Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jednou nahoře, jednou...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.7.18 10:11
Nebyla bych s ním. Po dovolené bych to utla. Dokážeš si představit s takovým člověkem vychovávat dítě? Jasněy, není to alkoholik, násilník,… Ale jako mít dusno kvůli takovým prkotinám… Vytahování starých křivd rozhodně není známka duševní vyspělosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.18 10:11
Všude jsou bouřky 
přeháňky apod.. Hlavně musíte najít kompromis, nebo pochopení apod.. Pokud ho nenalézáte tak horší věci v životě vás třeba úplně zničí … Takže zkusit vždy nějak vyřešit, vyříkat, jinak to nemá smysl..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.18 10:13
No…tezke.Dovedes si predstavit takove zkraty,dusna a jednani,kdyz budete mit deti?Kdyz uz nebudes jednat sama za sebe,nebudes se moci jen tak otocit a jit…Je to strasne vysilujici,pokud nejsi povaha jednim uchem tam druhym ven…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.7.18 10:17
Ty by jsi na tu dovolenou s ním jela ? Měsíc chodit vedle sebe ?
Jen, nejedná se u dovču přes cestovku, ale o spaní ve stanu a na vlastní pěst. Bydlet v hotelu, můžu si udělat vlastní program. Tak jsem spíše závislá na něm (jede ještě kamarád)…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.7.18 10:19
@Andrea.Tom píše:
Všude jsou bouřky
Ano, to vím. Naučila jsem se vedle něj trpělivosti, naučila jsem se odpouštět, snažit se věci řešit a mluvit o nich. Jenže tu snahu vidím hlavně z mé strany a naše vážné rozhovory stejně nikdy nekončí tím, že on někde ustoupí a já taky. Vše je vždy má vina a on se rozhodl, že to tak bude.
- Citovat
- Upravit
28.7.18 10:21
@Anonymní píše:
Ty by jsi na tu dovolenou s ním jela ? Měsíc chodit vedle sebe ?Jen, nejedná se u dovču přes cestovku, ale o spaní ve stanu a na vlastní pěst. Bydlet v hotelu, můžu si udělat vlastní program. Tak jsem spíše závislá na něm (jede ještě kamarád)…
Já bych jela, když je to zaplacený. Jsem škrt. Ale neříkala bych mu o tom, to bys měla místo dovolené ještě větší peklo, než tě MOŽNÁ čeká. Teprve po návratu domů bych mu řekla o rozchodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.7.18 10:24
@Tableta píše:
Já bych jela, když je to zaplacený. Jsem škrt. Ale neříkala bych mu o tom, to bys měla místo dovolené ještě větší peklo, než tě MOŽNÁ čeká. Teprve po návratu domů bych mu řekla o rozchodu.
V jakém ohledu o tom „pekle“ to myslíš ? Říkám si, že se ten čas dá strávit jinak - např. jet sama na 14 dní a zbylé dny řešit byt. Ono při těch směnách se stěhovat (zdravotní sestra) je dosti náročné… každopádně díky za názor
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.7.18 10:29
@Anonymní píše:
Ty by jsi na tu dovolenou s ním jela ? Měsíc chodit vedle sebe ?Jen, nejedná se u dovču přes cestovku, ale o spaní ve stanu a na vlastní pěst. Bydlet v hotelu, můžu si udělat vlastní program. Tak jsem spíše závislá na něm (jede ještě kamarád)…
Já bych na tu dovolenou v této situaci nejela. Bude to utrpení, když mu nemůžeš věřit. Ségra takhle byla jednou s jedním klukem, se kterým chodila, na dovolenou. Naštěstí to byla parta lidí, takže jí pomohli ostatní. Vymkla si kotník, už nemohla tak rychle jít a on jí tam normálně nechal a šel dál. Až tato zkušenost jí otevřela oči a rozešla se s ním. Kolikrát jsme jí domlouvali, ať se s ním rozejde, že se k ní chová hrozně, ale to ho pořád omlouvala, protože byla zamilovaná.
- Citovat
- Upravit
28.7.18 10:33
No, drive bych mozna rikala zkus to si vyrikat… Dnes to vidim tak, nemate deti, posli ho svetem a ac je to detinske tak bych mu tesne pred odjezdem rekla, at si jede sam a za ten mesic vytesila bydleni a stehovani.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.18 10:38
Nepříjemné to musí být a bordel v hlavě to taky napáchá, ale myslím si že má jen nějaký nevyřešený problém v hlavě, může to být z dětství, zapříčiňuje to změny nálad a mnoho dalšího. On i nekvalitně upuštěnej stres je sviňa a dokáže měnit chování. Pokud je jinak světovej, viděla bych šanci že se s tím dá pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.7.18 10:39
@j.a.n.i1 píše:
No, drive bych mozna rikala zkus to si vyrikat… Dnes to vidim tak, nemate deti, posli ho svetem a ac je to detinske tak bych mu tesne pred odjezdem rekla, at si jede sam a za ten mesic vytesila bydleni a stehovani.
Dětinské ? Ani mi nepříjde. Já za sebe bych mu neříkala nic, prostě budu týden u kámošky a až odjede, začala bych si to řešit. To, že nejedu a nesedím vedle něj v letadle určitě pozná
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.7.18 10:42
@sendylysa píše:
Nepříjemné to musí být a bordel v hlavě to taky napáchá, ale myslím si že má jen nějaký nevyřešený problém v hlavě, může to být z dětství, zapříčiňuje to změny nálad a mnoho dalšího. On i nekvalitně upuštěnej stres je sviňa a dokáže měnit chování. Pokud je jinak světovej, viděla bych šanci že se s tím dá pracovat.
Děkuji za názor. To, co píšeš, jsem si vždy říkala. Omlouvala to. Jen nevím, jak s tím pracovat, s jeho stresem. Nejsem hromosvod, nemůžu za jeho problémy, je to jeho problém. On ví, že jsem tu kdykoliv pro něj, ale pokud on je nechce řešit, je to jeho rozhodnutí. Nemůžu přece za ním chodit a přebírat na sebe jeho problémy. Bojím se, že když to budu takto tolerovat, utrápím se a tuším, že takový je a nezmění se. A jinak ano, je světový. Společné názory, humor, vize… a pak klik a vše je špatně. Sice vždy po pár měsících, ale o to víc je to intenzivnější a čím dál víc mě to tahá dolů…
- Citovat
- Upravit
28.7.18 10:49
@Anonymní píše:
Děkuji za názor. To, co píšeš, jsem si vždy říkala. Omlouvala to. Jen nevím, jak s tím pracovat, s jeho stresem. Nejsem hromosvod, nemůžu za jeho problémy, je to jeho problém. On ví, že jsem tu kdykoliv pro něj, ale pokud on je nechce řešit, je to jeho rozhodnutí. Nemůžu přece za ním chodit a přebírat na sebe jeho problémy. Bojím se, že když to budu takto tolerovat, utrápím se a tuším, že takový je a nezmění se. A jinak ano, je světový. Společné názory, humor, vize… a pak klik a vše je špatně. Sice vždy po pár měsících, ale o to víc je to intenzivnější a čím dál víc mě to tahá dolů…
Takovéto chování nelze tolerovat. Bude to jedině horší, kdybys byla třeba na mateřské doma s dítětem a na něm závislá. Už tím, jak teď chce vše najednou napůl. 
Bude to asi člověk všude oblíbený, který si vylévá stres na těch nejbližších. Je vidět, že už mu na tobě moc nezáleží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.18 10:58
Ja bych s nim nebyla. Fakt ne. At si dovolenou strci do rite, a komanduje kamarada, nebo proste nekoho jinyho. Predstav si, ze s nim budes mit dite (nebo deti), a on ti bude omilat o hubu zes neuklidila nebo neumyla zachod (az budes ko z kojeni a bordelu co maly deti nadelaj). To je clovek, co rad ublizuje a vycita, podle me. Hromadi se to v nem a neumi se s neprijemnou situaci vyporadat sam, proro ti to vraci, kdykoliv muze. Pro me by to bylo velky no no. A platir vsechno napul? A az budes s detma doma a mit jen rodicak a dejme tomu 3 roky na nem temer zavisla financne i jinak? To pak budete pulit jak? Nebudes jist? Deti nebudou jist? A hrnek po tobe neumeje??? To si dela pr.del? A zachod u vas meje kdo? Vanu kdo? Okna kdo? On kadi venku, koupe se v rece? Z okna se nediva? Twl, ten by jel, kojot. Sorry. Za me ne. To neni clovek do zivota. Do myho by nebyl teda. Drzim palce at to das.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
už párkrát jsem si nevěděla rady a příspěvky mnohých z vás mi pomohly se na věc dívat i z jiného pohledu. A také to, že člověk má prostě možnost se vykecat, když kamarádka není poblíž.
K věci:
Mám chlapa 2 roky, z toho 1,5 roku spolu žijeme v jedné domácnosti. Je hodný, chytrý, má skvělou pozici v práci, oblíbený, spoustu přátel, chce děti, jeho rodina je bezvadná, je akční… samé superlativy… nicméně mi teď, po těch 2 letech jde vše do souvislostí a to, že má jeden, pro mě dosti závažný, problém. Nevím jak s tím naložit, jak se chovat, co udělat. Mám někdy pocit, jak by měl dvě osobnosti - ta hodná, kdy je skvělý a hodný; ta zlá - kdy je vše má vina.
Popíšu dvě situace, ze které snad poznáte problém:
1. minulý rok jsem po noční směně jela za jeho rodinou (on mě čekal na nádraží). Byla tam vícečetná oslava, takže jsem se tahala s dárkama, pro děcka jsem měla prkotiny, znáte to. Na nádru mi řekl, že tam bude i jeho babička, což jsem nevěděla, nicméně i jí jsem chtěla potěšit něčím malým - ačkoliv jsem nemusela. Požádala jsem ho, jestli bychom nezašli do květinářství, že by jí koupila malou kytku. Nebylo mu to při chuti, byl otrávený, že má hlad atp., chvíli jsme se „přetahovali“ a on z ničehonic mi řekl, ať si jedu zpátky, že nebude tolerovat mé „výjevy“ a tak jsem jela…
2. Při hádkách vyčítá a vytahuje staré a již /pro mě vyřešené/ věci, obviňuje…
3. Někdy je dusno, z ničeho nic - alespoň já ten důvod nevidím a to si myslím, že mám nějakou emoční inteligenci a sociální cítění. Až do včerejška bych řekla, že vše naše problémy jsme ustáli, myslím že i z části mého ustupování a snahy řešit, mluvit, mluvit. On kdyby nemusel, nepromluví se mnou třeba týden kvůli „něčeho“ co si vytvořil ve své hlavě. Včera to vygradovalo a teda stojím na rozhraní, co dál - můj chlap má delší vlasy, před rokem jsem s ním byla u holiče a ta mu udělala střih alá helma. Vypadal opravdu - mezi náma - jak idiot. Přišla jsem další den za ním, chytla ho za ruku a taktně a citlivě mu řekla, ať už se tak nenechá stříhat, pak si to umyl, stáhnul do culíku a měl to dobré jako vždycky, takže se vlastně nic nestalo, ale ve vztahu vidím důležitost říkat si i nepříjemné věci. Včera jsem zjistila, že mu tato situace leží pořád v žaludku. Tentokrát já jsem byla u kadeřníka. Přišel z práce, já mu šla otevřít dveře, směju se na něj a natahuju, že mu dám pusu a on: „jsi ostříhaná, koukám. Tak mi ale příště neříkej, že jsem měl tu hlavu jak helmu, když to máš uplně stejné… a pak že vypadám jak zmoklá slepice.“ V tu chvíli mi to přišlo dětinské, hrozně vtipné, pak mě to mrzelo, ale nic jsme neřešili. Ten den /včera/ jsme společně a ještě s přáteli jet na víkend na hory. Bylo dusno, nemluvil se mnou, já si pustila seriál. Pak se šel balit. Tak jsem vstala a zeptala se ho, co ty hory. Na to mi odpověděl, ať se balím. Dusno se ale dalo krájet a tak jsem se zeptala, jestli se něco stalo, že se tak chová. Ještě do včerejška to i přes to všechno byl chlap, s kterým jsem plánovala budoucnost; ale během pár minut vychrlil snad i nemožné: že doma nic nedělám a on není můj bankomat, takže od teď jedeme vše na půl - žádné takové, že on bude chodit s košem nebo umývat po mě nádobí. Že on chodí práce a ještě studuje. Ehm. To, že jsem v červnu dostudovala mgr studium při práci asi jaksi zapomněl. To, že příjdu po xté dvanáctihodinové směně, peru, žehlím, uklidím i přes všechnu únavu koupelku a ještě převlíknu postel, to on nevidí. On vidí, že jsem nezašla s košem a nechala po sobě pár hrnků v dřezu. Takže od teď, že každý si bude sám nakupovat, sám vše platit, sám stlát, uklízet, napůl nájem atd. A jestli se mi to nelíbí, můžu jít.
A tak je to s námi slunečno/zataženo. Je na mě hodný, milý, pozorný, má podpora a opora když mi bylo nejhůř, věřila jsem mu… a pak, kdy bych řekla, že je vše tak, jak má být, příjde rána z čistého nebe a on je schopný říct tolik zraňujících slov, že to stejně už nikdy nevymažu…
Teď je na horách s našimi přáteli sám.
Příští týden máme jet na měsíc na dovolenou, letenky 10 tis zaplacené.
Mám chuť to vše zabalit, všechny své věci, kytky, záclony a jít.
Cítím se ponížená, naštvaná, bezradná, sama (rodiče žijí v zahraničí)…
Co byste dělaly na mém místě?
omlouvám se za dlouhou zprávu. Kdyby na to nereagoval nikdo, alespoň jsem se vypsala. Nemám ani energii na slzy. Děkuji za případné přečtení