Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak jestli tohle není jen provokace a prča, pak smekám a přála bych si takovýho manžela…
Kéž tu najdeš, co hledáš…
já asi neporadím…pro mě by stačilo, kdyby se manžel nechal vykastrovat a už nikdy, slovy NIKDY po mě nechtěl tu ponižující činnost…
a aby mě rodina nechala aspoň na víkend odjet někam na samotu, bez lidí, bez všeho…
sorry, ale mám depku, tak anonym…
třeba K.
tak já bych řekla, že se to spíš odvíjí od toho, jaký jste měli/máte problém…každou ženu potěší něco jiného v jiný čas, takže tak
Ale mě každopádně udělá radosti kytka, pozvání na večeři, jednou za čas i den jen tak pro sebe, nákupy a mohla bych psát dál a dál… ![]()
Vrátíš se z práce a zeptáš se: „Jak ses měla?“ A pak si to se zájmem vyslechneš…
Tak třeba, že by ses začal podílet na chodu domácnosti, pokud to ještě neděláš, jako úklid, vaření, nákupy. Nevím jak máte staré děti, jestli je manželka na MD, tak že bys třeba byl s dětmi doma a ona mělo volno jen pro sebe, třeba 2 odpoledne na cvičení/kadeřnici/kamarádky apod, ale aby se nevrátila do bytu, kdy vybuchl granát ![]()
Mně osobně by třeba dárky nebo kytky radost nepřinesly, neboť podobné krámy si můžu koupit sama
no a pozvání na večeři, když nefunguje komunikace - to by taky asi nepotěšilo. ![]()
no tak klobouk dolů. Právě odpoledne jsem sem psala ohledně alkoholu a záchrany manželství.
No musím říct, že mě by stačilo, kdyby se manžel takto zamyslel a začal mít jiný přístup ke mně i k dětem.
Potěšila by mě třeba jen kytička, od toho mého i omluva.
No ale co takhle nějaká romantická večeře, nebo víkend bez dětí, jen Vy dva, společná koupel,..Nějaké výlety s dětmi, já nevím, bazén, kino, procházka a prostě jen tak blbnout ve sněhu. To by potěšilo mě, ale mě by teď potěšil sebemenší zájem z jeho strany, takže možná moc dobře neporadím. ![]()
Tak v první řadě smekám před takovým přístupem a snahou ![]()
Osobně by mě v takový chvíli asi potěšilo, kdyby si vedle mě večer ten chlap jen tak sedl, chytil mě za ruku…ani by nemusel nic říkat nebo se snažit…prostě jen cítit, že je se mnou…
a když už bys jí chtěl něco říct, tak třeba to, proč si jí vážíš, co pro Tebe znamená a myslím, že by jí udělalo radost i to, kdyby věděla, jak moc Tě to mrzí a zpytuješ svědomí…už jen to, že si rozmyslela stěhování je dobré znamení…
moc držím palce!!!
Zásadní, jak tu někdo řekl, je pojmenovat ten problém, proč tahle situace nastala. Jestli nějaké jednorázové trauma nebo jestli je to prostě jen vyhoření vztahu…
a podle toho se zařídit.
Správně tu padlo, že když nefunguje komunikace, je večeře naprd…
Takže není-li ochota k mluvení, pak činy. Uklidit, pomoct, pohlídat…uvařit. Třeba.
Po troškách, po krůčkách. Třeba začne manželka roztávat i k té komunikaci.
Netlačit v sexu, nejlépe ho vynechat. Občas se jen letmo dotknout, pohladit po vlasech…třeba.
Prostě jí nechat se znovu zamilovat.
A pokud to nebude fungovat, pak je to konec.
I to se stává, ke snaze o záchranu musí být dva. Ne jenom jeden.
Pak je to o hře na život, taky to jde, taky to funguje, ale je to pro jednoho (či oba) utrpení..
NiKi
To je ťažké, každú by potešilo niečo iné… Ide o to, kde má ona pocit, že to škrípe, čo jej chýba…
Tak mi napadá si z tejto diskusie spísať zoznam a niekedy večer si s manželkou spolu sadnúť, povedať jej, že jej chceš urobiť radosť, a prejsť ten zoznam. A dúfať, že si niečo vyberie…
(Za mňa) Mňa by potešilo stráviť pár dní s kamoškou bez detí a bez manžela v lázních, a vrátiť sa do uprataného bytu. ![]()
Sanžím si to představit, ale jde to ztuha, protože takhle špatně jsme na tom s manželem ještě nikdy nebyli (a doufám, že ani nebudeme).
Nicméně, když mě můj chlap fakt štve nebo vytáčí, tím co dělá či nedělá, tak by mě „zamilovanýma“ řečma spíš ještě víc dožral. Pokud chceš něco změnit, tak za tebe musí mluvit především činy! Změnit chování, změnit přístup, ukázat manželce, že to chceš řešit, případně když už mluvit, tak ji říct, že bys chtěl, aby byla šťastná a že jestli jí to s tebou ještě stojí za to to zkusit, tak bys byl rád, kdyby ti v tom pomohla tak, že by ti řekla, jak by si svůj život představovala. A podle toho se zařiď…
(případně i dobrovolně/iniciativně domluvit návštěvu manželské poradny - tam by tu vaši komunikaci/nekomunikaci lépe zvládli)
Jinak bez znalosti širšího kontextu vašeho problému se špatně radí… ![]()
Moje babička vždycky říkala, že není většího hříchu, než když je žena na muže protivná a není většího hříchu, než když muž ženu nudí.
Za sebe ti můžu napsat, co dělá můj muž, můžeš s inspirovat: má zájem, zeptá se, jaký jsem měla den, vyhradí si pro nás čas, kdy si sednem s kafem a proberem, co den/týden dal, překvapuje mě tu lístky do kina, do divadla, všimne si, že jsem unavená a pošle mě na masáž nebo jde se mnou do sauny, nebo mi namasíruje tělo, aniž by nutně vyžadoval sex (že to tak skončí je jiná věc
), často uspává večer dítko, občas napíše z práce hezkou sms, třeba jen „myslim na tebe“, chodíme na večeře nebo mi uvaří, nikdy nevynáším koš a nemusím to říkat, nenechá mě samotnou nakoupit víc, než 1/4chleba a máslo - žena nemá nosit těžké věci, podrží kabát, dveře, otevře auto a nepřehání to, nechá mi prostor pro toužení, těšení se .....prostě žijeme spolu a ne vedle sebe.
Gabika píše:
To je ťažké, každú by potešilo niečo iné… Ide o to, kde má ona pocit, že to škrípe, čo jej chýba…
Tak mi napadá si z tejto diskusie spísať zoznam a niekedy večer si s manželkou spolu sadnúť, povedať jej, že jej chceš urobiť radosť, a prejsť ten zoznam. A dúfať, že si niečo vyberie…(Za mňa) Mňa by potešilo stráviť pár dní s kamoškou bez detí a bez manžela v lázních, a vrátiť sa do uprataného bytu.
Jo to ja byla tyden s kamoskou v laznich a od te doby to je jeste horsi.Vycitani,ze jsem vubec nekde byla a natoz bez ditete.Pritom nebyl zadny problem,ze nekam jedu. Jinak me by stacilo prituleni,objeti a trocha optimismu ![]()
Nejdříve dobrovolně přiznám, že Tvé ženě takového chlapa, jako jsi Ty závidím. Ještě před Davídkem jsem pořád něco vymýšlela, několikrát jsem přítelovi udělala překvapení a jeli jsme na víkend na takový ten romantický pobyt někde na horách, s romantickou večeří, masážema, vířivkou,…vždycky jsem to udělala jako překvapení, sbalila jsem mu věci, nic neřekla, nastrkala do auta a jelo se. Všechno se dozvěděl až na místě a perfektně jsme si to užily. Přiznám se, občas mě zamrzí, že on nikdy nic takového nevymyslí sám od sebe a říkat si o to nechci. Ale teď by mi asi nejvíc udělalo radost, kdyby se mi víc věnoval, pro samou práci nemá teď na mě moc čas a už si ani nepamatuju kdy jsme si naposled spolu poseděli u vínka, poslouchali krásnou hudbu, objímali se a vyslechli toho druhého…
hmmmm super! že ses do toho takhle dal! držím palečky!!!! fakt! pokud to mezi vámi neklapalo delší dobu je jasné, že to nejde hned! určitě potěší všímavost co je potřeba v domácnosti udělat, kde pomoct hry s dětmi. rodinný výlet není k zahození! určitě je dobré říct to narovinu! a pokusit se upřímně vysvětlit.. pravda a snaha se cení!!!!
![]()
Háta_x píše:
Moje babička vždycky říkala, že není většího hříchu, než když je žena na muže protivná a není většího hříchu, než když muž ženu nudí.Za sebe ti můžu napsat, co dělá můj muž, můžeš s inspirovat: má zájem, zeptá se, jaký jsem měla den, vyhradí si pro nás čas, kdy si sednem s kafem a proberem, co den/týden dal, překvapuje mě tu lístky do kina, do divadla, všimne si, že jsem unavená a pošle mě na masáž nebo jde se mnou do sauny, nebo mi namasíruje tělo, aniž by nutně vyžadoval sex (že to tak skončí je jiná věc), často uspává večer dítko, občas napíše z práce hezkou sms, třeba jen „myslim na tebe“, chodíme na večeře nebo mi uvaří, nikdy nevynáším koš a nemusím to říkat, nenechá mě samotnou nakoupit víc, než 1/4chleba a máslo - žena nemá nosit těžké věci, podrží kabát, dveře, otevře auto a nepřehání to, nechá mi prostor pro toužení, těšení se .....prostě žijeme spolu a ne vedle sebe.
Tiše závidím
![]()
Dobrý den dámy, paní, slečny, manželky…
Možná si řeknete, ten má ale odvahu vlézt do jámy lvové, ale nic jiného mi nezbývá.
Tedy k věci.
Po devíti letech vztahu, z toho sedmi letech manželství jsem došel tak daleko, že jsem si od manželky vyslechl, že nejsem milován, že už ani neví, proč si mě brala a že by se chtěla i s dětmi odstěhovat.
S pomocí jedné náhodou objevené knížky jsem svůj přístup k manželce a přínos do vztahu podrobil nelehké analýze a nastoupil cestu polepšení. Změny. Zatím je příliš brzy hodnotit, zda to, co dělám, dělám dobře. Je mi jasné, že co jsem několik let zanedbával nelze za týden či měsíc získat zpět. Bohu dík, úsilí či pokusy manželky se i s dětmi odstěhovat zatím polevily. Proto já nechci polevovat ve svém přerodu v toho správného manžela a tátu.
Proč jsem tedy tu a vylévám si tu své srdce?
Protože mám problém nahodit mezi námi „běžnou partnerskou komunikaci“. Prostě kniha radí udělat manželce radost, kdykoli je to možné, ale mě se nedaří i přes jemný přístup k manželce z ní vydolovat, co by jí radost udělalo.
Proto tedy zde, mezi ženami. Jistě je tu spousta žen či manželek, z jejchž vztahu více či méně vyprchala láska.
Co by vás v těch chvílích potěšilo? Co by vám udělalo radost? Co by musel udělat váš chlap, abyste ho vzali na milost a začali se s ním znovu bavit o všech partnerských věcech? Prosím, poraďte.