Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak píšeš, za tři roky jste tam, kde jste… Nepsala bych už, vydržela, proč protahovat agonii?
Také bych mu už nepsala. Chápu, co tě žere, že mohl jednat narovinu. Ale on je prostě jinde, a myslím, že ti ani neodpoví. Nech to být
@Anonymní píše:
Ahoj, po čase zase potřebuju externí pohled na věc… Mohla bych napsat dlouhý příběh… ale zkusím to zkrátit - po rozvodu jsem 3 roky strávila s jedním mužem. Ikdyž strávila nebude správné slovo, vztah to byl tak první cca 4 - 6 měsíců, pak už jen rozchody a příchody za účelem kamarádství s výhodami. Rozcházela jsem se já, přicházel on. Nicméně teď jsme spolu trávili poslední půl rok. A popravdě mne to vyhovovalo. Tím, že jsem věděla, že spolu dlouhodobě nevydržíme, udržovala jsem si odstup. Ale každý měsíc jsme spolu vyrazili na prodloužený víkend, vídali jsme se, když to šlo (já bez dětí, on bez dětí)), takže nijak často, ale pravidelně. On komunikoval, nemlžil, mně to přišlo fajn a ano, vztah to nebyl. Za ten půl rok jsem nikdy nevytáhla, že bychom se měli vidět častěji, jak to vidí do budoucna, co jiné ženy. Neměla jsem prostě tu potřebu. Ale fakt je, že mi nepopřál k narozeninám. Což jsem mu řekla, že mi vadí. A od té doby komunikace ustala. Prý nemá čas. Má jiné plány. V práci toho má hodně. A poslední bylo, že teď prostě není OK. Na základě té poslední věty, jsem se fakt bála, jestli s ním není něco zdravotně (má totiž jednu docela vážnou diagnózu). Takže jsem mu napsala, že mne trochu děsí a co s ním je. Na to už se neozval. Teď je na víkendu sám (nenabídl mi, že s ním můžu jet, což dělal poslední půl rok v podstatě pokaždé) a na soc. sítích fotka plus komentář, přál bych si, abys tu byla se mnou…
Závěr:
- Ano, nestojí o mne. Bude radši sám, než se mnou.
- Pravděpodobně je celou dobu zamilovaný do někoho jiného. Tuším, že ona bude nějakým způsobem nedostupná (možná holka kvůli které se před lety rozvedl, bych si tipla).
- Mrzí mne, že to skončilo, ale to se stává a budoucnost jsem tam neviděla, takže si dokážu i racionálně zdůvodnit, že je dobře, že je konec.
Ale fakt nechápu, proč mi to jasně nenapsal. Vzhledem k jeho zdravotním potížím je věta, „nejsem teď OK“ docela matoucí a on vůbec necítil potřebu mi říct, ať se o něj nebojím, že je OK, jen že se mnou nechce trávit čas. Radši si dá na FB, že si užívá víkend a že by si přál, aby tam kdosi byl…
Ale teď k otázce… a tady potřebuju racionální úvahu… mám mu napsat, že je sobecký kretén a nebo se na to povznést. Přiznám se, že jsem spíš pro první variantu, ale nevím jestli to není moc hysterický…
No a deprese jsem to nazvala proto, že je mi smutno. Ty víkendy byli super těšila jsem se na ně. Mrzí mne, že jsme si zase nedokázali sednout a vyříkat si to do očí. Asi mne i mrzí, že za ty tři roky si ke mne nevytvořil alespoň takový „vztah“, že by mi napsal zdravotně jsem v pořádku, ale myslím na někoho jinýho. Proto jsem ti nepopřál k narozkám a proto budu radši sám… Nejsem teď OK a nechat to vyšumět mne asi uráží…
Omlouvám se, že to dávám anonymně, ale pro mne je to prostě intimní
Je to hnusné a podlé, ale chlapi v tomto nejednají na rovinu, nechtějí řešit konflikt, vidět naštvanou, smutnou, zhrzenou ženu..takto si to užívají dokud to jde,..ta poznámka o narozkách ho probrala..začíná být vyčítavka, už mě ty výhody za to nestojí.. takže mrtvého brouka raději.
Ja bych to neřešila. Věděla jsi, do čeho opakovaně jdeš a takový konec byl jen otázkou času. spíše bych se cítila ponizene mu ještě psat a doprosovat se vysvětlení. Na druhou stranu - pokud se to v tobě mele a ulevilo by ti mu napsat neco peprného, tak směle do toho. Stejne uz se nebudete vídat a lepší než si to v sobě dusit a obracet v hlavě
@Mutlice Ona mu jedna moje předchůdkyně řekla, že je sobecký kretén, když se rozcházeli. A on mi to dotčeně vyprávěl, že přeci není. Já mu to tehdy nepotvrdila, ani nevyvracela, ale prostě mám strašnou chuť mu napsat, tak teda ten sobecký kretén fakt je. Vím, že to je dětinský. Ale to nutkání je silný.
@lilith1 píše:
Je to hnusné a podlé, ale chlapi v tomto nejednají na rovinu, nechtějí řešit konflikt, vidět naštvanou, smutnou, zhrzenou ženu..takto si to užívají dokud to jde,..ta poznámka o narozkách ho probrala..začíná být vyčítavka, už mě ty výhody za to nestojí.. takže mrtvého brouka raději.
jojo, ty narozky ho probraly, toho jsem si vědomá …
@Anonymní píše:
@Mutlice Ona mu jedna moje předchůdkyně řekla, že je sobecký kretén, když se rozcházeli. A on mi to dotčeně vyprávěl, že přeci není. Já mu to tehdy nepotvrdila, ani nevyvracela, ale prostě mám strašnou chuť mu napsat, tak teda ten sobecký kretén fakt je. Vím, že to je dětinský. Ale to nutkání je silný.
Klidne bych mu to napsala, ulevi se ti:)
@Anonymní píše:
@Mutlice Ona mu jedna moje předchůdkyně řekla, že je sobecký kretén, když se rozcházeli. A on mi to dotčeně vyprávěl, že přeci není. Já mu to tehdy nepotvrdila, ani nevyvracela, ale prostě mám strašnou chuť mu napsat, tak teda ten sobecký kretén fakt je. Vím, že to je dětinský. Ale to nutkání je silný.
a nemyslel tebe, že mu tam chybíš? proč si mu neřekla, jestli můžeš jet s ním?
a jestli se tu uleví, tak to napiš ![]()
@Tichošlápek píše:
Ja bych to neřešila. Věděla jsi, do čeho opakovaně jdeš a takový konec byl jen otázkou času. spíše bych se cítila ponizene mu ještě psat a doprosovat se vysvětlení. Na druhou stranu - pokud se to v tobě mele a ulevilo by ti mu napsat neco peprného, tak směle do toho. Stejne uz se nebudete vídat a lepší než si to v sobě dusit a obracet v hlavě
ano, je mi to trapný mu ještě psát … ale nevím jestli se ovládnu … já ho poslala k vodě asi 4×, ale vždycky věděl proč … S tím vídáním, on napsal, že teď se určitě neuvidíme … takže dvířka si otevřená nechal … ale prostě mne ten jeho způsob „nekomunikace“ opět naštval a mám chuť ty dveře zabouchnout definitivně …
@Anonymní píše:
@Mutlice Ona mu jedna moje předchůdkyně řekla, že je sobecký kretén, když se rozcházeli. A on mi to dotčeně vyprávěl, že přeci není. Já mu to tehdy nepotvrdila, ani nevyvracela, ale prostě mám strašnou chuť mu napsat, tak teda ten sobecký kretén fakt je. Vím, že to je dětinský. Ale to nutkání je silný.
Stejně ho to nezmění. Ty musíš vědět, jestli se ti další SMS uleví dlouhodobě nebo jen na chvíli. Drž se..!
Typicky chlap. Mlzit, mlzit, mlzit. Ubohe, sobecke, detinske. Kasli na nej. Je malo chlapu, co dokazou resit problem na rovinu.
@Anonymní píše:
ano, je mi to trapný mu ještě psát … ale nevím jestli se ovládnu … já ho poslala k vodě asi 4×, ale vždycky věděl proč … S tím vídáním, on napsal, že teď se určitě neuvidíme … takže dvířka si otevřená nechal … ale prostě mne ten jeho způsob „nekomunikace“ opět naštval a mám chuť ty dveře zabouchnout definitivně …
ježíši
to urcitě, seš celá žhavá ho zase vzít zpátky, až se bude potřebovat vystříkat, úplně to z tebe kape
on to ví, že tě má jistou
a podle toho se k tobě taky chová.
@malá_holka píše:
a nemyslel tebe, že mu tam chybíš? proč si mu neřekla, jestli můžeš jet s ním?a jestli se tu uleví, tak to napiš
99% nemyslel mne … on věděl, že tehle víkend mám volný, ale nenabídl mi, že můžu jet s ním, což jindy dělal … v pondělí napíše nejsem OK a proto se teď určitě neuvidíme a v sobotu napíše, že by mne tam chtěl? … ne to určitě ne …
Ahoj, po čase zase potřebuju externí pohled na věc… Mohla bych napsat dlouhý příběh… ale zkusím to zkrátit - po rozvodu jsem 3 roky strávila s jedním mužem. Ikdyž strávila nebude správné slovo, vztah to byl tak první cca 4 - 6 měsíců, pak už jen rozchody a příchody za účelem kamarádství s výhodami. Rozcházela jsem se já, přicházel on. Nicméně teď jsme spolu trávili poslední půl rok. A popravdě mne to vyhovovalo. Tím, že jsem věděla, že spolu dlouhodobě nevydržíme, udržovala jsem si odstup. Ale každý měsíc jsme spolu vyrazili na prodloužený víkend, vídali jsme se, když to šlo (já bez dětí, on bez dětí)), takže nijak často, ale pravidelně. On komunikoval, nemlžil, mně to přišlo fajn a ano, vztah to nebyl. Za ten půl rok jsem nikdy nevytáhla, že bychom se měli vidět častěji, jak to vidí do budoucna, co jiné ženy. Neměla jsem prostě tu potřebu. Ale fakt je, že mi nepopřál k narozeninám. Což jsem mu řekla, že mi vadí. A od té doby komunikace ustala. Prý nemá čas. Má jiné plány. V práci toho má hodně. A poslední bylo, že teď prostě není OK. Na základě té poslední věty, jsem se fakt bála, jestli s ním není něco zdravotně (má totiž jednu docela vážnou diagnózu). Takže jsem mu napsala, že mne trochu děsí a co s ním je. Na to už se neozval. Teď je na víkendu sám (nenabídl mi, že s ním můžu jet, což dělal poslední půl rok v podstatě pokaždé) a na soc. sítích fotka plus komentář, přál bych si, abys tu byla se mnou…
Závěr:
Ale fakt nechápu, proč mi to jasně nenapsal. Vzhledem k jeho zdravotním potížím je věta, „nejsem teď OK“ docela matoucí a on vůbec necítil potřebu mi říct, ať se o něj nebojím, že je OK, jen že se mnou nechce trávit čas. Radši si dá na FB, že si užívá víkend a že by si přál, aby tam kdosi byl…
Ale teď k otázce… a tady potřebuju racionální úvahu… mám mu napsat, že je sobecký kretén a nebo se na to povznést. Přiznám se, že jsem spíš pro první variantu, ale nevím jestli to není moc hysterický…
No a deprese jsem to nazvala proto, že je mi smutno. Ty víkendy byli super těšila jsem se na ně. Mrzí mne, že jsme si zase nedokázali sednout a vyříkat si to do očí. Asi mne i mrzí, že za ty tři roky si ke mne nevytvořil alespoň takový „vztah“, že by mi napsal zdravotně jsem v pořádku, ale myslím na někoho jinýho. Proto jsem ti nepopřál k narozkám a proto budu radši sám… Nejsem teď OK a nechat to vyšumět mne asi uráží…
Omlouvám se, že to dávám anonymně, ale pro mne je to prostě intimní