Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jakého partnera si vybrat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
2.1.25 13:11
Jakého partnera si vybrat
Dobrý den. Chtěla bych se zeptat, jak vyřešit svou životní situaci, která mě velmi trápí. Jsem v dlouhodobém vztahu s přítelem, žijeme spolu několik let, děti nemáme. Bohužel se během našeho vztahu stalo několik špatných věcí - trpěla jsem úzkostmi, měla jsem náběh na deprese. Přítel mě v tom nechal a nemohl mi. Tohle všechno odstartovalo řetězec událostí, kdy jsem si ho přestávala víc a víc vážit, během vztahu jsem nevědomky hledala někoho jiného a občas se i platonicky zamilovala (přítel nic netušil), každý si už několik let prakticky žijeme svým životem, spolu netrávíme čas vůbec nikdy, každý si žijeme v jedné místnosti, ráno večer se jen potkáme a prohodíme pár slov. Začala jsem z toho být otrávená, smutná, depresivní a přítele tím odpuzovala čím dál tím víc, choval se ke mně doslova jako ke kusu hadru, ponižoval mě, neustále jsem brečela, moje strachy bagatelizoval, mým radostem se vysmíval. Absolutně žádná úcta vůči mě. Odsekávání, odcházení během hovoru, nulový zájem. V mém životě se však objevil muž, který má o mě vážný zájem. Řekla jsem si, že se s přítelem rozejdu, nicméně se u mě objevily úzkosti a neskutečný strach z toho, co bude, kam se odstěhuju, co bude dál. Dále strach z toho, že toho jednou budu litovat. Přítel není zlý, je to v jádru hodný člověk, ale velmi svérázný, velmi uzavřený a tvrdohlavý. S tím člověkem, který mě má rád, by to bylo hezké, ale komplikované, jelikož žije v zahraničí, kde studuje doktorát a musela bych počkat pár let na případné společné dítě, o kterém jsme se bavili. Přítel začal tušit, že mě ztrácí a v podstatě ze dne na den se začal chovat úplně jinak, je najednou komunikativní, zajímá se o mě, chce se mnou trávit čas a chová se tak, jak se posledních 5 let nechoval. Já od té doby jen brečím, protože je mi to neskutečně líto. Jenomže já už ho po tom všem prostě nemiluji. Nesnesu dotyky, nepřitahuje mě, nezajímá mě už jako člověk. Ale mám ho pořád ráda. Myslím, že by ze dokázal změnit, opravdu o mě prý nechce přijít. Jenomže já už jsem prostě někde jinde, není tam žádná láska. Dotaz zní: mám zůstat s přítelem, který by se mohl změnit, být díky němu zajištěna, mít dítě tak, aby to bylo biologicky v pořádku (je mi 33)? Nebo mám počkat cca 2 roky na svou spřízněnou duši, ale vídat se zatím bez společného bydlení? Na člověka, který by mě na rukou nosil a je mezi námi něco tak neuvěřitelného, že bych snad proplakala zbytek života, kdybych tomu měla říct ne. Mám ale zároveň ale riskovat, že v pozdějším věku už neotěhotním nebo že se potencionální vztah pokazí a budu nakonec sama? Srdce říká jdi pryč, hlava říká zůstaň. Děkuji.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Reakce:
Velikost písma:
2.1.25 13:24
S tím současným se rozejdi, tam není vůbec co řešit - bojíš se hlavně udělat ten krok (neboj se, uvidíš, že se ti uleví).
U toho druhého, těžko říct - nejdřív se poznávejte a uvidíš. Kdo ví, třeba se objeví někdo třetí, se kterým nebudou takové problémy. Každopádně bez ohledu na toho druhého, vyřeš si nejdříve současný vztah a až pak se případně zajímej o další.
2.1.25 13:26
Se současným se rozejdi. Buď chvíli sama a uvidíš co z toho bude. Určitě se neupinej na nějakýho chlapa co by kdyby možná za pár let.
2.1.25 13:46
Rozejdi se a přestěhuj se za spřízněnou duši. Dítě můžeš mít i když dělá doktorát.
2.1.25 13:54
No, zakladatelko, ten tvůj současný přítel již ukázal svou pravou tvář a ačkoli píšeš, že se teď snaží, nevěřím, že mu to vydrží dlouho. Krom toho není už tam ta láska z tvé strany. Současného přítele fakt ne… A ten nový kandidát? Odkud bereš tu jistotu, že by tě na rukou nosil? Jak dlouho jemu to vydrží? Třeba jo, ale z tvého příspěvku vyznívá, že jsi si jista. Buď opatrná, ten nový se jeví teď jako ta lepší volba, ale snad jen proto, že ho ještě neznáš dost dlouho. Jo, pokazit se to může i s ním. Těžko ti radit, ale nezůstávej v současném vztahu jenom proto, že máš mnohem lepší šance na otěhotnění. Tak jako tak, doporučuji ti řídit se tím, co ti teď říká srdce. Ten první už šanci měl, podělal to, zkus to s tím druhým! Hodně štěstí. 
2.1.25 13:55
Toho aktuálního se nedrž, nijak ti to neprospívá, možná máš ty psychoproblémy z něj. U toho druhého nevíš, třeba sis zase našla stejného typa, co teď je prima, ale za pár let z něj může být to samé, co z toho současného. 
Dítě podle mě problém není, 33 a 35 není biologicky takový rozdíl (obojí je sice později než ideál, ale žádná tragédie; sice se říká, že 35 je zlom, ale fakt není tak, že by že dne na den člověk ztratil plodnost). Za sebe bych dítě ale neměla s někým, koho znám třeba jen rok a ani jsme spolu nebydleli (leda bych teda fakt chtěla jen to dítě, byla zajištěná a s mužem de facto nepočítala).
2.1.25 14:13
Zakladatelko z tvého dotazu soudím, že máš víc problémů, než jen “špatného” přítele. Takže ano, rozejdi se pro dobro vás obou, více toto nebudu komentovat…
Co mě však zaujalo, ten skvělý muž, který v zahraničí studuje na doktora- znáte se z reálného života nebo jen online?
2.1.25 14:22
S přítelem to ukonči. To nikam nevede. Ty už ho nemiluješ a on zkouší znovu tě namotat, ale za chvíli by to bylo stejný.
Ten nový nevím. Píšeš, že žije v zahraničí. Jak často se vídáte? Kolik času spolu trávíte? on v zahraničí a ty ofiko zadaná. Není to nějaký vzdušný zámek přes internet?
2.1.25 14:35
Cítíš se v pasti
ale v žádné nejsi!!
jsi jen ve své mentální pasti a ohradníku, bojíš se za něj jít
ale uleví se ti!
se současným není co řešit, začal se snažit až poté, co tě pár let ignoroval a choval se jako emoční hovado!
běž od něj bez ohledu na to, jak to s vysněným božským dopadne
nikdo není ideální
ani tento nebude
ale s tím současným je to game-over
uzavři to
věř mi 
2.1.25 15:14
Prober se! Partnerem nemůžeš nazývat ani jednoho. Člověk, se kterým sdílíš bydlení, je pěknej zmetek, kterej se na Tebe už xy vykašlal, ponižoval Tě, zesměšňoval, roky s Tebou žádný vztah nesdílel. Co s Tebou, proboha, je, že bys uvažovala, že s takovým chudákem zůstaneš, natož si s ním pořídíš dítě? Proč? To se tak klepeš strachem, že není nic lepšího? To Ti za ty roky dostatečně nedal najevo, jaký je? Potřebuješ těch kopanců ještě víc? Rozejdi se s ním a žij svůj život jako dospělá zralá ženská. Bydlení, práce a opravdový funkční vztah, do kterého lze přivést dítě.
O tom druhém nic nepíšeš, ale tuším, že ho sotva znáš. Takže brzdi.. Plácáš se v životě, zachránit se můžeš a musíš jenom sama. Pracuj, bydli, seznamuj se, poznávej. Ale nevrhej se z jednoho nesmyslu do druhého (plánování potomků s „cizincem“). Čas máš ještě relativně slušný. Terapii asi podstupuješ, jako podpora by byla žádoucí.
2.1.25 15:17
@Lojzísek souzním
jen- včera jsme koukali na Saturnina, teta Kateřina si prakticky celý film vystačila jen s českými příslovími, protože jsou moudrá a četná..
a na tohle by řekla : Protože zvyk je železná košile…
achjo, no.. holka musí vystoupit z toho celého a nadechnout se znova.. a neuděláme to za ni nikdo, jen ona sama.
2.1.25 15:22
@Lucy75 píše: Více
Já si myslím, že za tím je nějaký velký strach. I když je to bída, je to pro ni nějaké zázemí, jistota, to musí vědět jen ona.
Mám kamarádku, která je na tom v podstatě stejně, ale je jí už 50. Každý v jiné místnosti, on sice chytrej, ale sociálně naprosto mimo, vůči ní bezohlednej až sprostej (chováním). Měla velké zdravotní potíže, nepomohl. Byla jsem u toho, když se bláznivě (cca před 10 lety) zamilovala do jiného. Byl z ní jiný člověk, to bylo plánů, radosti.. No, ten nový couvnul a ona zůstala, takže tahle tragédie (bezdětná!), trvá už 30 let. Je to strašně smutné.
2.1.25 15:25
Nevím, možná jsem vypustila informaci, proč se současným přítelem nemáte dítě. Každopádně já bych šla. Sama říkáš, že ho nemiluješ, fyzicky Tě nepřitahuje… Podle mě není co řešit a nevidím důvod ve vztahu zůstávat. To, že s novým partnerem nebudete hned bydlet a hlavně, že nebudete mít hned dítě, ber jako plus. Jsi zamilovaná, máš růžové brýle, to na dítě nestačí. Zkus chvíli randit, třeba nějak pořešit časem i to bydlení..a dítě počká. Ano, nejsi nejmladší na to, abys čekala na dítě, ale pokud k němu chceš mít i otce, nějaký rok to ještě počká.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
