Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
A proc „stale nic“?Nic vam nevyhovuje?
Ja jsem si prednostne dala majzla, abych toto mela s muzem poresene nez se vrhneme na deti, pak uz tezko radit.
Samoty se neboj, ale jak to, že ještě nemáte bydlení. Mi neříkej, že v okolí není byt k pronájmu. Kde bydlíš? Kolik jste ochotni plati za měšíční nájem včetně služeb?
To že tě máma vyhnala je spíš známka toho, že chce, aby jsi se osamostatnila a začala se starat o sebe a mimčo.
Pokud jsi z blízka, pomohu ti tak, že mám doma plno talířů, talířků, hrnečky, kterých se potřebuji zbavit. Můžu darovat, za odvoz - vím, že to není moc ale do začátku se do holého bytu hodí.
Nechápu, v čem je problém při shánění podnájmu, když píšeš, že peníze nejsou až takový problém. To se Vám nic nelíbí?
Osamostatnit se jste se měli už před narozením dítěte, shánět něco a stěhovat se s miminem je o dost komplikovanější, než to zrealizovat před porodem.
A jelikož vás asi přítel živý, tak s ebudeš muset naučit fungovat přes týden bez něj. S ohledem na tvé obavy bych alespoň hledala bydlení někde blízko rodiny a kamarádek, aby jste se mohli navštěvovat.
Ja bych si asi neporizovala dítě, kdybych neměla kde bydlet. Nevím, kde žijete, ale zda se mi zvláštní, ze nemůžete sehnat byt. Pokud přítel pracuje v Německu a ty jsi na mateřské, tak bych se pohlidla po bydlení v jiném městě. Navíc to vypadá, ze asi nemáš s rodinou dobrý vztah takže ani to te asi nedrží na tom jednom místě. My jsme si postavili podkrovi u mych rodicu ale i kdyby tato moznost nebyla, rozhodne bysme neprovedli dítě do bytu rodičů. Držím palce, at něco brzo najdete.
A jak dlouho jste spolu? Mám manžela taky v Německu, je tu dva dny v týdnu, ale jsme spolu 10 let, takže za ty roky mi ty dva dny stačí, pak už zase může jet
. Ne vážně, jsem s ním ráda, ale tím jak jsem doma pořád sama (+dítě), tak jsem zvyklá si vše dělat po svém a on mi to vždy naruší… ![]()
Jinak já bydlela u rodičů, když jsme se seznámili, asi po 3 letech jsme si pronajali byt (cca na 2 roky), abychom měli soukromí (u našich byl můj jenom pokoj a vše společné), pak jsme na chvilku šli k našim (asi půl roku) než jsme postavili dům a teď už jsme manželé s dítětem a dalším na cestě v domku. Ale já jsem o dost starší - s mým nynějším mužem jsme spolu začali chodit, když mi bylo 27…
Také nechápu, odkud jsi, že nemůžes sehnat byt, zvlášť, když to není o penězích??
@ProfZav píše:
Ja bych si asi neporizovala dítě, kdybych neměla kde bydlet. Nevím, kde žijete, ale zda se mi zvláštní, ze nemůžete sehnat byt. Pokud přítel pracuje v Německu a ty jsi na mateřské, tak bych se pohlidla po bydlení v jiném městě. Navíc to vypadá, ze asi nemáš s rodinou dobrý vztah takže ani to te asi nedrží na tom jednom místě. My jsme si postavili podkrovi u mych rodicu ale i kdyby tato moznost nebyla, rozhodne bysme neprovedli dítě do bytu rodičů. Držím palce, at něco brzo najdete.
To už se dnes nenosí. To nějak dopadne a někdo to nějak zařídí. A dopadla tak, že jí mamka vyhodila. Ono mít jako starší člověk denně uřvané mimino doma, už taky není asi nic košér.
Ahoj, rozhodne se neboj byt sama. Můj taky dela v Německu, sice ne celý týden, vrací se ve čtvrtek ale i tak
. Občas jsem i ráda, že si od sebe odpocineme
. Jinak shodou okolností jsi i stejne stara jak ja
. Jo začátky jsou tezke, ale musíš myslet hlavně na mimco
. Vykašli se na nějaký výběry a ber co se zrovna nabízí. Ver, my taky hledali a hledali az hele, něco se našlo
. Chce to jen čas ![]()
Tak já jsem z těch, které se snažily první zabezpečit, takže našetřeno a dva roky shánění toho vysněného bytu, k tomu svatba a teď do hotového dítě
Peníze máte, tak běžte do podnájmu, proč pořád někde parazitovat a ještě si stěžovat? Z podnájmu si najděte svoje vysněné bydlení. Nechceš být sama? Nehledej si chlapa, který pracuje v Německu, můžeš odejít za ním a žít tam, můžete se domluvit na změně práce nebo si holt zvykneš, ono to má i svoje klady.
Když jsem se vracela ze studií před pěti lety do ČR, tak jsem teda hledala hodně dlouho, než se objevilo konečně něco seriózního a také jsem se na peníze nemusela extra ohlížet. Nakonec jsem vzala pěkný byt 3+1 v Ostravě, který byl levnější než 2+1 ve Frýdku, kde jsem chtěla bydlet.
Ale taky bych čekala více důvodů, proč to hledání jde těžko..
@hudečice píše:
Samoty se neboj, ale jak to, že ještě nemáte bydlení. Mi neříkej, že v okolí není byt k pronájmu. Kde bydlíš? Kolik jste ochotni plati za měšíční nájem včetně služeb?
To že tě máma vyhnala je spíš známka toho, že chce, aby jsi se osamostatnila a začala se starat o sebe a mimčo.
Pokud jsi z blízka, pomohu ti tak, že mám doma plno talířů, talířků, hrnečky, kterých se potřebuji zbavit. Můžu darovat, za odvoz - vím, že to není moc ale do začátku se do holého bytu hodí.
Tedy děvče-můj hluboký úklon. Bez špetky ironie. ![]()
Pokud se bojíš samoty, tak sháněj byt někde blízko rodičů. Když je přítel pořád pryč, stejně ti nic jiného nezbývá, na samotu si zvykneš, je to lepší, než bydlet celý život u rodičů
. A pokud jste na tom finančně hodně dobře, tak si můžete třeba postavit dům, tam se zabavíš na zahradě ![]()
Začínali jsme bydlením, pak svatba a dítě. Je mi 30, mám dvě děti a dům. Pořizovat si dítě bez bydlení a spoléhat se na rodiče…to není moc zodpovědné. ![]()
@hudečice píše:
To už se dnes nenosí. To nějak dopadne a někdo to nějak zařídí. A dopadla tak, že jí mamka vyhodila. Ono mít jako starší člověk denně uřvané mimino doma, už taky není asi nic košér.
No starší člověk, ona ta máti taky klidně může mít kolem čtyřicítky
. A myslím si, že žádná normální matka ze dne na den nevyhodí svoji dceru s miminem, takže tam to spíše bude o blbých rodinných vztazích..Chápu, že někdo doma rodinu své dcery nechce, ale to lze říct s předstihem a v klidu.
Jinak k tématu - vystudovala jsem, našla si práci, hned poté budoucího manžela, zajistili jsme bydlení, vzali se a hned poté počali. Ale taky t nemáme všechno jen růžové, bydlení ještě splácíme, což je při 2 dětech a mne na rd trochu náročnější, ale už je vidět světlo na konci tunelu
. Proč nemůžete nic sehnat? Nelíbí, nebo drahé?
Ahoj. Chci se jen zeptat, jak vypadal vás začátek tzv postavení se na vlastni nohy? U mne je to nějaké komplikovanější. Je mi 22, příteli 25, nyní máme dvouměsíční holčičku. Za boha se nám nedaří sehnat si byt, do včerejška jsme byli u našich na baráku, ale mamine už se to nelíbilo, tak nás vyhnala, jsme ted u me babičky v byte dva plus jedna, není to tu velike, věci pro malou - lahvičky, jídlo, prevarena voda zabere skoro celou linku. Takže snad si to dokážete představit. Jsem už vazne zoufala, obvolam nabídky bytu, pisu na inzeráty, ale stále nic. Já už vazne nevím kde je chyba. Jen by me zajimalo, jak jste začínali vy? Jen upozorním, že ja mam mateřskou, přítel pracuje v Německu, takže finance mame. Ale to je další problém, ja si nedokážu představit byt s malou sama. Přítel je pryc celý týden. A Já jsem ten typ, co má ze samoty strach.
.