Jak se zbavit strachu!

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3 Další

Napsat příspěvek

Velikost písma:

T.Hololinka

3684

9.8.13 13:35

načítám...

@Jitka1976
Balkon mám v mezi patře, ale u balkonu mám problém já, když se k němu jen přiblížím okamžitě vidím malou padat a nevím proč :nevim: Asi si koupím sušák na prádlo :think: :lol:

načítám...
Citovat
Zmínit

NiKina

4705

749

9.8.13 13:45

načítám...

No, moje téma.
Balkon máme zasklenej a na něm ještě sítě. Teda jak jsou kvůli kočce, ale k dětem se to pak báječně hodilo. I já mám menší pocit závratí, na nechráněný balkon bych nevlezla.

Okna síťky a tam, kde se padá ze 6. patra rovnou ven jsem nekompromisně vymontovala kliky, aby nešly otevřít.
Větrám jen na ventilačku menšími okny a ty jsou přivázaný tkaničkama tak, že nejdou otevřít jako dveře víc než na skulinu.
Vypadám jak dement, když pošťák myslí, že budu vykukovat…
Až ten poslední se zatvářil normálně na mou omluvu, že máme okna zadělaný kvůli dětem.
Ostatní se nedívali zrovna pochopitelně.
NiKi

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

15.7.15 20:24

načítám...

strach z násilí

Zdravím,
předem se omlouvám za anonym, nerada aby se to dočetl někdo od bejvalýho přítele.

Holky prosím o radu, zda se dá nějak vzpamatovat z hrůzného vztahu, po kterém přišel sice lepší ale plný strachu.

V roce 2008 jsem se seznámila s klukem, se kterým sme se do sebe zamilovali, a začali spolu být, asi po roce jsem se k němu nastěhovala a vše bylo v pohodě, začali sme plánovat miminko, a v roce 2010 se mi narodila dcera, vše klapalo, jenže chtěli sme pro ní sourozence tak se o rok dýl narodil syn. Bohužel po jeho narození to šlo všechno do háje. Přítel začal jezdit do hospod za kamarádama, mě nepomáhal ani o děti nijak nejevil zájem, tak sem to jednoho dne nevydržela a zeptala se ho jak to vidí dál, že už tak nemůžu dál, a místo odpovědi sem se dočkala nadávek a dosti velkého zbití (skončila sem v nemocnici se zlomeninama, pohmožděninama, otřesem mozku a odraženou ledvinou), v tu chvíly se ve mě něco zlomilo, a já de**l jsem mu odpustila a pak to šlo tak 14dní a začalo peklo nanovo, bití, řvaní, urážky, ponižování to trvalo 2 roky (tolik sem se ho bála), az 1.1.2013, kdy jsem skončila v péči psychiatrů po sesypání se (po jeho ráně jsem přestala mluvit a jenom se klepala), jsem řekla, že tohle ne, ale kdykoli jsem mu řekla, či vzkazala konec, následoval zbití pak v březnu 2013 jsem poznala kluka, kterýmu jsem začala věřit a svěřila sem se mu s tím, co se mi děje, ten mi slíbil, že mě ochrání a opravdu svému slibu dostál, šel semnou když sem si šla pro svoje věci do bytu expřítele, čekal opodál, ale jakmile na mě vztáhl ruku, kamarád ho zastavil a uštědřil mu docela slušný výprask.. od té doby mi vyhrožoval a vídali jsme se o víkendu v neděli, když si bral děti. V listopadu jsem se dala se zmiňovaným kamarádem dohromady a máme teď malého syna, miluje i ostatní dvě děti. Sice mě miluje, ale kdykoli se pohádáme, rozklapu se a nemluvím, bojím se další rány a dalšího nasilý, nevíte zdali se této paniky dá zbavit? je mi 24 let a nedokážu bez strachu žít…

Omlouvám se za dlouhý dotaz, asi jsem se potřebovala po letech vypsat
Děkuji za rady… :nevim: :nevim: