Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jako matka jsem selhala
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.4.17 12:38
Tak trochu jo, místo toho, aby sis sbalila saky paky, odstěhovala se, tak se furt trápíš. Když budeš mít denně toho tvého přítele na očích, bude to horší a horší a na miminko se těšit nebudeš.
Chlap, co podvede v těhotenství… bůhví, jestli nepodvádí zase.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.17 12:41
Z první části ani ne. Ale to, co píšeš o těhotenství a pocitech k druhému dítěti mi tedy prijde dost hnusne. Bud partnerovi vazne odpustis se vším všudy nebo je to konec. Hlavně se ale uz rozhodni, protože to male co cekas za to fakt nemůže
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.17 12:43
Z tebe mi zle není, ty jsi jen nešťastná a vše s tebou mlátí. Zle je mi leda z tvého chlapa, protože on se chová jako hovado a ne milující chlap.
To že si malého plácla si nevyčítej, tečou ti nervy a naštěstí si mu neublížila a on si třeba zapamatuje, že když maminka řekne, že něco se nedělá, tak se to nedělá.
Ostatní je mi tě líto. Sama bych asi chlapovi neodpustila, protože nevěru neuznávám a asi by to ve mě bylo furt a nemohla bych se na něj podívat. Ale ty ses rozhodla to kvůli dětem zvládnout, tak bojuj jak kvůli sobě, tak i kvůli nim a zkus to překonat.
A to maličké přijmi, ono za tátu nemůže a určitě v sobě najdeš hromadu lásky pro oba dva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.17 12:43
Skrz dvouletého ti chci říct aby jsi se z toho co se stalo nestresovala. Můj kluk je neposedný, zlobí, dělá si co chce, taky se mu hodně věnuju, ale občas ho plácnu, protože to jinak prostě nejde. Jednou ale dostal taky dost na zadek. Jedno větší plácnutí. Nemá žádné následky, má mě pořád stejně rád a i já jeho. Snaž se příště být klidnější, ale z toho že se to stalo se nestresuj. K tvému druhému trápení.. nechám to raději na někoho kdo ti poradí líp, já být tebou bych možná zašla k psychologovi, promluvíš si s ním a snad by bylo líp 
zle mi z tebe není, je mi spíš líto že čekáš miminko a nemůžeš si to užívat..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.17 12:50
Z jednoho plácnutí si hlavu nedělej, taky občas ujedu, teď už tedy míň, nejmladší má 4 roky, ale děti máme 4, tak to občas bylo náročnější. Spíš je mi zle z Tvého chlapa, nevěru při snažení o dítě nebo v těhotenství bych NIKDY neodpustila. To je humus. Tvá reakce je normální a očkávatelná, ale měla bys řešit svůj vztah k dítěti co čekáš, ono za to nemůže. Chlapa bych poslala do míst, kde slunce nesvítí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.17 12:50
Myslím si, že tak, jak se věnuješ synovi, se jen tak každá maminka nevěnuje - klobouk dolů. Jsi jenom člověk a každému někdy „ujedou“ nervy, navíc, když jsi v takové situaci. Říká se, že facka ve vhodnou chvíli je někdy výchovnější, než vysvětlování. Syn si bude pamatovat, že se nohy na stůl nedávají. Netrap se tím..
Co se týče přítele, je to pěkný h…l.. To miminko ale za to, co jeho táta udělal, nemůže. Budeš ho mít určitě stejně ráda jako prvního syna. Jenom je to teď těžké období, co prožíváš.. Mrzí mě to.
Držím pěsti, ať je Ti co nejdřív dobře! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.17 12:52
Kluk dostal na zadel. Chce se mi napsat : no booooze. Nejsem fanouskem telesnych trestu. Ale do zblbnuti vysvetlovat a opakovat dokolecka jednu vec, to taky nejde. Takze ano, obcasne plac uti ma v urcitych pripadech opodstatneni.
Pokud jsem to pochopila, tak ty jsi otehotnela hned po provalene nevere 
v takove situaci se t meho pohledu ma resit co bude a jak to bude a ne plodit potomstvo. Nicmene, co bylo bylo. Nyni se zamer sama na sebe, deti a pomus se prijit na to, zda jsi schopna se s neverou poprat. A dle toho se zarid
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.17 12:57
Já osobně v první části problém ani tak nevidím, spíš v té druhé - takhle to dál prostě nejde. To malé, které čekáš, nemůže za to, že tě jeho otec podváděl. Měla jsi si ujasnit dřív, jestli mu dokážeš odpustit a mít s ním další dítě. Já bych to asi nedala, navíc mi přijde, že tvůj chlap toho těhotenství zneužívá ve svůj prospěch - jakože „hlavně se nestresuj a zapomeň na to“. Je to absolutní d***l, promiň
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.17 13:17
Že jsi pleskla kluka přes zadek, z toho se svět nezboří. Je úplně na hlavu řešit, jestli z toho bude mít následky 
možná tak to, že příště poslechne. Nevěra je těžká věc, ale ty 2 děti stojí za to ten vztah zachránit. Jestli tedy chcete spolu být. Nečekej že po takovém podrazu budeš za pár týdnů v pohodě jako by se nechumelilo, trvá to. Možná bys měla ubrat plyn, nevěnovat se hodiny a hodiny synkovi ale rozmazlovat i sebe. Ať malého pohlídá táta a ty si vyraž do bazénu, ke kadeřnici, na nehty, s kámoškou na kafe, do nákupáku, na masáž,… Prostě venuj se jenom sobě, ať máš taky čas si uspořádat myšlenky a trochu se uklidnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.17 13:26
Zakladatelko,
prožíváš náročné období a není se co divit, že ti ujedou nervy, nebo že zažíváš nepříjemné chvilky ve své mysli.
Nemyslím si však, žes selhala.
Plácnout dítě přes stehno, když opakovaně neposlechne, není nic hrozného. Kolikrát já jako dítě dostal (i vařečkou na holou), a nemá to na mne žádné následky.
Nevěru už s sebou poneseš celý život, teď je to ještě příliš čerstvé a bolestivé. Možná máš štěstí, že tu nejhorší věc ti už partner udělal, ví jak ti ublížil, a bude se už jen snažit to napravit. Pokud se k tobě nyní chová slušně, doma se snaží a dává rodině čas, energii i peníze, pak to zřejmě má cenu zkusit udržet.
Je dobře, žes své pocity nedržela v sobě a vypsala se z toho. Zkus pro ty splíny nezapomenout i na to hezké, co máš a co tě čeká. Hodně sil!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.17 13:37
Jsou v tom dvě věci.
Nevím co tě trápí víc, jestli to, že jsi malého pleskla, nebo ta nevěra.
Myslím, že jsi teď v hormonální smršti. A syna by jsi pleskla i pokud by jsi byla jen těhotná a neřešila v sobě nevěru. Chápu, že to mrzí, ale neznám matku, co nikdy nepleskla vzdorujici batole.
Já to tedy pochopila tak, že nevěra byla při snažení o druhé miminko. Provalilo se to, ale zároveň se povedlo i otěhotnět. Teď nevím jestli tam byl mezičas kdy jsi těhotná ještě nebyla, ale věděla jsi o nevěře?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.17 13:45
Zakladatelko,
tvé výchovné selhání nevnímám jako alarmující. Jsme jen lidi, ne roboti, a každému z nás někdy ujedou nervy. Malého zjevně miluješ, snažíš se, jsi dobrá máma.
Daleko závažnější jsou okolnosti, ve kterých se ocitáš. Nemá smysl řešit, co jsi měla udělat - jsi znovu těhotná, stalo se. je chyba. že partner svou vinu bagatelizuje, potlačuje komunikaci, zlehčuje problém. Nevěra je pro podváděného obrovské trauma a je třeba o ní mluvit. Nelze si ji vnitřně vyřešit jednou větou typu „nech to být, to bude ok“. A je na místě, aby nevěrník řádně zpytoval svědomí a komunikoval a vysvětloval, i když to samozřejmě není příjemné. Jen tak prokáže přesvědčivou lítost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.17 13:50
@Premek_Orac píše:
Kolikrát já jako dítě dostal (i vařečkou na holou), a nemá to na mne žádné následky.
To si myslíš ty 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Omlouvám se za anonym, snad chápete.
Byla jsem na návštěvě a něco jsem si říkala s kámoškou a malej se pořád kroutil a gauči a dával nohy na stůl. Říkala jsem mu alespoň 2×- nedělej to, to se nesmí. Ale když už to udělal po třetí, pleskla jsem mu po noze… Dost 
Až mě ruka zaštípala 
A on měl stehno úplně červený 
Hned v tu chvíli mi bylo jasný, že jsem to přehnala 
Všechno se to nějak nashromáždilo a já tak bouchla. Jsou dny, kdy dostane na zadek, nebo ho chytnu za ruku a vyženu do pokoje, ať si jde řvát tam a vrátí se až se uklidní, ale tohle jsem dneska neměla dělat… Jsem krá. a 
Malýho miluju celým srdcem, není nic a nikdo, co by pro mě znamenalo víc. Věnuju se mu maximálně, sedím s ním klidně celé hodiny na zemi a hraju si, čtu mu pohádky, vařím mu denně…Je můj život. A čím jsem ještě jako matka selhala? S přítelem jsme spolu dlouho… taky je malej pro něj vším a v létě jsme se dohodli, že budem rádi za další dítě. Byla jsem šťastná, že do toho jde… často mi říkal, že jsme jeho život a že nikoho jinýho k životu nepotřebuje, jen nás… A v září jsem zjistila, že mě podváděl. Sliboval hory doly, že už se nic nebude opakovat, že jsme rodina, že když nás ztratí, jeho život skončí. A já mu „odpustila“. A hned na to jsem otěhotněla. Jenže místo pocitu štěstí jsem měla jen výčitky, že jsem udělala chybu, že jsem od něj neodešla, že si nás nezaslouží, že je mi z něj zle, protože ze mě dělal p…u! On už se k tomu nechce vracet, říká, že se tím jen zbytečně trápím a že nechce, ať prožívám těhotenství ve stresu… ať zapomenu, že už bude vše dobrý. Že nás miluje. Jasně, není o čem mluvit. Minulost nezměním. Ale kdykoliv se chytnem jen kvůli kravině, hned mám v hlavě to, jakej je haj. l, co mi udělal… že mě podváděl v době, kdy už jsme se snažili o druhé 
A pak si vyčítám zase sobě, že jsem neodešla… jenže úplně nejhorší je, že se na další dítě netěším… vadí mi pohyby, vadí mi jak přibírám, vadí mi všechno 
Ano, já vím, že budu také milovat, že to bude zase jiné, ale vím, že vždycky bude na prvním místě malej… vždycky.
Mám 2-letého kluka a asi jako u každého dítěte bývají někdy dny, kdy mi dává zabrat… Jsem teď ještě těhotná, 6.měsíc, takže mě to někdy s ním zmáhá víc než dřív. Ale vždycky se snažím řešit všechno v klidu, spíše mu vysvětlit a nějakým způsobem to „obejít“, jen aby jsme našli nějaké řešení a ne aby dostal třeba hysterák. Bolí mě když pláče. Akorát dnes už jsem to nedala
Taky je vám ze mě zle?
