.
A páníčci, kteří ze zvířete dělají člověka a láskou a nevýchovou ho úplně „zparchantí“ ubližují jednak zvířeti a jednak okolí zvířete. Mohou zapřičinit velké neštěstí.
Psi patří jen zodpovědným páníčkům, kteří s nimi umí zacházet a vychovat je.
- Citovat
- Upravit
12.1.12 18:45
Madla82 píše:
Myslím, že zakladatelčino vyjádření o otrávení je asi jako když si zanadávám, že bych zabila souseda, že mě každé ráno budí hrou na trubku
to si nemyslím, na jiných stránkách totiž prosila o radu jak má toho psa a čím otrávit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.12 18:46
Anonymní píše:
Zase ta s tím dlouhým příspěvkem
A páníčci, kteří ze zvířete dělají člověka a láskou a nevýchovou ho úplně „zparchantí“ ubližují jednak zvířeti a jednak okolí zvířete. Mohou zapřičinit velké neštěstí.Psi patří jen zodpovědným páníčkům, kteří s nimi umí zacházet a vychovat je.
Jj, s tím souhlasím taky, ale musím se smát. Chodila jsem kdysi na papouščí web a tam vždycky asociálním vyvrhelům, kteří např. chtěli radu, jak stříhat křídla, aby pták nemohl lítat, doporučovali, aby si koupili čokla, uvazovali si ho na vodítko a od papoušků se drželi stranou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.12 18:48
Aishenka píše:Madla82 píše:to si nemyslím, na jiných stránkách totiž prosila o radu jak má toho psa a čím otrávit
Myslím, že zakladatelčino vyjádření o otrávení je asi jako když si zanadávám, že bych zabila souseda, že mě každé ráno budí hrou na trubku
Tak to je husté
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.1.12 19:01
Autorka dlouhého příspěvku - opět.
Já nevím, ale mě to nezní tak,že by to otrávení bylo myšlené vážně. Nevěřím tomu, že to tak zakladatelka myslela. Pochybuju, že by to někdo dokázal. A jak víte, že na jiném serveru se na otrávení ptala???? Když nevíte kdo to je???
Myslím, že zakladatelku teď bude mrzet, že si přišla postěžovat. Moc dobře chápu její strach. A nevěřím tomu, že to myslela vážně. Rozhodně ji za to nebudu pranýřovat a kamenovat.
Podobné téma jsem chtěla založit u před měsícem taky. Ale bála jsem se. Právě těchto věcí. V afektu jsem schopná říct cokoliv. Před měsícem po druhém krvavém kousnutí bych možná řekla cokoliv, co by mi ulevilo. A přitom bych to nemyslela vážně! No ještěže jsem to neudělala. Nyní se na to dívám z odstupem. Zvířata mám ráda.
Teď mě zase třeba můžete začít podezírat, že jsem já sama zakladatelka 
Takže pokud k tomu dojde. Prosím, aby raději došlo pak k odtajnění mého nicku
Zakladatelko hlavu vzhůru. Nevěřím, že by jsi situaci řešila otrávením Jen to řeš. Řeš to s tchýní, vysvětluj. Pořiďte kotec Držím palce. U nás to vidím černěji, ač se tchánovci snaží. Psa asi fakt už nepředělají. Oni na to ani nemají. Pes jim skáče po hlavě i v noci…
- Citovat
- Upravit
Baslerinda
12.1.12 19:04
Holt co si ze psa vychovali, to mají … takže jim evidentně nevadí, že jim skáče po hlavě i v noci …
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
