Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevěra. Ještě počkat, nebo...?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
28.1.11 09:53
Ještě počkat, nebo...???
Jako většina, mám v manželství problémy s manželovou nevěrou…Máme 3 leté dítě. Řekl mi o ní před 2 měsíci a bohužel nešlo jen o úlet!! Zamiloval se! Rozmýšlel se, zda odejít, nebo zůstat. Nakonec zůstal…Ale je to tak, že spolu žijeme spíše jen jako spolubydlící a ne jako manželé…tvrdí,že to chce čas…Ale mě už dochází trpělivost! Stále čekám,kdy uvidím nějakou snahu z jeho strany. Nejradši bych se sbalila a odešla, ale na druhou stranu, když už držím 2 měsíce, přeci teď neuteču
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.1.11 09:57
Jako většina???? ježiš, neděs!
Jsi ve složité situaci a opravdu, zde je každá rada drahá, záleží na tobě, jestli mu chceš dát šanci a „zapomenout“ nebo mu to omlacet o hubu dnes a denne 
to by pak asi to manželství moc šancí nemělo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.11 09:57
jo, chce to čas… a jaká doba je pro tebe přiajtelná, abys čekala ??? …chceš se „obětovat“ ????
Udělej to, co cítíš…jestli už jsi rozhodnutá odejít a máš kam, tak jdi…
Máš ho ráda ?? Chtěla bys s ním být i po této aférce ?? Tak musíš vydržet…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.11 09:57
tak bud je to vtip a moc sem se nezasmala, nebo to není vtip a je to hrozny.
za prvé obdivuju zes to zkousla a neodesla od nej, já bych to nevydrzela.
Za druhé pokud zustal, tak bych mu doma nastolila takovou vojnu, ze by nevedel co driv.
Pokud si te nezacne vázit a nepochopi o co mohl prijit tak to moc sanci nema.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.11 10:02
Je mi to líto,ale když ani po dvou měsících od provalení nevěry se nesnaží to nějak změnit a žijete doma jako spolubydlící 
Měla bych nějakou hrdost a sebrala bych se a odešla.Za ty 2 měsíce se mohl dostatečně snažit vztah urovant.Já osobně bych očekávala nějakou snahu,pozornost…
Jadvigo já taky pořád věřím,že to není problém většiny manželství a vztahů 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.11 10:06
A rozešel se s milenkou? Pokud jo, tak to chce spoustu času a trpělivosti z tvé strany. Vím o čem mluvím…je to už pár let zpátky, kdy jsem byla zamilovaná a brečela manželovi na rameni. Jsem moc šťastná, že to tehda se mnou vydržel, teď už máme zase krásný vztah a celkově nás to semklo dohromady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.11 10:17
No protože sem párkrát četla diskuze, kdy to byl fakt vtip napsal to nováček a bylo to podeždřelý, tak jenom jsem opatrná…ale myslím si že to je výjmečně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.11 10:28
Dice píše:
No protože sem párkrát četla diskuze, kdy to byl fakt vtip napsal to nováček a bylo to podeždřelý, tak jenom jsem opatrná…ale myslím si že to je výjmečně.
no, je pravda, že skoro vždy píše takové téma nováček nebo anonym, to je pravda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.11 10:45
mrkvicek píše:
Jako většina, mám v manželství problémy s manželovou nevěrou…
To snad ne.Stejně jako Jadviga a Verenika si troufám doufat,ža to tak není.
Jinak k tvému problému.Pokud jde o mě,tak bych to neskousla.Jsem toho názoru,že pokud to chlap udělá jednou,tak mu chybí zábrany a udělá to znovu…
Teď ovšem záleží na tobě,jak se rozhodneš.Dva měsíce jsou poměrně dlouhá doba na to,aby projevil snahu o udržení vztahu,pokud tomu tak není a máš kam jít,tak běž.Lepší být sama s dítětem a v klidu,než mít sice doma chlapa,ale vlastně cizince,vedle kterého jen přežíváš ve stresu.
Přeju ti hodně štěstí a ať se rozhodneš tak,jak je to nejlepší pro tebe a dítko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.11 10:55
Sice jsem tu nováček a tento účet jsem si založila kvůli tomuhle problému, ale myslím, že o takových věcech se opravdu nežertuje. Život je bohužel mrcha a do takovéhle situace se může dostat kde kdo Ten vztah s onou dotyčnou skončil! Viděla,že bojuju a jsem konkurence…Znala jsem ji od vidění…Teď už má jiného pána… Vím, že jsem silná a TO, co udělal jsem ochotna zapomenout a odpustit!Ale musím vidět,že to chceme zachránit oba dva a ne jen já…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.11 11:07
Ahojte mrkvicek,
přidám svůj příběh, který je v něčem podobný. S přítelem jsme spolu 5 let, z toho 4 spolu žijeme, děti zatím nemáme. Až do září 2010 řekla bych ideální vztah. Jedno sobotní ráno když už měl asi týden příšernou náladu jsem se, jako tisíckrát před tím, zeptala co se děje. Odpověď: Nic. A moje druhá otázka zněla, zda v tom jeho mrzutém chování není někdo třetí. A on mlčel. Málem se mi zastavilo srdce. Život se mi zhroutil, jak domeček z karet. Nejdříve vykládal, že je to jeho ex, se kterou se pouze několikrát z nostalgie sešel v baru, vyměnil pár SMS a mailů. Nic, co by mě mělo trápit. Prý ho to rychle přejde. Věděla jsem, že lže a začala jsem být ostražitá. I přesto následující čtyři měsíce byly naprosto skvělé. Společné akce, skvělý sex, lenošení o víkendu, dovolené, báječné Vánoce…no a po Novém roce mi přišla anonymní SMS: Neměla bys mu věřit! A to se mi zastavilo srdce podruhé. Veškerou svojí hrdnost, se kterou jsem doposud jeho úlet řešila, byť jsem věděla, že mi 100% lže, jsem hodila do koše a začala jsem bojovat doslova o život. Co bylo pro mě nejdůležitější, bylo zmapovat situaci, ve ktré jsem, tudíž jsem poprvé za celou dobu našeho vztahu (a vlastně i v životě) projela jeho osobní věci. No a moje intuice se potvrdila. Ona slečna byla jeho kolegyně z práce (krásná, relativně chytrá holka, rovněž dlouhodobě zadaná), to cosi mezi nimi trvalo už od května 2010, očividně občas po práci skočili do baru, psali si SMS, maily, pravidelně spolu obědvali, a bůh ví, co ještě. Ten večer, když jsem si tohle všechno potvrdila, jsem v naprosto strašné psychickém stavu s nej. kamarádkou skočila na dvě skleničky bílého a pak hurá domů…Pamatuji si, že jsem byla naprosto ledově klidná…vše, na co jsem přišla jsem příteli řekla. Zase začal lhát a zamotával se do svých lží čím dál, tím víc. Bylo to nesmírně trapné. Kdo zažil něco podobného, ví o čem mluvím. Závěr byl takový, že zatím jde pouze o platonický vztah, je s ní rád a asi se do ní zamiloval. Řešení strašně bolelo, ale bylo v zásadě jednoduché…už pro něj nejsem na prvním místě, myslí na ní a chce být s ní. Je zamilovanej, tudíž veškeré pádné argumenty, proč je blbost, aby kvůli hloupému románku se zadanou kolegyní v práci ničil náš doposud vztah, nemělo cenu říkat. Řekla jsem mu tedy, že odcházím, logicky přednesla dělení majetku, splácení dluhů, úpravu styku s přáteli atd. Myslím, že teprve v tu chvíli pochopil, co všechno způsobil. Tři dny jsme skutečně bojovali. Dokonce jsem i mluvila s tou slečno s tím, že osobně proti ní nic nemám, jejího partnera do toho tahat nechci (byť bych jí tím mohla hodně ublížit), ale ráda bych, aby mi osvětlila, v jaké jsem situaci. Zpětně musím říct, že ten rozhovor byl docela vtipný. Byla trošku histerická, tak jsem jí musela uklidnit. Dokonce mi jí bylo trochu líto 
No a závěr…nové bydlení jsem si zajistila, ale nakonec jsem po jeho intenzivním naléhání neodešla…příteli jsem osvětlila situaci z mojí strany, vyslovila několik podmínek, za kterých jsem ochotná zůstat, a nechala ho rozhodnout se, co vlastně chce. Druhý den mi oznámil, že jakoukoli komunikaci s danou slečnou (kromě pozdravu) ukončil a slečna k 1.2. odchází i z práce (což byla moje první a zásadní podmínka). Celý leden jsme se ani jeden nedokázali uvolnit, byli jsme jakoby v křeči. Řešili jsme provozní otázky našeho spolužití, ale spontánní objetí, nějaká blízkost prostě chyběla. S odstupem skoro jednoho měsíce musím říct, že je to den ode dne lepší. Stále jsem ostražitá, nevěřím mu na 100% a myslím, že náš vztah už nikdy nebude jako před tím. Co jsem si já z téhle opravdu hnusné zkušenosti odnesla:
- to, že se někdo zakouká nebo zamiluje, to se prostě stává, stalo se to i mě, nejsem naivní a vím, že je velmi pravděpodobné, že se to ještě někdy v životě bude opakovat
- na všechno, co jsem v dané situaci udělala (prohledávání osobních věcí, setkání s tou slečnou) pyšná určitě nejsem, ale kdo něco podobného zažil ví, že v podobné situaci jde hrdost stranou neboť, když ztrácíte někoho, koho milujete, tak bojujete o život
- raději bych tisíckrát překousla jedno neplánované ulítnutí než „platonický“ vztah, kdy se váš partner zamiluje do jiné osoby … samo nejsem naivní a vím, že je dost pravděpodbné, že s ní spal, ale to už je teď asi úplně jedno…
- když partner slíbí, že vztah okamžitě ukončí, tak po většinou kecá (obzvlášť když je zamilovaný) … musí si srovnat v hlavě, co opravdu chce a co pro něj manželka/přítelkyně/milenka znamená… chce to čas … myslím, že příteli to trvalo právě ten celý leden …
- když vám do vztahu vleze někdo třetí, tak je správné bezpodmínečně chtít, aby se partner rozhodl … nikdy však nemůžu chtít, prosit, žebrat, aby se rozhodl pro mě…
- když se chlap zamiluje, tak jdou veškeré logické argumenty stranou…
Těch věcí, které jsem si z toho odnesla je samozřejmě asi milión … paradoxně se cítím silnější Ale sama za sebe bych z dnešního pohledu tuhle zkušenost klidně odpustila…
Zakladatelce:
Bez detalilů o oné slečně a celé jeho nevěře těžko radit…možná to vážně chce jen čas…zkus napsat trošku víc Držím palce…k překousnutí nevěry je třeba hooooodně síly a sebezapření
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.11 11:08
Ona je nevěra a NEVĚRA… Já to rozděluji.. nevěra s malým „n“ je taková, kdy jde jen o sex.. a nevěra s velkýn „N“ je v případě, kdy se zamiluje. A to je podle mě horší.. Chlap, kterej se zamiluje do jiné ženy, ačkoliv už tu svou má… Pro mě zásadní..a strašně by mě tím ublížil.. Jde o to, zda má snahu to napravit.. Ale i pro něj to je těžké, pokud je zamilovaný.. to nejde jen tak zahodit.. Každá známe jaké to je „být zamilovaná“.. Myslím si, že pokud se opravdu rozhodl zůstat u tebe (a ukončit vztah s ní!!) stojí za to počkat.. Trápení s láskou bývá nesnadné a „odmilovat se“…přece nejde jen tak.. Já bych mu zkusila dát ještě chvíli, naopak nedělat dusno, maximálně se zeptat zda to podle něj má cenu, že chceš vědět na čem jsi, že nechceš ztrácet svůj drahocenný čas s někým kdo tě nechce.. a pokud tě chce, ať se alespon trochu snaží ti to dokázat.. Já bych byla ochotna si s mým přítelem promluvit i o ní.. Aby viděl že se toho problému nebojím..pokud by chtěl.. Ale věřím, že je to neskutečně těžká situace, zažila jsem… 
Nedělala bych mu dusno, ne ne.. Já bych to třeba v sobě dusila (jsem ten typ) a pak bych někde vybuchla a snažila se, aby to nebylo v jeho přítomnosti… řvala bych, brečela, vzteky kolem sebe kopala… Ale s ním shana být v klidu a ukázat, že jsem nad věcí a že on není někdo bez koho bych se nemohla obejít..
Ale přiznávám se, že tuhle NEVĚRU bych snesla daleko hůř než tu „malou nevěru“…
Jo a taky nevěžím, že ve většině vztahů je nevěra.. někdo prostě takovej neni.. Teda..si myslim… doufám… 
.. ne!!.. já VÍM
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.11 11:14
mrvicek: ta za 1. „většina“ je dost nadsazené číslo a za 2. jestli zůstal, je třeba mu ukázat, že se rozhodl správně a ne nastavovat věčně nasranou či ukřivděnou tvář zhrzené manželky. Takže radím pečovat o něj spíš míň, nedorážet na něj, pečovat hodně o sebe, věnovat se svým věcem, zájmům, rodině a dát chlapovi prostor. Neříkám, že je v pořádku, že ti zahnul, i když jsem názoru, že nevěra není zdaleka to nejhorší, co tě může potkat. Ale jestli zůstal, takhle si ho vyženeš ty sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.11 11:15
Ale sama za sebe bych z dnešního pohledu tuhle zkušenost klidně odpustila…
Ta věta měla znít samozřejmě takhle:
Ale sama za sebe bych SI z dnešního pohledu tuhle zkušenost klidně odpustila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
